Kriminalita v roce 1997 - materiál z přílohy časopisu POLICISTA č. 4/1998Autorka: PhDr. Alena Marešová Institut pro kriminologii a sociální prevenci
Rok 1997 se v policejní statistice kriminality stal rokem rekordů:
To byl trochu děsivě vyznívající úvod, ale další komentář, zaměřený na souvstažnosti prezentovaných údajů, emotivní dopad těchto negativ snad ztlumí.
Především bylo též dosaženo rekordu v absolutním počtu objasněných trestných činů, průměr objasněnosti se pak mírně zvýšil z cca 41 % na 42 %. Poklesla trestnou činností způsobená škoda a mírně se zvýšily zajištěné hodnoty.
Policie ČR v roce 1997 evidovala celkem 403 654 trestných činů. Ve srovnání s rokem předchozím (tj. 1996) to je o cca 10 000 více. Z evidovaných činů bylo 169 177 objasněných trestných činů, což představuje oproti roku 1996 navýšení o cca 6 000 trestných činů. Objasněnost tak stoupla o 0,6 % na 41,91 %. Škoda způsobená trestnou činností se blíží 30 miliardám a je o 1,5 miliardy nižší než v předchozím roce.
Dodatečně bylo objasněno cca 5,5 tis. trestných činů z let minulých, takže v roce 1997 bylo evidováno celkem 174 672 objasněných trestných činů. Přesto rozdíl mezi počtem evidovaných a objasněných trestných činů se nadále zvyšuje a již převyšuje 230 000 evidovaných, avšak neobjasněných trestných činů - tj. trestných činů, jejichž pachatelé nejsou známi, a proto nejsou trestně za tyto skutky stíháni a potrestáni. To, že se v takových případech často jedná o osoby, které povzbuzeny svým "úspěchem" v trestné činnosti pokračují, netřeba dodávat.
Jen pro srovnání uvádím některé statistické údaje z roku 1997 ze Slovenské republiky:
Nízké procento objasněnosti v ČR je ovlivněno především nízkou objasněností obecné kriminality, konkrétně objasněností majetkové kriminality, kdy v roce 1997 ve srovnání s rokem 1996 počet objasněných trestných činů mírně poklesl.
To, že nejvíce se zvýšil počet objasněných trestných činů u hospodářské kriminality, je bohužel s určitého úhlu pohled spíše deprimující než povzbuzující. Značné zvýšení počtu evidovaných hospodářských trestných činů o cca 20 % ve srovnání s rokem 1996, včetně zvýšení podílu hospodářské kriminality na celkové kriminalitě o 1 %, navozuje pocit, že je to jev veskrze pozitivní, avšak skutečnost, že 94,2 % skutků hospodářské kriminality bylo objasněno, vyvolává spíše pocit údivu a vzniká otázka, o jaké druhy trestných činů se to vlastně jedná a čím lze vysvětlit tak vysoké procento jejich objasněnosti. V SR je uváděna u "ekonomické kriminality" objasněnost též vysoká - cca 87 %.
V procentu objasněnosti hospodářské kriminality jsme totiž pravěpodobně světovou jedničkou a raritou, ale nedoporučuji se tímto faktem chlubit mezi odborníky. Zvýšení počtu hospodářských trestných činů s téměř absolutní objasněností totiž zjevně neprobíhá na úkor tzv. latentní (nezjištěné, neohlášené) hospodářské kriminality, která není jen tušením stínu, ale vzhledem k mnoha nepřímým důkazům a doprovázejícím ji jevům kriminalitou, která podkopává základy státu.
Proto zvýšení počtu evidovaných trestných činů označovaných policií jako hospodářské trestné činy si vykládáme především jako důsledek výskytu mezi nimi skutků, jejichž zařazení je tam nesprávné (ať už úmyslně či z neznalosti). Zejména se to týká některých skutkových podstat trestných činů podvodu (§ 250 tr.zák.). Správnost tohoto názoru potvrzuje skutečnost, že 84 % ze všech evidovaných hospodářských trestných činů bylo spácháno jednotlivcem a že převažuje počet skutků se škodou nikoliv nepatrnou (nejméně 2 000 Kč) - přes 40 %. Spolu s počtem skutků bez škody a se škodou nikoliv malou (nejméně 12 000 Kč) tvoří pak tři čtvrtiny všech vyšetřovaných skutků hospodářské kriminality.
