Jaká bude policie?

Můžete se nám jako nový policejní prezident nejprve stručně představit?

U policie sloužím 27 let, z toho 17 let na hospodářské kriminalitě. Pět let jsem byl ve funkcích včetně funkce ředitele Městského ředitelství Policie ČR v Brně, od roku 1995 jsem byl ustanoven nejprve jako zástupce ředitele PČR Správy Jihomoravského kraje pro cizineckou a pohraniční policii, později jsem vykonával funkci ředitele stejné Správy, kde jsem byl až do srpna letošního roku. Je mi 46 let, jsem ženatý, mám dvě dospělé dcery, tříletou vnučku a již 25 let bydlím s rodinou v Brně. I když z Brna nepocházím, za Brňáka se považuji.

Jistě se vám bude i v Praze líbit a nakonec do Brna není tak daleko. Ale přejděme teď k otázkám týkajícím se policie. Moje dotazy vyplývají převážně z rozhovorů našeho časopisu s policisty ve výkonu, kteří se nám často svěřují, co je trápí nebo zajímá. Já tedy jejich dotazy tlumočím.

Domníváte se, že policejní systém by měl být více vojenský, nebo se přikláníte k demokratičtějšímu vedení této významné státní složky?

To je otázka skutečně na tělo, protože jsem v tomto směru prodělal značný vývoj v názoru. Můj názor, který uplatňuji i v praxi, je, že pokud jde o organizaci práce, o vystupování, tak jsem jednoznačně pro vojensky organizovanou složku, kde má své nezastupitelné místo velitelská pravomoc. Na druhé straně, pokud jde o řízení a rozhodování o důležitých věcech organizačních a koncepčních, tak tady je podle mně třeba do policejního systému vnést demokratické prvky. Mám na mysli zejména situace, kdy má řídící pracovník o něčem podstatném rozhodnout. Dnes víme, že zhruba 40 % všech rozhodnutí obecně podle teorie řízení je vadných. Proto se domnívám, že je daleko lepší přistoupit k demokratickému řízení a rozhodování, zřizovat si poradní orgány tak, aby se vedoucí pracovník dozvěděl co nejvíce argumentů pro i proti, co nejvíce informací, posoudil je a poté rozhodl v rámci nedílné velitelské pravomoci. Ale není to o tom, že by se rozhodovalo kolektivně. Ne. Jde o vytvoření si hladiny názorů, získání co nejvíce informací a poté o uvážené rozhodnutí. Vždy jsem se snažil takto řídit, protože chybná rozhodnutí jsou zvláště u policie velmi palčivá. Řízení lidí je vždy práce složitá, náročná a odpovědná, chybným rozhodnutím je třeba se co nejvíce vyvarovat, a to se dá právě jen demokratičtějším přístupem.

Často slýchám, že policejní školy nepřipravují budoucí policisty pro praxi dostatečně, nováčci sice teoreticky znají své povinnosti i předpisy, ale při první komplikaci selhávají psychicky. Jistě záleží na výběru lidí, kteří jsou k policii přijímáni. Chystá se nějaká systémová změna ve výběru policistů?

Tuto otázku bych rozdělil na dvě části. Jednou je výběr k policii. Musíme spíše mluvit o náboru. Ten funguje standardním způsobem, to znamená, že nabíraní budoucí policisté musí splnit určitá kritéria, která jsou zakotvená v zákoně a vyplývají z dalších předpisů. To je otázka věku, zdravotní a psychické způsobilosti, splnění základní vojenské povinnosti, naše občanství, bezúhonnost atd. Ale mimo tato kritéria je zde ještě jeden velmi důležitý aspekt. Každý nový policista, a upozorňuji, že v rámci policie proběhl u nás po revoluci generační proces, máme 50 % policistů sloužících po roce 1990, tedy nový policista je pro nás nepopsanou stránkou. A to i když projde všemi procedurálními záležitostmi tak, jak jsem je jmenoval. My vlastně nevíme, jaká je jeho skutečná motivace k práci u policie. Nepoznáme, zda má skutečný zájem, jde mu o peníze, řeší nějaký svůj momentální problém apod. Nevíme, jak se bude chovat v zátěžových situacích byť absolvoval psychotesty. Realita policejní praxe je něco zcela jiného než jakýkoliv rozhovor u psychologa.

Za druhé je tady řeč o našem resortním vzdělávacím systému. Po celá léta, co sloužím u policie, jsem slýchal, že policejní praxe hodnotí negativně školský systém a přípravu policistů. Myslím, že to není objektivní, že školský systém doznal výraznou modifikaci. Nedomnívám se, že připravuje své žáky špatně. Spíš záleží na tom, co jsem už řekl. Na motivaci toho kterého člověka. Každá škola se dá absolvovat. Ale je otázka, zda ten dotyčný se chce něco dozvědět, protože je silně motivován k práci u policie, anebo mu jde jen o to, aby školu absolvoval. Neřekl bych, že máme špatné školství, ale co tvrdím, a to je jednoznačné, že nesmíme podléhat iluzi, že školy nám vyprodukují hotové policisty, kteří budou okamžitě stoprocentně fungovat v praxi. Při policejní práci se setkáváme se záležitostmi ryze profesními, které se nedají naučit, ty se prostě musí praxí zažít.

