Město Děčín se zapojilo do komplexního programu prevence kriminality na podzim roku 1996 s jediným projektem. Z analýzy kriminality ve městě vyplynulo, že největší kriminalita je soustředěna do dvou center města Děčína. Jedno z nich je náměstí na straně děčínského zámku, druhé, velmi rušné centrum je v Podmoklech, kde se koncentruje průmysl, je zde více obchodů a úřadů. Dvě centra - to je velmi zajímavé specifikum tohoto severočeského města. Druhy kriminality jsou zde však obdobné, jako v ostatních místech naší republiky. Jde zejména o krádeže motorových vozidel, vykrádání aut, kapesní krádeže, pouliční kriminalitu a drogy. Krádeže vozidel, hlavně zahraničních značek, jsou spojeny samozřejmě s blízkostí hranic s Německem.

Děčín má více míst, která je třeba soustavně sledovat, patří mezi ně i vlakové a autobusové nádraží, proto byl první projekt zaměřen na kamerový monitorovací systém. Projekt je rozdělen na tři etapy a město dostalo na jeho realizaci příspěvek ministerstva vnitra z peněz uvolněných vládou na prevenci kriminality v České republice.

Kamerový systém bude obhospodařovat a vyhodnocovat městská policie. Zatím je ve stadiu budování, po dokončení všech tří etap bude v Děčíně umístěno a uvedeno do provozu 5 kamer. V rámci situační prevence kriminality se město také stará o to, aby co nejvíce rizikových parkovišť vozidel bylo hlídáno, za tím účelem najímá bezpečnostní firmy a jejich služby také financuje. Analýza prevence kriminality Děčína ukázala na jeden závažný problém, stále sílící problém drogový. Při mapování situace služeb, které může město občanům poskytnout, se ukázalo, že zde chybí kontaktní centrum pro klienty, kteří koketují s drogou nebo jsou na ní závislí. Analýzu doplnila hygienická stanice, která provedla anketu mezi studenty a vypracovala studii o tom kolik, kteří a jak se setkali s drogou. Výsledek byl opravdu alarmující. Alarmující byl i výsledek průzkumu veřejného mínění o pocitu bezpečí občanů, při kterém bylo zjištěno, že se vysoké procento lidí obává, že se jejich děti s drogou setkají a začnou ji brát. A tito občané nevědí, kam se obrátit pro pomoc a radu. Město Děčín má dobře fungující azylový dům, domov pro matky s dětmi, psychologickou poradnu, ale na drogy se nikdo, kromě psychiatrie, nespecializoval. Byl proto podán projekt na zřízení kontaktního poradenského centra pro drogově závislé. Podrobněji nám o všech těchto projektech a aktivitách pověděla paní inženýrka Renata Grešíková, manažerka prevence kriminality Děčína.

"Kromě již zmíněného projektu kamerového monitorovacího systému se nám podařilo obhájit a realizovat i projekt pro drogově závislé. Zřídili jsme K-centrum za přispění Ministerstva vnitra, Meziresortní protidrogové komise a Městského úřadu v Děčíně. Navrhovali jsme i projekt navazující na tuto aktivitu, na provoz Terapeutické komunity ve Verneřicích. To se prozatím nepovedlo, a tak komunitu provozuje občanské sdružení White Light I., my jim pomáháme sehnat peníze. V této komunitě se léčí převážně drogově závislá mládež, učí se zde normálně žít," vysvětluje paní Grešíková a pokračuje: "K-centrum je v provozu od září loňského roku. Jejich motto zní: Legální, nelegální to je jedno, drogová závislost je nemoc... Je určeno přímo těm, kteří hledají pomoc v aktuální krizi. Kontaktní a poradenské centrum pro drogově závislé je nízkoprahové zařízení, klienti mohou přijít bez doprovodu, bez doporučení. Veškeré služby v K-centru jsou poskytovány zdarma a informace o klientech tu zásadně neposkytují druhým osobám. Základním principem komunitní práce je respekt k osobnosti klienta, neboť ten sám jediný rozhoduje o svém životě a nese za něj zodpovědnost. Práce K-centra klade důraz na motivaci klienta ke změně, navazuje na pozitivní změny v chování klienta a nabízí další alternativy a cíle pro klienta přijatelnější, lépe akceptovatelné. K-centrum poskytuje sekundární prevenci sociálně negativních jevů - zejména zneužívání omamných a psychotropních látek. Zjednodušeně řečeno se K-centrum zabývá sekundární prevencí, to je vlastně vyhledáváním problému, který již vznikl, a jeho léčbou. Zajišťuje sociální servis, to znamená školu, zaměstnání, pojištění, jednorázové finanční příspěvky, pečovatelskou službu, právní poradnu atd. Pomáhá vybudovat ucelený systém péče pro lidi ohrožené drogovou závislostí nebo pro lidi, kteří s drogou experimentují. Nabízí samozřejmě i spolupráci rodičům, kteří mají podezření, že jejich dítě bere drogy," vysvětluje Renata Grešíková.

