Celá léta se o vnitru říkalo, že je to problematický resort. Nyní, kdy jste převzal vedení, píše se o něm v tisku vesměs jako o ministerstvu vcelku konsolidovaném a solidně fungujícím: jaký je váš osobní pohled?

V čele resortu vnitra jsem od začátku tohoto roku. Kdybych převzal ministerstvo problematické a za necelé dva měsíce je "zkonsolidoval", byl bych geniální politik a organizátor. Vaše otázka je tedy trochu zlomyslná - a listuji-li staršími čísly vašeho časopisu, nenalézám kritiku nesolidní funkce resortu. Že by u vác působila censura či autocensura?

Oceňuji vše dobré, čeho se mým předchůdcům podařilo dosáhnout. Ministerstvo vnitra bylo před rokem 1990 pilířem komunistické moci a nyní jsem je převzal jako standardní, solidně fungující ústřední orgán státní správy. Samozřejmě, že je co zlepšovat, zdaleka ne všechny součásti resortu pracují tak, jak by z mého pohledu měly. Daří se mi však mapovat hlavní problémy a připravovat východiska k jejich řešení.

Škála činností ministerstva vnitra je široká a mnohotvárná, kde se v ní podle vašeho názoru kupí nejvíc nedodělků a omylů minulosti?

Z mého pohledu je struktura ministerstva včetně policie dosud zbytečně komplikovaná. Úřaduje se nadmíru, ale vidím málo konkrétních výstupů, které by přinesly nějaké zlepšení či úsporu, byť dílčí. U řady policistů a úředníků přetrvává byrokratický, povýšený vztah k veřejnosti. Trvám na tvrdém, ba nelítostném přístupu k těm pachatelům trestné činnosti, kteří zákon porušují vědomě. Vůči občanům, kteří na ministerstu a policii požadují něco, na co mají právo nebo co jim ukládají právní předpisy, však policista či úředník musí vystupovat vždy zdvořile, korektně, profesionálně. Řada stížností svědčí o tom, že v této oblasti ještě není všechno v pořádku, ostatně ani současný systém vyřizování stížností nepovažuji za bezchybný - např. některé stížností vyřizují kolegové policistů, proti nimž stížnost směřuje.

Nedořešené jsou některé problémy z oblasti personální a existují i další - jen opravdu namátkou uvádím pochybnost, zda např. bytová politika resortu je při současném zoufalém nedostatku bytů prováděna skutečně optimálně a ve prospěch těch nejpotřebnějších policistů. Problémem je i současná úroveň policejního školského systému a stejně závažných, ba závažnějších problémů je samozřejmě mnoho.

S růstem zločinnosti musí bojovat v první řadě policie, jež se ovšem potýká i s řadou vlastních problémů: nedostatek lidí, chybí technika, je třeba policii přezbrojit, platy jsou nevysoké, peněz je málo. Co můžete pro českou policii udělat hned a jak byste nahromaděné problémy řešil, kdyby vám byl ve funkci ministra vnitra dopřán dostatek času? A co je podle vás dostatek času?

Stav kriminality je statisticky přijatelný, ale nehodlám stereotypně zdůrazňovat, že se podařilo zastavit strmý růst zločinnosti. Ošidnost statistik tkví v tom, že na ně nemohu s vážnou tváří poukazovat tváří v tvář okradenému či zbitému občanovi. Samozřejmě, nedostatek peněz je stěžejním problémem celé státní správy. Letos musíme vyjít s těmi penězi, které máme, ale při příštím schvalování rozpočtu by měl ministr vnitra fundovaně doložit potřeby a tvrdě bojovat za potřebné finance - vždyť pro občany je jejich bezpečnost oprávněně prvořadou prioritou. Nahromaděné problémy tohoto druhu nemohu řešit zatím jinak, než ušetřit tam, kde to ještě není za hranicí únosnosti a přidat tam, kde je situace nadále nepřijatelná. Opět jen jeden příklad z mnoha - velmi špatný je stav odměňování vyšetřovatelů. Přitom nesou hlavní tíhu boje proti modernímu, sofistikovanému a mezinárodně propojenému zločinu. Také na technickém vybavení nemůžeme šetřit tak, aby technika přestala fungovat, i to by v důsledcích znamenalo zvýšení kriminality.

