...majora
JUDr. Jiřího Dvořáčka

Na Policejním prezidiu, přesněji na Ředitelství Služby kriminální policie se Jiří Dvořáček zabývá projevy extremismu - a má "v popisu práce" tudíž i náboženské sekty, respektive onu část činnosti některých z nich, jež se dostává do konfliktu s platným trestním zákoníkem. Téma našeho setkání tedy bylo dáno jasně a předem...

Můžete z tohoto zorného úhlu definovat, kde hledat rozdíl mezi církví, jakkoli svéráznou, a náboženskou sektou?

Lehká otázka, těžká odpověď. Rada Evropy ve svých materiálech o náboženských otázkách z roku 1984 vůbec pojmu sekta neužívá - a náboženské společnosti slovo sekta také slyší nerady. V České republice registruje církve a náboženské společnosti ministerstvo kultury, jež při tom vychází ze zákona 308 z roku 1991: dnes jich uznává jedenadvacet. Přičemž jednoznačným požadavkem pro uznání náboženské společnosti je jejích prokazatelných deset tisíc členů.

Nechápou to náboženská sdružení početně slabší jako diskriminaci?

Jistěže ano. Třeba islám, jenž má u nás asi jen dvě stovky tuzemských vyznavačů, ale desetkrát tolik věřících z řad trvale či přechodně žijících cizinců, podal už stížnost, jež se řeší. Faktem je, že kupříkladu v USA stačí k uznání církve třeba šest vyznavačů. U nás ovšem vzniká problém tím, že není provedena odluka církví od státu. Za církve, jež stát uzná, tedy přejímá i odpovědnost, v neposlední řadě hmotnou. Třeba v tom, že vyplácí mzdy jejím duchovním a stará se o její modlitebny.

Co tedy mohou činit náboženské společnosti, jež mají daleko k desetiticícovému stádu oveček, a přitom chtějí být aspoň nějak oficiálně uznávány?

Nechají se registrovat ministerstvem vnitra, přesně řeřeno jeho veřejnosprávním odborem, jako občanské sdružení.

V Čechách a na Moravě jich dnes vyvíjí činnost na čtyři tisíce: asi o sto dvaceti z nich víme, že jde o náboženské společnosti anebo sekty.

Kolik z nich zajímá policii?

Tak otázka nestojí. Neznáme kolektivní odpovědnost, předmětem policejního zájmu tedy nikdy není sekta, nýbrž jedinec, její člen, jenž spáchá trestný čin. A my se o tom dozvíme, což není vůbec běžné. Sektu nelze stíhat jako celek: a už vůbec není žádoucí ji zakazovat, protože pak by odešla do ilegality a my bychom ztratili i tu trochu přehledu, již o ní máme.

Nehledě k tomu, že zakazované ovoce chutná sladčeji... Jako příklad, kdy lze trestně stíhat členy sekty, může asi být Dvorského Hnutí Grálu, že?

Ano, tam se jedná o paragraf 217, do konfliktu s nímž se dostává, kdo zanedbá školní výchovu svých dětí: v případě Dvorského sekty šlo už o devět odstíhaných případů. Hnutí Grálu je navíc jedinou známou sektou českého původu, jinak se jedná vesměs o import z Ameriky - s výjimkou Poselství Grálu, jehož zakladatel byl Němec, přesněji řečeno Sas.

Máte signály, že by na našem území vyvíjely činnost i tak nebezpečené sekty, jako třeba ona japonská travičská Óm šinrikjó?

Óm šinrikjó se na své cestě do Evropy dostala nejdál do Ruska, a i tam je dnes zakázána. Ale nás třeba zajímá sekta Rodina, známá též pod názvem Boží děti: proto, že její zakladatel Berg hlásá, že sex možno provozovat třeba i s pětiletými... Pokud by se takové jednání prokázalo, je z našeho právního hlediska jasno: narušování mravní výchovy, zneužívání a tak dále.

Boží děti tedy už v Čechách máme?

