POLICISTA

U POLICISTŮ VE VALAŠSKÝCH KLOBOUKÁCH

Ogaři ze zlínského okresu - Aby hosté shromaždiště snáze nalezli, zastrčena pokaždé hůl s kloboukem. Scházívali se u klobouku, a proto pojmenovali později blíže louky založenou - Kloboukem, Policista č. 5/1998, str. 20 až 23

Lid vypravuje si o založení města pověst:

"... Na místech nynějšího náměstí bývala druhdy louka, na níž u studánky páni z brumovského hradu, daleko staršího než Klobúky, a jejich honební hosté se scházívali. Aby jednotlivci shromaždiště po honě snáze nalezli, zastrčena pokaždé hůl s kloboukem. Scházívali se u klobouku, a proto pojmenovali později osadu blíže louky založenou - Kloboukem..."

Než jsme se rozjeli k policistům jednoho ze spádových měst jižního Valašska, Valašských Klobouk, poskytl nám informace o celém regionu okresního ředitelství Zlín zástupce ředitele mjr. Bc. Jaroslav Vaněk a jeho informace průběžně doplňoval okresní tiskový mluvčí poručík Ivo Mitáček.

Okres má zhruba 180 000 obyvatel, z toho polovina jich žije ve Zlíně. K počtu obyvatel má okres úměrný počet policistů, kteří slouží na sedmi základních útvarech pořádkové policie, třech útvarech pohraniční policie, jednom speciálním jízdní policie, pod který je začleněna i skupina služební kynologie s výjezdovou skupinou psovodů majících ve své péči 22 psích svěřenců. Patnáct z nich hlídá na hranici. Osm jezdeckých koní se svými pány v sedle slouží v terénu podle potřeby. Kromě kriminální policie funguje ve Zlíně ještě jeden speciální útvar - tzv. eskortní, plnící úkoly při zátěžových a stresových situacích, při zákrocích proti agresivním a nebezpečným pachatelům, vyjíždí na signály PCO a provádí eskorty. Není to však klasická zásahová jednotka.

Podle slov Bc. Vaňka je stav policistů v okrese naplněn na 98 %, v loňském roce si vybrali a přibrali kolem 90 lidí, kteří mají za sebou základní přípravu a přecházejí postupně na doškolení v Holešově. I tímto školením prošlo už sedmdesát z nich.

"V souvislosti se vznikem nové státní hranice byly zřízeny tři útvary pohraniční policie, které v současnosti tak trochu sponzorujeme z pořádkové služby," říká major Vaněk. Zdůrazňuje, že nemají žádné větší pracovní problémy, naopak vyzdvihuje obvodní oddělení ve Vizovicích, o kterém říká, že "bývalo na posledním místě a dostali se na první přesto, že je to jedno ze dvou oddělení, kde není plný stav policistů. Jejich dobré výsledky lze dokladovat, objasněnost stoupla až o 20 %.

Čím to je? Řekl bych, že rozhodně osobním přístupem jak vedoucího, tak všech chlapců. A mám-li mluvit o celém okrese, musím konstatovat, že v Jihomoravském kraji je po Brnu-městu nejvíc zatížený nápadem. Faktem také je, že díky každodenním i když nepopulárním, ale účinným opatřením a akcím nám nápad klesá a objasněnost stoupá. Osobně jsem přesvědčený o tom, že policisté základních útvarů pochopili, že je nutné směrem k občanovi působit preventivně, nenechávat bez povšimnutí prohřešky, i malé přestupky, víc si všímat, častěji a důkladněji kontrolovat. V neposlední řadě jistě hraje roli skutečnost, že naši kriminalisté dotahují do konce řešení závažných trestných činů, např. násilnou, mravnostní a rasově motivovanou trestnou činnost. Na kriminálce máme vytvořenou speciální skupinu zabývající se mládeží. Předmětem jejich zájmu jsou drogy, gamblerství, extremismus apod."

Jako v celé republice i ve zlínském okrese je nejvíc majetkové trestné činnosti, objasněnost měli v loňském roce přes 47 %. V celé široké škále trestných činů jsou i vraždy, kterých bylo v okrese spácháno od roku 1992 šestnáct a jejich objasněnost je velmi vysoká. Z toho byla většina případů objasněna do jednoho měsíce, čtyři případy byly vyřešené dokonce do jednoho týdne. To vše svědčí o kvalitě zdejší kriminální policie.