Ve srovnání s policií chápou odlišně obsah hospodářské trestné činnosti též orgány justice (srov. trestní zákon, zprávy o činnosti Nejvyššího státního zastupitelství, statistické ročenky o kriminalitě MS ČR), které ji však též někdy zužují, a to na tzv. finanční kriminalitu.
Dalším faktem ovlivňujícím procento objasněnosti hospodářské kriminality je zvyšování počtu trestních oznámení podaných státními orgány (např. finančními úřady a dalšími složkami ministerstva financí), ale i ostatními finančními institucemi (viz zákon č. 61/96 Sb.). Součástí oznámení zde bývá podezření na konkrétního pachatele.
V diskusi o hospodářské kriminalitě je však vždy nezbytné uvést i to, že u tohoto druhu kriminality platí mnohem více než u majetkové kriminality, že policií stále (byť neoficiálně) užívaný čárkovací systém k vyhodnocení účinnosti a úspěšnosti její práce je nesmyslný a jeho užívání zásahy proti kriminalitě ztěžuje a místy působí škodlivě. V konečném výsledku pak práce vedoucích pracovníků policie, jejich snaha najít jednoduché, bezkonfliktní měřítko hodnocení práce podřízených, vyznívá demotivačně a snižuje jejich odbornou autoritu.
Je také nutno ještě dodat, že hospodářská kriminalita, především podvody s úvěrovými smlouvami, kde je ručeno nemovitostmi, zkrácení daní, podvody s vkladovými certifikáty, směnkami, zpronevěry, skryté úvěrování dceřiných společností bank apod. je nejsložitějším druhem kriminality co se vyšetřování, trestního stíhání (především prokazování úmyslu) a soudního rozhodování týká. Většině pracovníků orgánů činných v trestním řízení chybějí odborné znalosti, vzájemná součinnost státních orgánů je výrazně nedostatečná, obtíže jsou i se soudními znalci, kvalitou znaleckých posudků, délkou vyšetřování, důvody zastavení trestního stíhání atd. Nejvyšší státní zastupitelství v minulém roce dokonce zkoumalo, zda důvody zastavení trestního stíhání a jeho průtahy nejsou způsobeny pasivitou státních zástupců či vyšetřovatelů.
Také změny, ke kterým došlo v roce 1997 ve srovnání s předchozím obdobím, u dalších druhů kriminality - násilné, mravnostní a u krádeží vloupáním vedou k mnoha rozsáhlým úvahám. Avšak o těch již jen krátce:
Počet násilných trestných činů se v roce 1997 ve srovnání s rokem 1996 mírně (dle očekávání) zvýšil, a to především "díky" loupežím. Stálé zvyšování počtu loupeží (zejména v Praze) lze mj. zdůvodnit rozšiřující se konzumací drog a chorobným hráčstvím a s tím související "rychlou potřebou" hotových peněz. Do určité míry to platí též u motivace pachatelů některých krádeží prostých a krádeží vloupáním a dalších majetkových trestných činů. Podíl recidivistů na spáchaných loupežích se snížil. Způsobená škoda se téměř zdvojnásobila a činí cca 300 milionů Kč.
Zvyšování počtu vražd (včetně pokusů) - ve srovnání s předchozím rokem o 24 skutků (z toho v Praze o 12 skutků) - je výrazně negativním jevem především kvůli svému mediálnímu účinku, a to přesto, že objasněnost u vražd bývá tradičně v ČR velmi vysoká (loni cca 87 %). Nejvíce vražd bylo spácháno v Praze: 57 skutků - což přestavuje stejný počet jako v roce 1995 a o 2 méně než v roce 1993. Dříve nejvíce vražd bylo evidováno na Moravě, kde v roce 1997 ve srovnání s rokem 1996 došlo k výraznému poklesu: o 5 skutků v Severomoravském kraji (na 49 skutků) a o 11 skutků v Jihomoravském kraji (na 42 skutků). Zvýšil se však počet vražd spáchaných ve Středočeském kraji (+ 8 skutků), Severočeském (+ 17 skutků) a Východočeském kraji (+ 11 skutků). Poklesl počet pachatelů vražd z řad cizinců (- 14 skutků oproti roku 1996). Výrazně se zvýšil počet vražd spáchaných recidivisty (+ 24 skutků). Častěji než dříve byly vraždy spáchány s použitím zbraně (72 %).
