POLICISTA  12/1998

PŘÍLOHA

NEJVYŠŠÍ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ
Zvláštní zpráva o trestné činnosti páchané na dětech a na mládeži	Zpracovala: JUDr. Bohumíra KOPEČNÁ Překládá: JUDr. Vít VESELÝ nejvyšší státní zástupce

II. TRESTNÁ ČINNOST NA DĚTECH A NA MLÁDEŽI

1. Údaje k výskytu vybraných trestných činů proti dětem a mládeži, jejich příčinám a k charakteristice pachatelů

a) Statistické údaje k vybraným trestným činům, jichž se pachatelé dopustili na dětech a na mládeži (do 18 let) (tab. č. 2)

V roce 1996 bylo nejvíce osob stíháno pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák., následoval trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 tr. zák., a to především na základě vyšší četnosti trestného činu podle § 242 tr. zák. v obvodu působnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. V roce 1997 bylo zaznamenáno opačné pořadí.

Třetím nejfrekventovanějším trestným činem je trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 2 písm. c) tr. zák., u kterého byl zaznamenán v roce 1997 nejvyšší nárůst.

Dále následují trestné činy týrání svěřené osoby podle § 215 tr. zák., šíření toxikomanie podle § 188a odst. 2 tr. zák., kuplířství podle § 204 odst. 3 písm.c) a § 204 odst. 4 tr. zák., trestný čin pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák., trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestný čin podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák. Ostatní delikty namířené proti poškozeným ze sledovaných věkových kategorií se vyskytly zcela sporadicky nebo se nevyskytly vůbec.

Z hlediska počtu obžalovaných osob je pořadí jednotlivých deliktů shodné jako u počtu stíhaných. Velmi nízká obžalobnost je u trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák. Naproti tomu uspokojivá je obžalobnost u trestných činů ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 tr. zák. a trestného činu podle § 188 odst. 2 písm. c) tr. zák.

Je potřebné připomenout, že zřetelně nejfrekventovanějším trestným činem proti dětem a mládeži je stabilně trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák., který však není předmětem zkoumání.

b) poznatky o četnosti výskytu těchto trestných činů v rodině, ve škole, v pracovním kolektivu nebo ve skupině vrstevníků či jiné sociální skupině (tj. z hlediska místa, kde byly trestné činy spáchány) (tab. č. 4a až 4s) U většiny těchto trestných činů místo jejich spáchání bezprostředně souvisí se vzájemným vztahem pachatele a poškozeného.

Pokud byla trestná činnost páchána ve školách a jiných výchovných institucích, jednalo se především o trestné činy související s drogovou problematikou. Okresní státní zastupitelství v Břeclavi uvádí případ, kdy trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák. se dopouštěl vůči 10leté dívce farář v objektu fary.

Okresní státní zastupitelství ve Zlíně uvádí případ trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jehož se dopustila matka vůči své nezletilé dceři, kterou vodila po barech a nabízela ji mužům k sexuálním stykům.

Okresní státní zastupitelství v Třebíči poukazuje na věc trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák., pro který byl stíhán hlavní vedoucí dětského tábora, jehož trestná činnost spočívala v tom, že pro děti uspořádal soutěž v plnění tzv. kun (obdoba bobříků), kdy mimo jiné měly plnit kunu lásky a kunu sexu spočívající jednak v proběhnutí bez oděvu táborem, a jednak v tom, že děti opačného pohlaví měly strávit společně noc v jedné posteli, aniž by byly přistiženy tím to vedoucím, odměna byla materiálního charakteru, pořádal též soutěž o nejdelší líbání. Ze strany státního zástupce byl kladen důraz na uložení trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu práce s mládeží, který mu byl také, vedle dalšího (peněžitého) trestu, uložen.

Okresní státní zastupitelství v Ostravě zpracovávalo věc, kde pachatel trestného činu získával od nezjištěných osob omamnou látku heroin, kterou následně rozprodával osobám romského etnika, mezi nimi ve více případech i nezletilé osobě.

Trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 3 písm. c) tr. zák. se nejčastěji vyskytuje v příhraničních oblastech, na frekventovaných mezinárodních silnicích. Hlavní pachatelé si zpravidla nechávají od jiných spolupachatelů dovézt, nebo sami od jiných pasáků nakupují mladistvé dívky, které pak nutí k prostituci, ze které kořistí. Tyto dívky pod hrozbou násilí, někdy však i po vzájemné dohodě s pasákem, mu odevzdávají veškerý výdělek. Ten jim za to poskytuje ochranu, stravu a nejnutnější ošacení, vozí je na trasu, hlídá je a v lepším případě je též vyplácí.

Například u Okresního státního zastupitelství v Děčíně je evidována trestní věc, v níž si obviněný nechal spoluobviněnými přivézt do svého bydliště mladistvou, kde ji dva dny zadržoval a nutil k provozování prostituce. Dívce se nakonec podařilo dát za okno cedulku a za pomocí souseda a policie byla osvobozena.

Prokazování této trestné činnosti je velmi složité, neboť často dochází k ovlivňování poškozených, které své původní výpovědi odvolávají a mění, dochází ke zpochybnění jejich původních tvrzení a rozpory se nedaří odstranit ani prováděnými znaleckými posudky z odvětví psychologie. Navíc prostitutky se nedaří vyslechnout jako svědky, neboť nelze většinou zjistit ani místo jejich pobytu anebo se k orgánům činným v trestním řízení nedostavují. Proto také celá řada těchto věcí končí v přípravném řízení zastavením trestního stíhání, popřípadě v soudním řízení zproštěním obžaloby.

U této trestné činnosti lze navíc zaznamenat neustálý snižování věku poškozených dívek, které jsou často mladší 15 let. Zisk z prostituce provozované na ulici je v některých případech jediným zdrojem příjmů rodin, ve kterých žijí. Postih prostitutek pro příslušný přestupek orgány státní správy se zcela míjí účinkem, když uložené pokuty jsou nedobytné.

Trestný čin ohrožování mravnosti podle § 205 tr. zák. je páchán zpravidla v souběhu s více závažnými trestnými činy mravnostního charakteru a nejčastěji v bytě pachatele.

Závažným případem byla věc obviněného občana SRN přechodně žijícího v Hradci Králové, který se opakovaně a po delší dobu dopouštěl trestné činnosti mravnostního charakteru. Jednalo se o osahávání nezletilých, soulože s nezletilými, provozování různých sexuálních praktik s nezletilými dívkami za pomocí erotických pomůcek, natáčení tohoto sexuálního chování a jeho fotografování, promítání pornografických filmů nezletilým dívkám a pod. Poškozenými byly zejména nezletilé osoby romského původu a nezletil é osoby pocházející ze zanedbaného a nepodnětného výchovného prostředí, které od obviněného dostávaly dary a peníze.

Trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 tr. zák. je rovněž nejčastěji páchán v rodině. Pachatelé tohoto trestného činu se jej obvykle dopouštějí buď tím, že neposílají své nezletilé děti zpravidla úmyslně do školy a děti tak zanedbávají povinnou školní docházku, nebo tento trestný čin páchají v souběhu s dalšími trestnými činy sexuálně motivovanými.

