Výbušný čas
- reportáž ze světa pyrotechniků, POLICISTA č. 1/1998, str. 2 - 5
|
Začátkem listopadu bylo všechno hotovo. Chodba vedoucí do sklepů pod budovou parlamentu prokopaná, sudy střelného prachu připravené a propojené sítí doutnáků. Zasedání sněmovny, kterého se chystal zúčastnit i poněkud neoblíbený král Jakub I, mělo být definitivně poslední a dějiny Anglie se mohly ubírat docela jiným směrem. Věru, někdy jen drobnosti rozhodují o osudech národů a států. Jednomu z atentátníků se zželelo přítele, který měl při detonaci zahynout, a nepodepsaným listem jej varoval, aby do parlamentu nechodil. Dopis se dostal do rukou královské ochranky, ozbrojenci prohledali sklepy, objevili nálož a později i zadrželi vůdce spiklenců, bývalého důstojníka Guy Fawkese, plížícího se sklepením se zapáleným luntem v ruce. Výbuch naplánovaný na 5. listopadu roku 1605 se nekonal. |
Čas se žene tempem divokým a přináší dobré i zlé. To, co se ještě nedávno týkalo zemí cizích a vzdálených, je najednou součástí každodenní zkušenosti. Zavřené vstupy do metra a uniformy u stojících eskalátorů, bleskurychle vyklízené budovy škol, pošt a nádraží. A nejde jen o plané poplachy. Stačí namátkou nahlédnout do novinových výstřižků. V červnu roku 1990 vybuchla nálož na Staroměstském náměstí v Praze, těžce zraněna byla jedna německá turistka. V srpnu téhož roku došlo k podobné explozi na Hostivařské přehradě, o dva roky později zabil třaskavý balíček ženu v Mnichovicích, v září 1995 explodovaly v Děčíně dvě bomby před sídly firem, které obchodovaly s lehkými topnými oleji, následující rok vyletěl do povětří rozestavěný dům na Zlínsku, nedlouho potom vybuchla nálož u obchodu v Karlově ulici v Praze. V listopadu 1996 přišly o život dvě ženy a jedna byla těžce zraněna při výbuchu granátu v nemocnici v Ostravě, začátkem roku 1997 postupně explodovaly tři nastražené bomby v Olomouci. Zkrátka, jak praví klasik, už pryč je doba her a malin nezralých. A pyrotechničtí specialisté na nástražné výbušné systémy na Ředitelství ochranné služby si jen stěží najdou čas i na ten nejstručnější hovor s novináři.
"Enormně stoupá počet nálezů nejrůznějších nástražných systémů a roste i počet výbuchů," poznamenal šéf odboru plukovník doktor Milan Kollár. "Zpravidla běží o adresně zaměřené útoky na jednotlivé osoby či firmy, zatím, naštěstí, je poměrně málo případů, v nichž by pachatelé chtěli zlikvidovat větší počet lidí najednou nebo způsobit veliké škody. Náklaďáky plné výbušnin a odpalované na nejrušnějších místech patří do zemí zužovaných teroristy, u nás jde spíš o menší nástrahy s malým množstvím trhaviny. Iniciační systémy jsou velmi různorodé, často elektronicky ovládané na dálku. Nejde sice o žádné překombinované a ohromně složité nástrahy známé z pyrotechnických pohádkových filmů, nicméně v poměrné jednoduchosti je spolehlivost a jsou to věci nesmírně nebezpečné.
Z hlediska pozdějšího vyšetřování velmi záleží na kvalitním zásahu pyrotechniků, neboť jde nejen o to celý systém zneškodnit, ale udělat to tak, aby zůstalo zachováno co největší množství použitelných stop. Tedy v prvé řadě je nutno zabránit výbuchu a hned potom hledat cesty, jak dopadnout a usvědčit pachatele. Samozřejmě za dodržení příslušných bezpečnostních opatření a při využití všech dostupných technických prostředků, které riziko snižují na minimum. Stoprocentně se však nebezpečí exploze při pyrotechnickém zásahu nedá vyloučit nikdy."
Zpráva z tisku:
Ostrava - Zatím neznámá výbušnina explodovala ve středu v ruce pyrotechnika severomoravské policie, když ji před tím v areálu autoservisu firmy RT Toirax v Ostravě odstranil z podvozku automobilu jedenatřicetiletého podnikatele z Havířovska. Těžce raněný specialista byl vrtulníkem převezen do Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích. Podle zasahujícího lékaře ostravské Záchranné letecké služby nelze vyloučit, že by pacient mohl přijít o zrak a část pravé ruky.
Muž, jemuž vůz patřil, přijel ve středu ráno do servisu s tím, že mu na podvozku něco klepe. Když automechanici automobil zvedli, objevili podezřelou plastikovou krabičku s drátky, proto přivolali policii.
