| POLICISTA 6/1998 | KRIMINALISTICKÝ ÚSTAV |
V portugalském Lisabonu se v posledních dnech letošního dubna konal 9. kongres European Network of Forensic Science Institutes (ENFSI). Toto významné sdružení evropských kriminalistických, resp. forenzních institucí bylo oficiálně založeno po dvouleté diskusi v říjnu roku 1995 v holandském Rijswijku. Tehdy bohužel bez účasti českých kriminalistů. |
KRIMINALISTÉ ROKOVALI NA BŘEHU ATLANTIKU aneb VSTUPOVAT DO EVROPY BY NEMĚLO BÝT JENOM ÚKOLEM POLITIKŮ  |
Všechno je už ale jinak. Ještě před tím, než bude Česká republika přijata mezi řádné členy evropských a atlantických struktur, podařil se českým kriminalistům husarský kousek: Kriminalistický ústav Praha Policie ČR se stal řádným členem ENSI. Jak se to podařilo a co to pro českou policii zanmená, si povídá s čerstvým členem ENFSI, ředitelem KÚP plk. dr. Janem Hlaváčkem.
Co je to vlastně ENFSI?
V českém překladu lze, myslím, používat označení Evropská síť forenzních institucí. Osobně mě trošku vadí, že se v oficiálním názvu vytratilo slovo kriminalistika, ale co se dá dělat? Při konstituování názvu zřejmě převládlo pojmosloví užívané ve státech, kde funguje anglosaský systém práva. Tam se častěji užívá označení forensic science pro to, čemu jsme my zvyklí říkat kriminalistika. Je to složitější, ale pokud jde o zachování pojmu kriminalistika, považujte mne za ortodoxního zastánce tohoto označení. Vzpomínám si, jak po otevření hranic přijížděli někteří moji kolegové ze zahraničních stáží s očima jako "tenisáky" a přesvědčovali mne, že honem musíme změnit tradiční název našeho ústavu, nebo že nám nikdo nebude rozumět. Copak ale bylo možné změnit čtyřicetiletou tradici názvu Kriminalistický ústav, který je trvalou zárukou úrovně a kvality práce českých kriminalistů? Hloupost! Dneska používáme v anglické transkripci označení Institute of Criminalistics Prague - a rozumí nám naprosto všichni. A ti hloubavější se určitě nemusí trápit nad výkladem takového označení, které si zvolili například Estonci: Bureau of Forensic Science and Criminalistics.
Jak se stalo, že jsme nebyli zakládajícími členy ENFSI?
Tak to by opravdu zajímalo i mne. Když jsme se loni v létě dozvěděli o konání První evropské konference ENFSI v Lausanne, což už bylo velké setkání nejen členů ENFSI, ale i členů pracovních skupin a také nově konstituované Evropské akademie forenzních věd, a zjistili jsme cíle, podstatu a hlavní smysl této organizace, pochopitelně jsme pátrali i po tom, proč nedorazila pozvánka na ustanovující setkání ředitelů kriminalistických institucí v Rijswijku i k nám. V protokolu KÚP z roku 1995 a dřívějších jsem nevypátral nic. Prostě k rukám bývalého ředitele ústavu přihláška na ustanovující setkání nedošla. Ale to už dnes není podstatné. Je sice ostuda, že náš ústav, který má bohaté historické kriminalistické kořeny, nebyl mezi 24 obdobnými institucemi ze 17 států Evropy, ale mohu konstatovat, že rozjetý rychlík jsme dohnali.
Jak tomu mám rozumět?
Prostě se nám podařilo zvládnout za necelých 7 měsíců to, na co jiní, například kolegové ze Slovenska nebo polského Krakova, potřebovali skoro dva roky. A z toho jsme ještě dva měsíce čekali na rozhodnutí rady ENFSI. Ale abych se moc nevytahoval. Prostě - vsadil jsem na tradiční aktivitu mladých kolegů. S nimi jsem připravil všechny podkladové materiály, které od nás rada ENFSI požadovala. Bylo to takové "malé slohové cvičení" na dvě desítky stran. Od prvopočátku bylo jasné, že do kritérií Memoranda ENFSI se bezproblémově vejdeme, pokud jde o odbornou úroveň našich expertů a rozsah a počty zpracovávaných kriminalistických expertiz. Problém byl ale v tom, že ENFSI klade značný důraz na vybavenost pracovišť standardní technikou a také na metody správné laboratorní praxe. A hlavně, že to všechno museli na přihlášce potvrdit minimálně dva stávající členové ENFSI. Do historie našeho vstupu do ENFSI budiž zapsáno, že jsme spolu s kpt. Danem Vaňkem, naším genetikem (a kolegou s velkou budoucností) ještě pozdě odpoledne na Silvestra 97 rozesílali faxy hned čtyřem (říká se tomu sichr) ředitelům kriminalistických institucí s otázkou, zda-li nás podpoří při vstupu do ENFSI. Odpověď byla jednoznačně pozitivní, a tak následovalo další dobrodružství: Objet tyto pány ředitele na lednových zasněžených a uklouzaných evropských dálnicích ve třech dnech a získat jejich podpisy na přihlášku. Povedlo se! Nikdy nezapomenu, jak jsme stáli ve frontě s Danem Vaňkem na maličké poště ve francouzkém městečku Ecully poblíž Lyonu a vypravovali odtud dva dny před termínem doporučenou zásilku s naší přihláškou do ENFSI paní předsedkyni dr. Thompsonové do Anglie podepsanou ředitelem PTS Francie dr. Millandem a dr. Sprangersem z Holandska, kterého jsem odchytili (náhodou?!) na jednání v Interpolu. A jak jsem si mobilem ověřoval, že stejnou přihlášku s podpisem šéfa BKA z Wiesbadenu prof. Kubeho a ředitele vídeňského kriminalistickotechnického institutu dr. Herbsta včas odeslal z Prahy kolega Ing. Pavel Kolář Federal Expressem do Londýna.