U Okresního státního zastupitelství v Děčíně je evidována věc obviněného, který opakovaně osahával nezletilou dceru své manželky ve svém bydlišti, ukazoval jí různé sexuální pomůcky, předával jí dopisy s pornografického charakteru a vkládal jí pornokarty do učebnic. V jiné obdobné věci bylo vedeno trestní stíhání proti obviněnému, který vzal do svého bytu v České Kamenici nezletilé chlapce a dívky, obnažoval se před nimi a onanoval. Šlo o invalidního důchodce, jehož trestní stíhání bylo podle § 172 odst. 1, písm. e) tr.ř. zastaveno a následně nařízeno jeho ochranné léčení.

Poněkud výjimečný je případ obviněných rodičů z obvodu Krajského státního zastupitelství v Praze, kteří programově odmítají školský systém s tím, že budou dítě vzdělávat sami. Otec, který se sám nazývá "Parsifal", je vůdcem neregistrované sekty "Poselství grálu" a autorem knihy Syn člověka. Trestní stíhání vedené pro trestný čin podle § 217 tr. zák. bylo přerušeno vzhledem k neznámému pobytu obviněných, kteří nyní prostřednictvím třetí osoby požádali prezidenta republiky o milost.

Jedním z těchto nejzávažnějších případů byla věc vedená na Krajském státním zastupitelství v Praze, v jehož obvodu byl nezletilý pohlavně zneužit a poté zavražděn recidivistou na odlehlém místě, kam nezletilce odvedl.

V roce 1997 v obvodu téhož krajského státního zastupitelství došlo k dalšímu závažnému útoku na tříleté děvčátko, když opilý druh matky dítě téměř ukopal (věc vedena pro pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák).

U Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, je stíhán obviněný pro trestné činy vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b), e) tr. zák., zběhnutí podle § 282 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že usmrtil nezletilého opakovaným kopáním do hlavy, krku a hrudníku a potom ještě odcizil věci. Obviněný byl vojenským zběhem, k němuž se nezletilý přidal, aby prožil dobrodružství. Obviněný se ho však snažil zbavit. Když n ezletilý zjistil, že obviněný v bytě jeho babičky odcizil brokovnici, chtěl po obviněném, aby ji vrátil. Následně došlo k hádce, obviněný využil své fyzické převahy a nezletilého ukopal.

Velmi závažným násilným deliktem páchaným v rodině pachatele představuje trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Velmi často útok této povahy byl spáchán vůči dospívajícím dívkám druhem nebo novým manželem matky, a to v souvislosti s konzumací alkoholu.

Typickým příkladem je věc vedená u Okresního státního zastupitelství Praha-východ. Událost se stala na okrese Praha-východ v obci, kde v domě obviněný v ranních hodinách násilím a pohrůžkou kuchyňským nožem donutil k pohlavnímu styku třináctiletou dceru své družky, načež opustil domácnost, kde se do té doby zdržoval po 8 let, i svoje trvalé zaměstnání. Nezletilá neprodleně věc oznámila matce a poté policii, byla bez průtahů vyslechnuta a gynekologicky vyšetřena s pozitivním nálezem. Pátrání po pachateli bylo dlouhodobě bezvýsledné a ačkoliv se událost stala 21. 7. 1995, vyšetřovatel na pokyn státního zástupce až 29. 5. 1996 požádal soud o ustanovení obhájce pro řízení proti uprchlému. Soud jej ustanovil již 31. 5. 1996, ustanovený obhájce převzal opatření vyšetřovatele o sdělení obvinění 23. 7. 1996, tedy více než rok po události. Po provedeném přípravném řízení, včetně psychologického vyšetření poškozené, k ověření její věrohodnosti byla dne 26. 2. 1997 podána obžaloba s návrhem na řízení proti uprchlému. Po nařízení hlavního líčení, ale před jeho uskutečněním, byl pobyt obžalovaného zjištěn v sousedním okrese, když se obžalovaný sám přihlásil na výzvu policie uveřejněnou v tisku. Následně byla věc soudem vrácena k došetření, bylo nutno provádět opakovaně expertizy k biologickým stopám a k ověření obhajoby obviněného a hlavní líčení skončilo odsuzujícím rozsudkem až dne 2. 4. 1998.

V trestní věci vedené u Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, byl obžalovaný pravomocně odsouzen pro trestné činy znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., dále pro dva trestné činy znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., tři trestné činy soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák. a tři trestné činy ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil vůči své vlastní sestře. V průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že jak obviněný, tak poškozená byli vychováváni pouze matkou. Již dříve, než obviněnému bylo 15 let, osahával svou sestru přes její odpor na prsou a přirození. Od těchto praktik od počátku 1993 přešel obviněný k dalším sexuálním útokům. Minimálně jednou měsíčně poškozenou násilím nutil k souloži. Obžalovaný trestnou činnost popíral, byl z ní však usvědčován právě poškozenou sestrou. Matka obviněnému stranila, neboť byl v neúplné rodině v podstatě považován za autoritu, což mu mj. umožnilo spáchání trestných činů. Podle znalců z odvětví psychiatrie a sexuologie je obžalovaný primitivem, který uspokojoval své pudy uvedeným způsobem z nedostatku jiných příležitostí.

Velice častými trestnými činy jsou trestné činy pohlavního zneužívání podle § 242 a § 243 tr. zák., které jsou nejčastěji páchány v rodině. Útoky směřují nejen vůči dospívajícím dívkám, ale zejména i vůči nezletilým chlapcům. Přesto, že trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák. je spolu s trestným činem podle § 217 tr. zák. nejfrekventovanějším ve vztahu k dětem a mládeži, lze usuzovat na značnou latenci této trestné činnosti. I v odhalených případech jsou totiž značné potíže při získ ávání důkazních prostředků. Často je patrná neochota rodiny spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení na odhalení trestné činnosti. Někdy je zjišťován i nátlak na nezletilé poškozené, aby svá tvrzení odvolali. Pokud tak učiní, je prokazování trestné činnosti i za pomoci psychologů velmi komplikované a mnohdy, vzhledem k pochybnostem o osobě poškozeného nezletilého, dochází k zproštění obžaloby.

Jako příklad lze uvést trestní věc obviněného, která je vedena u Okresního státního zastupitelství v Chebu, kde obžalovaný byl nevlastním otcem poškozené, občanky SRN, která se s jednáním svého nevlastního otce svěřila kamarádce a s její matkou oznámila věc policii. Následující den na nátlak své matky a babičky ze strany otce svá tvrzení odvolala, u hlavního líčení se opět vrátila ke svému původnímu tvrzení. Její výpověď byla obhajobou zpochybněna tím, že v mezidobí došlo k rozchodu matky poškozené s obžalovaným a byl tedy dovozován závěr o působení matky na poškozenou, aby setrvala na svých původních údajích. Obžalovaný byl zproštěn obžaloby, neboť věrohodnost původních tvrzení poškozené mohla být podporována za takové situace pouze závěrem znalce z odvětví psychologie, který původní výpověď označoval za pravděpodobně nejbližší skutečnosti.

c) poznatky o tom, z jakých etnických a sociálně kulturních skupin pocházejí pachatelé trestných činů a v jakém vztahu jsou k poškozenému (například zákonní zástupci nebo jiní rodinní příslušníci, učitelé, ostatní výchovní pracovníci apod.)

Ve sledovaném období nebyl zaznamenán případ předmětné trestné činnosti páchané organizovanou skupinou či ve zločinném spolčení (§ 89 odst. 20 tr. zák.).

