Navštěvují staré babičky, zachraňují ztracené, nakupují a dokonce zvednou ze země toho, kdo upadne...

Vodící psi, policejní psi a vyčichávající psi. Každá z ozbrojených složek má své psí příslušníky, pracující bok po boku. Existují psi, kteří závodí, vystupují ve varieté či cirkuse, loví a hlídají stáda... Jestli někdo v Británii právě teď ve veřejném mínění nezabodoval, tak to byli policisté, kteří je k smrti "ucvičovali" kopáním do jater, jak o tom píšeme na jiné místě Policisty. Psi jsou však stále superjednička - a nejen podle krásného vyprávění a fotografií magazínu The Sunday Times.

Huntaway hlídá a nahání ovce v Lake District, ve Skotsku a ve Walesu, podobně jako kolie ohlídá až 1500 ovcí najednou. A takových pracovních psů je v Británii několik desítek tisíc. Dokáží poznat, kdy jdou na krávy touhy a jsou připraveny mít telátko. Jsou vycvičeni jako pomocníci tělesně postižených a dokáží poznat, kdy bude mít jejich majitel epileptický záchvat nebo diabetické kóma.

Je všeobecně známo, že zvířata mají terapeutické schopnosti, což využívá i charitatitní organizace Pets As Therapy (Zvířecí kamarádi jako terapie). Bere je do nemocnic a domovů pro seniory, aby je rozveselili - mnohým z nich se po nich ostatně stýská, protože těch vlastních se před časem museli vzdát.

Psi poslouchají místo neslyšících a upozorňují, když zazvoní telefon nebo zvonek u dveří. Psi "ekologové" vyčenichají ohrožené vzácné ptáky, aby mohli být zachráněni. Pátrací a záchranní psi pracují v nedostupných místech a v lavinách, ale teď se pro ně objevují stále nové a nové odpovědnosti. Tak v jihozápadním anglickém Cornwallu cvičí newfoundlandy spolu s posádkami záchranných člunů k záchraně tonoucích jak na moři, tak v řece.

Pátrání a záchrana

Ztratil se Billy, desetiletý chlapec mentálně postižený. Když bylo oznámeno jeho zmizení, vál prudký vítr a celý den pršelo. Terén byl strmý a pátrací tým ho už čtyři hodiny marně prohledával. Pak požádali o spolupráci Paula Robertse a Ci, jeho ovčáckého psa. Šli oblastí, kterou záchranný tým prohledal už třikrát. Ci ho našel hned napoprvé: Willy byl stočen do klubíčka, takže ho lidé přehlédli jako kámen. Byl v prvním stadiu podchlazení a bez Ci by brzy zemřel.

Ci, border collie, vystopovává a zachraňuje ty, kdo se ztratili, zabloudili nebo se zranili. Ona a jí podobní jsou schopni zachytit pachy půl míle vzdálené a pokryjí rozsáhlé oblasti. SARDA, Asociace pátracích psů a záchranářů, tvrdí, že jeden každý z jejích psů zastane práci 20 profesionálních horských záchranářů. Asociace začala pracovat v Británii před dvaceti lety poté, kdy Hamish McGuinness, vedoucí týmu horské služby, studoval ve Švýcarsku psy zachraňující oběti lavin. Udělalo to na něj velký dojem, a pak v Británii začal i on cvičit psy pracující nikoli na základě pozemních pachů, jako tradiční vyčichávající psi, ale pachů ze vzduchu. Pozemní pachy totiž rychle mizí, pachy ze vzduchu nikoli. Vycházejí z mikroskopických částic kůže, které denně odpadají z člověka. Takže pachy, které psi v horách zachytí, jsou intenzivní po třech dnech stejně jako po třiceti minutách - a možná ještě silnější. Pes může tyto pachy zachytit díky mimořádně vyvinutému čichovému systému ve svém nose: pach "ohřeje" pižmová žláza psa jeho vlastním živočišným teplem.

Detekce uhlovodíků

Nelson je psím specialistou na vypátrávání uhlovodíků, může tedy objevit, zda se při ohni nedá vyloučit žhářství. Pracuje dva roky a už byl nasazen v 15 případech. Ve dvanácti z nich identifikoval urychlovač nebo uhlovodíky (benzin, petrolej apod.). Je tak přesný, že ho nedávno vyzkoušeli proti přístroji používanému k zachycování částic těchto látek. Souboj vyhrál, byl spolehlivější.

