DOBRÁ
  KAŽDÁ
    KORUNA

Většina případů, které roztočí kolotoč policejní rutiny, začíná stejně. Na operačním středisku zazvoní telefon a vzrušený hlas na druhém konci Bellova vynálezu volá o pomoc. Nejinak tomu bylo začátkem letošního května, kdy kdosi nahlásil policistům ve Světlé nad Sázavou, že se někdo neznámý vloupal v nedalekých Mrzkovicích do rekreační chalupy. "Chybí dvě horská kola, řetězová pila...," začínal výčet věcí, které majitel chalupy z ničeho nic postrádal.

Světelští policisté brzy tušili, kdo by mohl o vloupání vědět víc, než se za pár dní bude probírat mezi místními u piva, a tak si pozvali na kus řeči jednoho svého stálejšího klienta. Možná jim může pomoci, řekl, jen co se dozvěděl o vykradené chalupě. Byl zrovna čtvrtek, a tak se dohodli, že dotyčný přijde hned v pondělí na místní oddělení a pokusí se nasměrovat policii tím správným směrem. V pondělí už ale nepřišel. Tou dobou si s ním už povídali kriminalisté v Havlíčkově Brodě. Řeč byla nejen o vykradené chalupě, ale i o loupežných přepadeních...

Na okresním policejním ředitelství v Havlíčkově Brodě na nás čekali nad spisem dokumentujícím sérii trestných činů jedné podařené party kromě ředitele mjr. Bc. Josefa Bačkovského a jeho zástupce také kriminální komisař kpt. Pavel Freudenreich a tisková mluvčí okresního ředitelství Jana Mazourová. Případ, přesněji několik případů od stejných pachatelů, který pro nás vybrali, všichni dobře znají.

PŘÍPAD PRVNÍ

Bylo už skoro půl jedenácté, když se pětašedesátiletá paní blížila k domovu. Hodina byla sice pokročilá, ale tady, pár kroků od centra města, se stařenka neměla čeho bát. Neměla, nebýt dvou chlapíků, kteří si jí všimli už na Havlíčkově náměstí. Penzistky, mající k dámám s briliantovými náhrdelníky proklatě daleko, sice neukrývají v peněžence pětitisícové bankovky, ale když chybí na hospodskou útratu, je každá kačka dobrá, usoudila dvojice žíznivých mladíků a krok za krokem sledovala starou paní po chodníku lemujícím silnici plnou aut.

Ve chvíli, kdy stařenka došla zhruba mezi Střední zdravotnickou školu a Měšťanský pivovar, srazila ji chlapská ruka na zem. Kabelka, kterou držela stará paní celou cestu pod paží, se ocitla na chodníku kousek od její ruky. Neznámý lupič ji hned popadl a zmizel i se svým kumpánem v parku u okresní nemocnice. V peněžence našli sedm set padesát korun, což na útratu prozatím stačilo, kabelku, deštník, brýle i prázdnou portmonku zahodili - co také s nimi?

PŘÍPAD DRUHÝ

Přesně dva týdny byl klid. Neznámí lupiči pravděpodobně utráceli, co okradená stařenka našetřila, ale protože práce bolí, začali vymýšlet, jak se dostat k dalším financím. Někdy v tu dobu se dostavil nápad. Starší z podivného páru byl dobrý řemeslník, a když se mu právě chtělo, pracoval skvěle a na nějakou tu chvíli přes čas nekoukal. Naposled si ho chválila firma, u které opravoval rekreační stavení. Právě to stavení, o kterém byla řeč na samém začátku. Některé z věcí, které měli majitelé v kůlně, by se daly prodat, usoudil dotyčný a hned se v hospodě poptal, o co by byl najisto zájem. Šestého května v noci oba kamarádi vyrazili do Mrzkovic. Na konci vsi tam stojí chalupa, která zloděje pro tentokrát zajímala. Kasařinou se příliš netrápili, vyrvali jednoduše zámek a vybrali si kromě dvou horských kol, na která se dají kupci skoro vždycky nachytat, také ne zrovna laciné zahradnické nářadí: vysavač listí, křovinořez, řetězovou pilu, tedy lup zhruba za jedenadvacet tisíc. Jak tiše přišli, tak tejně nenápadně zmizeli do noci.

