pekelný
  stroj

Ve středu dvacátého května v deset hodin dopoledne příjemně hřálo sluníčko, v oknech domů kvetly kytky a malá holka na procházce s babičkou mlsala jahodovou zmrzlinu.

O chvíli později bylo všechno jinak. To tu ječely sirény hasičských a policejních vozů, uniformy rozháněly zvědavce, lidé v chvatu vyklízeli kanceláře, byty a obchody, docela jako ve starých filmových záběrech z bombardovaných měst.

"No tak, běžte s tím dítětem pryč. Ale rychle!"

Stará paní se pokřižovala a zbytek tající pochoutky se rozpleskl na starobylé dlažbě.

"Co se děje, babi?"

To tehdy věděl málokdo, a protože vyprávět se sluší od začátku, vraťme se o necelou čtvrthodinku zpátky, kdy všechno vypuklo. Přibližně minutu či dvě po desáté hodině vstoupil do vodňanské odbočky Komerční banky robustní chlapík a zamířil k volné peněžní přepážce.

"Přejete si, prosím?" zeptala se úřednice s profesionálním úsměvem, ale návštěvník moc vlídně nevypadal. Z připravené tašky vytáhl předmět, který zrychlí tep a nažene husí kůži i chladnokrevnému flegmatikovi. Válečky plastické trhaviny, rozbuška a barevné drátky končící v časovém spínači. Pekelný stroj, uvědomila si úřednice a stálo ji velké sebeovládání, aby dokázala hovořit poměrně klidně.

"Co chcete?"

Muž nebyl upovídaný. Vytáhl lísteček, na němž bylo napsáno, že pokud okamžitě nedostane všechny peníze, které jsou k mání, vyhodí budovu do povětří. Pokladní polekaně předávala balíčky bankovek a hodiny na výbušném zařízení tiše tikaly.

Milion a padesát tisíc v korunách a markách, to všechno zmizelo v připravené tašce, teprve potom lupič temně oznámil, že k explozi dojde přesně v poledne, a rychlým krokem opustil bankovní halu.

"Vybral peníze a nechal tady bombu!" vykřikla úřednice krátce před tím, než se rozhoukalo poplašné zařízení. Vybral peníze... Nešťastně formulovaný výrok zavinil nedorozumění, které poněkud poznamenalo první část obranného zásahu. Vybírání peněz patří k nejběžnějším finančním operacím, proto mu ostatní zaměstnanci banky nevěnovali příslušnou pozornost a celou záležitost oznámili jenom jako teroristickou bombovou hrozbu. Za perfektní spolupráce policie a hasičů bylo náměstí uzavřeno a okolní domy vyklizeny, z Českých Budějovic se přihnal automobil s pyrotechnikem. Zastavil před vchodem do banky a nenápadný muž vstoupil dovnitř.

"Běžte prosím pryč! Ne, tady být nemůžete."

Dav zvědavců s bezpečným odstupem sledoval odborníka, který měl v sobě dost odvahy, aby tu třaskavou věc vzal do ruky, naložil do auta a převezl za město, do míst, kde už exploze nemohla natropit vážnější škody. K ohlášenému polednímu výbuchu nedošlo a specialisté na nástražné výbušné systémy, kteří přiletěli z Prahy vrtulníkem, se přiklonili k názoru, že použitá plastická trhavina bude jen atrapa. Opatrně odpojili časový spínač a všechno odvezli na bližší zkoumání do Kriminalistického ústavu.

Město si oddechlo a život na malebném náměstí se vrátil do normálních kolejí. Město si oddechlo, ale kriminalisté ze Strakonic měli plné hlavy starostí. Se zpožděním vyšlo najevo, že bomba zakrývala loupež a po muži, který si z Komerční banky odnesl víc než milion korun, se slehla zem.

*  *  *

"Na tomhle místě stojíme často," řekl městský strážce pořádku Zdeněk Valenta, "je přehledné a vozů jezdících v protisměru je pořád mnoho."

Silniční obchvat Vodňan změnil starý příjezd od Strakonic, silnice vedoucí pod okny Odborné rybářské školy se stala vedlejší spojkou, a protože v místě jejího napojení na rychlý okruh docházelo ke zbytečným nehodám, nová úprava z ní udělala jednosměrku. Počet kolizních situací klesl, jenže zvyk je železná košile, stále dost lidí dopravní značku nerespektuje a hlídky městské policie se snaží zjednat nápravu.