S ohledem na skutečnost, že požadované údaje nejsou statisticky ani jinak sledovány, nelze dobře objektivně posoudit, z jakých etnických a sociálně kulturních skupin pachatelé těchto trestných činů pocházejí. Shoda je v podstatě pouze v tom, že většinou jde o osoby s nižším, resp. nejnižším vzděláním a odborností, převážně manuální pracovníky nebo osoby bez trvalého zaměstnání. Jen zcela výjimečně byli zaznamenáni pachatelé z takových společenských vrstev, jako jsou podnikatelé, obchodníci, profesi onální dealeři apod.

Při hodnocení vztahu mezi pachateli a poškozenými je nutno zdůraznit, že mezi jednotlivými skupinami trestných činů jsou u sledovaného hlediska významné rozdíly, které vyplývají z charakteru sledované trestné činnosti. Nejpočetnější skupinu pachatelů tvoří osoby poškozeným nejbližší (rodiče, bratr, druh apod.).

U trestných činů obecně nebezpečných (podle § 187, 188 a 188a tr. zák.) většinou žádný vztah mezi pachatelem a poškozeným není a jsou si navzájem cizí.

U Okresního státního zastupitelství v České Lípě bylo vedeno trestní stíhání proti mladistvému studentu Integrované školy pro trestný čin podle § 188a odst. 2, písm c) tr. zák. , kterého se dopustil tím, že v srpnu 1997 přinesl do klubovny v České Lípě toluen a hadříky, které dal k dispozici přítomným šesti 12 až 16letým osobám, které toluen čichaly a zároveň požívaly alkohol. Jedna z nich pak musela být hospitalizována v nemocnici. Motivace jednání obviněného, jenž měl již s toluenem zkušenost, vyc házela ze sociologických příčin jeho postavení ve skupině.

U trestných činů hrubě narušujících občanské soužití (trestné činy dle § 204 a § 205 tr. zák.) se vyskytují jen sporadicky případy, kdy pachateli jsou rodiče, avšak převažují případy, kdy mezi poškozeným a pachatelem nebyl žádný vztah.

Ve skupině trestných činů proti rodině a mládeži (tr. činy podle §§ 212, 215, 216 tr. zák.) dominují jako pachatelé rodiče nebo jiní rodinní příslušníci. U trestných činů týrání svěřené osoby podle § 215 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 tr. zák. pocházejí většinou z řad rodičů nebo dalších blízkých osob s nízkou sociální a kulturní úrovni s neukončeným vzděláním, kteří nezvládají výchovu dětí, mnohdy nepracují, podléhají vlivu alkoholu a převažují u nich jednoznačně spíše pri mitivní rozhodnutí, včetně fyzických trestů.

U Městského státního zastupitelství v Brně je evidován případ obviněného stíhaného pro trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopouštěl tím, že svého nezletilého syna nutil seznámit se s vírou náboženské sekty Svědků Jehovových a tuto vyznávat a za projevy neochoty ho neúměrně fyzicky i psychicky týral.

Okresní státní zastupitelství v Břeclavi vykonávalo dozor ve věci, ve které byli stíháni dva obvinění pro trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a další. Jmenovaný obviněný nepřiměřeně bil a týral svého nezletilého syna, v noci ho přivazoval k posteli, zakazoval mu jíst, matka nezletilého jej v tomto jednání podporovala, bránila kontrolám u dětské lékařky, schovávala dítě před příbuznými, nezletilý byl v ohrožení života předán do lékařského ošetření až babičk ou, která musela použít lsti, aby dítě zachránila.

U Okresního státního zastupitelství v Prostějově je vedena věc, v níž obviněná byla stíhána pro trestný čin opuštění dítěte dle § 212 odst. 1 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že v úmyslu zbavit se svých rodičovských povinností zanechala svého nezletilého syna narozeného 1995 v kočárku na opuštěném místě, dítěti poskytl potřebnou pomoc až náhodně procházející občan.

Také u trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 tr. zák. dominují jako pachatelé rodiče, méně se pak citovaného trestného činu dopustily osoby cizí, zcela ojediněle výchovní a pedagogičtí pracovníci. Mezi pachateli trestného činu dle § 218 tr. zák. a poškozenými nebyl žádný vztah zjištěn.

U trestných činů proti životu a zdraví je většina pachatelů rodiči poškozených, podstatně méně jiní příbuzní (sourozenci, prarodiče) a zcela ojediněle byla pachatelem osoba bez bližšího vztahu k poškozenému.

Ve skupině trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti byla zaznamenána značná různorodost ve vztazích pachatele a poškozeného. Šlo-li o trestné činy znásilnění a pohlavního zneužívání, pachateli byli zpravidla příbuzní, rodinní příslušníci, osoby blízké žijící ve společné domácnosti nebo osoby ze sousedství. Vyskytly se i případy, že uvedenou trestnou činnost páchali cizí státní příslušníci.

Např. u Okresního státního zastupitelství v České Lípě byl stíhán obviněný, který byl ženatý a měl dvě děti. S nimi si hrál na dvorku společně s dalšími dětmi z okolí. Přesto, že věděl, že dcerce sousedů je 12 let, osahával ji při hrách po těle, onanoval před ní a nabízel jí soulož. Šlo o pedofilní osobu, u které bylo posléze zapotřebí ochranné sexuologické léčby v ústavní formě.

U Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích je vedeno vazebně trestní stíhání obviněného občana SRN pro trestné činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák., ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák. a ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1, 2 tr. zák. Trestné činnosti se obviněný měl dopustil tím, že po dobu více než dvou let v okresech Litoměřice a Teplice opakovaně pohlavně zneužíval nezletilé dívky, podával jim heroin a promítal pornografické videozázna my. Za tyto trestné činy byl již nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na dva a půl roku a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou a propadnutí doličných věcí.

d) poznatky o plnění oznamovací povinnosti se zvláštním důrazem na trestné činy podle § 215 a § 217 tr. zák.

Oznamování sledované trestné činnosti je výjimečné u osob z řad bezprostředně se nacházejících v místě nebo v blízkém okolí. Okolní prostředí se nejčastěji staví k trestné činnosti nezúčastněně a předstírá nedostatek vědomostí či nevědomost o konkrétních okolnostech a projevech trestné činnosti. V krajním případě, jestliže se přesto odhodlá věc oznámit, činí tak anonymně, popřípadě s požadavkem na zachování anonymity. Příčinou tohoto stavu je zejména obava z reakce oznámeného pachatele nebo neochot a následně se podrobovat vyšetřování.

Je-li v krajním případě oznámena trestná činnost přímo z prostředí, v níž k ní mělo dojít, následně se zpravidla výrazně komplikuje důkazní situace změnami výpovědi oznamovatele, jejím usměrňováním ve prospěch pachatele, event. její bagatelizací, popř. úplným odvoláním v návaznosti na změnu situace a vztahů v prostředí, v němž měla být spáchána a kde žije i oznamovatel.

Z výše uvedených důvodů jsou trestné činy oznamovány především lékaři a léčebnými zařízeními, školskými zařízeními, orgány péče o děti. Relativně časté jsou případy, kdy se k oznámení trestné činnosti odhodlá jeden z manželů, zpravidla v souvislosti s rozvodovým řízením. V těchto případech však dochází k pochybnostem z hlediska motivace oznamovatele.

U trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 tr. zák. přicházejí signály často ze škol, pokud si výchovní pracovníci povšimnou stop na tělech dětí nebo jejich změněného chování. V některých případech je však přístup těchto zařízení velice laxní.

