Jaký byl ohlas veřejnosti na zpřístupnění archivů StB?

        Myslím, že veřejnost tuto skutečnost přijala jako počin sice nepochybně opožděný, ale přesto nezbytný. Tedy kladně.

        Svou minulost u vás hledají zejména starší lidé, není cena za kopii jedné stránky spisu příliš vysoká?

        Je. Nutno ovšem připomenout, že odkaz na zákon o správních poplatcích (tj. na cenu 50 Kč za každou i započatou stránku) vládní návrh zákona o zpřístupnění svazků bývalé StB neobsahoval. K jeho zařazení do textu zákona došlo až v průběhu projednávání zákona v parlamentu. My jsme původně počítali jenom s jakýmsi symbolickým poplatkem, kryjícím režijní náklady.

        Neobáváte se, že ošklivá překvapení mohou vyvolat u některých lidí zdravotní potíže? Dovedete jim na místě zajistit pomoc?

        Předně vycházíme z toho, že ve městě jako Pardubice lze přivolat rychlou lékařskou pomoc do čtvrt hodiny. Dále jsme využili německých zkušeností. Při úřadu spolkového zmocněnce pro nakládání s materiály Stasi (známém jako Gauckův úřad) původně také zřídili místo lékaře pro případy, o nichž se zmiňujete. Po nějaké době je pro naprostou nevytíženost zrušili. Tento lékař zasahoval pouze jednou, a to ne u návštěvníka, ale u zaměstnance úřadu.

        Našel jste vy sám vlastní svazek, který byl o vás veden? Dočetl jste se v něm něco překvapivého, co jste netušil?

        Ano, k mé osobě je uložen svazek s krycím jménem Skupina I. Pokud mne při jeho studiu něco překvapilo, tak předně to, jak zkresleně viděla StB můj život. Za druhé to, jak lidé, za které bych tehdy dal ruku do ohně, ochotně donášeli StB, co jsem kde řekl a co jsem kdy udělal. Za třetí to, že lidé, o kterých jsem byl skoro přesvědčen, že jsou udavači, jimi ve skutečnosti nebyli.

-čr-