Máte představu, jak tuhle situaci řešit?

Jistě. Jestliže nebudeme dělat nábor, ale výběr. Ale to říkám v uvozovkách, protože zatím máme mnoho teritorií, kde je naprostý nedostatek policistů a ani několikaletým působením se nám nepodařilo stavy naplnit. Je to i tím, že nemůžeme zatím nabídnout ani žádné sociální zázemí jako např. byty apod. Proto zatím nemůžeme hovořit o výběru. Musíme ty lidi nějak získat, a to je práce pro personalisty. Ale pro dobré personalisty, kteří se budou každému zájemci dostatečně věnovat, vyloží mu i všechna negativa práce u policie, případné blouznivce, kteří jdou za dobrodružstvím, přivedou na pravou míru, zkrátka povedou s dotyčným kvalitní dialog, po kterém budou schopni správně posoutit jeho motivaci a odhadnout schopnosti. Personalista může toho člověka tím i odradit, ale nemá přece smysl malovat něco na růžovo, když se v praxi potom ukáže realita a dotyčný nakonec stejně odchází.

Pan ministr Grulich v rozhovoru pro náš časopis řekl, že nemusí být podmínkou přijetí k policii maturita, ale že záleží na kvalitě člověka. Jste stejného názoru?

Jistě to má z lidského hlediska, ale i z hlediska kvality těch lidí, které bychom získali, jasnou logiku. Ale je tady jedna administrativní bariéra. Právní předpis a vyhláška upravující platy policistů jasně hovoří o kvalifikaci na tu kterou platovou třídu. Není problém udělat výjimku a přijímat lidi bez maturity. Ostatně se to tak dělá s podmínkou, že si ji do dvou let doplní. Ale to jsou mimořádné situace. Kdybychom takové lidi přijímali běžně, nemohli bychom je zaplatit, byť budou sebekvalitnější lidsky, osobnostně, fyzicky, psychicky. Jistě, každá vyhláška se dá změnit, ale tato neplatí jen pro policii, ale pro celou státní správu. A měnit ji by byl krok zpátky. A také se domnívám, že když člověk projde střední školou k maturitě, musel do sebe nějaké vědomosti vstřebat, a to se nejspíš projeví.

Hovořil jste o sociálním zázemí, které by měla policie svým zaměstnancům poskytovat. Může do toho spadat i např. právní pomoc poskytnutá policistům? Zastanete se svých lidí, kteří jsou třeba neoprávněně napadeni v médiích?

Tento problém má dvě roviny a já je musím zmínit obě. První rovina je právní, a ta skýtá policistovi stejné možnosti, jako kterémukoliv občanovi této země. A prostřednictvím FKSP je možná i úhrada za právní pomoc policistovi, který se cítí být poškozen nepravdivou informací, pomluvou apod. A pokud máte na mysli útoky na policii obecně nebo i na konkrétní policisty ze strany sdělovacích prostředků, tak to je ta druhá rovina. Nemusel bych pomalu dělat nic jiného, než dementovat různá nepravdivá tvrzení nebo hrubě zkreslené skutečnosti. Můj osobní názor na to je, že co je jednou vyslovené, se nezmění, byť to bude dementováno v tom samém médiu. Nezbývá tedy než se držet té roviny právní.

Jak se stavíte k policistovi, který musel jít do určitého rizika, dostal se do situace, kdy se pohybuje tzv. na hraně, situaci dostatečně nezvládne a nakonec se to obrátí proti němu?

To je problém. Dneska už není doba taková, že by se policista schematicky připravil do služby, vyrazil do terénu a podle toho schématu se choval. Dneska, a to je ta velká změna oproti době před rokem 1990, se policista musí v terénu rozhodovat individuálně, musí si sám posoudit, co je a co není adekvátní, jak se zachovat a jakou normu aplikovat. Je to na jeho rozhodování a také na jeho odpovědnosti. Nese dost velká rizika. A když je neunese? Na to se dívám různým způsobem. Na taková individuální selhání, o kterých jsem hovořil, a jsou to i situace, kdy jde o trestní odpovědnost, nebo když policista nepřijde na nějaký kontrolní bod, nesplní úkol v termínu, tak to podle mne nejsou selhání závažná a já je ani tak nehodnotím. Policisté jsou jen lidé, kteří jsou chybující a selhat mohou.To se může stát a nevylučuju to. Co ale velmi vadí a co trápí policii, jsou selhání profesní. Když policista poruší služební povinnosti zvlášť závažným způsobem. Jako příklad mohu uvést situace, kdy má policie na obvodě k dispozici osobu, které bylo sděleno obvinění, soudcem byla uvalena vazba a policii tato osoba uprchne. Nebo když se policista při řízení o přestupku chová tak neprofesním způsobem, že inkasuje peníze bez bloku atd. To jsou situace, které jsou neomluvitelné, takové chování velmi snižuje prestiž policie.