Snížil se výskyt násilí na policistovi (o cca 200 skutků) - někteří policisté jsou názoru, že je to proto, že "není vůle tyto případy stíhat". Vzrostl počet nebezpečných vyhrožování (o cca 150 skutků) a porušení domovní svobody (o cca 130 skutků).
U mravnostní kriminality pokračuje trend snižování počtu evidovaných trestných činů (o cca 500 skutků oproti roku 1996). Částečně to může být ovlivněno jinou trestní kvalifikací některých skutků (např. jako vydírání), částečně předpokládanou vysokou latencí u znásilnění a pohlavního zneužívání. Největší podíl na snížení tohoto druhu kriminality má pohlavní zneužívání (- 300 skutků). Snížil se i počet znásilnění a trestných činů kuplířství (kde vysoká latence je jistá). Jaký vliv na tento trend má radikální zvýšení přístupnosti sexuálních služeb, včetně těch, které poskytují nezletilí obého pohlaví (i děti), není zatím zjišťováno. O cca 140 skutků se snížil (též ve srovnání s rokem 1996) počet mravnostních trestných činů, za které jsou stíháni nezletilí.
Mírné zvýšení počtu evidovaných majetkových trestných činů, o necelé 3 tis. skutků, nejvíce ovlivňuje stále stoupající počet krádeží věcí z aut, krádeží motorových vozidel, krádeží součástek z motorových vozidel a podvodů.
U krádeží vloupáním pokračoval i v roce 1997 pokles počtu skutků započatý v roce 1994 (o cca 4 000 skutků oproti roku 1996), a to přesto, že odbyt věcí z vloupání se od vzniku četných bazarů, vetešnictví i s celonočním provozem, stal relativně jednoduchou záležitostí. Snížila se též výše jimi způsobené škody, přesto však přesahuje 3 miliardy Kč, což potvrzuje "výnosnost" této kriminality. Více než polovina skutků způsobila škodu nikoliv nepatrnou (tj. nejméně 2 000 Kč), ale současně 2348 skutků (více než v roce 1996) bylo se škodou značnou (nejméně 200 tis. Kč) a 171 skutků (o 50 skutků více než v roce 1996) se škodou velkého rozsahu (nejméně 1 milion Kč).
Srov. § 89, odst. 14 tr.zák.a judikát. Nejvíce se snížil počet vloupání do víkendových chat (- 930 skutků) a výrazně (více než dvakrát) se snížila těmito krádežemi způsobená škoda. Snížily se počty vloupání do obchodů, restaurací a jídelen a do bytů. Jen u vloupání do bytu však pokračuje zvyšování škody tímto vloupáním způsobené. Zvyšuje se počet vloupání se škodou značnou a velkého rozsahu. V těchto případech předchozí vytipování je více než pravděpodobné. Snížil se počet skutků vloupání, jejichž pachateli jsou nezletilí (oproti roku 1996 o cca 1 000 skutků), ale i recidivisté, osoby ze statisticky významných skupin a cizinci. Tyto údaje potvrzují, že alespoň u tohoto druhu kriminality uplatňovaná opatření jsou účinná (tj. radikální zvýšení ochrany objektů technikou i lidmi, uplatňování preventivních opatření většinou občanů, avšak i poklesem prodejnosti některých druhů kradeného zboží vzhledem k poklesu jejich cen i dostatečnou přístupností). Zvýšil se však počet vloupání spáchaných s použitím zbraně (z 20 případů v roce 1996 na 25 případů v roce 1997).
Značný počet krádeží vloupáním "do ostatních objektů": více než 40 000 skutků se způsobenou škodou téměř 1,5 miliardy Kč, by asi vyžadoval podrobnější analýzu, o jaké konkrétní objekty se jedná, avšak pro takovou analýzu není zatím dostatek statistických a jiných údajů umožnující podrobnější členění "ostatních objektů".
Pokračuje růst spáchaných krádeží prostých (+ 5 284 oproti roku 1996). Tento růst je způsoben kriminalitou související s motorovými vozidly (zejména auty) - viz výše. Vzrůstá počet krádeží spáchaných v Praze a Středočeském kraji, vzrůstá i počet krádeží spáchaných recidivisty a dětmi (do 15 let). U ostatních druhů kriminálních skutků zahrnovaných do majetkové kriminality dochází spíše k mírnému poklesu.
