POLICISTA  10/1998

ROZHOVOR

Problémy vystrčí rohy

Změna ministra vyvolává v rezortu vždycky očekávání, neklid i nejistotu: jaký bude? S čím přichází? Václav Grulich, člen první české sociálnědemokratické vlády, se stal - od vzniku České republiky - v pořadí čtvrtým ministrem vnitra. Jeho letní dny byly plné jednání, schůzek, zasedání, jeho čas rozpočítaný doslova po minutách. Přesto si ve svém programu našel pro redakci Policisty čas a v osobním rozhovoru nám zodpověděl řadu zásadních otázek.

Víc než na sto procent se splnilo mé očekávání, že přes prováděné analýzy a mnohaměsíční zevrubnou přípravu, jíž jsem prošel, na mne ty největší problémy vystrčí rohy až po nástupu do funkce. Přičemž i nadále další problémy vyvstávají, do téhle chvíle určitě nejsou na stole všechny a nemohu tím pádem tvrdit, že by se už všechny začaly řešit.

Ale to je normální a přirozené, ministerstvo vnitra je mohutná organizace, z ministerstev jednoznačně největší, a je nasnadě, že její problémy nelze za jediný měsíc ani poznat a pojmenovat, natož aby za týž měsíc začaly být dokonce řešeny. Chce to klid, chce to určitý systém a posloupnost v řešení. Doufám, že se nám bude dařit.

Víte, když jsme v sociální demokracii začali uvažovat nad tím, že by někdo z nás nastoupil na ministerstvo vnitra, zvažovali jsme situaci i v tomto smyslu. Na vnitru se jedná o dva mohutné úseky, jež se pod jeho střechou sdružují: na jedné straně jde o řízení státní správy, s čímž souvisí i připravovaná reforma veřejné správy, a na straně druhé mohutný policejní úsek, doplněný ještě problematikou hasičskou a dneska nově i nutností urychleného budování jednotného záchranného systému. Takže v dnešní době jde vlastně spíš o tři velké úseky, z nichž každý je jiný a každý o něčem jiném. Když jsme si však dělali přesnější analýzu včetně časové, došli jsme k závěru, že odloučit dneska z ministerstva problém řízení veřejné správy, státní správu spolu s reformou, by znamenalo vlastně reformu zastavit, nesplnit úkol, protože převést ji na jiný resort by znamenalo nejméně na rok práce přerušit. Protože rok by se strávil stěhováním, změnou ministerstva, hledáním nových lidí, vytvářením nových systémů řízení - a to by znamenalo, že bychom celou přípravu reformy veřejné správy vlastně zablokovali. Osobně jsem názoru, že do budoucna - jakmile bude reforma veřejné správy uskutečněna - zřejmě dojde k tomu, že tento úsek se na ministerstvu vnitra bude rozsahově omezovat a jakmile si "sedne" samospráva krajů a zabydlí se samospráva na správních okrscích a místech, to jest v obcích a městech - samosprávu myslím v širším pojetí kompetencí než dosud - potom nastane chvíle, kdy tento úsek na ministerstvu vnitra nezbytně nebude muset zůstat a kdy bude k jeho řízení stačit určitý legislativní úřad při vládě. Anebo úřad, který by zabezpečoval legislativu, metodiku, případně i určité zahraniční kontakty - tam, kde budou nutné. Ale prozatím jde o hudbu budoucnosti.

Předpokládám, že do budoucna bude taková samostatnost přímo nezbytnou. V tuhle chvíli to ovšem nejde, vše bylo zaběhnuté na jiný systém hospodaření a dnes musíme pro policii hledat hlavně zdroje - i převodem financí z ministerstva vnitra. Ale v ekonomické samostatnosti Policejního prezidia, tedy celého úseku policie, ve vyčleněnění určité částky a v disponování touto částkou policií samou, Policejním prezidiem počínaje, ale i v převodu hospodaření některých úseků na krajské i okresní správy - v tom vidím ve shodě s novým policejním prezidentem východisko k racionálnějšímu hospodaření v policii a na policejních správách. V některých případech ovšem centrální rozhodování zůstane nutné: třeba při vybavování technikou, přezbrojování a podobně. Ale soudím, že je zbytečné, aby ministerstvo plánovalo pro krajské správy věci běžné potřeby a že by o nich měl rozhodovat ředitel správy - v rámci určitého rozpočtu. Protože on by měl vědět, co je v danou chvíli potřebné a nezbytné, a podle toho se zachovat. Krom toho ovšem bude mít i příslušnou zodpovědnost za nakládání s těmito prostředky, a pokud by porušil pravidla, ponese nutně důsledky. Ale to už ke každému hospodaření patří, to je normální. Takže uvidíme, jestli se nám při omezených prostředcích, které nám zatím hrozí, podaří tento úmysl realizovat už v příštím roce, nebo jestli budeme muset ještě rok počkat. Ale rozhodně jde o jednu z cest, kterou bychom rádi prozkoumali a objeví-li se jen trocha předpokladů, i uskutečnili.