Jako příklad přehlíživého postupu lze uvést případ vedený u Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih obviněných rodičů stíhaných pro trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 2 tr. zák., kteří nejméně od října 1994 do ledna 1997 ve svém bydlišti opakovaně fyzicky napadli nezletilou, nar. 1984, dceru otce a nevlastní dceru jeho manželky, pro její špatný prospěch ve škole, neposlušnost a neplnění domácích prací, a to tak, že ji bili rukou, vařečkou a páskem po těle, na němž pak byly naleze ny hematomy a při posledním napadení nezletilá utrpěla zranění vnitřního okraje levé lopatky, poranění dolní čelisti a další.

Z tohoto (jakož i dalších) případů je patrna velmi dlouhá doba páchání trestné činnosti. Vzhledem k tomu, že k týrání svěřené osoby docházelo v obcích, kde se všichni navzájem znají a k týrání docházelo po značnou dobu, je zde zcela zřejmé vědomé opomenutí splnění oznamovací povinnosti ze strany pracovníků obecních úřadů, školy, lékařů i spoluobčanů.

Oznámení trestného činu podle § 217 tr. zák. (záškoláctví) přicházejí rovněž ze škol, nikoliv však systematicky, jako tomu bývalo dříve. Tuto povinnost plní především zvláštní školy, kde je záškoláctví daleko větším problémem. Z ostatních škol je záškoláctví oznamováno jen v nejkřiklavějších případech nebo vůbec, což zejména platí o středních školách a učilištích, jež si zřejmě nechtějí pokazit svou pověst. Dochází tak k porušování ustanovení § 8 odst. 1 tr. ř.

U případů pohlavního zneužívání jde často o opožděná oznámení nebo poznatky kriminální služby, které vyplynuly z šetření věci jiného druhu. Obdobně tomu bývá u případů znásilnění, kdy poškozené dívky doma takovou událost někdy tají. Lékaři mají v některých případech obavy z oznamování trestné činnosti s poukazem na to, že by mohli být rodiči dětí obviňováni z neoprávněného zásahu do lékařského tajemství. Dochází proto alespoň k důvěrným sdělením orgánům pověřeným péčí o mládež, jež pak iniciují vlastní prověřování prováděné policií. Je zřejmé, že platná právní úprava v tomto ohledu vykazuje závažné nedostatky. V případech, kdy se jedná o odůvodněné podezření ze spáchání trestného činu, může být povinnost mlčenlivosti zdravotnic kých pracovníků podle § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších případů, prolomena (ustanovení § 8 odst. 1 tr. ř. představuje v tomto směru výjimku z citovaného ustanovení zákona o péči o zdraví lidu).

Zjištěné poznatky nasvědčují tomu, že v kategorii trestných činů páchaných na dětech a na mládeži existuje vysoká latence. Orgány činné v trestním řízení se o nich dozvídají sporadicky, mnohdy s časovým zpožděním. Je-li pachatelem těchto trestných činů někdo z rodiny, bývá dítě z jeho strany různě zastrašováno. Týrané dítě se obává přísného potrestání pachatelem za oznámení, tedy zhoršení svého postavení.

Pohlavně zneužívané děti zase mají obavy z toho, že jim nejbližší osoby neuvěří. Citlivě založené děti si navíc uvědomují, že oznámením trestné činnosti naruší či úplně rozbijí rodinu. Vyskytly se i případy, že se rodina obrátila proti dítěti. Na dítě nepříznivě působí změna výchovného prostředí, zejména jsou-li děti umístěny do výchovného ústavu. V této souvislosti je jenom logické, že dítě se snáze svěří cizí osobě než nejbližším příbuzným.

Velmi nízký počet trestních oznámení z řad matek poškozených dětí znamená, že samy jsou citově, ale zejména finančně vázány na svého partnera, a proto o něj nechtějí přijít.

Např. u Okresního státního zastupitelství v České Lípě bylo vedeno trestní stíhání obviněného pro pohlavní zneužívání nevlastní dcery. Již v roce 1991 tehdy osmiletou poškozenou přiměl v ložnici, aby brala do úst jeho pohlavní úd. Dítě tehdy nikomu nic neřeklo. V roce 1996 v opilosti, když sledoval na videu pornokazetu, navrhl tehdy již 13leté dceři pohlavní styk. Svlékl ji, lízal ji přirození, do kterého ji zasouval prsty. Přestože ji to zakázal, děvče týž večer všechno matce oznámilo. Ta se pouze zmohla na pláč. Poté jednala s dalšími již dospělými dětmi a všichni se dohodli na tom, že rodina nic neoznámí a vše utají. Poškozená se však sama o celé věci zmínila kamarádce, která to řekla své matce, ta to oznámila dětské lékařce a na policii. Při vyšetřování bylo zjištěno, že matka byla na otci zcela závislá, rodina ho potřebovala. Ve spise byly poznatky i o tom, že matka po vzetí otce do vazby celou věc dceři ještě vyčetla.

I když se matka odhodlá oznámení o trestném činu podle § 215 tr. zák. podat až potom, co na poškozeném dítěti jsou viditelné stopy násilí, nepřispívá svým postojem k prokázání trestné činnosti.

Např. u Okresního státního zastupitelství v České Lípě byl stíhán nevlastní otec tříletého syna, kterého tloukl vařečkou po celém těle. V kritický den udeřil obličejem dítěte o talíř s polévkou. Potom ho kopl do obličeje, způsobil mu podlitiny na čele a vyrazil mu dva přední zuby. Matka přivezla dítě do nemocnice na ošetření a zde uvedla, že ho zbil nevlastní otec. Poté podala trestní oznámení. Jako svědkyně ve věci však již odmítla vypovídat.

2. Hlavní problémy vztahující se k výkladu a aplikaci ustanovení trestního zákona uvedených shora, pokud se týkají sledovaného druhu trestné činnosti

Většinou se poukazuje spíše na obtížné prokazování skutkových podstat některých trestných činů nežli na konkrétní hmotněprávní aplikační problémy.

Ohledně trestného činu šíření toxikomanie podle § 188a tr. zák. je v praxi složité prokazovat naplnění znaku "podněcování" k zneužívání jiné návykové látky než alkoholu, stejně jako znak "šíření". U trestného činu podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák. činí potíže zadokumentování "soustavnosti" a skutečnost, že k podávání alkoholu dochází "ve větší míře". Naplnění zákonného znaku "ve větší míře" je však nutno posuzovat vždy individuálně, a to nejen ve vztahu k věku nezletilého, a le i ve vztahu k jeho fyzické vyspělosti.

V tomto směru je významné zaměřit dokazování u drogových trestných činů podle § 187 odst. 2 písm. c), § 188 odst. 3 a § 188a odst. 2 tr. zák. nejenom na to, zda osoba, jíž byla droga určena, je mladší osmnácti let, ale i na to, zda i tato skutečnost je pokryta subjektivní stránkou jednání ze strany pachatele.

