Ten kluk měl talent snad na všechno. V sedmnácti hrál na housle jako nový Václav Hudeček. Zakazovali mu, kvůli klidnému držení rukou, provozovat basketbal a závodit na kole. Jenomže zastavte cedníkem vodopád, který se řítí kupředu. Do života dospělých, kde je každá cesta nadějí na veliké úspěchy. Ten mladík, navíc věru pohledný, měl buňky, stejně jako posedlost, i pro chemii. Pokusy na gymnáziu mu ovšem nestačily. Pořídil si domácí laboratoř a snil o tom, jak zkrotí a ochočí si utajené síly přírody. Jak si podrobí známé i nové sloučeniny! ... Přišel o zápěstí pravé ruky, ztratil polovinu tváře ...

Po dvou explozích v centru Prahy koncem prvního zářijového týdne vybuchla o víkendu ukrytá nálož také na Moravě. Čtyřicet minut po půlnoci z pátku na sobotu zničila výbuška na odpalování trhavin popelnici v Havířově v Selské ulici. "Plastová trubička nádobu roztrhla, ale nikdo nebyl zraněn," uvedl mj. okresní policejní ředitel. (MF Dnes 15.9.98)

V metru byla bomba, do úřadu se celé dopoledne nesmělo, v novinách se psalo o detonaci v soukromé výrobně rachejtlí, v rádiu hlásili, že pod autem šéfa firmy, která se s nějakou jinou firmou přetahuje o majetek privatizačního fondu Trend řachla koncem října nálož atd. atd.

Takové jsou namátkou posbírané příklady neblahých pyrotechnických následků, jak se k nim občan může dostat z vlastní zkušenosti, ze zážitků známých i z oficiálních sdělovacích prostředků.

Království zkušených pískačů

Počasí, že bys ani hodně zlého psa z domu nevyhnal. Ostatně podzim měl v té chvíli pořádně nakročeno. Houbařská sezona v nenávratnu a tuhle sychravou deštivou náladu brzy vystřídá ještě mrazivější chladnější atmosféra. Ale služba je jednou povinnost, ta se s klimatickými podmínkami neradí.

Za okny moderního terénního vozu naší policie, kam jsme si přesedli z redakční škodověnky, se odvíjela zalesněná scenérie vojenského prostoru u Milovic. Na zdejším obvodě jsme si vyzvedli dva středočeské krajské policejní pyrotechniky a jedeme se podívat na jejich běžný denní chlebíček.

Stěrače mají smůlu, v klidu během cesty nespočinou. Ujíždíme na jednotlivá stanoviště asanačního pyrotechnického odřadu vojáků. V prostoru bezmála sedmdesáti kilometrů čtverečních (prošlo jím pět armád a hned někdy od roku 1905, kdy to pan hrabě s gestem předával c. a k. vojenským silám, sloužil tenhle rajon jako výcvikový terén a místo pro nejrůznější střelnice) se po odchodu posledního sovětského vojáka začalo s navracením přírody do původního stavu.Vojenští pyrotechnici si les "napáskovali", na mapě rozsektorovali a postupně přecházejí půdu z minohledačkami, s detektory kovů. Zkušený specialista už podle pískání ve sluchátkách svého nádobíčka dokáže odhadnout, je-li pod povrchem kousek střepiny nebo vydatnější kus válečného materiálu.

Projeli jsme tři pracovní posty vojáků a všude nakládá poručík Jan Šťovíček s kolegou podporučíkem Jiřím Svobodou nadílku houbiček, které čekají na nárazníku před chladičem vojenského náklaďáku, nebo i macků vyložených v mechu jako těla zajíců po myslivecké sklizni.

"Každý den to vydá průměrně na deset nálezů," říká Jirka Svoboda. Tentokrát vezeme vzadu v úložném prostoru několik vzorků munice ve velikostech 50, 37 a 20 milimetrů, ale i PG 9 parádní náboj proti obrněnému transportéru, vlastně protipancéřový granát, tříštivo trhavou minu stopadesátku a další pancéřovou střelu pětasedmdesátku.

Déšť nijak neustává. Kola automobilu podkluzují na starém listí a bahnitém povrchu lesní cesty necesty a Jan Šťovíček za volantem musí místy protočit motor a projet úsek rázněji, abychom neuvízli. Voda z louží odstřikuje v gejzírech do podrostu.

