Jakým druhem dopravy se na světě převáží největší množství zboží? ptá se učitel a žáci zpravidla okamžitě zavrhnou drahá letadla a přemýšlejí o zámořských lodích, železnici či kamionech přetěžujících silnice. V otázce je ovšem skryt drobný chyták, neboť ani jedna z uvažovaných odpovědí není správná. V objemu přepraveného materiálu totiž s obrovským náskokem vede potrubí všeho druhu. Od vodovodních přípojek přes poněkud archaickou pneumatickou poštu až po síť ropovodů a plynovodů brázdících zeměkouli po způsobu legendárních marských kanálů. A kolem jedné takové roury, v níž pod velikým tlakem protéká nafta, se také točí náš příběh.

        Všechno začalo tiše a nenápadně. Na dvou kontrolních stanicích produktovodu vedoucího mezi Táborem a Milevskem byly porušeny plomby na dveřích, ale protože se nic neztratilo, zdálo se, že jde jen o drobnou lumpárnu zvědavých dětí. Následná prohlídka nadzemních úseků potrubí však vyvolala poplach. Ukázalo se, že v křovinách u levého předmostí nového Podolského mostu je produktovod navrtán a pomocí důmyslné soustavy spojek a ventilů je tu možno proudící naftu odčerpávat.

        "Byla neděle šestadvacátého ledna, a už delší dobu v kraji panoval silný mráz," vzpomínal vedoucí obvodního oddělení policie ve Zvíkovském Podhradí Vlastimil Dvořák. "O záležitosti jsem se dozvěděl přibližně ve tři odpoledne a krátce potom dorazil komisař Kračman z písecké kriminálky spolu s pracovníkem firmy, která má produktovod na starosti. Zajeli jsme se k mostu podívat, potrubí bylo poškozeno ve svahu strmě klesajícím k jezeru, nebýt úzké cestičky vyšlapané ve zmrzlém sněhu nikoho by ani ve snu nenapadlo poblíž železobetonových pilířů něco hledat. Dohodli jsme se, že místo budeme permanentně skrytě střežit a domluvili si vzájemné spojení. Na první hlídku nastoupil nadstrážmistr Tomášek a praporčík Houska."

        Podolský most se táhne vysoko nad údolím Orlické přehrady a u jeho západního úpatí je malé parkoviště se zpustlým limonádovým kioskem. Dnes už je ten stánek opravený a okna má zabedněná novými okenicemi, tenkrát, v lednu, byl však rozbitý a mezi prkny a střepy foukal mrazivý vítr. Ačkoliv uvnitř nebylo ani o trošku tepleji nežli venku, bylo to jediné alespoň trochu vhodné místo k úkrytu. Teploměr ukazoval patnáct pod nulou a předpověď počasí slibovala v noci dvacetistupňový mráz.

        "Navlékli jsme na sebe všechno, co se dalo, a počítali s dost drsnou šichtou," vyprávěl praporčík Houska. "Nakonec to ale nebylo tak zlé. Byla nádherná, jasná noc..."

        Na obloze se zvolna otáčely hvězdy, záře reflektorů projíždějících automobilů vyvolávala malebné světelné efekty. Mezi sedmou a desátou hodinou postupně zastavily na temném parkovišti tři vozy. Z červeného favorita vylezl namíchnutý chlapík, který za pomoci slabé baterky dost nešikovně měnil klínový řemen a velice sprostě přitom klel, rodina s rozhrkanou stodvacítkou zastavila proto, že se potomek chtěl vyčurat, mládenec v klasickém volkswagenu zase nutně potřeboval obejmout a políbit svou přítelkyni, zima však dvojici přinutila rychle znovu nastartovat a pokračovat v jízdě.

        Přibližně ve čtvrt na jedenáct odbočil do sněhové závěje opel typu kadet, vystoupili dva chlapíci, ze zavazadlového prostoru vytáhli stočenou hadici a začali ji natahovat směrem ke křovinám.

        "To jsou oni," zašeptal nadstrážmistr.

        Od stánku to bylo k vozu dobrých padesát metrů, policisté se opatrně a tiše přiblížili až ke kmeni bezlistého stromu a od podezřelých je dělila jen šířka silnice. Chlapi si jich nevšímali. Ve tmě žnul ohýnek cigarety a ozývaly se polohlasné věty.

        Proudící nafta zazvonila o dno prázdného tanku.

        Muži zákona si dávali načas, rozumně je totiž napadlo, že při okamžitém zákroku by ve tmě těžko hledali kohout na zlodějském potrubí, aby petrolejový proud zastavili. Teprve když automobil ztěžkl váhou dvousetlitrového sudu a chlapíci použitou hadici spokojeně stáčeli, se ozvalo tiché: "Teď!"