V působnosti Krajského státního zastupitelství v Ostravě se v návaznosti na výše uvedené vyskytl v roce 1997 (u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně) problém, který se týká podřazení návykové látky toluenu pod některou z kategorií zdraví škodlivých látek uvedených v ustanovení § 187 tr. zák. resp. § 188a tr. zák. Soud totiž zastává názor, že pachatel, který nezletilému opatří toluen a učí jej tuto těkavou látku čichat, se dopouští toliko trestného činu podle § 188a odst. 1, 2 tr. zák. Není pochyb o tom, že toluen je látkou návykovou, avšak není zahrnut v příslušném seznamu látek omamných, psychotropních a jedů. Pokud soud trvá na tom, že musí být zajištěn v takovýchto případech vzorek toluenu či jiné obdobné zneužité látky a tento podroben znaleckému zkoumání, aby bylo možno stanovit, zda jde o některou z látek uvedených v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., pak je provedení tohoto požadavku v praxi značně problematické, a tedy v návaznosti na tyto obtíže je postih pachatele podle přísn ějšího ustanovení § 187 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. téměř vyloučeno.

Nejvyšší státní zastupitelství se v této souvislosti kloní k názoru, podle něhož v těchto případech přichází v úvahu jednoznačně i přísnější trestní postih podle ustanovení § 187 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.; je však nezbytné v potřebném rozsahu zadokumentovat povahu a účinky toluenu, a to popřípadě i znaleckým posudkem z odvětví toxikologie, resp. chemie.

Problémy s dokazováním jsou dále především u trestných činů týrání svěřené osoby podle § 215 tr. zák., neboť se obtížně prokazuje trvalejší ráz zlého nakládání se svěřenou osobou a také i mechanismus zranění, která byla způsobena batolatům nebo kojencům tímto způsobem. U zmíněného trestného činu je důkazní situace složitá především tehdy, jestliže partneři pachatelů využijí svého práva a odmítnou ve věci vypovídat, je-li poškozené dítě velmi nízkého věku. Tehdy lze opírat závěry o vině pouze o léka řské zprávy a znalecké posudky.

Např. v trestní věci Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře obžalovaný měl nejméně od roku 1994 do 9. 3. 1996 ve svém bydlišti v obci ve více případech fyzicky napadnout vedle své manželky i její čtyři nezletilé děti, vyhrožovat jim zabitím, ztlouci syna své manželky, nar. 1983, a vyhodit ho z domu, načež nezletilý šel pěšky a bos k rodičům svého spolužáka do blízkého města. Manželka obviněného zpočátku po poučení neodmítla výpověď a podrobně popsala manželovo chování, později výpověď změnil a. Nezletilý ani jeho sourozenci po poučení nevypovídali. V rodině šlo o složitou sociální situaci (5 dětí, manželka vážně nemocná, velké hospodářství), takže vzetím obviněného do vazby chyběla pracovní síla a manželka všemožně usilovala o jeho návrat domů.

Byť se u tohoto trestného činu upozorňuje na nejednotné posuzování termínu "delší doba" soudy (v rozpětí od 3 do 6 měsíců), lze se přiklonit k závěru, že k naplnění tohoto zákonného znaku plně postačí doba několika měsíců, tedy i jen tří měsíců.

Při výkladu a aplikaci ustanovení § 217 tr. zák. byla řešena otázka souběhu s další trestnou činností, zejména v případech souběhu s trestným činem pohlavního zneužívání dle § 242 tr. zák. Zpravidla nebude přicházet v úvahu posouzení jednání pachatele i jako trestného činu dle § 217 tr. zák., pokud se trestného činu pohlavní zneužívání dopustil pachatel vůči nezletilé osobě jen v jednom případě nebo ve více případech, kdy samotní poškození (převážně poškozené) se chovají značně promiskuitně a sami t ak dávají obviněným k sexuálním aktivitám podněty. Uvedený závěr však nelze v žádném případě zobecňovat, když i zde je nutno přihlížet k intenzitě zásahu do chráněné sféry v tom kterém případě.

3. Podstatné poznatky k navrhování trestů státními zástupci a k rozhodování soudů v těchto trestních věcech

Ve vztahu k sledovaným trestným činům je v podstatě zjišťována, až na výjimky, plná shoda mezi státními zástupci a soudci v otázce závažnosti delikvence tohoto druhu a z toho vyplývá i shoda mezi návrhy druhů trestů a jejich výměry státními zástupci a rozhodnutím soudů. Zpravidla nedochází k podstatnějším rozdílům; pokud se vyskytnou, například v souvislosti s liberálnějším přístupem soudů při ukládání trestů za tzv. drogové trestné činy, jsou řešeny cestou řádných opravných prostředků.

U kvalifikovaných skutkových podstat jsou navrhovány a soudem ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody i u osob prvotrestaných.

4. Podstatné poznatky k výkladu a aplikaci procesních ustanovení ve vztahu k postihu trestné činnosti na dětech a na mládeži.

a) Poznatky k postupu před zahájením trestního stíhání, zejména využívání oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 tr.ř.

K využívání oprávnění podle § 157 odst. 2 tr.ř. dochází jen výjimečně, a to jen tehdy, jestliže státní zastupitelství obdrží trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání. V těchto případech pak státní zástupce využívá poznatků z jiných trestných věcí a věci nově napadlé věnuje náležitou pozornost. Mnohdy však taková trestní oznámení, jež jsou doručena státnímu zastupitelství, jsou natolik nekonkrétní, že ani neumožňují ukládat konkrétní pokyny podle § 157 odst. 2 tr. ř.

Okresní státní zastupitelství v Hodoníně uvedlo případ, v němž policejní orgán prováděl prověřování v návaznosti na oznámení pro podezření z trestných činů pohlavní zneužívání dle § 242 odst. 1 tr. zák., ohrožování mravní výchovy mládeže dle § 217 písm. b) tr. zák. a výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zák. Opatřením dle § 159 odst. 1 písm. a) tr. řádu policejní orgán věc odevzdal Městskému úřadu v Hodoníně, přestupkové komisi, která se však obrátila na OSZ v Hodoníně k právnímu posouzení věci z hled iska právní kvalifikace. Označené státní zastupitelství po přezkoumání dalo ve věci pokyn vyšetřovateli k neprodlenému zahájení trestního stíhání pro citované trestné činy (v současné době je již pachatel odsouzen, s tím, že trestný čin dle § 217 písm. b) tr. zák. byl vypuštěn).

b) Poznatky k výkonu dozoru v přípravném řízení trestním se zvláštním důrazem na problémy dokazování v těchto věcech

Vzhledem k tomu, že v případech těchto trestných činů zpravidla probíhá složité dokazování a objevují se i procesní pochybení, je věnován ze strany státních zástupců této problematice zvýšený důraz. I když dozor ve věcech vybraných trestných činů proti dětem a mládeži je v zásadě vykonáván ve stejném rozsahu jako v jiných trestních věcech, zvýšená pozornost se týká především důkladnějšího hodnocení provedených důkazů, zejména je-li tato trestná činnost páchána na dětech útlého věku.

Např. Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích uvádí, že již na samém počátku trestního stíhání je dohodnut postup, jak bude probíhat vyšetřování, neboť státní zástupci se účastní i případných rekognic, vyšetřovacích pokusů a pod., aby tyto úkony byly provedeny v souladu s trestním řádem, neboť případné pochybení nelze již později účinně napravit. Tento postup je nepochybně správný.

