POLICISTA  6/1998

U POLICISTŮ V ČIMELICÍCH

Žádná "fara" zjara

Čimelice jsou, jakkoli to se o nich píseň nezpívá, hezké městečko: a třebaže městský statut nemají, vzezření ano.
První zmínka o místě zvaném "in villa Czimelliczich" pochází prý z roku 1481, kdy král Vladislav Jagellonský povolil pánu z Vrábí v okolních lesích těžit dříví a provozovat honitbu a u Čimelic samých - s prominutím - postavit šibenici a popravovat.
Vodní tvrz tu stála prokazatelně už roku 1445, časem se dočkala renesanční přestavby. Barokní čimelický zámek s anglickým parkem, který nechal vystavět v roce 1728 Karl Bohumil Bissingen, dotváří půvabnou tvář městečka: ještě nedávno v něm sídlívala střední filmová škola, po restituci knížeti Schwarzenberkovi se musela odstěhovat. Takže studentský živel, jenž někdy šel místním na nervy a jindy se jím pyšnili - když to nějaký dávný absolvent u filmu kamsi dotáhl - vymizel a místním krámům, řemeslníkům a hospodám přinášejí teď obživu hlavně turisté a rekreanti, jichž od jara do podzimu přijíždí do utěšeného jihočeského kraje požehnaně. Městečko je navlečené jako korálek na hlavní silnici z Prahy na Písek a dále na jih: což na jedné straně znamená zaručený přísun zákazníků, na straně druhé hluk, pach spálených pohonných hmot, dopravní nehody.

Policie v Čimelicích tradičně sídlívala ještě v dobách, kdy se jmenovala Veřejná bezpečnost: vyčlenili jí tehdy dvě patra v jednom místním paneláku a v devadesátém, když se potřeba bytového fondu zdála zvláště naléhavou, oddělení vystěhovali. Do nedalekých Mirotic, kde policisté našli střechu nad hlavou a vlídné přijetí. Nikoli však navždy, jak se časem ukázalo...

Podmínky pro práci měli v Miroticích solidní, ale "místopisně" se ocitli trochu na okraji svého rajonu: a tak se asi po dvou letech mirotické oddělení rozčlenilo. Zhruba polovina lidí odešla do nedalekých Mirovic a z jednoho oddělení se prostě vylíhla dvě.

"Mezitím se nám ale podařilo získat nějaké peníze na investice, a protože v Čimelicích vnitro vlastnilo pozemek, na který si už začínali dělat zálusk jiní, rozhodli jsme se stavět," říká s úsměvem písecký ředitel podplukovník Josef Kousal.

Přidělal si tak spoustu starosti jako každý, kdo se pustí do nejistého a složitého podniku, jímž je stavba, ale dnes nelituje: nové obvodní policejní oddělení v Čimelicích vyrostlo doslova do krásy a v téhle chvíli už slouží čtvrtý měsíc. A nejde o žádný zkušební provoz "nanečisto", rovnou hezky naplno a vzhůru do sezony, jež tady na jihu Čech dává zabrat všem, co s ní mají něco společného, policisty rozhodně nevyjímaje.

"Měli jsme štěstí, že výběrové řízení pro práci na projektu vyhrál architekt, který už stavěl policejní ředitelství v Českém Krumlově," říká ředitel. "Takže šlo o člověka, jemuž jsme už nemuseli pracně vysvětlovat zvláštnosti a potřeby policejní práce. Někde jsme museli trochu slevit z jeho i svých představ, protože při dokončování stavby už přišly °balíčky° a nutnost šetřit, ale i tak má čimelické oddělení špičkové parametry a místním policistům nabízí opravdu důstojné podmínky pro práci."

Nepřehlédnutelná budova oddělení stojí vlastně až za obcí, směrem na Písek, na úpatí malého návrší u hlavní silnice, za nímž výpadovka dál mírně stoupá a stáčí se doprava. Dopravní ruch tedy možno sledovat pouhým pohledem z okna a začne-li nebezpečně houstnout, operativně vyrazit: mnohdy prý totiž stačí, aby řidiči viděli policejní vůz či uniformy, a začnou se za volanty chovat rozumněji.

"Četli jsme, že v cizině už dokonce používají makety policejních vozů - a zabírá to," smějí se Čimeličtí, "ale to jsme zatím nevyzkoušeli."