Muzeum jako živé (učebnicové)

S přimhouřenýma očima a s jistou dávkou fantazie uvolněné ze řetězu - nejraději za příšeří - se v těchto místech může člověk cítit jako ve vinařském sklípku. Nebo ještě přesněji v letitém archivu vinaře.

Zablácené, orezavělé, časem patinované kuželky všech velikostí neukrývají archivní láhve s nazrálým mokem. Jsou to náboje, střely, typy munice různých proveniencí a z různých let výroby. Na policích polehávají a postávají zčásti již neškodné, rozmontované prostředky ničení živé i materiální síly protivníka.

Jsme v jednom z hangárů v areálu bývalého vojenského letiště u Milovic. V někdejším úložišti leteckých pum mají policejní pyrotechnici mezisklad netradičních trofejí. Je toho zde nepočítaně a z devadesáti procent v "ostrém" stavu. Je to jako velice atraktivní muzeum válečného materiálu."Tohle je zbytek, zhruba půlka, hromadného nálezu z loňského června," ukazuje podporučík Svoboda na hromadu válcovitých předmětů. "Při asanaci se tehdy objevily první dva granáty, začalo se to obnažovat a objevovaly se další a další. Byli jsme u toho každý den. Za deset dní se toho nakupilo 2 715 kousků."

Šlo o střelivo ráže od 75 do 100 milimetrů - od ruční, přes minometnou munici (se stabilizačními křidélky, 82 mm, z roku 1943, německá značka) až po dělostřelecké miny.

"Postupně všechno, co tady vidíte, přijde zlikvidovat," vysvětluje poručík Šťovíček. "Jde to pomalu, protože musíme čekat na sluníčko. Trháme v jámě na kopci za vesnicí. Pokud nám přeje počasí a chceme ničit několik dní po sobě, musíme si vyžádat souhlas magistrátu. Je to náročné i na prostředky, na trhaviny, tritol nebo plastiku, které používáme jako iniciační Začátkem roku nám zakázali trhat broučkaři."

(Rozumějte ekologové. Důvodem byl vzácný pavouček vosí, který v lokalitě, zdá se, bez úhony přežívá už pět let "řachání a čoudění" policejních pyrotechniků. Vždycky jsou ale potřebné vzájemné dohody jednotlivých profesí a institucí. - Red. pozn.)

"Některé zachovalejší objevy chceme také zkusit delaborovat, rozebrat pro školicí účely, mít to jako učební pomůcky," oznámí kolega Svoboda. A hned je cítit zájem těchto chlapíků o věc. Přednáška o náročnosti práce s uvolněním závitů, s vytavením nálože párou, s dalšími odbornými kroky, by mohla představovat samostatný článek.

Koníček (byť s rizikem) jejich povoláním

Nějak jsme vynechali oběd. S nachylující se odpolední chvílí dorazila naše sestava do pyrotechnické úřadovny na dřívějším "sovětském sídlišti".

(Dnes ta zástavba, nejen panelové činžáky, ale i objekty kulturních zařízení, prodejen, kantýn a sportovišť po lese dílem roztroušených připomíná městečko jednak po útoku neutronovou bombou, lidé nejsou, jednak jako po vandalských nájezdech, budovy chátrají nejen pozvolně časem, ale zejména ze dne na den díky rozkradačům. - Red. pozn.)

Samotný kout policejních pyrotechniků opět připomíná kancelář muzea nebo svého druhu archeologického pracoviště. Mezi mapami lokality je i zašlá Zielskizze z inventáře wehrmachtu. V kolekci nálezů, které tady doplňují sbírku shromážděnou ve skladu, je i šrapnel z minulého století, z výzbroje armády rakouskouherské. Vedle spolupráce s armádou vyjíždí tandem pyrotechniků dle potřeby i k nahlášeným případům. "Je to pár týdnů. Vojáci nám předali hlášku, že houbař v neděli tam a tam v lese pod křižovatkou něco našel," povídá Jiří Svoboda. "Zajeli jsme si pro toho dotyčného, aby nám ukázal, kde na to přesně natrefil, vrátili jsme ho domů a potom nález vyzvedli."

"Byla to pětasedmdesátka, tříštivotrhavá německá střela," upřesňuje pan kolega Šťovíček. "Od začátku roku máme jinak zhruba patnáct výjezdů k případům mimo naši vlastní zdejší činnost."

