Vždycky není posvícení

Milovníci Dicka Francise se opět dočkali: skomírající nakladatelství Olympia, pro něž detektivky britského autora představují zřejmě poslední z jistot, přineslo na český knižní trh další román populárního britského spisovatele, pochopitelně v tradičně solidním překladu Jaroslavy Moserové-Davidovové, jež si na oblíbeného autora najde čas i mezi početnými senátorskými povinnostmi. Za zmínku ovšem stojí, že zatímco v poslední době u nás vycházely Francisovy příběhy zbrusu nové, někdy jen pár měsíců po londýnské premiéře, v případě knihy Chladná zrada jde o titul starý plné čtvrtstoletí: její originál pod názvem Slay-Ride (přesně přeloženo tedy snad Vražedná jízda) vyšel už roku 1973. Snad se už v době prvního vydání jevila méně zdařilou, možná tehdy nedošlo k českému překladu z jiných příčin: faktem je, že v dlouhé a úspěšné řadě Francisových románů rozhodně nepatří mezi špičku. I mistr se někdy utne: nepovede-li se ovšem dílko stoprocentně mistru takovému, jakým je Dick Francis, ještě pořád se výsledek dá bez potíží přečíst: jen si po poslední stránce s kapkou lítosti řekneme, že už jsme se u něj poměli lépe.

Hrdina románu Chladná zrada se jmenuje David Clevelend a vzdor svému mládí je vrchním vyšetřovatelem britského Jockey Clubu: v úvodu románu se ocitne v nezvyklém norském prostředí, aby pátral po britském jezdci, jenž před svým zmizením údajně ukradl na dostizích pytel peněz se vstupným.

Celá kauza vyhlíží ovšem dost nesmyslně: žokej Robert Sherman neměl zapotřebí krást, natož částku vlastně nepodstatnou. A záhadou je, proč se neozývá své milující a zřejmě milované těhotné ženě. Stop zůstalo málo, svědkové jsou nemluvní a prostředí nepřátelské. A pak navíc následují vražedné útoky, jež opět působí zcela absurdně v kauze zdánlivě tak nedůležité a provinční...

David Clevelend začíná chápat, že je na stopě případu, v němž bude zmizení a smrt britského žokeje pověstnou špičkou ledovce - a musí se obávat, že dalším mrtvým v řadě může být on sám...

Románu Chladná zrada někde schází neúprosná logika, jíž se vyznačují jiné Francisovy příběhy, leccos se v něm odehraje z ryzí autorské vůle, neřkuli svévole. Vzdor tomu dozajista ctitelé dostihových detektivek sáhnou i po tomhle svazku s chutí - a přestanou se čtením až na poslední stránce.

(jjv)