Nejvyšší pokles (-3 286 skutků) je evidován u krádeží kapesních (kde zůstává objasněnost stále nejnižší a činí cca 9 %). Bohužel, dle mínění policistů i jiných, je tento pokles způsoben mj. nárůstem počtu neohlášených kapesních krádeží a tím, že vyšetřovatelé často kapesní krádež "neberou". Lze jen konstatovat, že dosud uplatňovaná opatření proti pouliční kriminalitě se často míjejí účinkem. Tím není míněno, že nedostatečná jsou jen opatření policie, ale selhávají i jiná opatření včetně trestně právních, společenských a preventivních. Přitom jen ohlášenými krádežemi způsobená škoda představuje více než 80 milionů Kč.
Stálicí posledních let jsou stále stoupající počty krádeží motorových vozidel (dvoustopých) - v minulém roce se již přiblížily hranici 30 000 skutků s klesající objasněností (v roce 1997 činila 17,1 %), přičemž škody touto trestnou činnosti způsobené činí téměř 4 miliardy Kč. Odhadovat, jakou část z nich tvoří pojistné podvody, je nemožné, avšak doufáme, že vrchol jejich počtu je již za námi. Třetina krádeží motorových vozidel byla spáchána v Praze. Časté jsou však i v Severočeském kraji a na Moravě. Organizovanost pachatelů, využívání dětí a mladistvých pro zcizení aut, z nichž někteří jsou v tomto oboru "vyučeni", krádeže "na objednávku" zaručují zatím nízkou objasněnost, a tím i vysokou ziskovost takového "podnikání".
Počet krádeží věcí z automobilů také stále roste a jejich objasněnost klesá. Častěji než v předcházejícím období je páchají děti, méně mladiství pachatelé. Škoda způsobená tímto druhem trestné činnosti již přesáhla 1 miliardu Kč a potvrzuje tak předpoklad, že to je též v současnosti velmi výnosné odvětví "kriminálního průmyslu" organizovaných skupin. Nepřekvapí, že téměř polovina z evidovaných skutků se odehrála v Praze, desetina v Severomoravském kraji.
Mírně poklesl počet zjistěných krádeží kol. Nejvíce jich bylo zjištěno v Severomoravském kraji - téměř čtvrtina.
Pokles byl zjištěn i u krádeží v bytech. Vzhledem k relativně vysoké objasněnosti (téměř 60 %), lze předpokládat, že značná část takových krádeží není oznamována a ta, která je registrována, tak součástí oznámení bývá podezření na konkrétního pachatele. Škoda způsobená touto trestnou činností je relativně nízká: 156 milionů Kč, přičemž většina skutků je se škodou nikoliv nepatrnou (cca 60 %).
Samostatnou kapitolu v analýze kriminality si vždy zaslouží podvody. Jednak počet majetkových podvodů v policejní statistice, v rozporu s osobními zkušenostmi každého z nás, klesá (u TSK 511), jednak vysoké procento jejich objasněnosti vyvolává stejné pochybnosti jako vysoká objasněnost celku trestných činů označených jako hospodářská kriminalita. Problematické je též jejich rozdělení v policejní statistice do dvou skupin - část je zahrnována pod majetkovou kriminalitu a část pod hospodářskou (srov. TSK 830), přičemž kritéria jejich zařazení velmi často neodpovídají původnímu záměru a je s nimi někdy i úmyslně manipulováno s cílem zlepšit hodnocení některých policejních součástí v rámci tzv. čárkovacího systému.
Podvody, zařazené pod majetkovou trestnou činnost (v roce 1997 je jich evidováno cca 11,5 tis.) se od podvodů, zařazených pod hospodářskou trestnou činnost (těch je evidováno cca 13 000 skutků) liší svojí objasněností - u TSK 511 činí 88,9 % u TSK 830 - 99 %!, vysokým podílem orgánů hospodářské kriminality na objasnění podvodů - součásti hospodářské kriminality, větším počtem trestných činů spáchaných skupinou a především pak způsobenou škodou: necelou miliardou Kč u majetkových a téměř 7 miliardami Kč u hospodářských podvodů. Výše škody je pak určována několikanásobně vyšším zastoupením případů se škodou velkého rozsahu (celkem 501 skutků) spáchaných v Jihomoravském kraji (98 skutků), Severomoravském kraji (92 skutků) a v Praze (90 skutků).
