POLICISTA  6/1998

REPORTÁŽ

Eskort - speciál

Stavili se na Florenci v malé kavárničce, kde tlustý prodal své stříbrné hodinky, aby se mohli ještě dále veselit. Odtamtud už je Švejk vedl pod paždí. Dalo mu to strašně mnoho práce. Neustále jim nohy podklesávaly a chtěli stále ještě jít někam. Malý a tlustý byl by málem ztratil paket polnímu kurátovi, tak byl Švejk nucen nésti paket sám. Švejk je neustále musel upozorňovat, když šel naproti důstojník nebo nějaká šarže. Po nadlidském úsilí a namáhání podařilo se Švejkovi přivléct je k domu v Královské třídě, kde bydlel polní kurát. Sám jim nastrčil bajonety na ručnice a přinutil je dloubnutím pod žebra, aby ho vedli oni a ne on je.

Eskortní služba není sama o sobě nijak zvlášť zajímavá, a pokud všechno bezchybně funguje, mnoho se o ní nemluví. Co je na tom dopravit zadrženého do vazby, obviněného k soudu či odsouzeného do kriminálu? Pokud se ovšem stane, že nějaký vězeň cestou uprchne, to už je jiná káva. To je ostuda přímo kolosální a o takových případech se píše a vypráví léta.

Speciální a eskortní skupinu při okresním policejní ředitelství ve Zlíně nikdy podobný malér nepostihl, a přesto se o ní nedávno trochu rozhořčeně hovořilo i na nejvyšších policejních místech. I když šlo o zákrok až učebnicově přesný a bezchybný...

"Přibližně půl roku nás trápila trojice velmi zkušených zlodějů, kteří měli na svědomí víc než půl stovky vyloupených chat, desítky vykradených firem, obchodů a bytů," poznamenal tiskový mluvčí zlínského policejního ředitelství Ivo Mitáček. "Jednoho z nich se časem podařilo zadržet a kriminální služba zjistila, že dva zbývající se ukrývají na největším zlínském sídlišti na Jižních svazích. Protože se jednalo o ostřílené recidivisty, byla nasazena naše specializovaná skupina. Pachatelé se odmítli vzdát, na žádné výzvy, dokonce ani na varovný výstřel neragovali a pokusili se o útěk. Během honičky se dostal hlavní organizátor celé party do bezprostředního kontaktu s jedním z pronásledovatelů. Vyslechl upozornění o možném použití služební zbraně, ale moc to na něj nezapůsoboilo a bezhlavě zaútočil. Policista se zachoval naprosto správně a chladnokrevně. Aby nezpůsoblil příliš vážné zranění, zamířil na nohy a prostřelil pachatelovo lýtko. Eskorta pak dopravila zraněného na ošetřovnu, o případu se psalo v místních i celostátních novinách a jeden redaktor z neznalosti oficiální terminologie uvedl, že šlo o akci zlínské zásahové jednotky. To ovšem vyvolalo u nadřízených vlnu pobouření, kde kdo se ptal, na co si to v tom Zlíně vlastně hrají, zásahové jednotky přece nejsou okresní, ale krajská záležitost. Proto bych rád zdůraznil, že naše speciální a eskortní skupina je součástí běžné pořádkové služby v rámci policejního ředitelství a nikdo ani v nejmenším nechce toto zařazení měnit. K oymlu došlo až v redakci, podklady, které jsme pro pracovníky tisku připravili, byly přesné."

* * *

V roce 1992, kdy bylo okresním ředitelstvím umožněno vytvářet jednotky do jisté míry specializované, vznikla ve Zlíně skupina, která dostala na starost eskorty, pult centrální ochrany objektů, doprovody při přepravě větších finančních prostředků, zásahy proti zvlášť nebezpečným pachatelům a pomoc při těžkých nehodách a živelních katastrofách. Vedle toho, a vlastně především, má však za úkol posílit pořádkovou službu, jak ve městě, tak při jednotlivých obvodních odděleních celého okresu. Pro členy skupiny to znamená ždibec výhod (například o pár dnů delší dovolenou) a pořádný kus práce navíc. Tvrdý a náročný výcvik, jehož parametry jsou srovnatelné s přípravou zásahových jednotek, a k tomu běžný výkon služby. Mládenci nečekají na zavolání operačního důstojníka někde v kanceláři, ale jsou na ulicích, sedí v hlídkových vozech, a když zachraptí vysílačka, otočí volant žádaným směrem a ženou se na místo. Přesně zvládnutá taktika jednotlivých zásahů umožňuje dokonalou souhru každého s každým, podobně, jako se hráči dobrého fotbalového týmu nemusí domlouvat, kdo a kam bude při standardních situacích nabíhat, ale stačí poslat přihrávku naslepo a partner na příslušném místě skutečně je.

* * *

"Unesli mi kluka," pravil neštastně romský tatínek, když se po téměř dvouhodinovém bloumání před policejní budovou rozhodl vstoupit dovnitř.