Hned mohu pro policii udělat to, že do řešení nahromaděných problémů vnesu systém, určím pořadí hodnot, budu postihovat nepořádky. Jsem si vědom časově omezeného mandátu této vlády, ale budu v ní tvrdošíjně prosazovat rychlou realizaci všeho, co je v jejích silách a co může přispět k vyšší bezpečnosti občanů a vymahatelnosti práva v naší společnosti. Urychlit se dají přijetí nutných legislativních opatření, zvýšení součinnosti a koordinace mezí jednotlivými odvětvími a stupni státní správy, je třeba přikročit k realizaci záměru oprostit policii od výkonu všech správních agend, které jí nepřísluší a které jí berou čas a prostředky pro její vlastní poslání.

K dostatku času mohu jen podotknout, že nazbyt ho nikdy nemá žádný ministr, mandát každé vlády je časově omezený, po vyřešení jednoho problému se jich vynoří deset dalších, nových. Podaří-li se mi předat svému nástupci standardně fungující resort, se zmapovanými problémy a výhledy na jejich řešení, budu svůj úkol považovat za splněný. A věřte mi, že to vůbec není jednoduché.

POLICISTA je resortní časopis, proto bychom od vás rádi slyšeli, zda a jak s ním chcete spolupracovat a využívat ho ke komunikaci s policisty, zaměstnanci MV a odbornou veřejností.

POLICISTA, jakožto resortní časopis, by měl přinášet aktuální zprávy o všem, co důležitého se u nás děje, odpovědní funkcionáři by na jeho stránkách měli vysvětlovat a zdůvodňovat své řídící akty, opatření. Časopis by se neměl vyhýbat ani kritice, polemikám, anketám, mohl by být čtivější. První krok byste měla učinit vy, seznámit mě se svými záměry i potížemi a určit okruh problémů, při jejichž řešení mohu být nápomocen.

Vaše jednání v nové funkci od první chvíle vzbudilo pozornost a sympatie sdělovacích prostředků. Co je podmínkou pro vaši trvalou vlídnost k novinářům?

Naše vláda má v současné době výraznou podporu občanů a je společnou ctižádostí nás, jejích členů, abychom je nezklamali a odvedli dobrou práci ve prospěch naší země. Snad jsem již za dobu svého ministerského působení prokázal, že se novinářům nevyhýbám, naopak, považuji sdělovací prostředky za neocenitelnou tribunu k tomu, aby lépe poznali jak mne, tak celý resort, naše plány a záměry a zajisté i prohry a nedostatky. Vážím si žurnalistiky i jako hlídacího psa demokracie. Od novinářů vyžaduji profesionalitu, schopnost přesné analýzy zjištěných faktů a objektivní informování veřejnosti. Jejich kritika může být samozřejmě i velmi tvrdá. Zřídil jsem na ministerstvu odbor tisku a public relation právě proto, že bychom se měli ke kritice resortu soustavněji vyjadřovat, buď ji vyvrátit, nebo přijmout a současně veřejnost informovat, jaké důsledky jsme ze zjištěných nedostatků vyvodili.

Ve své nynější funkci i v těch předchozích jsem se však, bohužel, setkal i s novináři, kteří se vyptávají na triviální záležitosti, nejsou na rozhovor připraveni, čiší z nich neznalost novinářského řemesla. Z mé strany je tedy jedinou podmínkou pro trvalou vlídnost k novinářům jejich profesionalita, objektivnost, novinářská etika.

Děkuji za rozhovor     
Mgr. Dagmar Linhartová
šéfredaktorka