Já bych se nerad dopouštěl globálního posudku a říkal, jestli je úplně dobrá, nebo úplně špatná. Protože jsou dobří policisté, ale i méně dobří a špatní policisté. Mám právě na stole materiál, který zevrubně vypovídá o trestnosti a trestných činech policistů a samozřejmě je to pro mě neradostné čtení. Zarážející je pro mne nárůst této trestné činnosti. Mohu přemýšlet nad tím, jestli je jen dílem lepší kontroly, nebo jestli jde o nárůst skutečný, který by byl důsledkem zhoršení morálního profilu policistů. Těžko dedukovat, pravda bude zřejmě tam i tam, ale obojí dotvrzuje, že není všechno v české policii dobré. A samozřejmě se budeme muset s mnohými policisty rozloučit, řada z nich je postavena mimo službu, řada z nich je vystavena trestnímu stíhání. A protože se říká, že ryba smrdí od hlavy, musím říci naprosto otevřeně, že všude tam, kde se setkáme ve velitelském sboru policie, u funkcionářů s náznakem, který by vedl k podezření ze zneužití funkce, korupce a podobně, tak se s těmito lidmi budeme nekompromisně loučit. Třebaže nemáme policistů nazbyt. Určité šetření běží i tam, kde jde o střet zájmů, protože velmi často i z povoleného podnikání či účasti ve správních radách vzniká střet zájmů, kvůli němuž časem někteří funkcionáři nevědí, jestli jsou víc podnikateli nebo policisty. Každý si musí svou cestu vybrat: buď chce podnikat, a pak ať svobodně podnikat jde, má k tomu svaté právo. Anebo chce sloužit u policie tomuto státu, a pak státu musí sloužit celou myslí a celým tělem a ne být rozpolcený.

Porušován je zákon o policejní službě, protože tyhle věci stanoví. Zákon o státní službě, který se připravuje a do roka musí být realizován, svým širším dopadem bude zasahovat i do těchto poloh. Nicméně, policie jako ozbrojená složka - svým způsobem vojenského charakteru -

"Organizovanému zločinu nutno čelit organizovanými bezpečnostními opatřeními. A to nejen uvnitř jednoho státu, ale opravdu mezinárodně."

Zmíněný optimismus nevycházel z dobrého studia evropské a světové situace. Přání bylo otcem myšlenky. Nárůst zločinnosti zejména u organizovaného zločinu je světovým trendem a nedá se mu čelit izolovaně. Třeba naše členství v NATO zdaleka nebude mít jen obranný smysl a úkol navenek, ale musí docílit i větší propojenosti zabezpečování občanů. I to, že se musíme stát skutečnými členy evropských bezpečnostních struktur, vstoupit do systému, kdy policie bude mít právo vyšetřovat i na území druhého státu, aby nedocházelo k přerušením a průtahům. Koordinace a kooperace policejních složek bude muset být daleko účinnější a daleko rychlejší. Organizovanému zločinu nutno čelit organizovanými bezpečnostními opatřeními. A to nejen uvnitř jednoho státu, ale opravdu mezinárodně.

Ono nám bohužel chybí obojí. Potřebujeme stále víc kvalifikovaných lidí, protože odborníci v tomto směru dlouho školeni a připravováni nebyli: zkušenosti s organizovaným zločinem jsme vlastně neměli. A samozřejmě nám schází i kvalitní technika, protože organizovaný zločin je znám tím, že zejména v technice jde vždycky o krok před policií. A policie mu musí čelit tím, že je lépe strukturovaná, lépe propojená, lépe spolupracuje a dovede odhadovat. Dovede určité věci s předstihem předpokládat a rychle na ně reagovat. Pokud by tuhle organizaci a tyhle vlastnosti neměla, pak by jí ani kvalitní technika nepomohla: i když je nezbytná. Ale v tom by nám měl pomoci chystaný státní informační systém, to znamená komplexnější informace o obyvatelích, mělo by nám pomoci, co už zavádíme v cizinecké policii, tedy evidence nejen zvaných cizinců, ale i těch, kdo je pozvali. Pevně věříme, že se nám touhle metodou vyloučí lidé, kteří se k nám dostávají jaksi mimo evidenci. Vždycky to zůstane komplikovaným problémem, ale musíme se snažit, aby problematických situací zůstalo co nejméně.