PŘÍPAD TŘETÍ

Hned druhý den po vykradení chalupy měla povedená dvojice další práci. Tentokrát ale přibrali do party třetího společníka. Dávali dohromady plán, kam příště vrazit, aby byl lup stejně vydařený jako ten poslední. Věci z loupeže ale ještě neprošly směnou za hotové, a tak bylo potřeba sehnat pár korun hned, aby žízeň nebyla tolik urputná. Seděli na lavičce nedaleko krásně šumící řeky Sázavy a lámali si hlavy. Byly asi čtyři odpoledne, když kolem nich prošla stařenka. Právě tudy totiž vede nábližka, kterou si lidé zkracují cestu přes město, a tak pod železničním mostem projde co chvíli nějaký chodec. "Co takhle podívat se jí do portmonky?" prohodil jeden z mladíků a ostatní hned přikyvovali. Pětašedesátiletý člověk už není tak hbitý, jako kdysi bývával, a proti přesile by se stará paní stejně neubránila. Útok byl ostatně záludný a nečekaný. Jeden z mladíků chytil ženu zezadu za krk a smýkl s ní, až upadla na zem a narazila si kyčel.

Obsah kabelky vytržené oběti z ruky byl žalostně malý: zraněná paní měla v peněžence pouhých sto sedmdesát korun. Pachatelům se kromě nich z dámské kabelky nemohlo hodit, co s deštníkem, zrcátkem, nůžkami, hadrovou taškou, motyčkou a vikslajvantovou lahví za pět kaček? Přepadená a okradená paní zůstala ležet na cestě, její věci neměly pro nikoho cenu, a tak zůstaly kdesi odhozené. Parta už ale spěchala dál, protože těch pár korun, které jim loupežné přepadení vyneslo, nestálo ani za řeč.

PŘÍPAD ČTVRTÝ A PÁTÝ

Mohlo být kolem šesté večer téhož dne, tedy jen dvě hodiny po posledním loupežném přepadení, když se nedaleko obce Břevnice na Havlíčkobrodsku vloupala trojice násilníků do stavení. Jen chvíli trvalo, než rozbili okenici a tři skleněné výplně okna, aby se dostali dovnitř. S interiérem ale nebyli vůbec spokojeni, nic se jim zřejmě nehodilo, a tak alespoň zničili, co jim přišlo pod ruku: sklo ve skříňce nad kuchyňským dřezem, dřevěný sekretář i s broušenými skleněnými tabulemi, smaltovanou konvici, kráječ na chleba a pár dalších věcí. Když se ke škodě přičtou ještě rozbité dveře kůlny nejméně za čtyři stovky a přelámané laťky v plotě, činí součet ke škodě majitele víc než pět tisíc korun.Práce v chalupě jim zabrala dost času a do Havlíčkova Brodu zbývalo tmou dobrých pár kilometrů. Den se začal přechylovat do druhého, když zahlédli v Chotěboři motorku, která se jim v tuhle chvíli náramně hodila. Naskládali se na ni všichni, a tak dorazili do Brodu o poznání pohodlněji než po svých. Jen co sesedli z motorky, hodili ji do křoví tak energicky, že pozbyla své původní krásy: zrcátko rozbité, víko přihrádky na nářadí jakbysmet, o laku raději nehovořit.

POSLEDNÍ RÁNA

Přesně za týden, byl zrovna pátek, který prý bývá smůlovatý, chyběly partě znovu peníze. Nic divného, flám není zadarmo a nejstarší z nich měl jeden takový zrovna za sebou. Musel být ještě řádně pod parou, protože pošetilost, která ho napadla, by střízlivý rozum rázem zapudil. V obchodě udělal onoho pátku dotyčný nákup za celých sedm padesát a napadlo ho, že od Jednoty Havlíčkův Brod dostane zpět víc než pár drobných. Jen co se otevřela pokladna, hrábl do její přihrádky a v ruce mu zůstalo třináct pětisetkorunových bankovek. Se šesti a půl tisíci korunami by si byl pachatel poněkud vylepšil své momentální finanční skóre, ale daleko s nimi neutekl. Za malou chvíli byl zadržen a vzápětí se policistům zpovídal nejen z této krádeže. Brzy nato zatkli policisté i další dva jeho komplice...

LUPIČ NENÍ JEN ZLODĚJ

Krádeže, které trojici pachatelů kriminalisté postupně prokazovali, zadržení příliš nezapírali. Loupežná přepadení však rozhodně nechtěli připustit, protože tyto trestné činy již spadají do kategorie násilí a sazby, kterými je oceňuje trestní zákon, jsou podstatně vyšší než u prostých krádeží.