"Kdyby nálož pod vozem explodovala v silničním provozu, následky by byly zřejmě velmi tragické," soudí kriminalisté. Majiteli auta nikdo nevyhrožoval a on sám si prý nálož pod svým vozem neumí vysvětlit.
* * *
"Myslím, že jeden z velkých problémů spočívá v tom, že lidé nebezpečí bomb stále ještě příliš podceňují," řekl doktor Kollár. "Jistě, množství falešných oznámení je ohromné, ale počet skutečných případů varovně stoupá. Uzávěra příslušného místa je sice velice nepříjemná, ale bohužel naprosto nutná, není zatím nikde na světě vymyšlen žádný jiný způsob, jak zajistit bezpečnost lidí a nutný klid pro práci odborníků.
V případě samotných podezřelých nálezů se situace díky sdělovacím prostředkům dosti zlepšila, většina lidí už vzala na vědomí, že nemusí jít o atrapy, ale o věci, které skutečně bouchají. Je velmi důležité, a to se týká i policistů zajišťujících příslušné místo, nehrát si na hrdinu, s podezřelým předmětem zacházet nesmírně opatrně, nehýbat s ním, prohlížet ho pouze z povzdálí a především okamžitě upozornit specialisty. Náš odbor například disponuje dvěma na sobě nezávislými výjezdovými skupinami a na místě můžeme být skutečně během několika málo minut.
Další kapitolou jsou lidé, kteří se z nejrůznějších důvodů cítí ohroženi. V prvé řadě by se měli se svými obavami svěřit polici, ve druhé by si měli dávat pozor na řadu věcí, které v běžném životě snad ani za pozornost nestojí. Změna rozmístění obyčejných předmětů, přesunutý odpadkový koš na ulici před domem, cizí zapomenutá aktovka, jinak postavený květináč či jakákoliv známka toho, že v bytě mohl být někdo cizí, to všechno jsou signály, které by mohly vypovídat o umístění nějaké nástrahy. Velmi oblíbené jsou u atentátníků dopravní prostředky, především osobní automobily, zjistí-li ohrožený člověk, že s jeho autem něco neklape, je vskutku nerozum strkat klíčky do spínací skříňky.
Možná se zdá, že trochu přeháním a příliš starším, jenže jsou věci, které je dobré dělat jaksi automaticky. Obyvatelé Tel Avivu se po nastoupení do autobusu kolem sebe rozhlížejí docela jinak nežli běžní Pražáci."
Zpráva z tisku:
V pátek časně dopoledne si náhodný chodec všiml na trávníku mezi budovou Muzea hlavního města Prahy a blízkou provozovnou McDonald´s celkem nenápadného válcovitého předmětu a udělal to nejrozumnější, co udělat mohl: informoval policii. První byli těsně po deváté na místě železniční policisté, jejichž služebnu v areálu Masarykova nádraží měl nálezce nejblíž. Když zjistili, že poplach patrně není planý, rozjela se celá další mašinerie. Oblast se podařilo hermeticky uzavřít i navzdory rostoucímu pátečnímu dopravnímu ruchu. Z oken naší redakce se tak naskytl unikátní pohled na magistrálu, po níž ve směru od Muzea k hlavnímu nádraží neprojelo desítky minut ani kolo, okolní ulice se kvůli uzavření metra změnily v pěší zónu.
I u pyrotechniků vzbudil nález respekt. Do protokolu jej později popsali jako kovovou tlakovou nádobu naplněnou bílým práškem, k níž byla dráty připojena jakási krabička. Bez váhání připravili vše ke zneškodnění pravděpodobné nálože. Kromě jiného si na zásah přivezli těžký pyrotechnický oděv a bombu zneškodnili destrukčním zařízením připomínajícím vodní dělo. Touto vysoce účinnou zbraní se likvidují právě nebezpečné mechanismy hrozící výbuchem. Pomocí vodního paprsku se přeruší iniciační zařízení výbušného systému, a tím se zabrání nejhoršímu.
Jak pražští odborníci potvrdili dnes ráno, nástražný systém na Florenci nebyl zaměřen do jednoho směru, ale ohroženo bylo celé okolí.