"Pokud se nám nepodaří dostat prevenci také jinam, do škol, do osvěty, pak prevence prováděná vnitrem bude prakticky málo účinná."

Velmi často se debatuje nad tím, jestli má resortní školství být ve svém pojetí užší či širší. Byť jsem vzděláním pedagog a absolvent dvou vysokých škol, v případě policie jsem pro ostřejší, užší vymezení vzdělání policistů. Nepotřebujeme na chodníku policistu, který je zahradníkem a udělal na zahradnícké škole maturitu. Potřebujeme tam fyzicky zdatného, duševně vyrovnaného člověka, který s nadhledem dovede řešit situace, které v jeho rajonu mohou vznikat. Přiznám se k hříšnému pohledu: myslím, že nám na tom konkrétním místě bude platnější člověk s takovými vlastnostmi, třebaže pouze vyučený, než jiný, který má jakousi kdekoli získanou maturitu, nikoli však výše zmíněné povahové rysy. Ve středním a vysokém policejním školství jsem tedy pro resortnější vyhraněnost. Omezí se tak asi možnost uplatnění absolventa v civilním sektoru: ale my přece nevzděláváme policisty proto, aby se dobře uplatnili v civilním sektoru! Anglie to dělá podobně, Francie také tak. Naopak: my musíme tomu člověku dát šanci - a na to bychom měli mít kariérní řády, na to musíme mít i postgraguální vzdělávání - člověk se musí uplatnit na stupni, kam byl zařazen, a je-li schopný, postupovat funkčně i finančně. Nepotřebujeme, aby se z lidí stali andělé, pracující zadarmo. Ekonomická motivace a motivace postupu ve funkci je přirozenou součástí životního stylu každého člověka. Žene ho k vyššímu výkonu, k zodpovědnější práci - a my této motivace musíme umět využít. Takže: když mu dáme vyhraněnější vzdělání, bude účelněji připraven a díky tomu bude lépe vykonávat svou danou policejní funkci. Ale musíme mu také dát šanci, že ve funkcích bude moci postupovat, že neustrne ve svém ekonomickém zabezpečení. To patří k životu, je to normální a měli bychom s tím počítat.

Akademii by měla být přiznána možnost zřídit studium magisterského stupně. A jsem připraven, abych v těchto snahách Policejní akademii podpořil. Na druhé straně nemám ještě vyhraněný názor o studiu doktorandském: vzhledem k tomu, že na právnických fakultách mohou studenti získat širší rozsah vědomostí, pokládám za pravděpodobné - i když nechci vynášet konečný soud - že by doktorského titulu měli dosahovat na univerzitě.

Dlouho se hovoří o přesunu správních agend z policie na civilní úřady, jež by policii trochu uvolnilo ruce na záležitosti, jež jí více příslušejí. Myslíte, že jde o reálnou a vbrzku uskutečnitelnou záležitost?

Jistě. Jedná se o řidičské průkazy, občanské průkazy, cestovní pasy a podobně. Od policistů slyšíme někdy námitky, zejména pak od policistů dopravních, že jim takový přesun ztíží přístup do evidencí a zkomplikuje život. Ale jestli se nám podaří vytvořit státní informační systém - na který zatím nemáme peníze, ale vytvořit ho musíme - tak nebude problém kdykoli do něj vstoupit - jak pro dopravní policii, tak pro pořádkovou, či jiné složky. Samozřejmě, nutností bude určitý stupeň utajení dat, aby nemohl do systému vstupovat každý a aby nemohlo být osobních údajů občana nějak zneužito. Na druhé straně pro občana to bude znamenat, že když přijde na správní úřad, bude si moci vyřídit své záležitosti, aniž by jej úředník honil z místa na místo. Doslova u jedné přepážky.

To je komplikovaný problém, protože nebezpečí porušení zákona je v podobných případech značné. Chápu, že myšlenky na podobné sbory jsou vynuceny někdy zoufalou situací občana, který se necítí dostatečně chráněn: takže se na něj nelze zlobit. Ale my bychom měli spíše uvažovat nad tím, jak občana přitáhnout k účinné aktivní pomoci policii jako jedince, jako individualitu. K tomu, aby pomáhal občanské společnosti z hlediska její bezpečnosti, aby spolupracoval s policií. Aby nechápal policii jako orgán, jenž mu chce ublížit, ale jako instutuci, která jej chrání - navíc za jeho peníze! Ano, z jeho daní, to si vždy uvědomujme. Samozřejmě, že to od policie vyžaduje určitý způsob chování a jednání. A doufám, že progresivní trend v tomhle ohledu bude pokračovat, že těch policistů, kteří se k občanům chovají arogantně, nesprávně, bude rapidně ubývat a že se nám podaří policii přivést na světový a evropský trend, kdy policista je razantní, ale slušný. A občana respektuje vždycky s presumpcí neviny a nemá ho za zločince, sotva ho spatří na ulici.

