Tisk, některé politické strany i část veřejnosti vyjadřovaly během uplynulých dvou let obavy nad populačními trendy po roce 1989. Jde hlavně o vývoj porodnosti, avšak i o vývoj sňatečnosti a celkovou situaci v populačním klimatu. Demografické ukazatele totiž naznačují, že z hlediska populačního vývoje poloviny 90. let je nejvýstižnějším výrazem adjektivum antinatalitní, popř. depopulační. Z toho se pak vyvozují závěry, že se česká rodina dostává do krize, neboť mladí lidé přestávají rodiny zakládat, v existujících rodinách se rodí málo dětí a velký podíl manželství se rozvádí. Objevily se i obavy o další osud českého národa, který by za těchto podmínek mohl pomalu začít vymírat. Za příčinu uvedeného „neutěšeného" stavu věcí je implicitně, ale mnohdy i explicitně považována ekonomická a sociální politika českého státu, uplatňovaná po roce 1989.

Naším cílem je ukázat, že podobně jako v jiných oblastech života země také v populačním vývoji probíhají posuny směrem ke standardům typickým pro moderní demokratické společnosti, že tedy česká rodina není v krizi, nýbrž že sledovaný vývoj je nejen logickou, ale z jistého úhlu pohledu i zdravou součástí celkového vývoje naší společnosti.