"Kdo? Kdy? Proč?"

Pomalu a rozpačitě se rodil příběh. Šestiletý chlapec zmizel už před několika dny, únosci se s otcem spojili, žádali čtyři sta padesát tisíc korun a ostře vyhrožovali, že v případě, že se o záležitosti dozví policie, dítě zabijí.

Nebylo lehké odhodlat se k návštěvě kriminálky. Ve chvíli, kdy zoufalý a rozčilený muž vešel do úřadovny, chybělo do plánované schůzky s únosci pětatřicet minut.

"Kde má k předání peněz dojít?"

"U benzinky na vizovické výpadovce."

Zásahová jednotka z Brna už technicky nemohla dorazit včas, proto zlínské policejní ředitelství nasadilo do zákroku všechno, co se dalo. Kriminálku, dopravní službu, která na kritickou dobu silně omezila provoz na příslušné silnici, aby se poblíž čerpadla nemotalo moc cizích lidí, a samozřejmě speciální skupinu.

Chvilku po stanovené hodině přijel k benzinovému stojanu plně obsazený automobil, za jehož zadním okénkem bylo možno zalédnout dětskou tvář. Otec chlapce poznal, lehce přikývl a s nadějně vyhlížejícím kufříkem v ruce k vozu vykročil. Dvířka vedle volantu se otevřela, vystoupil obtloustlý chlapík a spokojeně se usmál... V následujícím okmažiku bylo všechno jinak. Policisté se vyrojili ze všech stan, únoscům nasadili pouta a přestěhovali je do eskortních vozidel, malého kluka vrátili tatínkovi. Všechno proběhlo tak rychle, že řidič, který pár minut po zásahu přijel tankovat, si kromě mírně udivených očí obsluhy čerpadla nevšiml ničeho zvláštního.

* * *

"Centralizovaná ochrana objektů je otázka, o které se hodně hovoří a názory jsou velmi portichůdné," poznamenal zástupce vedoucího specializované skupiny nadporučík Tomáš Indra. "Dost často se uplatňuje tendence napojovat na centální pult jenom banky, pošty nebo kostely, všechno ostatní přenechat soukromým bezpečnostním službám, a tím uvolnit policii prostor pro důležitější činnosti. Zní to velmi logicky, ovšem za předpokladu, že jsou soukromé služby skutečně dobré. Jenže tak to, bohužel, většinou není. Až příliš často zaměstnávají takové agentury muže, kteří u policie neuspěli, a protože tam všechno běží na ryze komerční bázi, majitelé se snaží s co nejmenšími náklady zvládnout maximální množství zakázek. Víme o případech, kdy celá draze placená ochranná služba spočívá v tom, že když eletronika ohlásí vniknutí do střeženého objektu, zaměstnanec zvedne telefon a zavolá policejní operační středisko. O tom, že soukromí hlídači přijíždějí na místa pozdě a v nedostatečném počtu, ani nemluvím. Co je jim pak platné, že mají na zadku pistole, když je nemohou použít? Vloupačkám většinou nezabrání a všechny takové případy musíme stejně nakonec vyšetřovat my, takže o nějaké úspoře práce nemůže být ani řeč. Spíš naopak, protože se všechno dozvíme se zpožděním, tak máme pozici zbytečně ztíženou.

Zkrátka, v našem okrese je na centrální pult ochrany napojeno mimořádné množství objektů a zásluhou speciální skupiny je dokážeme dost dobře uhlídat. To se pochopiteně rozkřiklo i mezi pachateli, proto se místům, která jsou pod naší ochranou, radši vyhýbají."

* * *

Okrajové městečko okresu a v něm stará pošta zabezpečená velmi nemoderním elektronickým systémem. Renovace byla dávno v plánu, ale z finančních důvodů se stále odkládala.

Nezvaný návštěvník vlezl dovnitř střechou, neporušil tedy ani okna, ani dveře a bezpečnostní zařízení zůstalo němé.

Tři temné pancéřové pokladny v hlavní místnosti představovaly výzvu.

Kasař byl také starého ražení. Nepoužíval žádné rozbrusky ani autogeny, ale poctivou vrtačku a hasáky, jako za starých dobrých předválečných časů. K tomu přidal pořádný kus chlapské síly.

S první popelkou se rval víc než tři hodiny, a když pancéřové dveře konečně povolily, ukázalo se, že uvnitř není prakticky nic. Pustil se do druhé kasy, podlaha zvlhla jeho potem. Za další tříhodinovou robotu byl odměněn několika opuštěně působícími bankovkami. To už ovšem začínalo svítat, kolem budovy chodili lidé do práce, někdo si všiml záblesků světla v oknech i hluku, který násilné otevírání pokaden působí, a upozornil policii.

