Z historického hlediska jsou Slavonice městem jednoznačně moravským, ale od šedesátého roku se v rámci úředního rozhodnutí staly součástí jižních Čech. Zprvu to prý místní patrioti nesli dost ztěžka, ale po bezmála třech desetiletích vášně vyprchaly a nad zvěstmi, že se časem stanou asi zas bodrými Moravany z regionu jihlavského, mávnou rukou.

"Hlavně, aby tu byla práce, aby víc jezdily autobusy, aby nám nezrušili vlak," řeknou pragmaticky.

Slavonice jsou městem každým coulem starobylým: ukryty v Dačické kotlině, datují svůj vznik do třináctého století, kdy se staly majetkem pánů z Hradce, tedy bohatého rožmberského rodu. Bohatly ze soukenictví, ale i z výhodné polohy při cestě z Rakous na Prahu: vrchol zažily v šestnáctém století, z nějž se datuje krásné renesanční náměstí a oba pozdně gotické chrámy, Nanebevzetí Panny Marie a Božího těla. Po třicetileté válce, jež město zázrakem ušetřila, přišel ale úpadek, jako v celých českých zemích: jenže Slavonice se z něj už vlastně nikdy docela nevzpamatovaly. Díky čemuž ovšem paradoxně můžeme dnes obdivovat jeho neporušenou renesanční krásu. Stavělo se tu málo, průmysl sice vznikl, ale spíše šlo o menší továrničky, vlak sice k městským branám jezdí, ale jde jenom o lokálku. "Lidi ze Slavonic i okolních vsí se navzájem znají po generace, vědí, co jeden od druhého čekat," říká místní policejní šéf kapitán Miroslav Dufek.

"To je z hlediska policejní práce nesporná výhoda."

Zdejší obvodní oddělení vzniklo před sedmi lety, když si ho občané města prostřednictvím své radnice na úřadech vynutili. (Veřejná bezpečnost tu kdysi své oddělení mívala, ale v rámci redislokace v letech osmdesátých je zrušila.)

"Začínalo nás tu v jedenadevadesátém sedm - v podmínkách dosti provizorních," vzpomíná zástupce vedoucího nadporučík. Zdeněk Bohuslav. "Z první party jsme ale zůstali už jenom tři: celkově jsme se ovšem rozrostli - na třináct."

Dlužno říci, že konšelé města Slavonic mají podnes na paměti, kterak o vznik policejní služebny stáli, a pomáhají, kde mohou. Jednak pro ni našli takřka ideální umístění v domě na náměstí, pěkně na očích, jednak dokázali pomoci i s řešením bytové situace přespolních policistů - takže dneska všichni bydlí, nikdo nemusí zdaleka dojíždět. Radnice je od policejní stanice doslova co by dohonil kamenem, naproti přes náměstí: takže vzájemné vztahy a informovanost jsou tady jednak zcela neformální, jednak vpravdě každodenní.

"Oddělení ve Slavonicích patří mezi nejlepší v našem okrese," spokojeně říká jindřichohradecký policejní ředitel JUDr. Jaroslav Vratišovský. "Třebaže na objasněnost trestných činů si nemůžeme zrovna stěžovat, v okrese dělá zhruba pětašedesát procent, Slavoničtí jsou ještě skoro dvacet procent nad tímhle průměrem. Důvod je jasný: dobrá osobní a místní znalost a každodenní mravenčí práce."

Jindřichův Hradec náleží k nejrozlehlejším v republice a jakkoli naopak nepatří k nejlidnatějším, žije tu asi čtyřiadevadesát tisíc obyvatel, na letní sezonu se jejich počet přinejmenším zdvojnásobí: o desetitisíce turistů z tuzemska, ale taky z Rakous, Německa, Holandska, Belgie i dalších evropských zemí. Vábí je sem početné historické památky, jimiž Jindřichohradecko oplývá, ale i půvabný ráz podhorské krajiny plné zádumčivých rybníků a hlubokých lesů. Turisté přinášejí do kraje velmi vítané peníze, na straně druhé ovšem i jisté problémy. Chtějí se bavit, někdy i poněkud hlučně a nevázaně - a velké soustřeďování lidí nutně láká i jedince, kteří se na něm hodlají nenáležitě přiživit - způsobem pohříchu nezákonným.