"Máme zhruba 29,5 km státních hranic, které hlídají naši chlapci na třech odděleních. Slavičín zajišťuje kromě hranice i pořádkovou službu, ta další dvě oddělení nemají ve své působnosti žádnou obec, jen zelenou hranici. A trestná činnost v jejich regionu? Téměř mizivá. Na jednom oddělení nebyl zatím zaznamenán žádný trestný čin, na druhém jeden a ve Slavičíně 62 případů od roku 1995, kdy začínala fungovat. Své práci se opravdu věnují a plní předsevzetí, že ti, kteří by chtěli ilegálně překračovat hranice v těchto místech, si časem namalují na mapu velké NE, zde se nedá projít. Proto máme velmi málo zadržených běženců, ti si hledají jiná místa k přechodu."

"Momentálně nás nejvíc bolí problém droga," posteskl si major Vaněk "Není to sice tak velký problém jako třeba v USA, ale jsou tady. Pokusili jsme se to řešit tím, že jsme vytvořili speciální skupinu na drogy mezi mládeží, která vznikla zhruba před rokem a nejméně tři čtvrtě roku jí trvalo, než se zorientovala mezi narkomany a dealery, než pronikla do sítě. Závěrem minulého roku a počátkem letošního zasadila dealerům dvě těžké rány, a tím je na nějaký čas citelně ochromila.Na konci minulého roku byl zatčen hlavní zlínský dealer, na počátku letošního to byl hlavní dealer působící v Otrokovicích a Malenovicích.Ti zásobovali další dealery. Ve Zlíně se například prodávalo jedno klasické psaníčko pervitinu, 0,25 g, za nejvyšší cenu v celé republice, 1000 Kč. Dealeři věděli, že ve Zlíně se prodá. Je to podnikatelské město, jsou tu peníze a mnozí rodiče-podnikatelé pracují tak intenzivně, že než by se starali o své potomky, dají jim raději dost peněz na zábavu, kterou se často bohužel stává užívání drogy. Teď je na chvíli taková jakoby stagnace, hledají nové cesty. Ale s námi to nebudou mít lehké,"

Ve Zlíně je vyřešen i problém, který trápí mnohé policisty, a to je problém komunikace s novináři. Je každý policista kompetentní podávat informace, nebo není? Je řešení odkazovat každého na tiskového mluvčího? Na zlínském okrese s tím nemají problémy ani policisté, nestěžují si ani novináři. A to jen díky tomu, že má zlínský okres takového ředitele, jakého má, a tiskového mluvčího, který je novinářům k dispozici 24 hodin denně, ke každému závažnému případu vyjíždí jako jeden z prvních, na místě uspořádá krátkou tiskovku, kde podá novinářům veškeré dostupné informace.

"Vůbec by to nešlo bez absolutní podpory okresního ředitele pplk. Bedřicha Koutného a celého vedení, bez spolupráce s kriminálkou a úřadem vyšetřování. Tím, že já dostanu neprodleně informace od všech těchto složek, mohu podat novinářům rychlé a kvalifikované informace rozhodně odpovědněji než policista, který všechny informace v danou chvíli nemá. Novináři již toto dnes vědí, respektují to, a tak to funguje ku prospěchu všech. Média, hlavně regionální, mají své informace včas, nezdržují policisty na základních útvarech, kriminálku ani úřad vyšetřování. Na druhou stranu musím říci, že tak jak se snažíme my vyjít vstříc médiím, tak oni vycházejí vstříc nám. Oni se zase za naši informační otevřenost chovají solidárně a vždy, když je třeba, pomůžou. Jeden příklad za všechny: v centru Zlína bylo ukradeno auto v hodnotě dvou milionů korun. Majitelka nám během dvou minut telefonovala na stopadesátosmičku. Já jsem to slyšel ve vysílačce a ihned zprávu zavolal do všech tří regionálních rádií. Ta přerušila vysílání a vyhlásila pátrání během dalších dvou minut. Popis vozu, tovární značku, SPZ. Během další minuty se nám ozval přes mobilní telefon občan, který auto právě viděl projíždět. Do místa nahlášeného pohybu auta byly ihned nasměrovány policejní hlídky a během dalších patnácti minut jsme kradený vůz měli. Ta paní se radostí rozplakala, když měla svého miláčka během půl hodiny zpátky," líčí nám tiskový mluvčí poručík Ivo Mitáček. "Jistě, nebylo to hned zcela ideální, ale postupem doby jsme si vytvořili atmosféru vzájemné důvěry a spolupráce. Ale ještě jednou dodávám, že bez podpory vedení by taková práce nebyla možná. A já tu podporu a důvěru mám."