Hned vedle už postavil podnikatel prodejnu koupelnových zařízení, přes silnici vyrostla nová prodejna aut - a vedle ní najdete místní hřbitov. Vpravdě inspirativní sousedství, jež člověku vnuká jímavé myšlenky a policistům - věřme - vědomí, že ve službě dneska nevědí ni dne ni hodiny...

Novotou doslova vonící policejní budova má tři podlaží: v přízemí najdou návštěvníci útulnou čekárnu (ale taky je tu podstatně neútulnější "čekárna" pro výtržníky a dvě regulérní cely předběžného zadržení, střežené kamerovým systémem. (Ostatně, televizních kamer je po domě povícero, střeží i dvůr, prostor před vchodem a další místa. Jejich obraz lze jednotlivě i najednou prostřihnout na monitor stálé služby, a tak má dozorčí možnost, aniž by se zvedl ze židle a opustil své telefony a vysílačky, mít pod kontrolou vlastně celý objekt. Což je výhoda zvláště v noci, kdy na oddělení osiří a jeho kolegové vyrazí do terénu.

"Náš obvod je rozlehlý, má rozlohu 286 čtverečních kilometrů a čítá šestaosmdesát městeček, vsí a vísek," vypočítává nadporučík Brejcha, zástupce vedoucího čimelického oddělení. (Jeho šéf, kapitán František Lojík, si v době naší návštěvy vybíral dovolenou, protože starosti se stěhováním daly zabrat všem a jemu zvláště.)

V Čimelicích slouží na tři desítky policistů a s potěchou možno říci, že tabulkový stav je v současné době naplněn. Což nemění nic na faktu, že v budoucnu, jak porostou úkoly, by se i početní stavy mohly rozrůst: nová budova je každopádně projektována tak, že s tím počítá. Nestavěla se prostě jen pro dnešek, ale s vědomím, že určitě za padesát a možná ještě i za sto let musí sloužit policii: a její prostorové řešení počítá s řadou eventualit.

Kupříkladu s tou, že do zdejšího týmu nastoupí i ženy, jež tu zatím na rozdíl od mnoha jiných oddělení neslouží: sociální zázemí, tedy šatnu, sprchy, toalety, už pro ně tudíž mají. Pochopitelně tu našli nastálo své místnosti písečtí kriminalisté i vyšetřovatelé, takže když je případ zavede do Čimelic, nemusejí se doprošovat klidného koutku pro práci. V podstřeší se najdou dokonce i ubytovny (zatím ovšem nevybavené nábytkem), kde by mohli k odpočinku spočinout policisté, jež sem taky zavede nějaká nutná kauza. A do dvora vedou okna dvou bytových jednotek, určených policistům, které sem časem natrvalo přivede služba odněkud zdaleka a budou potřebovat v Čimelicích nový domov.

"Zatím tu ale vesměs slouží místní chlapi, tedy z Čimelic, Mirovic, Mirotic a dalších obcí rajonu," říká nadporučík.

"Takže bytový problém nás nepálí, ale až vyvstane, jsme na něj připraveni."

Dobré bydlení mají i oba služební psi: pěkné kotce na dvoře se zateplenými boudami, ale taky kuchyňka pro přípravu jejich stravy, sprcha pro psovody i jejich svěřence, prostě vše, jak má být, leč jak jen zřídka bývá. A hned vedle, na pozemku sousedícím s dvorem, vznikne psí cvičiště, jež ovšem bude prý pro výcvik psů sloužit i občanům. Domeček za nádvořím je plynová kotelna, jež zatím čerpá topivo z nádrží vedle, ale během roku se má v Čimelicích stavět plynovod.

Samozřejmostí šaten jsou úhledné skříňky, do nichž si policisté jdoucí do služby mohou uložit civil a osobní věci a při odchodu zase uniformu, dále perfektní sprchy a čisťounké toalety.

"Myslelo se i na takové detaily, že místnost stálé služby má neprůstřelná skla - do chodby i ven, na parkoviště," připomíná zástupce vedoucího. "Zaplaťpámbu, ale ještě je žádný pachatel nevyzkoušel, jestli neprůstřelná opravdu jsou!"