"A rok začal hezky s parádou. Kousek odtud je skládka, která se zaváží a rekultivuje. Leží mimo vojenský prostor, ale naváží se tam i hlína z muničáků. A jak odtamtud odebírali zeminu, nahrábli dělostřeleckou minu a vzápětí dalších jedenáct. A druhý den ještě pár," vypráví podporučík Svoboda.

"Samozřejmě, že se často nacházejí stejné věci, ale přesto je každý den jiný, to je na té práci zajímavé, a proto bych neměnil," prozradí por. Šťovíček. "Každý den čekáme, jestli se neobjeví zase něco unikátního, protože od dob rakouskouherské monarchie se v těchto místech střílelo snad se vším, co bylo ve světě k mání. Němci tady zkoušeli výrobky ze zemí, které zabrali, dělali si tady zkoušky s tím, co zamýšleli vyrábět a co se pak do výroby třeba vůbec nedostalo. A ukázky toho tady někde můžou v zemi ležet," připojí se Jiří Svoboda.

A je jasné, že si pánové doštudovávají, ze zájmu o téma, historické souvislosti k munici a trhavinám z minulého století a z kdejakého státu. Povolání je jim koníčkem. Vědí o jeho nebezpečnosti a snaží se to mít pod kontrolou. Řeč nakonec přišla, když máme Nový rok, jak se říká, na předpraží, také na zábavnou, v domácnostech hojně užívanou, možná i "esteticky" motivovanou pyrotechniku.

Odborníci ji dnes považují za bezpečnou, nicméně za předpokladu, že se s ní umí zacházet. Což ve finále příkladně silvestrovských zábav nemusí být pro leckoho, v pochopitelném okamžitém stavu, tak jednoduché. Takže opatrnosti nikdy není tolik, aby jí nemohlo být pro jistotu víc. A prodejci by měli mít ohněstrůjné průkazy. A jenom specializované prodejny (hračkářství nebo Benzina by se k tomu neměly dostat ani omylem) pouze v omezených obdobích by to měly nabízet zákazníkovi. Legislativa by k tomu tudíž měla být jasná atp. atp.

"Doma já osobně nic takového nespouštím. Kluka jsem vedl k respektu k výbušninám, když byl menší, všeobecně. Koupil jsem tenkrát něco a ukázal mu to, ale dneska to považuju za vyhazování peněz. Navíc nevidím důvod, proč bych si to měl pořizovat i já, když toho ze sousedství obvykle rok co rok lítá tolik," směje se Jirka Svoboda.

"Taky toho nejsem velkým zastáncem, zvláště ve větších městech, kde hrozí, že něco vletí do vedlejšího okna nebo že to poničí zaparkovaná auta. Dávám přednost většímu prostoru, zahradě. Občas něco koupím, kvůli naší malé holce a psovi, ona se sice bojí, ale zároveň to strašně zbožňuje, pes má rád třeba skákací žáby. Takže si vybírám malé raketky, fiesty, které za letu pískají, nahoře udělají záblesk. Prostě žádné divočiny," dodává Honza Šťovíček.

(Posl. red. pozn. - pro úplnost: Pět výše zmíněných armád - rakouskouherská, prvorepubliková, německá, novodobá československá, sovětská.)

Jaroslav KOPIC  
Foto Václav ŠEBEK  

P.S. Malý - "bleskový" - rozhovor s JUDr. Milanem Kollárem, vedoucím pyrotechnického oddělení při Ochranné službě PČR a předsedou Komise pro koordinaci jednotného řízení a výkonu pyrotechnické činnosti

Předpokládám, že v posledních letech prožíváte určité, a možná i zásadní změny v náplni vaší práce. Potvrdíte mi to?

Začal bych tím, že jsme letos měli padesáté výročí pyrotechniky a že se na Policejní akademii podařilo uspořádat, na území bývalého východního bloku vůbec první, mezinárodní pyrotechnický seminář. Měli jsme štěstí: přijeli zástupci dvanácti států, mezi nimi například z Kanady, Velké Británie, Španělska, Francie, tedy ze zemí, kde problematika nástražných výbušných systémů je ožehavá a kde s ní již mají značné zkušenosti. I konání této schůzky dokumentuje, že se dnes věnuje problematice nástražných výbušných systémů, o které se v současnosti obyčejně na veřejnosti nejvíc mluví a která se u nás dostala do popředí zhruba po devětaosmdesátém roce, daleko větší pozornost, než jaká se jí věnovala dříve. První výbuchy, které se objevily, ať šlo o Staroměstské náměstí nebo o Hostivařskou přehradu, to byly předzvěsti problémů, které nastanou a kterými charakter pyrotechniky také u nás získává jinou dimenzi. Do té doby jsme pracovali hlavně na likvidaci nálezů munice, teď začíná nová éra policejní pyrotechniky. Takže mohu potvrdit to, co jste naznačil.