"Na okrese Havlíčkův Brod bylo od 1. 1. 1995 do dnešního dne, tedy do 22. 9. 1998, spácháno 50 loupeží s prvkem násilí. Škoda přesáhla 4,5 milionu korun. Prozatím se nám podařilo objasnit zhruba polovinu z nich," dovídáme se od kriminálního komisaře kpt. Pavla Freudenreicha. Největší loupeží tohoto regionu byla v roce 1997 přepadená COOP banka, ze které si neznámý pachatel nebo pachatelé odnesli jeden a půl milionu korun. Vzácností nejsou ani loupeže spáchané na dálnici, při kterých pachatelé zpravidla získají také slušný obnos. Přepadení starých lidí ale není v porovnání se zanedbatelnými částkami, které lupič své oběti vyrve, vůbec méně závažným trestným činem. Škody, které způsobí na fyzickém, ale hlavně psychickém zdraví postižených lidí, se dají jen těžko spočítat. Pro trestný čin loupeže je charakteristický ještě jeden moment. Lidé - ať již oběti, nebo svědci události - se bojí na policii vypovídat. Strach z dalšího násilí bývá někdy tak velký, že pachatel může zůstat nepotrestán.

"Od krádeže je k loupeži jen kousek. Pachatel chce jen vaši kabelku, ale strhne vás při tom na zem a ublíží vám, jako například té staré paní kvůli 170 korunám," říká okresní ředitel mjr. Bc. Josef Bačkovský. "Se strachem poškozených se setkáváme velice často, protože pachatelé mají ze zákona zpravidla víc práv a větší ochranu než svědek nebo poškozený. Nedávno jsme zaznamenali krádež peněz, po které byl pachatel ihned zadržen. Poškozená měla ale při rekognici strach postavit se před něj tváří v tvář, a tak zůstal případ otevřený. Podobně tomu bylo i u jednoho z vloupání do rodinného domku, který si pachatelé pro krádež vytipovali. Babičku, která tam žila, dotyční přepadli, v kuchyni vzali ze stolu vkladní knížky a peníze. Byli jsme jim na stopě a měli jsme i hmotný důkaz o tom, že v domku byli. Svědectví poškozené však bylo pro další úkony nezbytné. Strach poškozené byl však nepřekonatelný..., " nabízí okresní ředitel příklady psychicky zlomených svědků přímo ze života. "Práci nám poněkud ztížila i legislativa," říká kriminální komisař kpt. Pavel Freudenreich. "Ze zákona byl vypuštěn paragraf, který dával kriminalistům možnost s pachatelem po jeho zadržení zákonný čas hovořit, takže se často podařilo prokázat mu i další jeho trestnou činnost. Po nedávné právní úpravě musí předat kriminalista pachatele zadrženého na místě činu ihned vyšetřovateli," vysvětluje kriminální komisař.

Strach oběti z pomsty je pochopitelný, i když poněkud zesílený médii, která se zlými zprávami většinou nešetří. Pachatelé násilné trestné činnosti však nejsou všichni stejní. Jací byli ti ze série právě popsaných pěti případů? Tak jsme se zeptali ve Světlé nad Sázavou velitele policejního obvodního oddělení mjr. Josefa Kozáka. "S těmito lidmi se setkáváme delší čas. Trestní rejstřík nejstaršího z trojice pachatelů je poměrně pestrý. Víc vám ale řekne můj kolega por. Tomáš Chlad, protože na případu pracoval.

"S nejstarší pachatelem ze zmíněné trojice jsem pracoval už několikrát. Den před vykradením chalupy v Mrzkovicích ji opouštěl z řemeslníků jako poslední a druhý den nenastoupil do práce," vypráví por. Tomáš Chlad. "Měli jsme důvodné podezření, že má s vloupáním do chalupy něco společného. Nevím, čím to je, ale kdykoli tenhle člověk něco provedl, vždycky jsem se s ním dohodl tak, že nedělal zbytečné problémy. Když jsem mu po pár slovech vysvětlil, že ztěžování vyšetřování nemá cenu, protože je v podmínce, přiznal se. Je to zvláštní člověk: pokud je střízlivý, neudělá nic zlého a řemeslo dělá precizně a kvalitně. U firmy, která ho zaměstnávala, si dobře vydělával, ale parta je parta a jak se do ní dostane, stačí málo a je v tom znovu. Pracovně ho známe od školy. Je to prostě parta kluků, kteří si s ničím hlavu příliš nelámou: když nemají co pít, půjdou udělat obchod, nemají co kouřit, udělají stánek, chtějí někam jet, vezmou motorku. Násilí je ve střízlivém stavu ani nenapadne. Po skleničce ale nevíte, co od nich můžete čekat," loučí se s námi policejní inspektor. Práce policie na tomto případu byla rychlá. Zhruba za tři týdny stihla parta pachatelů víc než námi popsaných pět skutků. Díky rychlé práci policistů nestačili pachatelé vyrazit na víc loupežných akcí a věci, které při krádežích zmizely, byly většinou vráceny jejich majitelům, protože nestačily nenávratně zmizet kdesi u neznámých kupců.

Radvana ČERVENÁ  
Foto Jiří Novák