Projekty směřující k předcházení trestné činnosti, které předložila jednotlivá města žádající o státní dotaci, byly pečlivě posuzovány. Které dostaly při výběru přednost?

        Pro letošní rok jsme posuzovali téměř 700 projektů a prioritu měly ty, jejichž cílem bylo snížit míru a závažnost trestné činnosti. To je ale velice široké hledisko, proto jsme vymezili několik oblastí, o které je nutné se bez odkladu starat. Jedná se zejména o rizikové skupiny dětí a mládeže, komunitní aktivity ve prospěch romské populace a jejího lepšího soužití s majoritním obyvatelstvem, byly preferovány i projekty, které se týkají pomoci obětem trestných činů a projekty v oblasti situační prevence. Zjednodušeně řečeno: přednost dostaly projekty, které směřují k obtížně zachytitelným lidem a lidem mimořádně rizikovým. To znamená k těm, kterým hrozí nebezpečí, že by mohli spáchat nějaký trestný čin, nebo ho už dokonce spáchali a je potřeba změnit jejich orientaci. Financujeme také projekty nespecifické primární prevence drogových závislostí, mám na mysli zejména informování o drogové problematice a výchovu k drogové abstinenci.

        Většina žadatelů o finanční dotaci sestavovala preventivní projekty poprvé. Jakých chyb se nejčastěji dopouštěli?

        Naší snahou je, aby předložené projekty byly reálné. Každé město má proto na odboru prevence kriminality MV svého konzultanta, který mu je pomůže sestavit. Jako zásada platí, že financujeme nastartování a nikoliv provozování projektu. Uvedu příklad: je možné pomoci s materiálním vybavením pro využití volného času dětí a mládeže (jako v případě centra pro problémové chlapce, kde jsme financovali posilovnu a truhlářskou dílnu), ale neposkytujeme už prostředky na nájem, elektřinu, plyn, telefony a další provozní náklady. Chceme, aby na projektu participovala také obec, a proto požadujeme, aby financovala vše, co jej udržuje při životě.

        Programy prevence kriminality se ve většině vybraných měst před jeden a půl rokem rozeběhly. Jaké jsou vaše zkušenosti s jejich realizací?

        Musím říct, že s realizací Komplexních součinnostních programů jsme velice spokojeni. Měst, kde se program nepodařilo rozběhnout, je velice málo a nerealizované aktivity samozřejmě většinou ztroskotaly na lidech. Někde je to tím, že se lidé nemají vůli spolu domluvit nebo podcenili výběr manažera programu. Tam, kde docenili úlohu člověka, který bude mít program na starosti, a vybrali si skutečně schopného organizátora, tak tam to většinou dobře funguje.

        Zmínila jste se o tom, že v každém městě je třeba se mezi sebou domluvit. Sehrává váš odbor i úlohu prostředníka mezi jednotlivými subjekty?

        Příprava a realizace komplexních součinnostních programů prevence kriminality byla z naší strany vlastně impulzem k tomu, aby si sedli ke stolu společně představitelé města, policie státní i městské, školství, zdravotnictví, úřadu práce i dalších institucí a domluvili se, co chtějí pro prevenci kriminality dělat a čím kdo z nich může pomoci. V nejednom městě nám dokonce řekli: "Představte si, že jsme si takto společně sedli poprvé..." To je věc, ze které máme velikou radost.

        Mění zcela nový systém prevence kriminality, který jste vytvořili, i přístup jednotlivých měst k tomuto problému?

        Setkáváme se s tím, že představitelé měst, ve kterých komplexní program prevence kriminality běží, začínají přemýšlet jinak, než bývalo zvykem. Najednou si začínají uvědomovat, na co peníze dávat nebudou - například na exkluzivní činnosti, jakými je horolezecká stěna, první sportovní liga a podobně, protože na to se vždycky najde nějaký sponzor. Hůř se ale hledají peníze na děti, které se toulají po ulicích a z nudy rozbíjejí, co se jim zlíbí.

        V jedné z rubrik tohoto časopisu pravidelně představujeme preventivní aktivity jednotlivých měst. Téměř v každém, které jsme navštívili, skutečně vznikají nová hřiště, skateboardová prostranství a podobně.

        Zřizovat prostory, kde se dá trávit volný čas aktivním, neagresivním způsobem, je pro prevenci kriminality dětí a mládeže strašně důležité. Nejen proto, že se dotyční užitečně zabaví, ale vznikne tím prostor, kde mohou začít působit mladí sociální asistenti, kteří převedou děti na nějakou pravidelnou zájmovou činnost, vyvedou je z problémových skupin a mohou s nimi dále terapeuticky pracovat.

        Můžete se konkrétněji zmínit o programu, který vás zvláště zaujal?