* * *
"Technika v našem oboru udělala za poslední léta obrovský skok," pokračoval Milan Kollár. "To, co ještě vcelku nedávno patřilo spíš do vědeckofantastické literatury, je dnes běžná záležitost v praxi používaná speciálními jednotkami všude na světě. Například robot, tomu našemu říkáme kamarádsky Bobík, je přístroj tak dokonale vymyšlený, že člověku trvá půl roku, než vůbec zvládne všechny jeho funkce a naučí se jej ovládat. Ze všeho nejvíc připomíná kosmické univerzální vozítko, jezdí po rovině i po schodech, může být řízen buď přímo, nebo pomocí televizních kamer, z nichž jedna využívá infračerveného záření, takže, laicky řečno, dobře vidí i ve tmě. Mechanická ruka je tak jemná, že může manipulovat s tenkými zkumavkami, a tak silná, že odtáhne zaparkovaný osobní automobil. Po zkušenostech, které s robotem máme, mohu prohlásit, že snad jeho jediný závažný nedostatek spočívá v tom, že je jenom jeden. Na našem odboru bychom potřebovali dva a přinejmenším jedním takovým zázrakem by mělo být vybaveno ještě další pyrotechnické pracoviště.
Z technických zajímavostí snad stojí za zmínku také vodní dělo, jehož pomocí se dá velice přesně rozstřelit nástražný systém.
V době všeobecného šetření často slýcháme, že podobné prostředky jsou velice drahá. Ano, jsou. Jenom bych rád dodal, že je poměrně málo profesí, kde je lidský život tak bezprostředně závislý na dokonalosti použité techniky, jako právě u pyrotechniky."
Zpráva z tisku:
Skutečných výbuchů, stejně tak jako nastražení funkčních detonačních zařízení v Praze přibývá. Ani velká páteční akce tak nezůstala osamocena, našim redaktorům se podařilo zjistit, že kromě běžných anonymních telefonátů museli v rozpětí několika hodin čelit pyrotechnici a další policisté pražské správy i novým nebezpečným situacím. Už ve čtvrtek přišlo hlášení o podezřelé aktovce povalující se v Maďarské ulici v Praze 6, poblíž alžírské ambasády. Odborník ji nejprve ohledal a potom s mírným údivem přestal uvažovat o odpálení. Uvnitř byly totiž jen písemnosti jisté firmy a kromě nich také víc než osmdesát tisíc korun v hotovosti.
Nástražný systém umístěný pod jedním z automobilů v ulici Nad Úžlabinou v desátém pražském obvodu se už ale ukázal jako další zcela reálná a nebezpečná hrozba. Pyrotechnici ho však zlikvidovali, aniž mohl napáchat jakoukoliv škodu.
* * *
"Také bych se chtěl zmínit o psech," řekl plukovník Kollár. "Nejen jako o kamarádech a vcelku sympatických zvířatech, ale především jako o vynikajících spolupracovnících. Dobře vycvičený pes je schopen identifikovat poměrně širokou škálu běžně používaných trhavin, a je to vlastně jeden z nejlepších detekčních prostředků jaké znám. Pochopitelně, vycvičit takové zvíře není snadné, hodně záleží na schopnostech psovoda, ale když se sejdou pán a pes, kteří si rozumějí, tak je to souhra obdivuhodná. Myslím, že současné množství prohlídek vyvolaných anonymními telefonáty by se bez těchto čtyřnohých pomocníků vůbec nedalo zvládnout.
Výbušniny - třaskaviny, trhaviny, pyrotechnické slože a střelné prachy. Klukovská záliba v explozích v tomhle povolání člověka náramně rychle přejde a zůstane jen děs z toho, s čím si občas lidé lehkomyslně zahrávají.
Není to tak dávno, co jsme vyklízeli celý blok sídliště na Černém Mostě, kde v běžném panelákovém bytě skladoval jeden cvok pořádné množství acetonperoxydu. To je podomácku vyráběná, nesmírně nebezpečná třaskavina, vysoce citlivá na mechanické podněty a tepelné změny. Je naprosto nevyzpytatelná a říká se, že ji lze přivést k výbuchu i špatným pohledem. Byli připraveni hasiči, přijely sanitky, dům byl prázdný a v okamžiku vrcholného napětí muž v těžkém ochranném oděvu vynášel do připraveného kontejneru zákeřnou třaskavinu, pomalu, opatrně, jako svátost. Nevybuchlo to, to je celé. Dobrý konec všech pyrotechnických historek spočívá v tom, že se žádná katastrofa nekoná."
* * *
Již téměř čtyři sta let se ve staré dobré Anglii slaví kuriózní svátek. Vždy ve výroční den nezdařeného prachového spiknutí, pátého listopadu, ožijí ulice měst bizarní slavností. Září lampiony, prskají petardy, slaměný panák představující Guy Fawkese je vlečen v divokých zpívajících a pokřikujících průvodech.
Cizincům přivyklým vzpomínat na význačné dějinné události připadá poněkud zvláštní oslavovat něco, co se nestalo. To jen pyrotechnici dobře vědí, že nejlepší výbuch je ten, ke kterému nedošlo.
Antonín Jirotka
Foto Václav Šebek