Je středa 19. srpna. K pražskému fotbalovému stadionu Sparta míří horkým letním podvečerem první fanoušci na utkání Česká republika - Dánsko. Za pár desítek minut budou tribuny střídavě jásat a nespokojeně pískat, dupat či jen nevěřícně kroutit hlavou nad počínáním mužů na trávníku.

VE ZNAMENÍ PODKOVY

Zatímco Rada posílá v prvním poločase do branky jediný gól zápasu a Letnou se rozléhá nadšený jásot publika, venku před stadionem se nevzrušeně procházejí hlídky jízdní policie. Šest jezdců prohlíží ze sedel svých koní rozlehlé zaplněné parkoviště a v přilehlé úzké ulici, kam vede vchod na stadion, čeká, zda zelektrizovaný dav fanoušků nebude třeba rozdělit tak, aby nedošlo ke zbytečným výtržnostem. Flirt, snad největší kliďas, kterého pražští policisté mají, mlsá z ruky svého pána kousky rohlíku, jako by dopředu věděl, že z tohohle mráčku bouřka nebude.

Tentokrát opravdu nebyla, zato zhruba před rokem měly hlídky na policejních koních co dělat. Fanoušci pražské Sparty a Ostraváci, kteří sem přijeli fandit svému mužstvu, si vysvětlovali po utkání pravidla hry tak vehementně, že se schylovalo ke rvačkám. Hlídkám policejního jízdního oddílu se podařilo nenásilně od sebe oddělit domácí a ostravské horké hlavy tak, aby jedni nasedali do tramvají a druzí do svých autobusů.

Sídlem pražského Oddílu jízdní policie je Císařský ostrov v Troji.

„Poprvé se naše hlídky představily veřejnosti v roce 1991 v rámci Všeobecné světové výstavy na pražském Výstavišti,“ připomíná nedlouhou historii kpt. Martin Frýda, velitel oddílu jízdní policie Správy hl. m. Prahy PČR.

Ze šesti koní a deseti lidí, které měl policejní jízdní oddíl na samém počátku, se postupně rozrostl na současných devatenáct krásných teplokrevníků a přibyli i policisté, kteří slouží v sedle. Zpočátku se počítalo s tím, že jízdní hlídky budou provádět jen výkonnou službu, ale nasbírané zkušenosti ukázaly, že koně se mohou skvěle využít i při hromadných sportovních a společenských akcích, kdy lze předpokládat výtržnosti, ničení majetku nebo dokonce zranění lidí. V současné době jsou tyto příležit ostné události - aniž by se omezovala běžná hlídková služba - zhruba polovinou činnosti jízdního oddílu.

„Jak hledáte policisty a koně, kteří zvládnou službu v prostředích nesrovnatelně odlišných od dostihové či parkurové dráhy?“ zajímalo nás.

„Zájemce o tuto službu musí nejprve projít výběrovým řízením, během kterého zjistíme, zda splňuje předepsaná kritéria. Když uspěje, nastoupí do policejní školy a poté do takzvaného jezdeckého kurzu, který vyhlašuje Policejní prezidium, odbor hipologie a kynologie. Absolventi této speciální přípravy musí složit před odbornou komisí zkoušky z jízdy na koni jak v terénu, tak na jízdárně, a prokázat zvládnutí koně při rušivých jevech. Z teorie musejí ovládat základy veterinářství a ošetřování koně, a k tomu pochopitelně všechno, co patří k výkonu policejní služby. Kdo splní tyto poměrně přísné podmínky, dostane takzvaný certifikát jezdce,“ vysvětluje kpt. Frýda a s úsměvem dodává, že on sám říká tomuto dokladu „kupon na koně“.

Policejní kůň musí prokázat své kvality podobně jako lidé. Výběrová komise složená z velitele jízdní policie nebo jeho zástupce, služebního veterináře a hipologa z Policejního prezidia rozhoduje nejen o nákupu koně pro policejní službu, ale také o jeho případném vyřazení.

