Policejní prezídium ČR
skupina pro styk s veřejností
V Praze dne 2. června 1998
Policie o sebevraždách
Za posledních pět let vzrostl počet sebevražd v České republice o 163 případů. V loňském roce byl zaznamenán smutný rekord, když svůj život ukončilo 1 101 sebevrahů. Na život si sáhlo 888 mužů a 213 žen. K nejčastějším příčinám dobrovolného odchodu ze života patří podle zjištění policie fyzická nemoc (213), sebevražedné řešení stavů náhlé deprese (175), duševní choroba (166), neurovnané rodinné poměry (120), nešťastná láska a žárlivost (33) a ve dvaceti případech vedlo ruku sebevraha špatné svědomí a důvodná obava z trestního stíhání. U množství sebevražd se však jejich motiv zjistit nepodařilo. Policisté jsou přesvědčeni, že k vysokému počtu těchto nešťastných případů s tragickým koncem nemuselo dojít, kdyby se našel člověk, který by podal pomocnou ruku. Jde především o problémy s láskou, rodinné hádky a zmíněné náhlé deprese. Ty totiž velmi často pramení z důvodů, které lze po vysvětlení problému označit za malicherné. V paměti policistů jsou například i sebevraždy mladých lidí po zavinění dopravní nehody (i bez následku na zdraví a životech ostatních osob), či dobrovolné odchody ze života pro studijní neúspěchy vyhrocované výhrůžkami rodičů nebo posměchem vrstevníků. V loňském roce takto skončil život šesti dětí ve věku do 15 let. U sebevražd mladistvých mezi 15 až 18 rokem věku, jde jak o problémy s nešťastnou láskou, tak o studijní výsledky. Určitou negativní roli zde však sehrává i neurovnané rodinné prostředí, někdy psychický tlak způsobený šikanováním či strach z různých druhů nebezpečí. Také u sebevražd údajně těžce nemocných lidí se někdy při následné pitvě těla zemřelého zjistí, že šlo pouze o psychickou záležitost, kdy obavy z těžké nemoci nedokázalo rozehnat ani vysvětlování odborníků - lékařů. Nejvíce sebevrahů (271) se vloni rekrutovalo z věkové kategorie mezi 40 - 50 rokem. Další pozice patří seniorům na 70 let.
Dalším ze zajímavých statistických ukazatelů, který může z hlediska prevence sebevražedného jednání vést k zamyšlení nad tímto problémem i přijímání některých opatření ke snížení počtu sebevražd, je aspekt sociálního složení sebevrahů. Nejčastěji totiž ukončily vloni svůj život osoby bez pracovního poměru ( 630 ). Jde o významný počet případů i závažný společenský moment, nepochybně pramenící ze ztráty životních jistot, ztráty postavení v rodině, komunitě i společnosti, pocitu méněcennosti a beznaděje, a to zejména u poctivých zájemců o práci, kterým se nedaří snahy završit úspěchem. Tímto aspektem, výrazně ovlivňujícím počet sebevražd na území ČR, se musí kromě policie zabývat pracovníci sociálních odborů, úřadů práce, stejně jako orgány státní správy, samosprávy a také politici. Na druhém místě v tabulce sociálního složení sebevrahů stanuli dělníci (263). Policie ČR analyzuje i způsoby dobrovolného odchodu ze života. Ty často korespondují s motivem sebevražedného jednání. Jednoznačně, s počtem 673 případů, vede tabulku způsobů sebevražd oběšení. Celkem 106 krát šlo v loňském roce o smrt po skoku z výšky, 90 osob použilo střelnou zbraň, 51 ukončilo svůj život pod vlakem. Sebevrazi právě způsobem odchodu ze života často znamenají nebezpečí i pro ostatní lidi. Například u otravy plynem hrozí výbuch, či při pádech z výšky může být tělem sebevraha zasažen jiný člověk. Když ne újmou na zdraví, může skončit "setkání" se sebevrahem závažným psychickým šokem s dlouhodobými duševními následky. Jistě šokující je pohled na oběšeného člověka, kterého kdosi objeví při procházce v lese, stejně jako na tělo sebevraha v rozkladu, které najdou jeho příbuzní v bytě. Někteří lidé se v šoku téměř utopili, když při plavání narazili do těla utopence. Není pochyb o tom, že takový kontakt se smrtí zanechá ve vědomí člověka mnohdy i trvalé následky.
Na základě vlastních zkušeností z terénu i odborných analýz proto policisté upozorňují na trend ve vývoji sebevražd posledních let a jsou přesvědčeni, že tomuto problému je potřebné věnovat zvýšenou pozornost. Svůj díl odpovědnosti za smrt člověka by pak měl pociťovat každý, kdo mohl jakýmkoli způsobem přispět ke změně sebevrahova rozhodnutí. Po smrti člověka je však již pozdě. Včas podaná pomocná ruka, trocha pochopení a citlivý přístup mohou lidský život zachránit.