| POLICISTA 7/1998 | ZE SVĚTA |
Zprávy z tisku
Jeho otec přednášel na chartúmské univerzitě a pak pracoval na ministerstvu školství, jeden z jeho bratrů je právníkem, druhý inženýrem, třetí pracuje s počítači, ti dva poslední dnes také žijí v Británii. Do Londýna přišel v roce 1988, aby tu jako student Newham College "začal nově" a aby si vylepšil angličtinu. Za dva měsíce ho to sice přestalo bavit, ale v Anglii zůstal. S alkoholem a marihuanou přišel do styku už v Súdánu a zůstal jim věrný i v Lodnýně. Když v roce 1991 přišli dva z jeho bratrů do Británie, našli pomateného člověka trpícího pronásledovací mánií, který napadal i zcela neznámé lidi na ulici.
Nikdy trvale nepracoval, alespoň oficiálně ne, za těch deset let pobytu dostal tisíce liber podpory v nezaměstnanmosti, jako "invalida" a v sociálních příspěvcích na bydlení. Teď ještě bude stát tisíce liber soud a vězení.
Poprvé se zviditelnil v červenci 1992, když surově tloukl 86letého souseda a starou paní, která mu přišla na pomoc. Soud v londýnském Croydonu konstatoval, že trpí paranoidní schizofrenií, a podle zákona o duševním zdraví, paragraf 37, ho poslal do Warlinghamské nemocnice v Surrey. Ani ne za rok ho lékaři uznali zdravým a odevzdali do péče jeho bratrů. Měl absolvovat program Community Care, ale k té je třeba silné rodinné zázemí.
V roce 1996 byl odsouzen za napadení člověka na ulici k 200 librám odškodnění. Pak napadl pracovníka správy domu, ve kterém bydlel. Nebyl však soudně stíhán. V červnu loňského roku napadl dvě dívky, 11 a 13letou, které vlákal k sobě do bytu. Byl obviněn, byl vzat do vazby v Brixtonu, ale propuštěn, protože jeho čin byl překvalifikován a nešel před soud.
Jeho agresivita měla být kontrolována trvalou lékařskou péčí, injekcemi. Odmítl je a žádal tablety. Vyhověli mu, ale pro recepty, a tedy ani pro léky si nechodil. Loni v říjnu bydlel v hostelu v severním Londýně a zavolali na něho policii, když se tam pokusil založit požár. Protože napadl policistu a v kapse mu našli nůž, byl zatčen, avšak dva lékaři se nedokázali shodnout v názoru na jeho duševní zdraví. A tak byl propuštěn s tím, že se bude zdržovat na adrese svého londýnského přítele. Místo toho se vypravil za známými do Worthingu a žádal je o finanční pomoc, aby se mohl vrátit do Súdánu. Pak kradl v drogerii dětský kartáček na zuby, a když ho přistihli, ztloukl prodavačku. Byl zatčen a opět propuštěn.
Proti paranoidní schizofrenii měl brát léky, ale už čtyři měsíce je nebral. Bral to, co neměl - drogy. Měl se pravidelně hlásit na policii, ale nehlásil. Nepřetržitě měnil místo pobytu, až ho policie objevila a 24. října 1997 šla zatknout.
Peníze, které dostal od přátel "na cestu do Súdánu", použil na drogy. Policii nenáviděl, protože ho dala do "blázince". V životě neměl přítelkyni, rád by se byl oženil s nějakou Britkou, ale ženami opovrhoval pro jejich promiskuitu. Když se mu ve dveřích objevila v uniformě Nina Mackayová, byla to Britka, policistka a k tomu pohledná. "Následky byly tragicky předvídatelné," psal londýnský tisk. A obvinil všechny, kteří se za ta léta s Elgizoulim zabývali - od sociálních pracovníků přes lékaře, policisty až po soudy, že se na těch následcích také podepsali.
-kuč-