Pétanque

   - francouzské koule u nás

Je a není to sport.

Ve Francii, odkud k nám tahle hra přišla, provozují duely, mírumilovné souboje, s kovovými koulemi každý den - lze klidně prohlásit - lidové zástupy. Nejstarší důchodci během dopoledne v nejednom parku. Malé děti kolem pískovišť a na školních sportovních plochách. Zralí mužové v podvečer v zahradní restauraci snad v každém městečku. U kašny na návsi v dědině ve Vercors pod předhůřím Alp, na pěšinách Louvru v Paříži, na nábřeží říčky ve Verdunu ...

Je a není to sport.

Francouzští manažeři a podnikatelé relaxují touto hrou o polednách mezi vyděláváním peněz - neodloží přitom kravatu či motýlka, není k tomu nutné sundávat sako. Jindy se to hrává v teplákových soupravách a v teniskách. Publikum hlasitě kibicuje, spoluhráči se bouřlivě radí.

Není a je to sport.

Každoročně se koná mistrovství světa. Mezi olympijské sporty to dosud nepatří (to ani curling, neboli metaná - "žehličky" na ledě, jestli si náhodou nevybavujete - na zimních olympiádách ještě před několika málo lety nebýval), ale hráči se nevzdávají naděje. Jen co se tomu začnou věnovat v Jižní Americe, bude podmínka pro zařazení do programu olympijských her splněna.

I v našich končinách to není a je sport!

Máme přes tři stovky organizovaných hráčů, sportovců. Pravidelně se pořádají soutěže, své tradice má dokonce již hodně soutěží, žebříčkových turnajů, pohárových sérií i Mistrovství ČR v pétanque - česky možná nejvýstižněji v koulené.

*  *  *

Průvodcem při seznámení s touto milou zábavou, chcete-li s aktivním druhem obnovování sil nebo ještě jinak společenského vyžití, nám bude hráčka POP Praha (První oddíl pétanque) Věra VOKROUHLÍKOVÁ z odboru spojení a informatiky MV ČR. Hrát začala někdy počátkem roku 1996. Pár známých sledovalo v Krkonoších na horské chatě, kam pravidelně jezdívali v čase jarních prázdnin, personál, který v té době hrál za vrchlabský oddíl a krátil si dlouhou chvíli zvláštní hrou s kovovými koulemi. Protože zrovna nebylo moc sněhu na lyžování, zkusili házet a trefovat koule také. A chytilo je to. Věra se hned zaregistrovala v pražském petankovém oddíle a vzápětí rovněž hrála závodně. Dnes tvoří mužstvo spolu s přítelem a třináctiletou dcerou.

Letem světem pravidly a zajímavostmi kolem pétanque:

Nejvýraznější soutěží je kategorie trojic mužů, přitom stačí jediný muž - doplňovat ho mohou dvě ženy a pořád to je mužstvo! (Soutěží se ovšem i čistě mezi ženami nebo ve dvojicích mužů a žen, ve smíšených dvojicích i v jednotlivcích, v juniorech.) Do roka je pět "nominací", tedy soutěží, v nichž se bojuje o nominaci na hraní za Českou republiku v nadnárodních mistrovstvích - letos nás např. na mistrovství světa na Kanárských ostrovech reprezentují hráči z Poděbrad, kde se činí tuzemský nejsilnější a dosud zřejmě nejúspěšnější klub. Všechny ostatní soutěže patří do řady Intégrale cup - skoro každý týden jsou nějaké závody, i s mezinárodní účastí, a z nich se po sečtení bodů sestavuje ke konci roku pořadí jednotlivců. (V září byla Věra Vokrouhlíková 22.!)

Za hrací plochu může sloužit bezmála jakýkoliv plácek. Neměl by se svažovat, může být ovšem drobně nerovný, štěrkopískovitý, s překážkami kamínků, takže nehladký. Trávu nebo beton nebrat, Italové zcela výjimečně hrávají na asfaltovém povrchu. Začíná se vždy nahazováním košonku, někdy se říká oříšku či prasátka, což je lehká dřevěná kulička velikosti menšího míčku na stolní tenis. K němu, musí být nahozen do vzdálenosti mezi šesti až deseti metry, přihodí co nejblíže svoji kouli (váží 650 až 800 gramů a každá má na sobě vyraženou váhu a registrační číslo) zahajující družstvo. Háže se z kruhu, v němž se musí stát oběma nohama a na plných plochách chodidel. Soupeř se snaží dostat svoji kouli blíž ke košonku. V každé trojici má každý dvě koule, háže nadále vždy ta strana, která zrovna nemá kouli nejblíže k prasátku. Když jsou všechny koule vyházeny, vyhrává hru ten, kdo se nejvíc přiblížil oříšku, někdy se to musí rozhodnout odměřovátkem. Vítězit lze 1:0 nebo až 6:0 v případě, že veškeré koule mužstva jsou blíž ke košonku než nejbližší koule soupeřova. (To se stane jednou za věčnost nebo při absolutní výkonnostní propasti protihráčů. I když: Šestku mohou dostat raz dva i ti nejlepší a ještě potom celý zápas vyhrát. V půli září např. ve Vrchlabí na Intégrale cup družstvo POP 4 (Věra a spol.) dostalo v bratrovražedném boji proti POP 3 "pětku" a v tu ránu prohrávalo 9:1, přesto dokázali zápas dokončit vítězně. A v turnaji obsadili hezké 6. místo.)