Shodným znakem je převažující podíl osob stíhaných za oba druhy podvodů, které skutek spáchaly jako jednotlivci.
Počet zjištěných zpronevěr celkem se v roce 1997 ve srovnání s rokem 1996 zvýšil o více než 1 000 skutků a zvýšila se (jak jinak) též jejich objasněnost (na 98,2 %). Spolu s podvody představují zpronevěry více než tři čtvrtiny hospodářské kriminality, která se vyznačuje mimo to, co již bylo řečeno, nízkým podílem dětí a mladistvých mezi pachateli a větším výskytem tzv. prvopachatelů.
Tzv. ostatní kriminalita a zbývající kriminalita nejsou, jak by označení napovídalo, zanedbatelnou částí kriminality ani pokud jde o početní zastoupení (spolu představují cca 10 % ze všech evidovaných skutků), ani pokud jde o způsobenou škodu (téměř 800 milionů Kč). Počet evidovaných trestných činů (zahrnutých do těchto seskupení) se kromě toho ve srovnání s rokem 1996 zvýšil.
Objasněnost u těchto druhů kriminality zůstává vysoká (u výtržnictví, trestné činnosti spojené s drogami a toxikomanií, nedovoleného ozbrojování, maření výkonu úředního rozhodnutí, překupnictví a podílnictví atd.) - cca 90 %, u některých druhů trestných činů i vyšší. Nejvyšší je u nejpočetněji zastoupených druhů trestných činů - zanedbání povinné výživy, a to 99,5 % a dopravních nehod silničních - 94,5 %. Už z tohoto výčtu trestných činů zahrnutých do ostatní či zbývající kriminality je patrno, že procento jejich objasněnosti též není důvodem ke chlubení a mechanické uplatňování procenta objasněnosti při hodnocení úrovně kriminality a práce policie, zejména výslednosti jednotlivých složek kriminální policie atd., postrádá logiku.
Pokud jde o počty stíhaných a vyšetřovaných osob, nedošlo v roce 1997 ve srovnání s rokem 1996 v základních ukazatelích k žádným výrazným změnám.
V roce 1997 bylo stíháno celkem 118 395 osob (- 61 osob oproti 1996), takže ve vztahu k počtu stíhaných osob zatím zůstává kulminačním bodem rok 1996.
K radikálním změnám nedošlo ani ve složení pachatelů: žen bylo stíháno 11 398, tj. 9,6 % (+ 422 žen ve srovnání s rokem 1996), cizinců bylo stíháno 6 981, tj. 5,9% (- 200 osob), 12 806 osob ze statisticky významných skupin, tj. 10,8 % (- 1 225 osob), nezletilých osob - dětí a mladistvých do 18 let - bylo vyšetřováno a stíháno celkem 20 342 osob, tj. 17,2 % (- 2 797 osob), recidivistů - 33 732 osob, tj. 28,5 % (+ 10 osob).
U žen pokračuje předpokládaný mírný růst jejich podílu na trestné činnosti způsobený především zvyšováním počtu žen stíhaných za hospodářskou trestnou činnost a některé majetkové trestné činy (krádeže).
Podíl cizinců mírně klesá, a to i jejich podíl na takových trestných činech, jako jsou vraždy (- 9 osob), znásilnění (- 19 osob), majetková kriminalita (včetně krádeží prostých) a hospodářská kriminalita. Mírně se však zvýšil počet (i podíl) cizinců stíhaných pro trestný čin loupeže a pohlavního zneužívání.
Recidivisté v roce 1997 spáchali více krádeží prostých, hospodářských trestných činů - v tom i zpronevěr (což též svádí k diskusi o účinnosti některých preventivních opatření), více vražd, znásilnění, krádeží aut, podvodů a trestných činů podle § 187, 188 a 188a (viz drogy a toxikomanie), trestných činů nebezpečné vyhrožování a jak jinak i trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a zanedbání povinné výživy.
Méně než v roce 1996 spáchali recidivisté např. trestných činů krádeže vloupáním, pohlavního zneužívání, krádeží věcí z aut.