"Bylo přibližně čtvrt na jedenáct, když od města přejížděla dvě auta tak těsně za sebou, až se zdálo, že je druhý vůz tažený na laně. Bílý favorit se tiskl k nárazníku pickupu, jako by se za ním chtěl schovat. Nepomohlo to, kolega Hromádka kontroloval prvního řidiče, já druhého. Víte, nerad bych dosazoval do situace dojmy, které si člověk vybavil až později, ale ten chlap byl opravdu divný. Měl zpocený obličej ačkoliv nebylo žádné velké horko, působil nervózním a zakřiknutým dojmem.

Pane řidiči, silniční kontrola, řekl jsem, on mi podal doklady a pořád se tak roztěkaně třásl. Automobil neměl ani vpředu ani vzadu státní poznávací značku, když jsem na to poukázal, řidič chvatně vystoupil a otevřel kufr, v němž obě cedulky s čísly ležely. Vysvětlil, že jede ze servisu, kde mu opravovali blatníky a zapomněli sejmuté značky zpátky přimontovat. Jízdu v protisměru omlouval zvykem a tím, že si příslušné značky nevšiml. Zeptal jsem se, zda je ochoten zaplatit blokovou pokutu a on prohlásil, že nemá žádné peníze. Dost zvláštní tvrzení od člověka, který vezl víc než milion. Jenže to jsme tehdy samozřejmě ještě netušili. Začal jsem vyplňovat příslušné tiskopisy, když řidič vytáhl dvě strašně zmuchlané stokoruny a podal mi je s prosbou, ať nic nepíšu. Útržky od bločků strčil do kapsy a urychleně odjel. O chvíli později se ozvala vysílačka se zprávou, že je třeba vyklidit a uzavřít vodňanské náměstí a máme se proto okamžitě vrátit a pomáhat při evakuaci. Pomalu a po částech jsme se dozvídali, co se vlastně stalo. Bomba, hrozící výbuch a nakonec loupež.

To by bylo něco, kdyby to nakonec udělal ten náš chlapík, řekl jsem a myslel to spíš jako vtip."

*  *  *

Vyšetřování se rozjelo okamžitě, první výpovědi svědků mapovaly situaci. Bankovní úřednice lupiče poměrně přesně popsala, záznam bezpečnostní videokamery nebyl sice nijak zvlášť kvalitní, ale popisu odpovídal, kriminalisté hovořili s lidmi, kteří se po desáté hodině pohybovali po náměstí, jenže pachatelova příchodu ani odjezdu si nikdo nevšiml.

Zpráva hlídky městské policie proto představovala veledůležitou stopu.

"Robustní, špatně oholený, měl na sobě košili s krátkými rukávy...."

Kriminalisté vrátili záznam kamery bezpečnostního systému téměř čtvrt hodiny před kritické místo a spustili videorekordér. Dveřmi na obrazovce přicházeli a odcházeli jednotliví zákazníci. Žena v květovaných šatech, šedivý muž s holí, spěchající chlapík s podnikatelským kufříkem. Naskakující čísla zvolna měřila čas, když ukazovala deset nula tři, Zdeněk Valenta vyhrkl: "Jasně, to je on!" Kolega Hormádka souhlasně přikývl hlavou.

Záznam o přestupku v jednosměrné silnici byl zpracován přesně, bylo v něm uvedeno jméno i písecká adresa řidiče, kriminálka si mohla přijet podezřelého vyzvednout.

Zadržení, eskorta, klapnutí zámku v cele. Podle klasických zásad vyšetřování se první výslech obviněného považuje za velmi důležitý a je třeba se na něj pečlivě připravit. Strakoničtí kriminalisté měli předem vypracovaný plán, připravené typově podobné figuranty pro chystanou rekognici, v promyšleném pořadí jednotlivých indicií nechyběl ani odborný technický posudek, podle kterého blatníky na zkoumaném bílém favoritu nikdo v posledních měsících neopravoval, ale šrouby státní poznávací značky byly nedávno vyšroubovány a znovu utaženy. Otázky, předpokládané odpovědi a nové otázky. Scénář připomínal divadelní hru, která nikdy nebyla sehrána. Když podezřelý muž pochopil, kam výslech míří, pokrčil rameny a řekl: "Tak dobře, byl jsem to já. Ty peníze mám schované doma. Skoro všechny. Chybí jen pár tisícovek..."

Od loupeže ve vodňanské odbočce Komerční banky ještě neuplynulo ani osmačtyřicet hodin, byl pátek dvacátého druhého května a případ, který tak vzrušil malebné jihočeské město, byl prakticky uzavřen.

A. Jirotka