        V příslušném protokolu stojí, že při zadržení nedošlo k nejmenší známce odporu. Pochopitelně. Na nic podobného nebyl čas. Dříve, než si podezřelí čerpaři vůbec uvědomili, co se děje, krátkovlnná vysílačka už oznamovala operačnímu středisku, že je záležitost vyřízená.

        "Upřímně řečeno," poznamenal Vlastimil Dvořák, "zpočátku jsme měli z celého případy větší obavy, než se ukázalo opodstatněné. A nešlo jen o to, že pachatelé byli dopadeni po několikahodinové hlídce, ačkoliv to mohlo stejně dobře trvat čtrnáct dní nebo tři týdny. Spíš mám na mysli mnohem tragičtější průběh podobných krádeží v jiných místech republiky. Smrtelná zranění při navrtávání natlakovaného potrubí nebo mafiánské party, které rozkrádají pohonné hmoty pod ochranou ozbrojených gangsterů. Dalším vážným nebezpečím jsou hrozící ekologické katastrofy. Z poškozeného produktovodu mohou během velice krátké doby vytéct stovky a možná tisíce tun nafty, a co by taková olejová záplava udělala z krásného Orlického jezera, si snad ani nejde představit."

        Zadržené zloděje přebrala písecká kriminálka a celý případ se znovu pomalinku přehrával v kolotoči výslechů. Na začátku byl nápad na poměrně zajímavé technické řešení, které by umožnilo produktovod navrtat. Ocelová spona s přídavným ventilem je výrobek odvedený s řemeslnou pečlivostí, jakou by si jistě zasloužily poctivější záležitosti. K instalování nelegálního kohoutu bylo potřeba v potrubí přechodně snížit tlak, proto pachatelé na dvou sousedících kontrolních stanicích na potřebný čas přiškrtili průtok nafty, a když byli s prací hotovi, zase všechno pečlivě uvedli do pořádku. Po jejich návštěvě zůstaly jen porušené plomby na vstupních dveřích. V další etapě zakopali pod zem umělohmotnou trubku, tu po třiceti metrech ukončili v litinové schránce falešného hydrantu. Pod jeho víkem měli stočenou další přečerpávací hadici, všechno bylo nenápadné, zarostlé suchým křovím a později zapadané sněhem, při troše štěstí tak mohla být nafta rozkrádána celá léta, a to v mnohem větším množství, než se podařilo prokázat. Poměrně skromní zloději přijížděli se sudem zabudovaným v osobním voze a kořist pod rukou rozprodávali sousedům, při kapacitě produktovodu, by se však asi nepřišlo ani na ztrátu plných cisteren zásobujících frekventované čerpací stanice.

        Od případu z parkoviště u Podolského mostu uplynul bezmála rok, porušené potrubí je dávno perfektně opraveno, jen úzká, polozasypaná rýha ve svahu kopíruje trasu, kudy vedla zahrabaná hadice.

        Dole pod kopcem se leskne hladina Orlické přehrady a z podzimně zabarvených stromů opadává poslední listí. Je po létě, které bylo vcelku klidné a spořádané, očekávaný nápor rekreantů silně omezilo deštivé červencové počasí.

        Nadchází doba bilancování. Možná největší problémy v téměř uplynulém roce mělo obvodní oddělení ve Zvíkovském Podhradí s nezvykle vysokým počtem těžkých dopravních havárií. K jedné z nich došlo i na hladině. Vodní lyžařku srazil a vážně poranil bezohledně se řítící vodní skútr a jeho řidič z místa nehody zmizel. Vyšetřování bylo dlouhé a pečlivé, policisté sehnali řadu svědků a s pomocí Plavební správy se podařilo zajistit i příslušný stroj. Jeho majitel však tehdy prokazatelně na přehradě nebyl a skútr půjčil partě kamarádů. K incidentu se nehlásil žádný z nich, došlo tedy ke klasické rekognici, svědci jednoznačně vybrali z řady podezřelých pravého viníka, a teprve potom mohlo obvodní oddělení vyšetřování incidentu uzavřít.

        Hluboko pod Podolským mostem je podzimně opuštěná vodní hladina, rekreační loďky odpluly do svých přístavišť, plavci přešli do vyhřívaných bazénů a rodinky si v teple domova prohlížejí fotografie z prázdnin.

        Sezóna skončila. Málokdo z těch, kteří letos na Orlické přehradě trávili dovolenou, asi tuší, že se vůbec nemusela konat. Tuny unikající nafty mohly snadno změnit celé jezero v černou páchnoucí jímku. Naštěstí se tak nestalo. Na případ, který začal a prakticky skončil v jednu lednovou neděli, si budou jeho aktéři zřejmě nejvíc pamatovat podle toho, že jezerním údolím tehdy táhl pořádně silný mráz.

Antonín Jirotka