Na závěr našeho povídání se zástupcem okresního ředitele jsme chtěli slyšet, co je trápí, co by rádi, aby se u policie zlepšilo. "Tak například tolik diskutovaná novela zákona o držení drog. Já nevím, proč je taková, jaká je. Vím jen, že například na Slovensku jsou dál. Třeba problematiku donucovacích prostředků mají Slováci zakotvenou v zákoně, a tak to má být. My sice dostáváme různé závazné pokyny a metodiku, jak by se co mělo dělat. Ale to má být v zákoně. Aby se vědělo, že to bude tak a tak a policista měl stoprocentní oporu. To potřebuje. A protistrana by tím pádem věděla, že ji policista má. Takto dochází k situacím, kdy začíná hra advokátů se slovíčky, problémy se množí, a tak si bohužel policista mnohdy raději řekne, že problém řešit nebude, vyhne se mu. A to není dobré," povzdechl si Jaroslav Vaněk, ale v zápětí optimisticky navázal: "Policista může kontrolovat. Vlastně musí. Nahlásí-li někdo pohřešovanou osobu, krádež apod., bude po nás chtít, abychom kontrolovali, zjišťovali, pátrali, hledali. Musíme kontrolovat lidi, auta, hotely a ubytovny. To si musí každý občan uvědomit. Na druhé straně se našim chlapcům snažím vtloukat do hlavy pravidlo, že je třeba také rozlišovat. Děda, který má penzi čtyři tisíce, jede trabantem a zapomene zhasnout mlhovku, zaplatí bez odmlouvání tísícikorunovou pokutu a doma bude s babičkou strádat. Je to poctivý člověk a na takového by stačilo upozornění, domluva. Ale darebák, který ví jak na to, řekne, že peníze nemá, nezaplatí. K takovému by se mělo přistupovat zcela jinak a být nekompromisní. Zkrátka, policista musí umět rozlišovat. Vůči slušným lidem být službou, vůči darebákům represivním orgánem.

Samozřejmě, v tak ohromné složce, snad největší v republice, jako je policie, se najdou i špatní. Aby nedocházelo ke zneužívání pravomoci policisty, k tomu jsou tady vedoucí pracovníci. Ti musí důsledně kontrolovat, případně postihovat. Byla by možná dobrá zásada přijímat lidi, kteří už prošli určitým pracovním procesem, mají za sebou vojnu, po které pracovali, a vědí co znamená vydělávat peníze a živit rodinu, platit byt, šatit děti. A teprve po nějaké životní zkušenosti by se zrale rozhodli pro práci u policie. Ne pro nějaké dobrodružství nebo peníze, ale proto, že to je zaměstnání s určitou jistotou a prestiží,"Zauvažoval na závěr naší návštěvy major Vaněk.

*  *  *

Přirozeným spádovým centrem jižního Valašska je kromě Valašských Klobouků i město Brumov-Bylnice. Přírodní hranice kraje tvoří na východě zalesněné Bílé Karpaty, na severu a na západě pásmo Vizovických vrchů. Jižní hranicí je říčka Vlára. Nejvyššími horami jsou ve zdejší části Bílých Karpat Průklesy, a ve Vizovických vrších Klášťov. Valašskokloboucko je velmi dobře přístupné jak po železnici tak po silnici. Značná část území je součástí Chráněné krajinné oblasti. Oblast se v poslední době stává střediskem letní, ale rovněž i zimní turistiky. Rekreační střediska na Královci a Jelenovské u Valašských Klobouk mohou uspokojit všechny kategorie návštěvníků. Rozkládají se v nadmořské výšce 600 m a svou polohou jsou vhodné pro pobyty po celý rok. Oblast tvoří historický celek se svérázným valašským nářečím, které se ještě mnohde zachovalo. Dějiny Valašskokloboucka jsou plny vzrušujících událostí. Vlárským a Lyským průsmykem sem mnohokrát pronikla nepřátelská vojska, plenila a vypálila město i okolní vesnice. Významnou písemnou památkou je tzv. soubor Lucemburských listin, z let 1341 - 1423, z nichž nejdůležitější je privilegium moravského markraběte Jana Jindřicha, bratra Karla IV., vydané 18. června 1356. Tento právní akt nebyl nikdy zrušen. V r. 1579 bylo městu uděleno právo pečetit červeným voskem. Na štítech všech pečetí města je klobouk. Městský znak se vyvinul z pečetního znamení a krajové označení dostalo město teprve roku 1872.