Na Benešovsku si pronajali bývalou školku, žijí tam asi tři rodiny, vpravdě mezinárodní: jen jejich překladatelka je Češka. Když ovšem přijede Nova a čeká senzaci, nedočká se: sekty dovedou být diskrétní. Když jsme tam zajeli, zajímala nás opět pravidelná školní docházka dětí. Jedna z žen nám tvrdila, že je učitelka a že děti učí sama. Když jsme chtěli vědět, jak výuku provádí, přinesla nám ukázat knížku o množinách, tak pro pátou třídu, encyklopedii, ze které prý učí zeměpis, a nějakou učebnici angličtiny... Přivedla nám i děti, různě velké, včetně čtrnáctiletých. Ukázaly nám svoje výkresy a chovaly se - no, řekněme, přítulně, ale v mezích normy.

Co ale s dospělými, kteří v sektách mizí a ztrácejí rychle svou osobnost?

Jsme v těžké situaci. Máme sice výpovědi příbuzných, občas promluví i někdo z těch, co nějakou sektu opustí, anebo jsou z ní vyobcováni - ale to jsou jen výjimky. Ten člověk ale vstoupil do sekty dobrovolně a vše, co činil, činil ze své svobodné vůle. A je těžké, ne-li nemožné získat svědky, kteří by vypověděli, že by tomu bylo jinak. Sekta s jedincem nepochybně manipuluje - ale odejde-li z ní, stává se nezřídka stejně psychickou troskou. Časté jsou případy sebevražd takových odrodilců či vyhnanců, jiní končí dlouhodobě v psychiatrických léčebnách.

Jací lidé vyhledávají členství v sektách?

Rozhodně nejde o žádné primitivy, ale zřejmě o lidi, kteří v sobě nosí nějaký problém, trauma, jehož řešení nenacházejí v běžných společenských strukturách. Znám případ paní, která usoudila, že trpí rakovinou: lékaři ji vyšetřili a ujistili o omylu, ale ona se přesto bála dál a začala navštěvovat přednášky jedné sekty. Tam se zprvu psychicky vylepšila, ale pak napřed usoudila, že sex v manželství je zlořád, a posléze chtěla zavraždit vlastní sedmnáctiletou dceru coby jeho plod - a když neuspěla, sama vyskočila z okna. Jiná se pod vlivem podobných lekcí pokusila zabít skokem do přehrady, v níž ovšem nebyla voda, neboť nádrž právě opravovali. Žena zapadla do čerstvého betonu, sama se nedokázala vyprostit a když ji našli dělníci, museli ji vytáhnout jeřábem. Při tom utrpěla zranění a dodnes jezdí na vozíku. Ale přesto nemá pocit, že by příčinou jejího neštěstí bylo nějaké poblouznění...

Jde tedy o jedince psychicky labilní?

Na to vám žádný solidní psychiatr ani psycholog nedá globální odpověď. Většinou se rozhodně jedná přinejmenším o středoškoláky, ale mnozí mají za sebou i vysokou školu: Třeba Dvorský má FAMU, jeho družka je vysokoškolačka, dále v Hnutí Grálu bylo několik inženýrů, učitelka, překladatelka...

Po světě se dost mluví o scientolozích: jak si vedou u nás?

Registrovali se na ministerstvu vnitra a provozují u nás svůj nejnižší stupeň, takzvané Dianetické centrum, jež láká lidi na všemožné testy, které jim mají ozřejmit rezervy vlastní psychiky a intelektu a pomoci k rozvoji osobnosti.

V jádru jde o postupné ovládnutí perpektivních manažerských typů a pronikání scientologů do firem a institucí - včetně státních struktur. Mimochodem, zakladatel scientologické církve, spisovatel sci-fi Hubbard, pracoval původně jako policejní fotograf a vynalezl cosi jako detektor lži. Měl ovšem smůlu, protože s ním přišel druhý, FBI už měla přístroj podobný, on tedy začal svůj vynález užívat k léčitelství. Postupně své učení rozšířil a založil církev, díky níž nepředstavitelně zbohatl.

