Transformace vzdelávací soustavy:
kvantitativní zmeny a mezinárodní srovnání
Ladislav Čerych
Abstrakt bulletinu Sociálních trendů 8/1997
Transformace české vzdělávací soustavy vychází z klíčových procesů polistopadového vývoje, k nimž v této oblasti patří depolitizace vzdělávání a konec jeho rigidní ideologické kontroly, uznání práv žáků a studentů na volbu vzdělávací dráhy podle jejich schopností a zájmů, zrušení státního monopolu ve vzdělávání umožněné zřízením soukromých a církevních škol, decentralizace v řízení systému vzdělávání a především rozvoj autonomie jednotlivých škol, rozsáhlé pravomoce jejich vedoucích představitelů a alespoň částečně i učitelů.
Pro proces reformy vzdělávání jsou v této převratné době charakteristické tři rysy:
- Šíře, dosah a hloubka navržených nebo uskutečněných reforem vzdělávání jsou mimořádně veliké.
- Tempo změn je zcela výjimečné, neboť důležité reformy byly připraveny, schváleny a spuštěny během několika měsíců, nejdéle pak jednoho roku (což platí zejména o prvních dvou letech po roce 1989).
- Proces reformy vzdělávání, zvláště pak v období od roku 1989 do roku 1994, byl spontánní a vycházel zdola.
Vláda sice vytvořila pro tento proces základní podmínky (přijetím nových zákonných úprav umožňujících vznik soukromých škol, svobodný výběr školy atd.), avšak nestanovila žádné konkrétní cíle, ani proces neřídila, nebo jen ve velmi omezené míře.
Zde chceme ukázat, jak se uvedené tři rysy transformačního procesu projevily v kvantitativním rozvoji vzdělávací soustavy a změnách její struktury a jak se to odrazilo v postavení české vzdělávací soustavy v mezinárodním porovnání. Ponecháváme tedy stranou neméně důležité aspekty transformačního procesu, jakými jsou především změny obsahu, financování školství a rozhodovacích procesů na jednotlivých stupních vzdělávací soustavy.
|