*  *  *

"Valašské Klobouky mají v současnosti sedm tisíc obyvatel a je zde sídlo obvodního oddělení Policie ČR III. typu pro zhruba jednu třetinu okresu. Obhospodařujeme 22 obcí, spoustu rekreačních chat a objektů, několik podniků s pracovními místy, jako je Akra, vyrábějící jehly a příbuzný sortiment, Dubrava - družstvo invalidů vyrábějící prací a čistící prostředky a Valaška - lidové družstvo. Jinak je to tady poměrně chudý kraj, lidé jsou zde vesměs slušní, ale samozřejmě se vyskytne nějaká ta majetková trestná činnost. Dobře spolupracujeme s městskou policií o síle čtyř strážníků. Většina naší práce se soustřeďuje do našich dvou měst, Valašských Klobouk a Brumova-Bylnice, která jsou blízko sebe a mají zhruba stejný počet obyvatel," vysypal ze sebe čtyřicetiletý vedoucí oddělení kapitán Petr Čech poté, kdy mě usadil do křesla, nabídl kávu a požádal, zda může při povídání přecházet po místnosti. V duchu jsem si vzpomněla na film Marečku, podejte mi pero, dostala dobrou náladu a sledovala očima a hlavou přecházejícího kapitána. O svých podřízených mluvil jako o ogarech, kteří tvoří dobrou partu, ale co se za tím skrývá, jsem z něj musela páčit.

"Objasňujeme tak na 70 %. Je to nejspíš tím, že připravujeme a realizujeme nejrůznější akce ve spolupráci s ostatními složkami, kdy se snažíme něco eliminovat, něco vytlačovat. Na našem oddělení sídlí část okresní kriminálky, jednu kancelář má cizinecká a pohraniční policie Brno. Moji ogaři vypomáhají pohraničním oddělením nejčastěji tak, že dostaneme hlášku o běžencích, kteří by se měli pohybovat někde v okolí. V tu chvíli je to společná akce. Bez vzájemné spolupráce by se to nedalo dělat. Výhoda našich obcí, ale vlastně i obou městeček spočívá v tom, že se lidé vzájemně znají, tedy i s policisty. V zimě se stane, že moji ogaři jedou obhlédnout chaty na kopcích a nemohou tam vyjet. To stačí zvednout telefon, zavolat Karlovi nahoru na rekreační zařízení a ten chaty obhlédne a pohlídá. Taky nám vypomáhá oddíl jízdní policie z okresu. Kam se nedostane vůz, vystoupá kůň," říká pochodující kapitán.

"Vidím tady za vitrínou pohár za třetí místo v nohejbalu z předloňského roku. Vy tady pořádáte turnaje?" ptám se.

"Jo, to se jim líbil ten pohár, byl nejhezčí, tak se darebáci domluvili, že chtějí být až třetí a taky se jim to povedlo. Jsou to zápasy spíš pro zábavu a utužování přátelství, hrají i fotbal. Jsou mladí, pro mě už to není," dodává pan Čech a na moje naléhání, že bych chtěla slyšet nějaký zajímavý případ, se usměje a několika slovy popisuje: "Nedávno v neděli tady nastala pěkná honička mezi řidičem nissanu a policií. Chlapci zastavovali toho řidiče na běžnou kontrolu tady ve Valašských Kloboukách rozsvícením nápisu stop, bylo to okolo deváté večer. Řidič však nereagoval, naopak policejní auto riskantně předjížděl až ohrozil protijedoucí vůz. Vyrazil velkou rychlostí na Brumov-Bylnici a dál směrem ke státní hranici. Zde projel celnicí mezi spuštěnými závorami a zamířil ke slovenské celnici, před kterou se smykem otočil, projel opět mezi závorami a pokračoval na Brumov-Bylnici. Když se jej policisté snažili opět zastavit, najížděl na našeho příslušníka, který byl nucen uskočit, aby nebyl sražen. Podařilo se ho zastavit až u Rokytnice. Nebyl ani podnapilý ani pod vlivem drog, ale později sdělil, že měl v noci sen, vnuknutí, že se musí nějak zviditelnit. No to se mu tedy povedlo."

Protože jsme měli ještě dost času, než se vrátil s plným fotoaparátem nalovených snímků náš fotograf, povídali jsme si ještě o lecčems, co trápí lidi v této zemi, tedy i policisty. Povídali jsme si i o tom, že dnešní policista by se měl dobře orientovat v paragrafech, psychiatrii, měl by být dobrým psychologem, znát cizí jazyky,sám musí být zdatný psychicky i fyzicky, pomalu aby uměl rozeznávat drogy, měl by ovládat počítačové programy, vyznat se v terminologii....

Dagmar LINHARTOVÁ  
redakce@mvcr.cz