Redakce časopisu Policista a Kriminalistický ústav Praha mají k sobě blízko nejen proto, že na stránkách časopisu mapují postupně činnosti jednotlivých oborů ústavu, ale i proto, že je pojí mnohá přátelství a vzájemná spolupráce. A tak se do redakce dostala videokazeta s portréty zaměstnanců ústavu, kteří se zabývají také něčím jiným než svojí profesí. Tedy portrét policisty, jak nazýváme naši rubriku, ale audiovizuální. Náš časopis takový portrét ukázat ještě neumí, nechali jsme se tedy inspirovat a za některými z aktérů videokazety zašli. Děkujeme tímto Kriminalistickému ústavu za pomoc.
Jako kluk bydlel Aleš Zach se svými rodiči v Praze Holešovicích ve Veletržní ulici ještě v době, kdy jim pod okny jezdila tramvaj. Aleš se na ni díval již od mala, dnes si už ani nevzpomíná, odkdy ho začala doopravdy vážně zajímat. Pamatuje si až tak desátý rok svého života, kdy začal sbírat všechno, co se nějakým způsobem vztahovalo k městské dopravě. Různé výstřižky ponejvíce z tehdejší Večerní Prahy, pohlednice, kresby, obrázky, tramvajové jízdenky atd. Sám si začal tramvaje malovat a posléze slepovat ze čtvrtky, přidal k tomu nějaký ten dřevěný špalíček a hurá mezi kluky. Když ostatní jezdili s modýlky autíček, Aleš jezdil po hřišti s vlastnoručně vyrobenou tramvají. Tramvaje - to byla záliba. Nebyla jediná, daleko náročnější byl sport, který Aleš Zach provozoval od útlého dětství. Věnoval se krasobruslení, později vytvořil s krasobruslařkou Ilonou Urbanovou sportovní pár. Jejich společným velkým úspěchem bylo vítězství na mistrovství republiky v roce 1973.
Zájem o tramvajovou dopravu přetrval u mistra republiky v krasobruslení dál a on se začal postupně věnovat modelářství. Ani sběratelská vášeň ho neopustila, sbírka se rozrůstala i o exempláře dovezené ze zahraničí. Z každé cesty, na kterou se díky sportu dostal, si přivezl něco nového. Tramvajenku, jízdenku, fotografii, pohlednici. I všichni kamarádi a známí mu pomáhali sbírku rozšiřovat. Aleš, vstoupil i do kroužku přátel městské dopravy. Z klukovských let, kdy mu stačilo slepit modýlek ze čtvrtky už dávno vyrostl, viděl sám, že do opravdového modelu mají jeho výtvory daleko. Vylepšoval je postupně podle knížek, které sehnal, objevoval v nich rozměry tramvajových vozidel potřebné k vytvoření přesnějších modelů. Koníček sloužil mladému muži i k odreagování se od učení, byla to doba, kdy studoval na Vysokém učení technickém. A přišla vojna. Aleš Zach, jako vrcholový sportovec, ji absolvoval v tehdejší Dukle Praha. V dejvických kasárnách si ve volných chvílích lepil tramvaje na cimře, až si ho všiml spolubydlící. Vzal ho s sebou do modelářské dílny, ve které do té doby přicházely na svět hlavně modely letadel, od této chvíle i tramvají.
A stále dokonalejší se stávala práce tramvajového modeláře Aleše Zacha už jako člena Stanice techniků, nového útočiště, kde inženýr Aleš Zach působí dodnes jako vedoucí kroužku. Kroužek tramvajových modelářů vede od roku 1986. V roce 1989 začali společně stavět velké kolejiště, které ani dnes není dokončeno a stále se rozšiřuje, přistavuje, vylepšuje. Je to tramvajové kolejiště vystavěné v měřítku 1:87 a je jediné v České republice přístupné veřejnosti. Ve dnech otevřených dveří je zpřístupněno dětemi rodičům, jejichž obdiv a nadšení je odměnou tvůrcům za pečlivou a nikdy nekončící zajímavou práci.
Třiačtyřicetiletý poručík inženýr Aleš Zach prošel za svůj život několika profesemi, ale vždycky se jeho práce týkala elektrotechniky, kterou také vystudoval na vysoké škole. Ve výzkumném ústavu telekomunikací se zabýval vývojem přenosové techniky po vedení vysokého napětí pro energetiku, spolupodílel se na práci, kterou zadalo tehdejší RVHP a týkala se přenosu dat, zakusil i období, kdy byl bez práce. Tehdy mu pomohl člověk, kterého Aleš znal jako zvukaře Dětské lední revue. Pomohl mu do tehdejší Československé televize k údržbě zvuku při výrobě pořadů. Nakonec zakotvil v Kriminalistickém ústavu, kde zúročuje všechny své znalosti při expertizách v oboru elektrotechniky. Jak sám říká, dělá teď práci, která ho více než baví. Je mu koníčkem, a člověk, který má dva koníčky je šťastný tvor.
Pražské staré, ale i nové tramvaje, to je stálý zájem Aleše Zacha. A když je vidíte v provozu na kolejích, vypracované do všech detailů a podrobností podle originálů, přepadne vás touha, stejně jako přítomné děti, takové tramvaje vlastnit, pouštět si je doma na koberci a na chvilku se vrátit do dětských let.
D. LINHARTOVÁ
Foto Václav ŠEBEK