Dozor státního zástupce se zaměřuje na dodržení všech procesních ustanovení, jež vyšetřovatelům působí problémy zejména tam, kde pachatel a poškozený jsou rodinnými příslušníky, neboť je třeba postupovat současně dle více ustanovení trestního řádu, dodržovat více formálních náležitostí, než je běžné u jiné trestné činnosti. V některých případech se vyšetřovatelé opakovaně dopouštějí pochybení, která spočívají především v tom, že nerespektují práva zákonných zástupců nezletilých poškozených, popřípad ě práva kolizních opatrovníků, zejména nedoručují rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení těmto osobám. Problém někdy spočívá i v samotném navázání kontaktu s nezletilým a v jeho správném a vyčerpávajícím poučení, včetně jeho formulace. Zde je na místě pomoc přibraného znalce z odvětví psychologie, který se zpravidla účastní i samotného výslechu nezletilého poškozeného.

Státní zástupce ponechal bez povšimnutí obvinění, které bylo sděleno pro trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 tr. zák. pachateli, který krátce před činem dovršil patnáctý rok věku. Jeho trestné jednání mělo spočívat v tom, že upozornil dvě desetileté dívenky na časopis s lascivními vyobrazeními, který měl prodejce novin a časopisů vystavený za sklem svého prodejního stánku. Na podkladě tohoto obvinění bylo vedeno vyšetřování, v jehož rámci byly vyžádány dva znalecké posudky, ačk oliv již z popisu skutku bylo patrno, že nezakládá skutkovou podstatu trestného činu.

Problémy dokazování ve sledovaných trestních věcech se jinak shodují s těmi, jež platí pro řízení o ostatních trestných činech, mnohem častější je tu však opatřování znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na pachatele a naproti tomu znaleckých posudků z dětské psychologie k posouzení pravdomluvnosti a věrohodnosti nedospělých poškozených. V některých případech obsah protokolu o výslechu malých či retardovaných dětí neodpovídal jejich psychickým schopnostem.

Např. ve věci vedené na Okresním státním zastupitelství v České Lípě byl obviněný stíhán pro trestné činy pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil tím, že v České Lípě v parku líbal, hladil a sál pohlavní úd mladistvému, žáku zvláštní školy, který mu byl svěřen k dozoru za účelem návštěvy fotbalového utkání a o němž věděl, že je mladší 18ti let. Ze znaleckého posudku z oboru psychologie vyplynulo, že poškozený j e mentálně retardovaný. U hlavního líčení bylo zjištěno, že jde o osobu natolik retardovanou, že protokolace její výpovědi z přípravného řízení je zcela nepřiměřená skutečné slovní zásobě a vyjadřovacím schopnostem poškozeného.

Obdobně, jak již bylo uvedeno v části I/5b této zvláštní zprávy, procesní problémy působí příliš restriktivní výklad ustanovení o neodkladných úkonech, který má v některých případech i ten důsledek, že se fakticky připouští sdělení obvinění i z velmi závažného trestného činu osobě, u které je jen velmi nejasné podezření, že se trestné činnosti dopustila. Je tak činěno proto, aby bylo možno provést důkazy procesně použitelné v dalším řízení (srov. rozh. č. 27/1995 Sb. rozh. tr.). Negativní dopady tak ového postupu není třeba rozvádět, zvláště je-li rozhodováno o vazbě takové osoby. Novela ustanovení § 164 odst. 1 tr. ř. se v této souvislosti jeví jako nezbytná.

Při prokazování drogových deliktů, ale také trestného činu kuplířství podle § 204 tr. zák., se pochopitelně vyskytují potíže s prokázáním subjektivní stránky trestného činu, tj. zda pachatel věděl, že poškozenými jsou osoby mladistvé. To platí zejména v případech, jde-li o náhodný kontakt pachatele s poškozeným.

c) Poznatky o postupu podle § 163a tr. ř.

V případech, že pachatelem trestného činu proti nezletilému nebo mladistvému je jeden z jeho rodičů, je ustanoven nezletilému poškozenému kolizní opatrovník i k vyjádření souhlasu poškozeného podle § 163a tr. ř.

V souvislosti s ustanovováním opatrovníka podle § 45 odst. 2 tr.ř. nebo podle § 34 odst. 2 tr.ř. se upozorňuje na vzniklé průtahy v souvislosti s vyžadováním souhlasu opatrovníka a poté s jeho schvalováním opatrovnickým soudem a nemožnost provádění procesně platných úkonů v mezidobí do zahájení trestního stíhání a na skutečnost, že soudy při posuzování této otázky neberou zřetel na 24hodinovou lhůtu podle § 77 odst. 1 tr.ř., v níž vyšetřovatel musí provést řadu úkonů ke zjištění totožnosti osob zák onných zástupců, včetně jejich pobytu, ke zjištění konkrétních důvodů vazby a takto složitě upravený stav procesu mnohdy vede k tomu, že s ohledem na procesní překážky a časovou náročnost těchto úkonů v tak krátké době není ani podán návrh na vazbu v těch případech, kde vazební důvody ve skutečnosti jsou dány.

Ohledně kolizních opatrovníků je možno poukázat na nejednotnou praxi, podle níž v obvodu působnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze státní zástupce zpravidla ustanovuje jako opatrovníka konkrétní osobu, zatímco soud většinou ustanoví orgán péče o děti okresního úřadu bez uvedení konkrétní osoby, přičemž navíc dochází k průtahům. V obvodu působnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci není jednotná aplikace § 45 odst. 2 tr. ř. mezi různými státními zastupitelstvími. Státní zástupci ustanovují opatrovníkem především některého z pracovníků orgánu pověřeného péčí o mládež; jde však o osobu, která není totožná s tou, která prováděla za orgán pověřený péčí o mládež šetření v příslušné rodině. Opatrovníka podle § 45 odst. 2 tr.ř. z důvodu neodkladnosti ustanovuje obvykle sám státní zástupce. Je však určitý problém s tím, že je zapotřebí aby soud v občanskoprávním řízení ve smyslu § 176 odst. 2 o. s. ř. schválil úkon opatrovníka.

Zde dochází v některých věcech k průtahům, které fakticky státní zástupce nemá možnost ovlivnit a které mohou negativně ovlivňovat důkazní situaci, když ke sdělení obvinění může dojít až po pravomocném schválení souhlasu k trestnímu stíhání. Přitom nelze v mezidobí provádět procesně platné důkazy, s výjimkou neodkladných a neopakovatelných úkonů, jejichž povahu však až dodatečně posuzuje soud. Zmíněný problém se týká rovněž ustanovování kolizního opatrovníka obviněnému podle § 34 odst. 2 tr.ř. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci v této souvislosti poznamenává, že právní subjektivitu v tomto směru má okresní úřad jako takový, a tento úřad teprve v rámci své kompetence určuje konkrétní osobu k výkonu práv příslušejících v trestním řízení koliznímu opatrovníku poškozeného nezletilého. Tímto způsobem je navíc eliminováno nebezpečí, že by jeden a týž pracovník příslušného správního orgánu v jedné a téže trestní věci vykonával funkci kolizního opatrovníka a současně plnil úkoly orgánu péče o děti. Nejvyšší státní zastupitelství však vychází ze závě ru, že státní zástupce by při postupu podle § 34 odst. 2 nebo § 45 odst. 2 tr. ř. jako opatrovníka měl ustanovovat vždy konkrétní fyzickou osobu a nikoli státní orgán či státní úřad. Přitom musí dbát o to, aby jako opatrovník nebyla ustanovena osoba, která je pracovníkem orgánu pověřeného péčí o mládež, jež ve věci byla nebo by mohla být činná.