"Jakým koním dáváte přednost?", ptáme se kpt. Martina Frýdy.

"Musíme vybírat koně nejen zdravé a exteriérově pohledné, ale také povahově klidné, aby zvládli rušnou policejní službu. Nejvíce se nám osvědčili teplokrevníci koupení ve stáří čtyř až pěti let," dovídáme se.

Výcvik nově vybraných koní vlastně nikdy nekončí. Od drezury přejdou jezdci každého policejního oddílu k nácviku koně na tak zvané rušivé jevy. Když potkáme v ulicích jízdní hlídku, zdá se, že klid a důstojnost jsou koni vrozené, což je mýlka. Zvíře si musí na ruch města zvykat postupně, stejně jako na převoz v přepravníku a na mnoho dalších novot, které do té doby nepoznalo.

"Máme tady výborného koně, který ze začátku úplně odmítal přepravu. Za jízdy si vždycky lehl na podlahu, takže si mohl při transportu ublížit," nabízí velitel jízdní jednu ze zkušeností. "Nezbylo nic jiného, než tady u nás vtlačit koně do zaparkovaného mercedesu a hrkat na místě motorem, aby si myslel, že jedeme," prozrazuje nám kpt. Frýda jednu z fint, která na bojácného koně zabrala, a dodává:

"Myslím, že pražská jízdní policie je dobře připravena na hromadné davové akce. Při výcviku koní i lidí spolupracujeme také se stálou pořádkovou jednotkou, aby si i v ní sloužící policisté na koně zvykli a nebáli se jich."

Pozvání na plánovaný praktický nácvik tak zvaných rušivých jevů si se zájmem poznamenáme do notesu a už teď jsme zvědví, jak ho koně a jezdci zvládnou.

Policie České republiky má celkem tři oddíly jízdní policie: v Praze, Brně a ve Zlíně. Cestou na Moravu nesjedeme z dálnice do nádherně vybudovaného brněnského areálu jízdní policie, protože jsme s ním své čtenáře již seznámili (viz reportáž "Koně dobře sedlaní" v č. 8/1997). Naše škodovka míří na návštěvu do Zlína. Velitel služby Pohraniční policie OŘ PČR Zlín pplk. Jaroslav Sochůrek s kpt. Milanem Smělíkem, vedoucím jízdního policejního oddílu, nás už čekají.

Jízdní policie ve Zlíně byla zřízena na podzim roku 1993 a z tiskového archivu se dovídáme, že vznikla zásluhou okresního policejního ředitele Ing. pplk. Bedřicha Koutného a její začátky zakusil kromě mnoha jiných i pplk. Jaroslav Sochůrek. Prvním působištěm zlínské jízdní byl Maxmiliánův dvůr v Kroměříži, odkud se později přemístila do Zemského hřebčince v Tlumačově. Od roku 1994 jsou sídlem jízdního oddílu ve Zlíně Luhačovice, přesněji řečeno družstvo Zálesí v Pozlovicích.

K jízdnímu policejnímu oddílu byla přičleněna i skupina služební kynologie, takže přesný název pracoviště, které řídí kpt. Smělík zní: "Jízdní oddíl policie a skupina služební kynologie". Zlínský jízdní oddíl se od pražského a brněnského poněkud liší. Kromě služby ve městě, v rekreačních oblastech a při hromadných akcích střeží policisté na koni také zhruba třicet kilometrů dlouhou státní hranici.

"Kdyby nás neomezovala přeprava koní, dokázali bychom svoji službu ještě podstatně zintenzivnit," říká pplk. Sochůrek. "V Pozlovicích na družstvu máme jen jedno auto a jeden přepravník koní, který má už své odslouženo. Vyhovět všem žádostem, které od velitelů policejních oddělení z mnoha míst dostáváme, není proto v našich silách, " dodává.

