| POLICISTA 8/1998 | ZAHRANIČÍ |
"Hazardní hry se nyní stávají dalším rituálem vstupou mladých lidí v USA na jejich cestu k dospělosti, vedle prvního polibku, prvních klíčků od rodinného auta nebo prvního pití v hospodě," píše deník International Herald Tribune pod titulkem "Hazardní hry a jejich následky prostupují kulturou mládeže". Od New Jersey na východě, všemi směry podél Mississippi uprostřed, až k Nevadě na západě s kasíny ve 26 amerických státech a s loteriemi v 38.
"Bývalo zvykem, že mladí lidé říkali °Je mi 21, pojďme se napít°. Teď říkají °Je mi 21, pojďme si zahrát°," tvrdí Howard Shaffer, profesor psychologie na Harvardově univerzitě. Nedávno provedl rozbor celostátních průzkumů o závislosti na gamblingu a zjistil, že problémových hráčů je mezi adolescenty 9,4 %, ale mezi dospělými sotva polovina, 3,8 %.
"Mladí lidé se účastnili hazardních her od doby jejich vzniku," soudí Shaffer. "Ale myslím si, že nyní poprvé tráví celý svůj mladý život a dospívání ve společenském prostředí, v němž je hazardní hráčství propagováno a společensky akceptováno."
Dospívající jsou konfrontováni se státními loteriemi, růstem kasín orientovaných na celé rodiny a někdy i slabým doržováním zákonů o sázkách, dávají se na hraní ve stále nižším a nižším věku a hrají o vysoké částky. Sázením jsou obklopeni už jako děti. Kupují si sportovní karty v naději, že najdou jednu s okamžitou velkou peněžní výhrou. Během dětských pořadů jim na televizi firma vyrábějící čokoládové sušenky nabízí 1000 dolarů, budou-li mít to štěstí a najdou balíček sušenek bez polevy. Mazací losy mají přitažlivou grafickou úpravu, pokerové hrací automaty se podobají počítačovým přístrojům, na nichž si hrály celé generace dětí. Gamblingová centra jako Atlantic City a Las Vegas jsou obklopeny zábavními parky a astrakcemi umožňujícími hrajícím rodičům brát s sebou děti a vychovávat z nich - většinou nevědomě - hazardní hráče. Na středních školách sice existuje poradenská služba pro náruživé hráče, ale nikdo studentům neradí, aby ji využívali...
International Herald Tribune uvádí v této souvislosti životní příběh mladého muže z Filadelfie, který se v 17 letech stal náruživým hráčem, pro podvody s úvěrovými kartami a vypisování nekrytých šeků se dvakrát dostal do vězení, doma loupil a pak se pokusil o sebevraždu. "Když mi bylo 17, dali rodiče zámky na všechno - na spíže, na skříně, na ložnice. Když jsem se doma dostal ke třiceti ručníkům ve skříni na prádlo, prodal jsem je za 10 dolarů, jen abych mohl hrát," vzpomíná. Nyní je Michaelovi 27 let a podrobuje se programu rehabilitace pro chorobně závislé.
Loňský průzkum Louisianské státní univerzity zjistil, že problémovým gamblerem byl každý sedmý občan Louisiany ve věku 18-32 roků, téměř 15 % tamní populace v tomto věku, někteří z nich patologičtí, s progresivními psychologickými poruchami charakterizovanými emocionální závislostí a ztrátou kontroly nad svým počínáním.
Psycholog Shaffer je optimista: mnoho z těch, kteří to v mládí zkoušeli s hazardními hrami, o ně jako dospělí ztratí zájem. Tvrdí však, že dospělí mládež nedostatečně informují o rizicích, a uzavírá: "Vinou je celkové společenské prostředí, které pro tyto mladé lidi vytváříme."
Připravila: Sylvie Kučerová