* * *

Jižní Čechy jsou u nás krajem z nejklidnějších a písecký okres se z hlediska nápadu trestné činnosti drží zhruba na třetím či čtvrtém místě. Souvisí to zjevně s jeho zemědělským charakterem a menším množstvím průmyslu, neroste tu žádná velká stavba, jež by vábila větší pohyb lidí: zato tady ovšem mají na šest tisíc rekrečních objektů "lufťáci" zblízka i zdaleka a na prázdninové měsíce se Písecko mění v mraveniště turistů tuzemských i zahraničních. Lákají je historické památky i stříbrná hladina orlického přehradního jezera...

"Oddělení, jež má přehradu a okolí v rajonu, sídlí ve Zvíkovském Podhradí a v současné době nám dělá trochu starosti," říká ředitel Kousal. "Na objekt, v němž sídlí, byl vznesen dodatečný restituční nárok a my se teď snažíme dohodnout, zda bychom aspoň v části budovy mohli zůstat v nájmu. Jde o oddělení třetího typu, tedy zhruba o dvanáct lidí, ale taky o čluny a další vybavení. Pokud se nedohodneme, přestěhujeme oddělení do Čimelic. Tamní nová budova má dostatečné rezervy, ale nejde ani tak o prostory a podmínky pro práci policistů, jako o to, aby měli občané k policii co nejblíž. Veřejná doprava se redukuje a pro orlickou spádovou oblast je Zvíkovské Podhradí relativně dobře dostupné, zatímco Čimelice by byly o dost dál..."

Snaha přiblížit policii občanům je jasná a zřejmá, jenže ne vždy lze dělat "zázraky do tří dnů": neuvážená redislokace v osmdesátých letech třeba zlikvidovala malá oddělení v Bernarticích a Komářicích - a občané z tamní části okresu dodnes musí zajíždět až do Milevska, mají-li nějaké řízení na policii. Což není ideální, ale řešení na dohled se zatím nejeví. Faktem ale je, že vedle čimelické novostavby jsou i ostatní oddělení na Písecku v solidním stavu a skýtají jak důstojné prostředí pro veřejnost, tak pracovní podmínky pro policisty ve službě. Možná i proto nemá písecký ředitel větší problémy s obsazením tabulkových míst: v současné době mu chybí na okrese pouhých pět lidí a třebaže na kriminálce slouží zhruba třetina mladých a nepříliš zkušených, mají velice solidní výsledky: více než šedesátiprocentní objasněnost hovoří sama za sebe.

"Podařilo se nám dostat pár lumpů, kteří kradli umělecké památky, chytili jsme i několik lapků, kteří se zaměřovali na rekreační objekty," pochvaluje si ředitel. "A objasnili jsme i řadu vloupání do motorových vozidel, přičemž v tom ohledu se nám osvědčuje dobrá spolupráce s armádou. Písek je posádkové město, vojáci mají po službě volno, dobrou místní znalost - a pivo je drahé... Ne, že by se do aut ovšem vloupávali jen oni."

Bolavým problémem zůstává pytláctví: schwarzenberské lesy jsou ještě stále plné zvěře, zvláště vysoké, ale moderní pytláci její stavy doslova decimují. Přičemž romantická představa plížícího se chlapíka s krátkou puškou pod kabátem patří dávno jen do literatury: pytláci příjíždějí v celých týmech a v terénních autech a loví na kšeft. Rozsvítí silný hledáček, oslní srnce či jelena a puškou se zaměřovačem zvíře složí jak na porážce. A jedou dál, protože o úlovek se postará další vůz. Pokud ho totiž snad někdo zastaví, posádka nemá přece zbraně, zastřelené zvíře našla a je dotčena podezřením: vezla nalezenou srnu přece odevzdat...

"Je dobře, že se pytláctví z přestupku stane trestným činem, ale dokazovat se stále bude těžce," skepticky říká ředitel.

"Policisté by museli chytit střelce takřka za ruku, protože když se to nepodaří, dobrý advokát ho vyseká. Takže spíš doufám, že trochu zafunguje vědomí, že už jde jednoznačně o trestný čin: že za upytlačenou laň možno dostat i tři roky..."

Řeč přijde i na dlouho chystaný přesun správních agend z policejní kompetence na okresní úřady: vládní úkol nikdo nezrušil, ale zatím se obecně moc neděje. V Písku ale budou připraveni...