III. ZÁVĚRY A NÁVRHY NA OPATŘENÍ

Kriminalita mladistvých a nedospělců ve sledovaném období přes zcela nevýrazný pokles počtu stíhaných a žalovaných osob v roce 1997, vykazuje tendenci k nepřetržitému vzestupu, což platí, zvláště vezmeme-li v úvahu období uplynulých deseti let. Ve skladbě kriminality převažují i nadále trestné činy majetkového charakteru, které se vyznačují četností útoků, jsou páchány především ve skupinách a často formou vloupání. Další početnou skupinu tvoří trestné činy násilné povahy, mnohdy značné brutality. Následují trestné činy proti rodině a mládeži a trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti. Trestná činnost související s drogami je rovněž na zřejmém vzestupu. Trestné činy rasově motivované se vyskytují v podstatně menším rozsahu, nežli například trestné činy hrubě narušující občanské soužití.

Trestná činnost dětí a mladistvých je především ovlivňována špatně fungující nebo vůbec nefungující rodinou, partami vrstevníků, záškoláctvím, někdy i požitím alkoholu, popř. jiných návykových látek. V některých regionech se projevují u mladistvých negativní důsledky nezaměstnanosti, ale také nedostatečné úrovně vzdělání. Vliv řady negativních jevů se obvykle kumuluje. Gamblerství jako zjevně nebezpečný prvek potenciálně ovlivňující kriminalitu mládeže nebylo prokázáno. Zcela zásadní je v této souvislosti fakt, že úroveň práce jak při odhalování trestné činnosti mladistvých a nedospělců, tak zejména při dokazování trestné činnosti mladistvých v přípravném řízení a v řízení před soudem, je velkou měrou ovlivňována tím, zda je, či není zavedena a dodržována specializace orgánů činných v trestním řízení na zmíněném úseku a kromě toho má závažný význam také péče o odborný růst těchto specialistů, nejen po stránce jejich právních znalostí, ale i z hlediska znalostí z o boru pedagogiky, psychologie a sociologie, popř. i dalších oborů, což umožní efektivní a přitom důsledné splnění účelu trestního řízení ve věcech mladistvých.

Další závažnou skutečností je fakt, že na základě poznatků vyplývajících z výsledků trestního řízení ve věcech trestných činů páchaných mladistvými a páchaných na dětech a na mládeži, nejsou přijímána potřebná opatření směřující k zajištění řádné výchovy dětí a mládeže, přičemž dosavadní aktivita orgánů péče o děti okresních úřadů, soudů, ale i preventivní aktivita ze strany nevládních organizací, byť nepochybně dobře míněná a mnohdy i odborně fundovaná, tyto cíle stanovené zákonem o rodině nezabezpečuje. V této souvislosti je plně na místě uvažovat o vrácení státnímu zástupci zákonného oprávnění k podávání návrhů na zahájení řízení u soudu a ke vstupu do řízení před soudem ve věcech péče o nezletilé, zejména v případech, kde je třeba výchovného opatření podle zákona o rodině ve vztahu k delikventním nedospělcům, kdy má soud péče o nezletilé rozhodovat o omezení nebo zbavení rodičovských práv, či rozhodovat o ustanovení opatrovníka, popř. o schválení jeho stanoviska v trestním řízení.

Prevence této formy kriminality je sice zcela zásadním a nejvýznamnějším požadavkem, přesto lze mít důvodně za to, že při řešení kriminality dětí a mládeže je možno uplatnit některá opatření směřující k určitému zpřísnění trestního postihu. Proto je na místě přistoupit ke snížení věkové hranice trestní odpovědnosti mládeže z 15 na 14 let s tím, že zároveň bude stanovena povinnost zkoumat obligatorně duševní stav osob ve věku od 14 do 15 let stíhaných pro trestné činy z hlediska stupně jejich rozumov é a mravní vyspělosti; Nepříznivě se totiž projevuje okolnost, že kriminalita mladistvých a delikvence nezletilých dětí není řešena ani orgány činnými v trestním řízení komplexně, když není důsledně vyvozována trestní odpovědnost dospělých osob, které porušením svých povinností trestnou činnost dětí a mládeže umožňují nebo usnadňují. V rámci novelizace trestního řádu by mělo být uvažováno o doplnění ustanovení § 164 tr. ř. o zakotvení signalizační povinnosti vyšetřovatele (popř. i státního zástupce) ohledně příčin a podmínek, které vedly ke spáchání trestného činu nebo usnadnily jeho spáchání.

Při novele zákona o rodině, popř. zákona o státním zastupitelství nebo občanského soudního řádu, by měla být upravena působnost státního zastupitelství k podávání návrhů, popř. vstupů do řízení před soudy ve věcech péče o nezletilé především tam, kde přichází v úvahu vyslovení ochranné výchovy podle § 86 tr. zák., popř. dalších výchovných opatření podle zákona o rodině ve vztahu k delikventním nedospělcům. Za správné se ovšem považuje návrhové a vstupové oprávnění zakotvit přímo do občanského soudn ího řádu.

I když jsou poznatky o tom, že trestně odpovědné osoby využívají nedospělých osob k páchání trestné činnosti, většinou se nedaří nepřímé pachatelství úspěšně v trestním řízení prokázat.

Byť tresty navrhované mladistvým jsou soudem zpravidla akceptovány, postih recidivy není vždy dostatečně účinný. Nepříznivě zde působí průtahy v řízení, čímž se trestní postih mladistvého oddaluje a klesá výchovná úloha trestu. Zde by se ovšem mohl pozitivní roli sehrát institut podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem ve smyslu § 60a tr. zák., ve znění novely č. 253/1997 Sb. Trest odnětí svobody je také nejčastěji navrhovaným trestem, přičemž nepodmíněně je ukládán především speciálním recidivistům z řad mladistvých. Tresty obecně prospěšných prací jsou ukládány spíše výjimečně s tím, že pro uložení tohoto druhu trestu nebyly v praxi vytvořeny potřebné podmínky. Lze se však právem domnívat, že není na místě, pokud jsou stanoveny stejné podmínky pro ukládání a výkon tohoto trestu mladistvým pachatelům jako dospělým. Obecným problémem pak je nepochybně i vztah orgánů stát ní správy k realizaci výkonu tohoto trestu, který je však ovlivňován i tím, že občané odsouzení k výkonu tohoto trestu nejsou náležitě zabezpečeni po stránce pracovněprávní, ať již jde o pojištění při úrazu náhradu škody nebo poskytování pracovních pomůcek apod.

Ochranná opatření za současného upuštění od potrestání podle § 25 tr. zák. nebo za využití § 32 tr. zák. či vyslovení zabrání věci podle § 73 tr. zák. jsou spíše rozhodnutím výjimečným.

Institut podmíněného zastavení trestního stíhání je využíván značně sporadicky, zjevně spíše z důvodů praktických, zmiňovaných již ve zprávě o činnosti státního zastupitelství za rok 1997. Institut narovnání není využíván vůbec. Praktické možnosti státních zástupců ovlivnit postup vyšetřovatele či policejního orgánu v trestních věcech mladistvých pachatelů již před zahájením trestního stíhání, jsou za stávající právní úpravy nepatrné především proto, že trestní oznámení či jiné podněty získává policie přímo a státní zástupce se o nich dozví až při zahájení trestního stíhání. Proto se jeví jako potřebné výslovně upravit oprávnění státního zástupce specifickými prostředky působit již v rámci prověřování podle deváté hlavy tre stního řádu do doby, než ve věci byl proveden první neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Po sdělení obvinění je důsledný soustavný dozor v trestních věcech mladistvých vykonáván tam, kde je zachována specializace státních zástupců, což je pravidlem u většiny nižších státních zastupitelství s výjimkou především obvodu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, kde je dozor vykonáván ve stejném rozsahu jako u zletilých pachatelů.

