| POLICISTA 6/1998 | ZAHRANIČÍ |
Pohled do duše vraha
Je autorem řady odborných prací, překlad jedné z nich - Paul Britton: Das Profil der Mörder, s podtitulem Die spektakuläre Erfolgsmetode des britischen Kriminalpsychologen vyšla právě v Mnichově v nakladatelství Econ. Žije v Market Harborough, v klidném, spořádaném dvacetitisícovém městě v anglických Midlands. Odtud každé ráno jede 25 kilometrů do Leicesteru, do Arnold Lodge, domu z hnědých pálených cihel obklopeného pět metrů vysokým drátěným plotem, s okny zvenku neprůhlednými, která jdou jen sotva pootevřít. Každý krok chodbami sledují kamery.
Jeho pracovna je deset čtverečních metrů a v nich páté přes deváté. Podél stěn regály s knihami až do stropu: Shakespeare, Freud, Masters i Johnson. A také přeplněné skříně se zprávami o jednotlivých případech a archivovanými časopisy British Journal of Clinical Psychology. Na podlaze rozloženy výpovědi svědků a zprávy o obdukci, na stole poznámkový blok, lupa a desítky fotografií mrtvol ze všech úhlů a se všemi detaily.
V přísně hlídaném objektu studují žháře, vyděrače, násilníky, vrahy, sériové vrahy, lidi, kteří se vzrušili tím, co pak oni zkoumají, aby se jim dostali na stopu. Když policie požádá o pomoc, Paul Britton nikdy neřekne ne. Psychologické profily pachatelů vypracoval už ve více než stovce velkých případů a jeho kniha ukazuje, "jak touto metodou může být policejní práce podpořena - a že každý pachatel udělá chybu", napsal na její okraj týdeník Stern.
Jak vzniká psychologický profil pachatele? Britton ukazuje světle modré desky Scotland Yardu "Přísně důvěrné". Pak na koberci rozprostírá fotografie z míst činů: pět mrtvol, všichni homosexuálové ležící v posteli svých bytů v různých londýnských čtvrtích, obklopení sadomasochystickými předměty. Čtyři byli objeveni během 15 dnů, ten první dva měsíce předtím. Policie měla k dispozici výpovědi svědků, patologické nálezy, odposlech telefonátů údajných pachatelů do novin a na policii. Sériový vrah oznamoval, že "každý týden jednoho odpraví".
"Důležité je, jak jsou mrtvoly naaranžovány," říká Paul Britton. "Pokud jde o tuto sérii, tak jejich teatrálnost." Divadelní režisér Peter Walker ležel nahý na posteli, v ústech a nosních dírkách kondomy. Tělo Petra Bradleye, syna texaského politika, svědčilo o tom, že s ním bylo po smrti hýbáno. Christopheru Dunnovi, knihovníkovi, byla opálena varlata. Na břiše sociálního pracovníka Andrewa Colliera ležela kočka se zlomeným vazem. V místnosti páté oběti, Emanuela Spiteriho, hořelo, ale zčernalá mrtvola měla na krku bílý otisk nylonového provazu.
Klinický a forenzický psycholog odvíjí svou práci od konce do začátku života pachatele. Podle něho pátá vražda nesla znaky nejen teatrálnosti, ale i člověka, který umí zacházet s ohněm. "Bílý otisk na krku jinak zuhelnatělé mrtvoly ukazuje, že pachatel byl během ohně v místnosti. Na žádné fotografii nejsou oběti nějak zvlášť znetvořeny, což svědčí o snaze pachatele o určitou „estetiku“. Je svým způsobem sběratelem obrazů a těší se z nich při pozdějších masturbačních fantaziích jako z nejslastnějších zážitků svého života."
Bez chaosu, bez vzrušení, nic není poškozeno, nic ukradeno. "Takový pachatel je schopen plánovat a svůj plán uskutečnit. Dokáže ze svých obětí vymámit i PIN-číslo jejich kreditních karet a druhý den ráno z nich vybrat menší obnosy. Peníze však pro něj nehrají roli - jinak by ho tito homosexuálové nepozvali domů. Není to žádný křižák, který chce homosexuály vyradýrovat, jak se mnohá média domnívala. Je sexuálně ambivalentní, je to sexuální psychopat."
Profil vraha podle něho vypadal asi takto: Pravděpodobně střídá zaměstnání. Žije zřejmě s někým ve vztahu, ale ne příliš trvalém. Má militantní sklony, jak o tom svědčí oheň, mučení, pouta - ale vše pod kontrolou. Mohl získat zkušenosti jako hasič, narodil se zřejmě v jižním Londýně, pracoval tam, nebo tam ještě pracuje, podle přízvuku v telefonu. A pokud jde o vraždy, nemusely začínat u Petra Walkera. Eskalující mučení ukazuje na to, že s vražděním nepřestane...
Když byl dopaden, žil pachatel skutečně v jihovýchodním Londýně. Colin Ireland, 39. Otec neznámý. Ztroskotané vztahy, z toho jeden s mužem. Měnící zaměstnání, z toho jednou v baru homosexuálů. Chtěl se přihlásit do Cizinecké legie, absolvoval kurzy přežití. Byl už vyšetřován kvůli loupeži, krádeži a podvodu.
Při prvních výsleších zarytě mlčel, a tak se vyšetřující domluvili na strategii čerpající z výsledků psychologa: celý den před ním vedli monolog. Slyšel v něm, proč ztroskotaly vztahy s jeho minulými ženami a co všechno o něm pověděly, proč dělal to a ono. Musel vědět, že mu vidí do nejzazší duše. Nakonec se rozhodl přiznat, ale jak řekl "ne před těmi vlezlými bastardy, co se před ním producírovali".
Podobné profily těžkých zločinců, myslí si Britton, jsou prospěšné v každém pátém případě. Každá chyba však může svést na zcela mylnou cestu. Jeho nejznámějším psychologickým případem byli sérioví vrazi-manželé Frederick a Rosemary Westovi z Gloucesteru. Policisté našli v zahradě tři zakopané mrtvoly. Ale proč v zahradě, co které bylo ze všech stran vidět? "Protože zřejmě v domě nebylo už místo," usoudil Britton. A kam pak policie v domě kopla, všude byla mrtvola.
(kuč)
redakce@mvcr.cz