Nelson je kříženec německého ovčáka a kolie, je mu dvaapůl roku a mohl by být podle něj napsán nový seriál Lassie se vrací. V minulosti už dvakrát byl zachráněn Spolkem na ochranu zvířat: poprvé byl nalezen opuštěný a vyhladovělý, podruhé svým majitelům příliš vyrostl a byl pro ně příliš hlučný. Vzala si ho pak firma, která chtěla vycvičit psa pro jednu hasičskou brigádu v Cornwallu. Díky své inteligenci a úspěchům v základním výcviku byl jasně předurčen pro kariéru odborného policejního psa.

Když byl cvičen na zjišťování specifických uhlovodíkových pachů, byly tyto kapaliny nanášeny nejdříve na výcvikové pomůcky, jako je gumový míč, zabalený do ponožky, který měl najít. Pak byly kapaliny nanášeny přímo na předměty a jejich množství bylo sníženo na pouhou jednu kapku nanášenou pipetou.

Jeho prvním případem, vzpomíná hasič Richard Gibbons, v jehož rodině mimo službu žije, byla obytná místnost zcela zničená požárem. Vyšetřovací tým byl přesvědčen, že jde o zhářství, ale důkazy nenašel. Byl proto povolán Nelson, a ten na třech místech zjistil stopy urychlovače. Místa byla okamžitě ohraničena, byly vzaty a prozkoumány vzorky - a všechny tři se vrátily jako pozitivní.

Nelson nosí ve službě vždycky botičky, aby si chránil packy před úlomky skla, hřebíky a teplými uhlíky. Kdykoli pracuje v hluboké vodě - když třeba pátrá po nějaké lodi v loděnicích - má na sobě záchranný pás. A pro cestování ve vrtulníku má speciální postroj. Vedle Nelsona existují v Británii pouze další čtyři psi vycvičení na odhalování stop uhlovodíků. Ale protože je tak úspěšný, plánuje se výcvik dalších.

Pomocník tělesně postižených

"Jsem strašně ráda nezávislá," říká Jane MacDonaldová," a proto jsem strašně šťastná, že mám Lennieho. Když vám pomáhá pes, je to něco docela jiného, než když vám pomáhá člověk."

Jane má roztroušenou sklerózu a už pět let jí její labradorský retrívr Lennie pomáhá, aby se s tím vyrovnala. Chodí pro poštu, noviny, mléko. Přinese jí přenosný telefon, když zazvoní. Když jdou ven, stoupne si na zadní tlapy a zapne výtah. Knoflíky jsou úmyslně vysoko, aby na ně nedosáhly děti, jenže když Jane sedí ve vozíku, tak i pro ni jsou příliš vysoko, a tak ji musí zastoupit Lennie. Když jdou nakupovat a upadne jí seznam věcí, které potřebuje, Lennie jej zvedne. Lennie má křiklavě žlutý kabátek s nápisem "Psi pro tělesně postižené". "Lidé si myslí, když jdu jen o holi, že jsem nevidomá, a chtějí mi pomoct přejít přes všechny možné ulice, kam vůbec nechci. Poděkuji jim, počkám, až odejdou, a pak přejdu s Lenniem zpět."

Než měla Jane svého labradora, byl její vozík 90 % z jejího pracovního času v provozu. "Během několika týdnů díky Lenniemu jsem jej začala používat jen na 20 %. Když jdeme ven, Lennie má postroj, a když klopýtnu, roztáhne všechny čtyři a čeká, dokud zase nezískám rovnováhu. Hůl by to nedokázala." Kdyby Jane spadla až na zem, Lennie ji podleze a pomalu vstává, aby se chytila jeho postroje, opřela se o jeho záda a vstala.

Proč je pro Jane pomoc psa přijatelnější než pomoc člověka? Říká: "Když upustím pero, což se stává často, protože je nedokážu držet pevně, člověk by je zvedl možná i devětkrát, ale pak už by byl otrávený. Lennie je zvedne 99krát a já vím, že to i po devětadevadesáté dělá rád..."

(kuč)