Jak silný vliv u nás scientologové mají?

Těžko říci, oni jsou trpěliví a diskrétní. Rozhodně už jejich centrem prošly spousty lidi, hlavně mladých. Ve světě se soudí, že cílem scientologů je postupné ovládnutí hospodářské sféry a nakonec převzetí moci.

Scientologové jsou zjevně zámožní - jak si ale vydělávají na živobytí vydělávají řadoví členové jiných sekt?

Někteří dávají v plen své úspory, prodávají majetek, jiní se věnují žebrotě, existují i případy - v případě Božích dětí - jakési dobročinné prostituce. Členky sekty se prodávají, čímž jednak vydělávají pro ostatní, jednak se snaží získat přes sex nové dušičky. Znám ale i případ pána, jenž se považuje za Mesiáše a v civilu je přitom varietním umělcem: když v sektě docházejí prostředky, odjede do Anglie a pár týdnů vystupuje po nočních podnicích jako klaun, vydělá si a vrátí se k Rodině.

Často čteme o poničených hrobech, poválených pomnících, rozházených kostech nebožtíků: jde o řádění vandalů anebo promyšlené akce satanistů?

Moderní satanisté jsou lidé, kteří po světě přednášejí na univerzitách a společnost je bere vážně, nejde o žádné primitivy. Hlásají návrat k přírodě, matriarchát, odmítají moderní techniku. U nás satanistickou církev máme v Brně, kde ji vede kapelník rockové skupiny Root: své myšlenky hlásá hudbou... Ale občas se najdou pachatelé, kteří se hrdě hlásí k inspiraci satanem, a my nevíme, jde-li o účelovou obhajobu, anebo o skutečné ovlivnění satanistickým učením. Podnájemník, jenž před časem zavraždil muže a ženu, své domácí, tvrdil, že mu to ďábel přikázal. Jiný, u Příbrami, pod pohrůžkou užití zbraně přinutil dvojici mladých, aby s ním šli do jakéhosi bunkru, a tam před ním museli souložit - opět prý z vůle ďáblovy. A další, řidič autobusu od Olomouce, dával alkohol a drogy mladým lidem: jak tvrdil při vyšetřování, rovněž na příkaz satanův.

Namlouvali jsme si, že dvacáté století je věkem rozumu a vědy - a na samém jeho konci shledáváme opak. Věci původně rozumné či hezké planí: pod pláštíkem boje za ekologii táhnou městem hordy vandalů, sportovní fanoušci na oslavu vítězství bijí své odpůrce a zapalují auta, lidé, jimž bylo dáno uvěřit v boha, se stávají nohsledy sektářských fanatiků. Proč?

Pojmenoval jste tři tváře téhož - extremismu, a já jsem právník, nikoli sociolog, takže mi nepříšluší bádat nad důvodem nárůstu podobných jevů. Jako policista je ale musím sledovat a potírat. Na Policejním prezidiu byla ustavena meziresortní komise, která se projevy extremismu zabývá, specialisty mají i policejní kraje a okresy. Myslím, že v tomhle případě jsme nezaspali, třebaže některé země jsou už dál: v Rakousku třeba mezi projevy extremismu řadí i sprejery a tvrdě jejich počínání trestají. Mají už na šest set odsouzených a výsledky se dostavují. Zřejmě si nejen slovy, ale skutečně více váží soukromého majetku, jímž je přece i nová fasáda malostranského paláce... A podstatně tvrději než u nás se jinde v Evropě postihují i výtržnosti fabalových fanoušků: už vniknutí na trávník stadionu není přestupek, ale trestný čin. A následkem je pak nikoli pokuta, ale vězení. Bohužel, ale není asi jiné cesty.

Nechceme-li se za pár let divit. Ještě před osmi lety jsme přece soudili, že drogy nebudou náš problém - a ejhle...

Ptal se Jan J. Vaněk