Ministerstvo vnitra

JAK (NE)VYKRÁST OBJEKT - studie o bezpečnosti domovů POLICISTA č. 1/1998, str. 12

Studie se jmenuje "Der Geschäftseinbruch aus der Sicht der Täter" (Vloupání do podniku z pohledu pachatelů), jejím autorem je dr. Klaus Krainz, univerzitní lektor, vrchní rada a vedoucí pobočky Spolkového azylového úřadu ve Štýrském Hradci, a první část z ní uveřejňuje Öffentliche Sicherheit, magazín rakouského ministerstva vnitra.

Krádeže vloupáním nejsou ani v Rakousku nepodstatnou, okrajovou záležitostí. V roce 1996 bylo vykradeno 12 455 kanceláří a podniků (nejsou započítány pěněžní ústavy), přitom procenta objasnění jsou značně nízká. Tak v roce 1995 bylo vypátráno u bytových krádeží jen 15,8 % pachatelů a u krádeží v podnicích 23,9 %, což znejisťuje jak oběti krádeží, tak obyvatelstvo všeobecně. A jsou to delikty provázené často vysokými věcnými škodami, které způsobují obětem i velkou psychickou zátěž.
Studie se opírá o výpovědi vězňů odpykávajících si trest ve věznici Graz-Karlau. Samozřejmě, že neprozrazovali žádné své technické triky, ale díky atmosféře interview dobrovolně, ba i ochotně odpovídali na otázky vypovídající o psychologii a kriminologii zločinu. Zjišťuje se v ní mimo jiné:

     Vloupání podle dotázaných předchází výběr vhodného objektu, jak by měla být loupež provedena a jak se chovat, objeví-li se překážky.
     Výběr objektu: uvažuje se o předmětu vloupání (restaurace, zlatnictví), jaká by byla kořist. Teprve pak se hledá místo činu. Takto jednají "plánující" pachatelé, jinou kategorií jsou pachatelé "spontánní". Profesionálové předem naplánují všechny důležité fáze realizace - bezpečnostní opatření, kořist, transport, únik a jak kořist zhodnotit. Spontánní pachatelé, obvykle po návštěvě hostince, napadnou objekt bez přípravy, bez předběžné informace. Poměr obou skupin je 35 % plánujících proti 65 % spontánních.
     Vyhlédnutí objektu: jedna skupina hledá cíleně, druhá náhodně. Především lupiči-plánovači uvádějí, že na nápad vloupání přišli během své "oficiální" činnosti. Každý třetí dotázaný byl na objekt vykradení upozorněn nápadným chováním oběti, přibližně čtvrtina dotázaných ho objevila během práce (jako instalatéři, malíři, tapetáři, mechanici) nebo cíleným průzkumem. Velká část lupičů však vyhodnocuje i tištěná média, informace o něčí dovolené nebo úmrtí. Každý třetí plánující pachatel dostal také konkrétní objednávky. A ačkoli i plánující pachatelé někdy loupí čirou příležitostí, jen každý čvrtý spontánní pachatel svůj objekt předem objížděl nebo obcházel.
     Druh objektu: nejpřitažlivější jsou restaurace (dvě třetiny dotázaných), i když se tito pachatelé zajímají také o obecní spořitelny nebo hrací automaty a nepohrdnou ani dražším nádobím. Ve velké oblibě byly u 40 % pachatelů obchody s elektro-hifi, trafiky, potraviny (koloniály i velkoobchody), benzinové stanice a starožitnictví, ale jen každý třetí někdy uvažoval o vloupání do obchodu se zbraněmi, se šperky, do zlatnictví nebo do autoopravny. Jak většina pachatelů uváděla, odrazuje, že jsou příliš dobře zabezpečovány. Nejmenší zájmem měli tito pachatelé o lékárny, do nichž se vloupávají obvykle jen ti, kdo sami pro sebe potřebují drogy, léky nebo peníze na ně.
     Téměř všichni dotázaní dávali přednost peněžní hotovosti, protože s tou se dá poměrně bezpečně manipulovat. Přibližně polovinu pachatelů zajímaly šperky, drahé kameny, zlato, zbraně, cigarety nebo tabák, ale jen čtvrtinu fotozboží, elektro/hi-fi, nábytek/starožitnosti, drogy/léky, koberce, porcelán, hard/software. Většinu z dotázaných zajímala jen hodnota kořisti. Jen polovinu z nich zajímal i transport a možnost odbytu ukradených věcí. Přibližně tři čtvrtiny dotázaných si ponechaly kořist pro sebe, zejména pokud kradli peníze. Výjimkou jsou ti, kdo šli cíleně za objednávkou a při tom hledali i něco speciálního pro sebe. Zejména plánující pachatelé věděli, kde nakradené věci uplatnit, zatímco spontánní pachatelé si nechávali peníze a ukradené zboží rozdělovali mezi přátele či příbuzné, nebo je s nimi směňovali.
     Poloha místa činu: i když asi polovina dotázaných pachatelů řekla, že jim bylo úplně jedno, kde kradli, zdali ve městě, nebo na venkově, v zabydleném místě nebo na vedlejší cestě, existují určité preference. Odstrašují například bezpečnostní zařízení (vilové čtvrti), malá anonymita místa a dobré sousedské vztahy. Jedině profíky tato výzva naopak přitahuje, protože po překonání ochrany lze očekávat značnou kořist.
     Poměrně malý význam má, je-li v okolí vyhlédnutého objektu sklad, parking nebo zastávka veřejného dopravního prostředku. Naproti tomu odrazuje blízkost policejní úřadovny, stanoviště bdělých taxikářů, každého třetího odrazují i výškové domy nebo obchodní domy v sousedství.
     Bezpečnostní opatření, které pachatelé zohledňují, jsou elektronické a mechanické zábrany, psi v objektu a je-li objekt kontrolován policií nebo strážní službou. Mříže na výkladních skříních nebo oknech odradí čtyři z deseti pachatelů, ale "plánovače" mechanické zajištění odrazuje pramálo. Jiné je to se psy v objektu: ti odrazovali až tři čtvrtiny dotazovaných. Strach pachatelů z policie je omezený: "plánovači" to zdůvodňovali tím, že policejní hlídky obvykle jen procházejí nebo projíždějí kolem objektů, aniž něco moc kontrolují, anebo dodržují pravidelné intervaly, které lze předem vytipovat. Pokud jde o strážní službu - pokud není spojena s alarmem nebo zvláště obávaným "tichým alarmem" - 92 % dotázaných z ní respekt nemělo. Je rutinní, soustřeďuje se na hlavní vchody, ale obvykle už nekontroluje postranní vchody a okna. Nejvhodnějšími místy vniknutí jsou samozřejmě nezavírané dveře nebo sklopné dveře a okna, dále velká skla ve dveřích, velká okna, okna na WC, vchody do sklepů a střešní okna.
     Studie dr. Krainze kladně hodnotí vliv trendu posledních let zvýšit bezpečnost domovů i podniků, ale říká, že na tomto poli je třeba ještě mnoho udělat. A tento "pohled do pachatelovy duše" má vést ke znalostem, jak prevenci dále zlepšit. Druhou část studie přinese měsíčník rakouského ministerstva vnitra Öffentliche Sicherheit v dalším čísle a redakce Policisty v ní opět zalistuje.
(kuč)