Jak vlastně pracuje ENFSI?
ENFSI vydala 20. října 1995 v Memorandum dorozumění. V něm je zakotvena mimo jiné podstata této nadnárodní organizace, hlavní cíle, úkoly, organizační struktura atd. Členy ENFSI jsou ředitelé jednotlivých kriminalistických, resp. forenzních institucí. Ti si volí pětičlenou radu, v jejímž čele je předseda a místopředseda. ENFSI si vytváří pracovní skupiny z expertů nejrůznějších kriminalistických oborů. A to je podle mne důležitější, než všichni direktoři institucí dohromady. V tom vidím hlavní podstatu práce ENFSI. Není důležité, že se jednou nebo dvakrát do roka setkají ředitelé, ale že spolu mohou přímo komunikovat experti nejrůznějších kriminalistických odborností. V tom očekávám obrovský vědecký a technický pokrok. V současné době již bylo vytvořeno jedenáct pracovních skupin a dalších šest se vytváří. Ten proces vytváření skupin není jednoduchý. Je potřeba si uvědomit, že prakticky každá instituce má jinou organizační strukturu. Příklad za všechny: Jedni realizují zkoumání povýstřelových zplodin v odd. balistiky, jíní v odd. chemie a další v odd. fyziky. Ne ve všech institucích je odborná úproveň expertů nazrálá k mezinárodní spolupráci. A konečně - ačkoliv angličtina se stává mezinárodním "esperantem", ani zdaleka to neplatí jako absolutní pravidlo. Stejně jako já se anglicky obtížně domluví Italové, Španělé, Portugalci, Francouzi a mnozí další. Není se za co stydět, ale je potřeba se anglicky učit. Jiná cesta není.
Co bylo hlavním bodem programu v Lisabonu?
Především tam bylo potvrzeno rozhodnutí rady ENFSI, že ředitelé kriminalistických insitutucí z Madridu, Bratislavy, Krakova, Rigy a Prahy se stali členy ENFSI. Dodatečně se hlasovalo i o tom, že členem ENFSI se stal i ředitel kriminalistické instituce z Ankary. Naopak nebyly schváleny přihlášky ředitelů institucí z Bukurešti a toxikologického ústavu z Madridu, protože nesplňovali podmínky Memoradna.
V plénu i sekcích se pak jednalo zejména o akreditacích kriminalistických laboratoří. Ačkoliv ENFSI se zdá býti za dva a půl roku své existence konsolidovaná, v diskusích probíhají ostré názorové střety. Je to dáno zejména odlišnými právními systémy evropských států. Tak například Angličani, Holanďané a seveřané tvrdě prosazují nezbytnost akreditací kriminalistických laboratoří spolu s nutností "správné laboratorní praxe", včetně kvalifikované a certifikované výchovy expertů. Naopak například Němci kladou otázku: "... k čemu nám to bude, když máme metodické postupy zakotvené ve služebních předpisech." Navrhovatelé akreditací upozorňují na to, že se jedná o mimořádně obtížný proces, zejm. z hlediska časového (3 - 4 roky) a finančního (až 2 - 5 % hrubého ročního rozpočtu instituce). O ukončené akreditaci všech laboratoří hovoří pouze Angličané a Holanďané. Finové přiznávají, že prozatím akreditovali jen některé laboratoře, ale plánují další akreditace. Jejich problém spočívá v tom (s ohledem na nedostatek vlastních odborníků), že musejí žádat o akreditační specialisty v zahraničí. Toto bude zřejmě i náš problém, protože v ČR je KÚP v některých oborech jediným specialistou.
Určitá skupina států (podle některých vystoupení přednášejících) údajně akreditace zcela odmítá, ale žádný z delegátů kongresu takto otevřeně nevystoupil veřejně. Valná část delegátů, představujících skupinu chudších států, včetně všech "nováčků", spíše trpělivě naslouchala diskusi. V kuloárech se pak hovořilo o potřebě dospět k tomuto přirozeným vývojem v horizontu několika let.
Diskuse k tomuto základnímu bodu konference skončila konstatováním, že otázka akreditací kriminalistických laboratoří bude zřejmě trvat déle, než se původně předpokládalo, a že se bude jednat o proces, který bude spojen s nejrůznějšími obtížemi, vyplývajícími z přemíry zvláštností jednotlivých států.
Zda a jak pracovat na širokém evropském pojetí práce a standardech - to bylo i obsahem práce v sekcích. Bylo konstatováno, že k akreditacím může koneckonců dojít později a nebude to záležet jen na přání orgánů ENFSI. Bylo vyjádřeno doporučení, aby procesy akreditace v jednotlivých státech byly dokumentovány mj. i pro poučení "začátečníků". ENFSI by měla stanovit minimální požadavky, podle kterých by se všichni měli řídit.
A jak na vás zapůsobil Lisabon?
Úžasné město. Lisabon je město vystavěné na břehu mohutné řeky Tejo, která se o kousek dál vlévá do Atlantiku. Portugalci se chlubí tím, že nemají moře. Oni totiž mají hned oceán. Bohužel, i v nejparnějším létě má voda jen 18 st. Celsia, a to mně vadí. Jinak bych tam hned vyrazil na dovolenou. A ještě něco. Jen v jedné věcí jsem jim nerozuměl. Hrozně se těší, až se staneme členy EU. Prý nám s láskou předají roli nejchudší země EU.
red
redakce@mvcr.cz