Podíl nezletilých na počtu obyvatel sice klesá, ale jenom tímto faktem nelze vysvětlit, že klesá jejich podíl mezi stíhanými a vyšetřovanými pachateli a počet jimi spáchaných skutků. Jednak radikálnější je pokles stíhaných mladistvých (- 2 267 osob oproti roku 1996) než dětí do 15 let (- 530 osob), jednak jde zejména o pokles počtu stíhaných nezletilých za majetkovou trestnou činnost. I v tomto případě by bylo možné diskutovat o tom, zda se nejedná jen o rozšíření podílu latentní (nezjištěné, neohlášené) majetkové kriminality páchané nezletilými.
Např. předměty získané krádežemi v obchodech, bytech rodičů apod. jsou často povinným "vkladem" při žádosti o členství v některých partách dětí a mladistvých, a to nejen kriminálních.
Celkem bylo v roce 1997 vyšetřováno 9 217 dětí (byly vyšetřovány skutky, které spáchaly) a bylo stíháno 11 125 mladistvých pachatelů. Z pachatelů do 15 let bylo 800 dívek a z mladistvých pachatelů - 757 dívek. Počet stíhaných a vyšetřovaných dívek se tak ve srovnání s rokem 1996 výrazně snížil.
Závažné je zjištění, že mezi stíhanými pachateli trestných činů neklesá, ale naopak stále stoupá počet osob, označovaných jako osoby dosud netrestané. V roce 1997 tvořili 70 % ze všech stíhaných pachatelů.
Tato skutečnost též potvrzuje, že zatím přijímaná opatření v rámci státní správy, samosprávy, policie, trestního soudnictví a legislativy nejsou dostatečně účinná, aby zabránila vytváření kriminogenních situací ve společnosti a vtahování širších vrstev občanů do konfliktů se zákonem.
Závěr:
Dnes již nikdo nečeká radikální pokles kriminality. Naopak, žijeme v době, kdy pokles počtu evidovaných trestných činů je přijímán s nedůvěrou a budí i v odborné veřejnosti pocit, že statistika orgánů činných v trestním řízení není tou optimální metodou jak zjistit skutečný stav úrovně kriminality, její strukturu a rozsah zasažení české společnosti kriminalitou. Pohyb čísel se již stává nepřehledným a mnozí, dříve tak zapálení kritikové uplatňovaných policejních metod a opatření, se přeorientovali na jinou méně záludnou společenskou oblast.
A to je optimální období začít se kriminalitou seriózně zabývat. Zkoumat její skutečné příčiny a následky a analyzovat účinnost dosud užívaných opatření k omezení jejího dalšího růstu, rozšiřování do dalších oblastí společenského života a na další věkové a sociální vrstvy obyvatel. Dále je nezbytné přiznat si vysokou latenci některých trestných činů, nedostatečnost či neúčinnost četných opatření, vlastní chyby při jejich uplatňování a špatný odhad dalšího vývoje kriminality. Zaměřit pozornost všech složek státní správy a samosprávy na snížení podílu prvopachatelů, dětí a mladistvých na kriminalitě, ale i na omezení výskytu sociálně patologických jevů ve společnosti. Zahájit přípravu radikálních změn na úseku policie, a to nikoliv personálních, ale především kvalitativních.
Přiznat si, že značný podíl na neúčinnosti některých opatření i rutinní práce policie má nevraživost mezi některými policejními službami, mj. mezi většinou pracovníků kriminální služby a vyšetřovateli, mezi jednotlivými odděleními soutěžícími o lepší statistické výsledky za cenu profesních pochybení. Začít se konečně zodpovědně a do hloubky zabývat kvalitou personální práce, kvalitou odborné připravenosti nových policistů na terénní policejní práci, zvýšit nároky na specializaci a odbornost řídících pracovníků policie. Postihovat nedostatečnou součinnost jednotlivých složek státní správy při postupu proti kriminalitě. Proti zatím více soudržné frontě zločinu může být úspěšná jen ještě soudržnější a lépe spolupracující státní správa a samospráva - to je neoddiskutovatelný poznatek ze zkoumání organizovaného zločinu, kterému nízkou úrovní opatření proti kriminalitě vytváříme přímo ideální podmínky k "zabydlení" se v ČR.
Většina navrhovaných opatření neklade vyšší nároky na finanční zázemí policie a rozšíření počtu jejích zaměstnanců, ale jejich uskutečnění je možné jen tehdy, až bude důsledně uplatňována osobní odpovědnost především středního a vyššího článku řízení a rozhodování za svoji práci.