Zápas se odehrává do 13 bodů, finálová utkání do 15. Obyčejně los pro úvod soutěže určí osm skupin po čtyřech týmech, ty hrají každý s každým, obdobně jako na hokejových šampionátech, dva vítězné týmy ze skupin postupují do pavouka šestnácti družstev a ty dál hrají K.O. systém (nebo v té šestnáctce na dvě prohry) až do finálového klání, třeba jako v tenisových soutěžích.

Kouzlo hry, říká Věra Vokrouhlíková, spočívá především v tom, že se spousta bezvadných lidí schází k bezvadné zábavě. Každá hra je jedinečná, košonek je v jiném místě terénu, dlouze se mužstvu může nedařit přiblížit kouli a teprve posledním hodem si ke svým koulím přihraje trefenou kuličku - a boduje. Někdy soupeř nechtěně pomůže tomu druhému. I když v duelech o důležitá prvenství hraje roli maximální soustředění na hru, převažuje vzájemné hecování a paráda nastává vždycky, když se povede uskutečnit záměr, hod, který se soupeři předem patřičně "vytroubil" ...

*  *  *

Paní Věra hraje pétanque několik málo let, ale už stačila vloni v pražské soutěži (trojice, muži!) vybojovat nejcennější medailový kov. V tom roce se byla také podívat na Mistrovství světa v pétanque ve francouzském Montpelieru. Byla to skvělá zkušenost, bohatá na zážitky ze sledování vývoje hry v podání nejlepších světových hráčů, nabízelo se tam mnoho taktických podnětů k vlastní hře. (Tradičně jsou v popředí borci z bývalých francouzských kolonií, Maročané, Tunisané, pochopitelně samotní Francouzi.)

Jednou týdně se členové POP Praha scházeli na Letné před Zámečkem, od konce září pokračují jejich pravidelné schůzky v Riegrových sadech. Trénují přesnost hodů, přibližování (tedy házení co nejblíže ke košonku) i střelbu (trefování koule a její vyrážení z místa). Dlužno ještě říci: koule se háže z dlaně s tím, že hřbet ruky jde vždy dopředu a koule má vždy trochu zpětné rotace, házet kouli jako při kuželkách, kutálet ji před sebe, je vysoce nestylové. Hlavní tréninkovopu součástí jsou neustálé zápasy, do budoucna budou vlastně soutěžně uvnitř oddílu žebříčkové, aby bylo podle čeho nasazovat oddílové reprezentanty na mnohé významné závody.

A v neposlední řadě se při setkání prima party ve všední den všichni dobře baví. Je to pro mě perfektní relaxace, aktivní odpočinek od vysedávání u počítače, tvrdí Věra Vokrouhlíková. Představuje to i "zátěž" na její volný čas i zátěž pro rodinnou peněženku, protože cestovné, startovné a další výdaje si hráči platí sami. (ČAPEK má pro řadu akcí hodného sponzora ve firmě Ricard, leč další spříznění a obětaví fandové jsou vždy vítáni.) Nicméně v sestavě s dcerou, juniorskou reprezentantkou ČR, to zase tolik osobnímu životnímu zázemí neškodí. (A není to nic mimořádného, v celých rodinách se tento sport provozuje velmi často. A v dědinách, např. v Ořechu u Prahy nebo ve Stolíně u Náchoda, soutěží nejenže mnozí sousedé, ale soutěží po celý rok, protože si zbudovali hrací plochy pod střechou a s umělým osvětlením ...)

*  *  *

A slovo skoro poslední: Ve hře zvané pétanque má šanci na zvonivé sportovní výsledky opravdu každý (ať ovlivněn věkem, či neohrabaností), protože ten, komu klouby, větší břicho nebo minisukně nedovolí shýbnout se pro herní kouli, může pro tuto nezbytnost elegantně využívat teleskopickou magnetickou hůlku! (Naše redakce tímto "koulenou" bouřlivě na všechny strany doporučuje.)

Připravil Jaroslav Kopic  
Foto Václav ŠEBEK  

P.S. Rubrika Portrét je - jako všechny ostatní - pro vás, ale víc než jiné části časopisu Policista můžete právě vy, naši čtenáři, v tomto případě ovlivňovat obsah vymezeného prostoru: upozorňujte nás na kolegy, policisty, pracovníky resortu, kteří se ve svém volném čase věnují zajímavým koníčkům. Nebo i všedním zájmům - ovšem s nevšedním zaujetím a s netuctovými výsledky. Díky za spolupráci!