Jedna ze zásad speciální skupiny je dokonalá znalost objektů, které by mohly být napadeny. Vnitřní zařízení, vchody, východy, přístupouvé a únikové trasy. Když kasař uslyšel motory přijíždějících hlídkových vozů, pokusil se prchnout stejnou cestou, jakou přišel. Vylezl na půdu, ale pohled dolů do ulice ho poplašil. Budova byla obklíčena a naděje na nějaký útěk se zdála nulová. Zabarikádoval se tedy v podkroví jako trucující dítě.

Policisté nevěděli, jestli je pachatel ozbrojený, nebo ne, tak radši nahoru poslali služebního psa. Ten kasaře přesvědčil, že hra je dohraná.

"Odveďte si to zvíře!"

Vyhověli mu a zadržený muž sestupoval po schodech právě ve chvíli, kdy narychlo přivolaní úředníci banky odemkli zbývající, třetí trezor. Byl až pohádkově plný peněz.

"Když už mě v tu chvíli neranila mrtvice," prohlásil prý později kasař při procesu, "tak snad přežiju i tenhle rozsudek."

* * *

"Mluvit o taktice někde na učebně je možná trochu nezáživné," řekl nadporučík Indra, "ale některé věci se musí policistovi dostat do krve, tak, aby je dělal automaticky. Vezměte si jen známé maléry při eskortách, ať už je to tuzemský Winkelbauer, nebo nedávný utěk pedofilního vraha v Holandsku, pokaždé se jednalo o zásadní hrubou chybu ozbrojeného doprovodu, o něco, co se stát prostě nesmí. Osobní prohlídka, pouta, eskorní pás, poučení převáženého kam a proč jede, planovaný čas na odpočinek, jídlo, toaletu a tak dál. To jsou dlouhými zkušenostmi prověřené zásady, které jakýkoliv dobrodružný útěk předem znemožňují. Nedávno nás požádala pojišťovna o zabezpečení převozu většího množství peněz, a protože podle nějakých anonymních telefonátů mělo dojít k přepadení zásilky, doporučovali nám zvýšenou opatrnost. Zbytečně, se zvýšenou opatrností přistupujeme k podobným úkolům vždycky. Čas převozu i přesná trasa cesty se stanovuje až na poslední chvíli, o celé záležitosti smí vědět jen velmi málo lidí, doprovázející služební auta i kurzovní vůz musí být v neustálém rádiovém spojení. Na operačním středisku cestu pozorně sledují a v případě jakékoli ztráty kontaktu posílají k místu okolní autohlídky.

Stručně řečeno, jde asi o tohle. Fyzická kondice, prvky asijských bojových umění, dokonalá střelba, to všechno mohou být pro policistu potřebné věci, ale přesně zvládnutá taktika práce a jednotlivých zásahů je tady od toho, aby žádné praní a střílení nebylo nutno použít."

* * *

Jednou policisté venkovského obvodního oddělení kontrolovali chatovou kolonii a nachytali zloděje uvnitř vykrádaného srubu. Pokusili se ho zadržet, on však kolem sebe stříkal kasrem a vůbec, choval se divoce, proto radši zavolali na pomoc kolegy ze speciální skupiny. Ti přijeli během deseti minut, pozdravili, vytáhli zloděje ze stavení a nasadili mu želízka. Potom zase odjeli po svých záležitostech.

Jindy jedna stará paní upadla ve vlastním bytě, něco si zlomila, takže byla prakticky nepohyblivá, dosáhla jen na telefon, kterým zavolala na pomoc hasiče. Byt byl příliš vysoko, aby k oknům dosáhl běžný žebřík, pancéřové dveře s vyplněnými zárubněmi nešlo otevřít bez pořádného násilí a značné způsobené škody. Proto přišla ke slovu policie. Mládenci se slanili ze střechy, rozbili jednu okenní tabulku a zevnitř snadno otevřeli nedobytný vchod, za nímž už čekali saniťáci s nosítky.

Nebo ta výtržnost na obvodním oddělení. Chlap, který se dozvěděl, že bude v rámci vyšetřování zadržen, se nepříčetně rozčílil, sliboval, že všechny postřílí, a potom utekl. Policista ze speciální skupiny na něj narazil v průjezdu, odříkal příslušné formulky, ale nebylo to nic platné. Slyšel opakované hrozby, pochopil však, že má před sebou spíš cvoka než zločince, a zbraň nevytáhl. Skočil po soupeři, vyrval mu zpod saka pistoli a s úlevou zjistil, že je jen plynová. Blázna odvezli na psychiatrii a je možné, že si dodnes neuvědomil, že nebýt pozoruhodné odvahy a rychlého úsudku mladíka v uniformě, mohl být už mrtvý...

Povídali jsme si, jenže zařinčel telefon, kriminální služba potřebovala převézt jakéhosi značně nebezpečného chlapíka k soudu v Brně. Naši společníci se zvedli a šli. S klidnou jistotou, že všechno proběhne, jak má, a že se o téhle eskortě nebude psát v žádných senzacechtivých novinách.

* * *

A. Jirotka  
redakce@mvcr.cz