Zlínský jízdní oddíl čítá v dané chvíli osm koní a dvanáct policistů. Pro lidi v sedle začíná pracovní den tím, že polovina z nich přijde ráno do služby na okresní ředitelství ve Zlíně a s úkoly pro ten který den jede autem na své asi dvacet kilometrů vzdálené pracoviště do Pozlovic. Ti, kdo mají právě službu na hranici, naloží koně a jedou s nimi další kilometry vzdálenou trasu.

"Na oddělení pohraniční policie Brumlov už máme rozdělané ustájení pro dva koně. Vznikne přebudováním garáže a počítáme s tím, že by policisté nastupovali do služby přímo na hranici," říká pplk. Sochůrek.

Šlapání městské dlažby v Luhačovicích střídají jízdní hlídky s měkkým hraničním terénem, službou v chatových osadách a rekreační oblasti na přehradě v Luhačovicích. Vidět je můžete i při příležitostných hromadných akcích. Jak vypadá jejich zázemí?

"O koně je postaráno mnohem lépe než o lidi," otáčí se k nám pplk. Sochůrek od volantu vozu, kterým ujíždíme nesnesitelným horkým odpolednem na návštěvu do stájí v Pozlovicích. Vzápětí mu dáváme za pravdu. Dvě vysloužilé buňky pro celý jízdní oddíl, sprcha "přes ulici", do které je třeba si pospíšit, protože teplá voda zdaleka nestačí pro všechny. Radost k nevydržení, pomyslím si a přeběhne mnou zima při představě, jak úžasné musí být zimní otužování, kdy vyjdete z teplé koupele rovnou na mráz. Nadějí na lepší zázemí pro policisty jízdního oddílu je plánovaná výstavba vlastního areálu ve Zlíně. Zatímco rajťáci už přestávají v lepší zítřky věřit, jejich nadřízení jsou přesvědčeni, že se výstavba podaří. Práci v nehostinných podmínkách musejí dělat lidé, pro které je zároveň koníčkem, protože k běžným povinnostem policisty, jezdce a ošetřovatele koní v jedné osobě, patří i silácké rozcvičky při uskladňování slámy a jiné aktivity, které jinde zvládají stájníci.

Policisté v boxech mají právě napilno: koně dostávají svou pravidelnou kosmetiku před vyjížďkou do terénu. "V lese se dostaneme i na místa, kam lidé běžně nechodívají. Tam se najde ledacos! Třeba i kradené doklady," říká mezi hřebelcováním svého svěřence nstržm. Vladimír Šulek a nstržm. Vlastimil Daněk souhlasně kývne hlavou. Na další povídání nezbývá čas, a tak zamíříme zpátky do Zlína.

Není slušné naslouchat cizím hovorům, ale dříve než se rozloučíme, musí pplk. Sochůrek nutně cosi vyřídit. "Cože? Moldavci?" ptá se kohosi na druhém konci telefonu a my tušíme, že převáděči zřejmě dopravili na naše území další nelegální turisty. Velká skupina se většinou rozprchne, a tak čeká policisty na koních i psovody práce s jejich hledáním v lesích u hraniční čáry.

Stejně jako člověk, má i každý kůň své přednosti a vrtochy. Některý se i po všech fíglech, které na něj trenér vymyslí, hodí lépe pro běžnou hlídkovou službu než pro krocení rozvášněného davu. V domluvený den znovu přijíždíme do pražského policejního jízdního oddílu na Císařském ostrově. Počasí je dočista vyměněné: nečekané chladno provází jako naschvál i drobný déšť. Deset jezdců vyvádí své vyhřebelcované, nádherně lesklé svěřence před maštale.