"I tak je ale třeba říci, že u nás výrazně převyšuje majetková trestná činnost nad násilnou," říká ředitel. "Přičemž jejími pachateli jsou spíše lidé, kteří k nám přicházejí z jiných částí republiky, mnohdy dosti vzdálených. Převažují vloupání do objektů, zejména rekreačních, jichž máme v okrese požehnaně, ale i do motorových vozidel. A dost se kradou i vozidla sama."

Znepokojivě prý ale narůstá i kriminalita nové doby, totiž pytláctví. Organizované tlupy vybíjejí zvěř v lesích a kradou ryby z početných rybníků. Jenže je velmi těžké někoho polapit při činu a prokázat mu takovou škodu, aby jeho počínání mohla policie kvalifikovat jako trestný čin. Většinou se lapenému pytlákovi podaří prokázat jen přestupek - a vzápětí je nejspíš v akci znovu. Smutné je, že mnohdy jde o zjevné profesionály, kteří zcela bezohledně loví přímo na zakázku některých místních hospodských, kteří tak levněji přicházejí ke kvalitnímu masu... A vůbec je nezajímá, jestli třeba vyhlédnutá srna čeká mladé, jestli kapříci z rybníka dorostou solidní váhy teprve za rok... Okamžitý zisk, to je heslo dne.

"Specifikou okresu je dlouhá a členitá státní hranice, jejíž střežení je nyní rovněž starostí policie," připomíná ředitel. "Přesně počítáno, měří 111 kilometrů a 400 metrů. Naštěstí ale její narušování mívá většinou charakter pouhých přestupků, nejde o organizované převaděčství a pašování, jaké se provozuje na hranici slovenské nebo německé."

To spíše prý rakouští celníci mají teď starosti a zpřísnili postih svých občanů: kurz koruny k šilinku jednoznačně zvýhodňuje jižní sousedy, a tak se jim bohatě vyplatí zajet si do Čech třeba jen na sobotní nákup anebo opulentní nedělní oběd, za nějž by doma zaplatili pětkrát víc.

"Tamní hospodští a obchodníci naříkají, že jestli to tak půjde dál, zkrachují: Rakušani prý přestali doma nakupovat, chodit do hospod i za děvčaty: chodí za našimi," usmívá se ředitel.

Dobré výsledky, jež policie v okrese dosahuje, jsou plodem promyšlené práce: pokud třeba v noci pojedete autem přes Jindřichohradecko, aniž byste o tom museli vědět, pozornosti neujdete. Hlídky jezdí po trasách hlavních silnic a zaznamenávají si cizí vozidla - a když se pak někdy k ránu vyvrbí nějaká neplecha, vědí už, kdo se vydal na cesty. Stačí vylustrovat vozidla - a už je od čeho se odpíchnout. Samozřejmě, ne vždy to zabere: ale dost často ano.

"Taková pečlivá služba klade ovšem nároky na techniku i lidi," připomíná ředitel. "A těch nám chybí asi třicet. Přitom si myslím, že práce policisty může být dneska pro mladé v nejistotě doby určitou konstantou: pokud policista něco neprovede, může v uniformě vydržet až do penze, může udělat solidní profesní kariéru a nemusí se rozhodně bát, že jeho zaměstnavatel zkrachuje."

Problémy, jež trápí velkoměsta, sem zatím moc nedospěly: i když se o drogách na středních školách mluví, zatím se nerozšířily. Zaplaťpámbu. Vlastní skiny tu nemají a cizí sem moc netáhnou.

Silnice jsou v solidním stavu, třebaže v létě praskají ve švech a křivka nehodovosti st