"Prevence musí být záležitostí celospolečenskou a musí se stát předmětem pozornosti dalších rezortů, zejména školství, ale v drogových věcech i zdravotnictví."

Účinnost městské policie je skutečně velice individuální. V některých městech si je pochvalují a koordinace s prací republikové policie je dobrá, jinde slyšíme stížnosti. A někde už je města zrušila a jinde sílí tlaky, aby se spojily s policií státní. Tam narážíme na problém: ne všichni městští policisté splňují kvalifikační, fyzické, psychické a další požadavky, na nichž musí trvat Policie ČR, a proto mechanické sloučení v úvahu nepřipadá: je třeba dělat výběr podle našich kritérií. Ale rozhodně jde o otázku, jíž bude třeba se i legislativně zabývat, protože městské policie mají právě tak velké zastánce jako velké odpůrce a v řadě případů mají kus pravdy všichni. Řešením bude asi individuální přístup - a tam, kde se městská policie neosvědčuje, bychom měli přecházet na systém státní policie. A to tak, že by třeba města mohla mít možnost si za úplatu některé služby státní policie objednat. Myslím si, že by jim to přišlo podstatně levněji, než udržování vlastního sboru se vším všudy, s budovami, auty, telefony. Někde mají dokonce koně, a to je drahá záležitost. Přestože mám koně strašně rád. Řešení bude tedy zatím asi individuální a uvidíme, zda bude možné do budoucna přijmout určitá legislativní opatření, abychom zabezpečili jednotu. I když si nejsem jist, že k nějaké jednotě nutno dojít - protože když se městská policie osvědčuje, nechť zůstane a funguje. Záleží jen na konkrétním městě, aby si rozumně spočítalo, jestli náklady, jež platí, jsou efektivně vynaložené a odpovídají bezpečnostní situaci.

Ale samozřejmě, že přišla: mně se do té funkce nechtělo a byly to zvláštní okolnosti, jež mě nakonec přiměly, abych kývl. Protože jsem se stal svým způsobem obětí vydírání a každé vydírání má svou hranici. V tomhle případě pak šlo o dost špinavou záležitost, která se časem osvětlí a doufám, že ti, kdož za ní stáli, budou mít příležitost se pořádně zastydět. Ať jde o lidi ve sdělovacích prostředcích anebo kdekoli jinde. I na vysokých postech. Jsou věci, které se nedělají. Za žádných okolností. Podraz je vždycky podraz.

"Chápu, že myšlenky na podobné sbory jsou vynuceny někdy zoufalou situací občana, který se necítí dostatečně chráněn, takže se na něj nelze zlobit."

Úsporná opatření musíme udělat do několika měsíců, čekat dva roky nemůžeme. Protože rozpočet má omezené hranice a nafouknout se nedá. Státní pokladna je prázdná, růst HDP je minusový. To znamená, že naplnit státní rozpočet bude nikoli malý, ale velký zázrak. Nemůžeme počítat, že bychom dostali víc prostředků: za úspěch bychom považovali, kdybychom napřesrok dostali aspoň tolik, kolik bylo k dispozici v tomto kalendářním roce. I když to nestačilo. A jestliže chceme zlepšit například podmínky policistů, pak jenom úspornými opatřeními. Snad během dalšího roku dojdeme ke stavu, kdy budeme už moci počítat s nárůstem, protože tady zůstává otázka přezbrojení policistů, která je akutní, je tady problém vozidel, která zastarávají a opotřebovávají se. A tak dále. A měl by tu být i přirozený nárůst platů, jako v každém jiném rezortu - minimálně aspoň o inflaci, když už nebude na víc. A to jsou problémy, s nimiž se budeme dnes a denně utkávat a byl bych rád, kdyby ti, kteří pracují ve službách vnitra - ať už na ministerstvu nebo v policii - věděli, že se snažíme jejich problémy řešit, že nechceme dělat schválnosti, že pokud budeme omezeni v prostředcích, pak nikoli proto, že bychom chtěli něco škrtit, ale že to vyvstává z celkové ekonomické situace státu. Ta je špatná, to je potřeba si na rovinu říct. V rámci této situace se budeme snažit udělat vše, co bude možné.

Ptal se Jan J. Vaněk  
Foto Václav ŠEBEK