Na osoby mladší 15 let působí nepříznivě zejména u mravnostních deliktů opakování výslechu. Přesto jsou opakovány vyšetřovatelem v přípravném řízení a někdy i soudem u hlavního líčení. Vyšetřovatelem pak především proto, že výpovědi opatřené před zahájením trestního stíhání zpravidla nejsou posuzovány jako úkony neodkladné.

Při aplikaci zvláštních ustanovení o trestním stíhání mladistvých je obtížné zajistit účast obhájce a v některých případech i orgánu pověřeného péčí o mládež v mimopracovní době, což nepříznivě ovlivňuje rychlost trestního stíhání. Náhrada vazby mladistvého slibem ve smyslu § 293 tr.ř. je spíše výjimkou. Přijetí peněžité záruky zpravidla znemožňuje okolnost, že mladistvý nemá legální finanční příjmy. Umístění mladistvého do výchovného ústavu či jeho předání do výchovy jiné osobě než rodičům na základě předběžného opatření vydaného předsedou senátu nepřichází v naprosté většině případů v úvahu v důsledku příliš krátké lhůty upravené v ustanovení § 77 odst. 1 tr. ř. Proto by zde upravená lhůta měla být prodloužena.

Účast orgánů pověřených péčí o mládež v trestním řízení má význam především v přípravném řízení, zejména jde-li o jeho účast u výslechu mladistvého, či nedospělce nebo o podrobně zpracované zprávy o výchovném prostředí mladistvých obviněných. Vzhledem k významu této účasti i v rámci prověřování podle deváté hlavy trestního řádu konaném o činech jinak trestných, jichž se měly dopustit nedospělé osoby, lze uvažovat o doplnění ustanovení § 159 odst. 5 tr. ř. o povinnost doručovat usnesení o odložení v ěci pro nepřípustnost trestního stíhání podle § 159 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. V soudním řízení však aktivita orgánů pověřených péčí o mládež zpravidla klesá, nevyužívají svých oprávnění podle § 297 odst. 3 písm. c) a § 299 odst. 1 tr.ř. Odvolacího řízení se vesměs neúčastní.

Stávající procesní řešení trestání mladistvých se považuje za vyhovující s tím, že je třeba ve všech stadiích trestního řízení, u všech orgánů činných v trestním řízení, dodržovat specializaci pro trestní věci mladistvých a nedospělců. Platnou právní úpravu je nutno doplnit také o některá výchovná opatření, jež by bylo možno aplikovat specificky právě proti mladistvým. Jedná se zejména o výchovné pokyny (zejména zaplacení určité peněžité částky k obecně prospěšným účelům najednou nebo ve splátkách, vykonání obecně prospěšné činnosti ve volném čase, nahrazení škody podle svých sil a schopností, účast na výchovně vzdělávacím programu nebo doškolovacím kursu) a výchovná omezení (zejména povinnost zdržovat se na určeném místě, nenavštěvovat určité podniky, nestýkat se s některými osobami, dále napomenutí s výstrahou, výstražné omezení osobní svobody), když při použití výchovných opatření by nesměly být kladeny na mladistvého nepřiměřené požadavky, jež by byly v rozporu s účelem trestního zákona.

Trestná činnost na dětech a na mládeži zůstává na stabilní úrovni, převažují trestné činy ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 242 a 243 tr. zák. Vzestup je patrný zejména u trestných činů páchaných v souvislosti s drogami v městských aglomeracích. Trestný čin kuplířství podle § 204 tr. zák. je výskytem typický v hraničních oblastech se Spolkovou republikou Německo. Jiné delikty jsou rozloženy na území rovnoměrně, s větším soustředěním do měst.

Nejčastěji jsou páchány tyto delikty v rodině ze strany samotných rodinných příslušníků či osob žijících s poškozeným ve společné domácnosti. V menší míře osobami bez bližšího vztahu k poškozeným. Velká část těchto deliktů je oznamována opožděně a páchána po značně dlouhou dobu. To znesnadňuje jejich dokazování a je dokladem vysoké míry latence této formy kriminality.

Trestné činy páchané na dětech a na mládeži jsou zpravidla oznamovány pracovníky orgánů pověřených péčí o mládež, výchovnými pracovníky, lékaři či známými a teprve pak rodinnými příslušníky. Trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 tr. zák. je většinou dokonce oznamován až poté, co na poškozeném dítěti jsou shledány stopy násilí. Trestné činy ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 tr. zák. oznamují především zvláštní školy, kde je záškoláctví nejtíživějším problémem. Základní školy kvůli své pověsti plní oznamovací povinnost pouze sporadicky. Záškoláctví ze středních škol a učilišť není oznamováno vůbec. Je proto žádoucí intenzivnější vyhledávání tohoto druhu trestné činnosti ze strany kriminální policie.

Tresty navrhované státním zástupcem, stejně jako navrhovaná ochranná opatření pachatelům těchto trestných činů soudy akceptují. Četné jsou nepodmíněné tresty odnětí svobody. Tyto trestné činy by neměly být řešeny formou trestního příkazu podle § 314e a násl. tr. ř. Postup podle § 157 odst. 2 tr.ř. není státními zástupci využíván ze stejných důvodů jako u trestných činů mladistvých. Je proto plně na místě, aby novelizací trestního řádu byla státnímu zástupci poskytnuta obdobná oprávnění, která má svěřena k výkonu dozoru v přípravném řízení.

Nejvyšší státní zastupitelství

1. projedná zvláštní zprávu včetně závěrů a návrhů opatření z ní plynoucích na pracovní poradě s vrchními a krajskými státními zástupci.

2. krajským státním zástupcům doporučí

a) zajistit důsledně specializaci státních zástupců ve věcech trestné činnosti nedospělců a mladistvých a trestné činnosti spáchané na dětech a na mládeži u krajských a okresních státních zastupitelství, a to pokud možno i tam, kde pro nedostatečné personální obsazení je nutná i další specializace téhož státního zástupce;

b) v rámci personálních a pracovních možností uplatňovat u krajských a okresních státních zastupitelství obligatorně ve věcech trestné činnosti mladistvých soustavný dozor;

c) provést nezbytná opatření směřující k tomu, aby u okresních státních zastupitelství v jejich obvodu při navrhování trestů byla zvýšena četnost návrhů na ukládání trestů obecně prospěšných prací a podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem (§ 45 až 45a, § 60a, § 60b tr. zák.) a byly důsledně zkoumány podmínky k využití ustanovení § 307 a § 314 odst. 2 tr. ř.

3. s poukazem na platné ustanovení § 301 tr.ř. navrhne řediteli Úřadu vyšetřování pro ČR Policie ČR zavedení specializace na věci dětí a mládeže;

4. s odkazem na příslušné zákony (zejména zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, ve znění pozdějších předpisů, zákon o rodině a další), požádá vedoucí představitele příslušných orgánů (zejména ministra vnitra, ředitele České obchodní inspekce apod.) o zintenzivnění kontrolní činnosti ze strany jimi řízených orgánů;

5. požádá ministra školství, mládeže a tělovýchovy o důsledné plnění povinnosti oznamovat trestné činy a záškoláctví ze strany školských úřadů.