        Podpořili jsme kromě jiných i řadu zajímavých vzdělávacích programů. Úžasnými městy jsou v tomto směru Ostrava nebo Most, ale jmenovat je těžké, nerada bych na někoho zapomněla. Ve zmíněných městech mají programy vytvořené pro sociálně rizikové skupiny romských dětí z nejhorších, sociálně nejslabších rodin. Jako příklad lze uvést ostravskou školu Přemysla Pitera, která se vlastně přetransformovala z instituce vzdělávací na sociální a poskytuje poradenství i pomoc celým rodinám. Je velice zajímavé, jak se povedlo přes děti působit i na prostředí, ve kterém žijí. Takovýchto unikátních programů je celá řada a naším úkolem je jednotlivé projekty nejen sledovat, ale také metodicky zpracovat a nabídnout dalším městům.

        Financování komplexních součinnostních programů prevence kriminality prochází vaším odborem. Není trochu nevděčné mít tyto prostředky na starosti?

        Na samém začátku našeho působení jsme nechali vytvořit počítačový program tak, aby finanční prostředky, které na komplexní preventivní program vynakládáme, byly maximálně průhledné a komukoli přístupné. Každý, kdo má zájem podívat se, komu jsme peníze přidělili a na co, dostane tyto údaje k dispozici.

        Odbor prevence kriminality MV je, jak jsme se již zmínili, pro jednotlivá města jistým informačním uzlem. Jak spolu vzájemně komunikujete?

        Všechna města, která jsou do našeho preventivního systému zapojena, dostala naším prostřednictvím finanční prostředky určené na pořízení výpočetní techniky. Podmínkou bylo, aby zakoupené počítače (bez ohledu na městem vybraný typ a značku) mohly vstupovat do internetové sítě. Prostřednictvím elektronické pošty tak mohou komunikovat jednotlivá města nejen s námi, ale i navzájem mezi sebou. Náš odbor nechce být řídícím centrem, jsme jakýmsi informačním a zprostředkovacím uzlem a chceme mít i nadále poradenskou, iniciativní a informační roli. Přestože na komplexní součinnostní programy spravujeme finanční prostředky, domníváme se, že naším hlavním úkolem je propojovat mezi sebou lidi, kteří chtějí proti kriminalitě něco dělat, a pomáhat jim najít k sobě co nejkratší cestu.

        Můžete prozradit, co vám v poslední době udělalo obzvlášť radost?

        Máme radost, když se některé město samo ujme organizace vzdělávacího semináře, jaký uspořádal například pan starosta v Chomutově. Byl zaměřen na kamerové monitorovací systémy a pro lidi z ostatních měst České republiky zabývající se prevencí kriminality to bylo velmi užitečné a příjemné setkání. Prozradím i jeden zážitek, který pro mne byl zvlášť silný: nedávno jsem byla s kolegou v jenom městě, a tam mi řekli, že bych si zasloužila stát se čestnou občankou jejich města a dostat od něho klíč. Já jse m si toho strašně vážila, protože člověk cítí, že je lidem něčím prospěšný.

        Náš rozhovor pomalu končí. Chcete ještě dodat něco vy sama?

        Existuje téma, o kterém se strašně málo mluví. Jednou z výhledových priorit, kterou začínáme právě teď stavět, je koncepce mediální politiky. Při komunikaci s veřejností si klademe dva cíle. Jedním je zprostředkovat občanům maximum zřetelných, srozumitelných informací o legálních možnostech ochrany před trestnou činností: jak zabezpečovat majetek, jak se v zájmu vlastní bezpečnosti chovat atd. Druhá oblast je trochu složitější - jedná se o orientaci veřejnosti v bezpečnostní problematice tak, aby s i lidé uvědomovali, že nejsou pasivním objektem nebo obětí, ale že jsou velmi aktivním subjektem, který může ledacos sám udělat. S tím velmi úzce souvisí potřeba snižování tolerance veřejnosti k porušování zákonů.

        Máte na mysli zvyšování právního vědomí veřejnosti?

        Nárůst kriminality je průvodním jevem neúcty k zákonům. Typickým dokladem je nesmírně vysoká přestupkovost v dopravě a dopravní nehodovost. Jestliže lidé nemají potřebu ctít pravidla bezpečnosti silničního provozu v zájmu vlastního života a života svých rodin, tak prostě nebudou vůbec ctít žádná jiná zákonná omezení, která určují, jak se má společnost k sobě navzájem chovat. Nebudou si navíc všímat ani toho, jestli zákon porušuje někdo jiný: jestli někdo bije dítě, týrá je, špatně se chová...

        Mediální problematika je tedy další oblastí, které se váš odbor věnuje?

        Mediální oblast považujeme za velmi důležitou, a proto jsme navázali úzkou spolupráci s panem režisérem Antonínem Moskalykem, kterého všichni známe z jeho filmové tvorby. Ve spolupráci s ním chceme zaujmout veřejnost přitažlivějším způsobem než dosud. Čtenáře časopisu bude možná zajímat, že byl sestaven přehled nejrůznějších mediálních výstupů, které od začátku roku 1996 vznikly a dále vznikají v resortu MV. Byly vyrobeny nejrůznější audiovizuální pořady, informační periodika, informační letáky atd., které mohou být užitečné. Tento přehled samozřejmě zveřejníme, protože když chce někdo něco vymyslet, měl by se podívat, jestli už to nevymyslel někdo jiný.

Za rozhovor děkuje Radvana ČERVENÁ

Foto Jiří NOVÁK