Jaký je váš názor na otázku centralizace eventuálně decentralizace finančních prostředků resortu MV ČR?

To jsou dvě rozporné formy řízení ekonomických procesů. Resort, to znamená ústřední orgán státní správy, bude vždycky disponentem rozdělujícím finanční prostředky. To by vůbec nevadilo. Otázka je, zda lze veškeré ekonomické procesy, opravdu veškeré, tedy ne jenom přidělení prostředků, ale také práci s nimi, decentralizovat na nižší stupně, to je na jednotlivé subjekty, které jsou ministerstvem dotovány. V našem případě policii. Decentralizace je tendence jistě velice správná, ale musí pro ni být vytvořeny patřičné podmínky. Uvedu vám příklad.Po tři roky, které jsem řídil Správu Jihomoravského kraje, jsem měl snahu decentralizovat finanční prostředky. Jenže jsem mohl realizovat jakousi pseudodecentralizaci v tomto případě směrem k okresnímu ředitelství, a také jsem to udělal. Úplně jinak funguje ekonomika, když ten, komu jsou prostředky decentralizovány, se cítí být odpovědný za problematiku okresu, má k tomu současně jakési prostředky a pravomoci včetně toho, že se stává hospodářem s těmito prostředky. Funguje to velice dobře. Ale proč jsem řekl pseudodecentralizace. Protože účtování těchto prostředků, které byly vynaloženy na okrese a použity, muselo být uskutečněno na Správě kraje, protože ten je disponentem III. stupně. Okres nemůže provádět účetnictví. Rozhodující podmínkou pro to, aby proces decentralizace začal fungovat, není nic jiného, než kvalitní informační prostředí. Protože jestliže ji uskutečníme, musíme v každý okamžik vědět, jak v tu chvíli vypadá účetnictví toho kterého kraje. Resort může decentralizovat finanční prostředky, a také to už v mnoha případech dělá, tam, kde se informační prostředí vytvářejí. Policejní prezidium během posledních dvou let převzalo už mnohé ekonomické procesy z resortu, důsledně může být decentralizace provedena v okamžiku, kdy bude informační prostředí vytvořeno naplno. To bude shrnuto do systému EKIS, který je připravován a v současné době chápán jako prioritní úkol ministerstva, který by měl být podle mého názoru do tří let posunut do takové fáze, která se bude přibližovat optimálnímu stavu.

Připravuje se nový Zákon o policii. Budou mít policisté ve výkonu služby možnost ho připomínkovat, než vejde v platnost?

Nejprve je třeba připomenout, že právě probíhá dost rozsáhlá novelizace současného Zákona o policii, která je nyní v připomínkovém řízení. Ale do budoucna se připravuje nový Zákon o policii, při jehož přípravě bude zcela nezbytné, aby se dostal k připomínkování až k výkonným útvarům. Nechceme, aby se zákon tvořil v kanceláři, je nutné získat co nejvíce argumentů a informací z praxe, vytvořit si názorovou hladinu, a potom dotvářet legislativní a technickou úpravu. Jedině tak může vzniknout dobrý zákon.

Vzkážete něco na závěr dnešního povídání jako nový nejvyšší představitel policistům?

Vycházím z toho, že policie je dobrým, fungujícím mechanismem, je schopná reagovat na úkoly vyplývající ze Zákona o policii, profesně je na takové úrovni, že je schopna v mnoha směrech, ať už je to v oblasti dopravy, kriminality a její dynamiky, i ve všech ostatních oblastech, plnit své úkoly. Předpokládám, že současné rozpočtové problémy, které máme, mohou pouze na čas zpomalit tempo modernizace policie včetně modernizace vozového parku, spojovací techniky, investiční výstavby apod., ale v žádném případě nedojde k tomu, že by policie přestala být akceschopná. Je pouze třeba překlenout krizové období a znovu se budeme ubírat směrem k modernizaci.

Jste člověk, který bude po svých podřízených požadovat profesionální chování, důsledné plnění povinností vyplývajících policii ze zákona, ale zároveň chcete klást velký důraz na používání vlastní inteligence, důvtipu, schopnosti rozhodování. Jinými slovy nechcete policisty, kteří budou jen mechanicky vykonávat povinnosti, ale do své práce vloží i kus sebe.

Řekl bych, že to vyplynulo z jednotlivých témat, o kterých jsme hovořili. Už dávno je pryč doba, kdy policista mohl postupovat podle zaběhlých praktik nebo schémat řešení práce v terénu. Dnes jde do značné míry o schopnost rozhodování, o posouzení míry adekvátnosti, o rizika, za něž nese policista odpovědnost. Ale to je právě to, co zvyšuje prestiž policie.

Děkuji vám, pane prezidente, za dnešní rozhovor. Protože však nebylo možné vyčerpat všechna témata, která zajímají policisty i ostatní čtenáře, budeme se na vás obracet s dotazy před vydáním každého čísla našeho měsíčníku.

Dagmar Linhartová  
Foto Jiří Novák