Na otázku, co si máme představit pod pojmem "lidé koketující s drogou" nám odpověděli přímo v K-centru, které jsme navštívili. Je umístěno v malém, ale útulném domku v centru města. Jednu z jeho venkovních stěn, na základě výzvy provozovatelů střediska, originálně pojednali svými uměleckými výtvory děčínští sprejeři.

"Je to převážně mládež, někdy i děti, které drogu zkusily, láká je, ale přeci jen se bojí a nejsou si jisti, že drogám nepropadnou, chodí sem i ti, kteří se chtějí o drogách něco dozvědět. V našem centru se o klienta stará psychoterapeut, psycholog, terapeut a sociální asistent. Pořádáme zde pravidelné kluby s terapeutickými prvky, zprostředkováváme kontakty na různé poradny, poskytujeme hygienický servis - to znamená výměnu injekčních stříkaček, nabízíme podávání informací přímo v terénu apod."

Paní Grešíková nám ještě obsáhle vyprávěla o pořádání volnočasových aktivit pro děti, jako jsou výtvarné kroužky, akce zábavného charakteru, o chovatelském minimu, při kterém se děti, které mají rády zvířata, naučily o ně starat, rozumět jim, naučily se tedy určité odpovědnosti. Jedním z těchto programů je program jednoduše nazvaný Keramická pec. Tu město zakoupilo a uvedlo do provozu zároveň s hrnčířským kruhem na základní škole v Bynově. Je to škola na sídlišti, mimo centrum města, a pro děti je obtížné a i trochu nebezpečné pravidelně dojíždět třeba do Domu dětí a mládeže, Lidušky nebo Hudební školy. Od pana ředitele Mgr. Jana Bašty jsme se dozvěděli následující: "Naše škola je umístěna na sídlišti, které má kolem šesti tisíc obyvatel a k nám chodí v současné době 650 dětí. Sídliště stojí asi 15 let, tudíž už trochu věkově stárne, škola má kapacitu až tisíc žáků. Čtyři roky usilujeme o to, dostat sem keramickou pec. Proč? Protože zde máme výborné učitelky výtvarné výchovy, které mají zájem podporovat děti v mimoškolních aktivitách a věnovat se jim. Pec jsme dostali asi šest týdnů před koncem miulého roku, k ní hrnčířský kruh a musím říct, že zájem dětí je eminentní. Je to velký a krásný zážitek, když se podíváte na ty děti, jak šlapou na kruhu, jak jsou špinavé, hlína jim lítá kolem, ale děti jsou nadšené a šťastné. Kromě výuky výtvarné výchovy je zařízení využíváno družinou a čtyřmi výtvarnými kroužky. Z družiny chodí keramické předměty vytvářet děti tak o 7 do 13 let, ve výtvarných kroužcích jsou děvčata od těch 13 do 15 let. Chlapci se zajímají hlavně o výpočetní techniku. Děti se zatím opravdu zaučují, ale až začnou vypalovat své výrobky, počítáme s tím, že vyzdobíme těmito předměty školu, nabídneme je k výzdobě například volebních síní ve městě a budeme pořádat i malé výstavky. Jsem toho názoru, že děti, které jsou vychovávány v estetickém prostředí, mají ke svému okolí kladný vztah, neničí práci svoji ani druhých, provádějí smysluplnou a při tom pro ně zajímavou činnost," říká závěrem Mgr. Jan Bašta a my s ním vřele souhlasíme.

Dagmar Linhartová
Foto Jiří Novák