Čím se tedy vaše pracoviště v současné chvíli zaobírá především?

Pyrotechnické oddělení Ochranné služby Policie České republiky je zařízeno na vykonávání dvojí činnosti. Pomáháme při ochraně VIP, při ochraně objektů zvláštního významu, participujeme na akcích, které provádějí ostatní útvary s celorepublikovou působností. Třeba na činnosti v rámci boje proti organizovanému zločinu máme velice úzkou spolupráci právě ve směru k bombovým útokům, ale i na poli prevence v oblasti nástražných výbušných systémů a tak dále. Druhý úkol pracoviště spočívá v poskytování maximálního servisu všem pyrotechnikům, všem policejním součástem v republice. Držíme tady čtyřiadvacetihodinovou službu, jsou tu neustále pyrotechnici připravení vyjet na nástražný výbušný systém a provádět nejrizikovější práce, které s tím souvisejí. Tahle činnost se odráží - ještě trochu k první mé odpovědi - také v tom, že poslední tři čtyři roky uzpůsobujeme pyrotechnickou práci, specializujeme se, co se týče technického vybavení, organizace řízení a podobně, na činnosti pyrotechniků zaměřené především na výbuchy, na nástražné výbušné systémy.

Jakým směrem, z pohledu vaší odbornosti, se nejspíš bude ubírat nejbližší vývoj kriminality v České republice?

Nechci nic přivolávat, ale podle mého osobního názoru bude v oblasti výbuchů nebezpečí nadále gradovat. Faktem je, že ve světě patří tato trestná činnost k nejbrutálnějším činům. A charakterizuje i její pachatele: používají výbušniny, protože je, třeba kvůli časovým spínačům, považují za - pro sebe - nejbezpečnější. Klasický teror, při němž se používají výbušniny v zahraničí, třeba v Izraeli, má pochopitelně politický podtext, vyjadřuje zájmy určitých lidí a nátlak na jiné lidi, zatím naštěstí neznáme. U nás jde spíš o vyrovnávání účtů mezi různými ekonomickými skupinami, ale určité náznaky, že zbývá nevelký krok, aby to i u nás sklouzlo k větší brutalitě, tady bohužel jsou. Navíc vývoj jde dopředu i v nástražných výbušných systémech, objevují se nové trhaviny - poplatně vědecké situaci, aktuálním možnostem doby - a s tím musíme pořád počítat a nepřestávat se na nová nebezpečí připravovat.

I vás se závěrem zeptám - vzato poněkud z jiného soudku - na to, co říkáte tolik populárním pyrotechnickým hrátkám, které se mezi lidmi zřejmě nejvíce objevují při vánočních a silvestrovských oslavách.

Na používání - jak někdy říkáme - žertovné pyrotechniky jsem speciálně zatížený, protože v době, kdy jsem ještě dělal pražského výkonného pyrotechnika, tak s tím bylo mnoho problémů a zranění. Neexistovaly tady víceméně profesionální výrobky, dělalo se to podomácku, používaly se k tomu neadekvátní věci z vojenské pyrotechniky a vedlo to velmi často k nejčernějším koncům. Jinak, myslím si, každý pyrotechnik ohňostroje miluje, zajímají ho a sleduje rád jejich předvádění. Připomeňme si třeba olympiádu v Naganu. To bylo pyrotechnické sci-fi, při kterém Japonci použili tradiční v lanech splétané hmoždíře, repliky originálních historických součástí ohňostrojů, ale i nejnovější prostředky, italské pumy létající někam do třistametrových výšek. Prostě koncert. Pro domácí produkce je ale vždycky na místě varování, že je potřeba důsledně dodržovat návody na schválených, oficiálně prodávaných prostředcích, a potom i soukromé oslavy mohou mít správný vrchol v pyrotechnickém veselí.