"Dohodli jsme se s přednostou okresního úřadu na oboustranně výhodném řešení: nabídl nám nevyužívanou budovu, do níž sestěhujeme naši kriminálku a vyšetřovačku, jež zápolí s nedostatkem prostor, ale i dopravku a další služby. A v dosavadní budově policejního ředitelství soustředíme všechny evidence a správní činnosti. Takže až padne rozhodnutí, změní se jen tabule vedle vchodu a věci pojedou dál, doufejme, že uspokojivě pro občany i policii. V jádru není totiž důležité, kdo se o tyhle věci bude starat - pokud to bude ovšem dělat dobře a pokud policie bude mít přístup do evidencí čtyřiadvacet hodin denně po sedm dní v týdnu," shrnul lapidárně podplukovník Kousal.

* * *

Čimelické oddělení má tabulkově plný stav: z nich ovšem pět mužů studuje, takže má-li denně zdejší vedoucí vyslat do terénu dvě motorizované dvoučlenné hlídky a jednu hlídku pěší, docela si nad rozpisem služeb užije. Věkový průměr je tu pouhých sedmadvacet roků, přičemž nejstaršímu z čimelických policistů bylo devětačtyřicet, zatímco nejmladšímu dvaadvacet. V šestasedmdesáti obcích obvodu žije 7081 občanů.

Při takové rozloze jsou čtyři auta tak akorát: zdejší favorit a tři felicie nejsou přitom žádné vraky, nejstarší auto má najeto osmdesát tisíc. Zato už prý dosluhuje jeden ze zdejších psů, který se už chystá do zaslouženého psího důchodu.

Denním chlebem pro zdejší policisty jsou vloupání do rekreačních objektů: zejména o Velikonocích, když přijeli chataři po zimě mnozí prvně, přibylo nejedno hlášení. Ale jak říká písecký ředitel Kousal, policisté nejsou od toho, aby slavili svátky odpočinkem, nýbrž prací.

"Stálým zdrojem starostí je silnice první třídy, jež Čimelicemi prochází," říká nadporučík Brejcha. "Za necelé dva měsíce, co jsme se přestěhovali, máme tu už tři smrtelné úrazy chodců a několik vážně zraněných. Stane se, že slušný řidič zastaví kvůli chodci před přechodem, druhý ho klidně objede a přecházejícího člověka srazí... Mám dojem, že to dost souvisí s výchovou řidičů: malé autoškoly nezajímá, jestli z nich vyjdou řidiči s dobrými návyky, ale jestli se samy v konkurenci nějak uživí."

Čimeličtí v součinnosti s píseckou kriminálkou řešili i případ loupežného přepadení pošty na Orlíku: trojice pachatelů přijela autem, dovnitř napřed poslali ženu, aby obhlédla situaci, a pak dovnitř vpadli dva muži v kuklách a s pistolemi v rukou. Zatčeni ještě nebyli, ale dopadení už prý na sebe nedá dlouho čekat.

Odsouzen a v kriminále je zato už zdejší vrah, jenž pro peníze přiškrtil a pak umlátil svého sedmadvacetiletého zaměstnavatele, ženatého, tátu dvou dětí.

"Pachatel byl alkoholik, jehož denní dávkou bylo dvacet piv, a nedělalo mu potíže vypít jich čtyřicet," říká nadporučík.

"Ženatý, otec tří dětí, obyvatel jedné vsi v okolí. Dostal jedenáct let..."

Čimelické obvodní oddělení nepatří k nejrušnějším: takřka všichni zdejší policisté prošli začátky v Praze, takže svorně říkají, že na lepší se zvyká snadno. Ale rozhodně nejde o žádnou poklidnou "faru", jak říkají. Někdy totiž nevědí, kam dřív skočit, zrovna při naší návštěvě vyšetřovali čerstvě oznámené vloupání do samoobsluhy a zároveň vyloupení rekreační chalupy v jiné vsi. Někdy se události nahrnou, ale denně přibývá něco. Přičemž ke cti zdejších policistů patří perfektní místní a osobní znalost: takže třeba při nedávném vloupání do jedné chalupy unikal pachatel pouhé tři hodiny.

"Vytipovali jsme si ho a došli pro něj," říká spokojeně nadporučík. "A téhož dne si ho převzal vyšetřovatel."

Nicméně takové štěstí přeje policistům zřídka: pachatelé se motorizovali, mají mobilní telefony, vysílačky, jezdí v partách. Boj s nimi je a bude stále obtížnější.

Ale právě proto se v něm nesmí ani na chvíli polevit, jakkoli den za okny vyhlíží jak z omalovánek.

Jan J. Vaněk  
redakce@mvcr.cz