"Kůň se chová bez ohledu na svou povahu v každém okamžiku jinak, proto nikdy dopředu nevíte, co udělá. Stačí, aby se špatně vyspal nebo neměl zrovna dobrou náladu a překvapení je tady - jsou zkrátka jako my," dívá se s námi na cvičný plácek zástupce velitele jízdního oddílu por. Zdeněk Soudek. Tenhle člověk koním opravdu rozumí a svou práci má tak rád, že se na vlastní náklady vyučil při službě i sedlářem, aby mohl opravovat některé vady na výstroji.

Zatímco trenér dává jezdcům instruktáž, představí nám por. Soudek namátkou některé koně. Snad nejproblémovější je Olympik, na kterém sedí jezdkyně tak klidně, jako by jí ani nehrozily koníkovy vrtochy. I když tenhle krasavec nechodí na hromadné akce, na hlídkách je výborný. Docela jiný je Koran - dá se sotva udržet, protože chce pořád dopředu, a tak musí jeho jezdec pevně držet v každé ruce dobrých dvacet kilo živé váhy...

Nádherní teplokrevníci se mezi tím seřadili do dvojic, protože tak se mohou při náročném výcviku vzájemně podpořit. Za chvíli budou procházet mezi překážkami v oblacích dýmu, který nepříjemně štípe do očí a dráždí při dýchání je i jezdce. Další disciplína vypadá méně náročná, ale zdání klame: procházet ve dvojicích zúženým prostorem není vůbec snadné. Instruktor připravuje další nástrahu - na kovové barely staví plastové láhve, které se musí jezdec snažit obuškem shodit. Snad nejméně oblíbenou disciplínou je "prapor". Při fotbalových utkáních užívají fanoušci vlajky často a málokdo ví, že kůň vnímá pruh látky docela stejně jako pevnou překážku. Projít kusem měkké tkaniny pro něj znamená stejný výkon jako projít zdí. Některým se to podaří napoprvé, jiní se musejí vracet a zkoušet to znovu. I poslední dnešní disciplína nahání krásným hnědákům strach. Železná konstrukce vozíku obložená slamníky nahrazuje v této chvíli dav, který je třeba posunout alespoň o pár metrů dál. Kůň si chrání plece, a tak má strach se jimi něčeho dotknout - nejde to snadno, ale nakonec i tento cvik zvládnou všichni.

Výcvik je u konce. Ještě jednou se rozhlédneme areálem jízdního policejního oddílu na břehu Vltavy. Policisté mají ve správní budově dobře vybavené zázemí: pěkné šatny i sociální zařízení odpovídají na rozdíl od Zlína našemu letopočtu. I když má jízdní oddíl sídlo na vlastním pozemku, stáje s policejními boxy patří TJ Žižka Praha. Snad se jednou podaří vybudovat o kus dál vlastní - s dvaceti boxy a malou krytou jízdárnou, kde by se dalo cvičit ve svém i v zimě.

*  *  *

Před sportovní halou pražského Výstaviště začíná houstnout dav lidí. Dnes u nás vystupuje legendární rocková skupina Rolling Stones, na jejíž koncert přijeli její milovníci z dalekého okolí. Pořadatelé u vchodu do areálu pozorně prohlížejí zavazadla návštěvníků: žádné plechovky, byť by v nich byla jen coca-cola, žádné velké plastové lahve s nápoji, o předmětech, které by se mohly stát v exponované chvíli opravdovou zbraní vůbec nemluvě. Dav prochází chvílemi klidně, chvílemi nespokojeně mručí. Jen co se dostanou diváci do prostoru těsně před halou, všimne si mnohý z nich v řadě stojících koní s policisty v sedlech. Vypadají klidně a důstojně, přestože právě předvádějí jeden z nejtěžších cviků. Kůň chce od přírody stále dopředu a stát dlouhou dobu bez hnutí zvládá jen s největším sebezapřením.

Den po koncertě listuji v denním tisku. Včera nedošlo na Výstavišti k žádným výtržnostem. Policejní hlídky naštěstí nemusely zasahovat ani tentokrát.

Radvana ČERVENÁ  
Foto Jiří NOVÁK