"Máte příjemnou klubovnu," rozhlížíme se po místnosti s pohodlným sezením, pianem, kontrabasem a mnoha fotografiemi napovídajícími, že tady bývá kromě starostí i hromada legrace.

"Ty obrázky jsou z našeho divadelního vystoupení v Poděbradech," směje se vzpomínce na těžce nazkoušené představení klientek PhDr. Malinová a přisedá k nám.

Jak byste stručně představila organizaci Rozkoš bez rizika?

Existujeme od 13. dubna 1992 a v naší republice jsme byli první svého druhu. Všechno začalo v Brně, kde máme i svou předsedkyni. Podle našich stanov jsme organizací, která sdružuje provozovatelky nejstaršího řemesla a odbornou veřejnost, takže máme své specialisty z oblasti psychologie, sociologie, sociální práce a další. Zabýváme se především prevencí nemoci AIDS, která má několik stupňů, a samozřejmě i prevencí před onemocněními dalšími pohlavně přenosnými chorobami.

Můžete nám přiblížit svou práci v praxi?

Prvním preventivním krokem byla distribuce informací. V roce 1993 jsme vydali brožurku s názvem Safe sex, která dává návod, jak chránit sebe i své partnery před AIDS a pohlavními chorobami. Spolu s informacemi jsme rozdávali přímo v terénu i kondomy a lubrikanty, postupně jsme přidali i informace o trhu práce, možnostech seznámení se s partnerem "mimo branži", možnostech bydlení. Snažíme se jim pomoci v osobních problémech, například hledat pro dívky ubytování.

Jaký je o vaše informace zájem?

Obrovský, protože každou ženu, která pracuje v tomto oboru jako profesionálka, zajímá, jak se různé choroby poznají, jak se léčí i jak se jim vyhnout. Začali jsme kromě SAFE SEXU vydávat také brožurku připravenou formou obrázkového comicsu, který je v české verzi orientován hlavně na Romky. Vychází ale i v dalších čtyřech jazycích: slovenštině, bulharštině, rumunštině a ukrajinštině.

Najdou u vás dívky i odbornou lékařskou pomoc?

Ano, od roku 1995 se provádí přímo na ulici testování na HIV ze slin. Pouliční prostituci věnujeme největší pozornost, ale chodíme i do erotických salonů a podobně. Tady v objektu je klubovní místnost, dále gynekologická ordinace s vlastním lékařem, takže se zde zájemkyně mohou podrobit kompletnímu venerologickému vyšetření. Kromě této ordinace máme od loňského března vlastní pojízdnou ambulanci, se kterou vyjíždíme do příhraničních oblastí a dalších míst, kde je třeba zvýšené preventivní pozornosti.

Na každém venerologickém či gynekologickém oddělení jsou, jak známo, zmíněná vyšetření prováděna běžně. Proč je podle vás tak velký zájem o vaši ordinaci?

U běžného lékaře musí dotyčná dívka vysvětlovat, co dělá. U nás nejenže nemusí nic vysvětlovat, protože tady jsou všichni na jedné lodi, ale navíc jsou veškeré nabízené služby zdarma. Zhruba šedesát procent našich klientek nemá občanství České republiky, i mnohé české občanky nejsou pojištěné, a tak si jinde musí veškerou lékařskou péči hradit. Řada z nich na to však absolutně nemá prostředky.

Které sexuálně přenosné choroby jsou v současné době nejrozšířenější?

Ze závažnějších onemocnění máme mezi našimi klientkami nejvíce incidencí syfilidy. Počty nakažených se zvyšují, protože se jedná o vysoce infekční onemocnění, které není přenosné jenom sexuálním stykem, ale nákaza se přenáší i ze sliznice na sliznici, takže se rychle šíří. Za dobu naší existence bylo zjištěno celkem 26 případů onemocnění touto chorobou, z toho jich bylo za loňský rok zaznamenáno plných 22. Jen naše nová sanitka se na celkovém počtu podílí šesti zjištěnými případy.

Svůj nesporný podíl na zdraví děvčat živících se prostitucí mají i pasáci, kteří je často nutí pracovat bez ochrany, neplýtvat časem pro nemoc a podobně. Jak s nimi vycházíte?

Berou nás jako nutné zlo - hlavně, že je nic nestojíme. Na druhé straně ale mají pocit, že jsou velmi velkorysí, když nechají dívku na dvacet minut odejít, aby se nechala vyšetřit, i když jim utíká zisk. Dneska už můžu klidně říct, že nás většinou berou vážně.

Dejme tomu, že lékař objevil u pacientky některou z pohlavních chorob. Podaří se přinutit dotyčnou, aby dodržela naordinovanou léčbu až do konce?

Pokud máme pochybnosti, používáme tak zvané jednorázovky, proto máme vyšší náklady na léky. Dlouhé léčení prostě není u převážné většiny našich klientek z mnoha důvodů možné: některé jsou závislé na alkoholu nebo drogách, jiné mentálně retardované, mají převrácený den a noc, někdy pacientky léky dokonce ztratí. Většinou odhadnete, kdy je nutné dávat jednorázové léky, které spolknou hned před vámi. Některé ženy jsou vzdělané - zdravotní sestry, lékařka z Ukrajiny a jiné, takže by byly ochotny se léčit déle. Majitel podniku je ale nutí konzumovat alkohol, což se s antibiotiky nesnáší, a zákazníci navíc kontrolují, zda se dívkám nenalévá místo alkoholu třeba čaj. "Říkejte, že máte nejraději hodně drahé iontové nápoje," radím jim. Majitel podniku tak vlastně na tržbě netratí, a tudíž dočasnou abstinenci svých pracovnic toleruje. U některých nemocí, jakou je například syfilis, však musí být pacientka hospitalizována v nemocnici.

Jak by se podle vás projevil v praxi zákon, který by případně zakázal pouliční prostituci?

Pouliční řemeslo je stánkový prodej, je to prostě jedna z forem služeb, která je dost žádaná. Mám-li být upřímná, na ulici je všechno průhlednější než tak říkajíc "za zdí", kde to může být často horší než na chodníku. Na ulici můžete s dívkou nebo jejím pasákem alespoň chvíli promluvit, ale v některém erotickém podniku vás třeba vyhodí hned ode dveří, takže se k děvčatům vůbec nedostanete. Pouličních prostitutek není ostatně tak mnoho, jak se někdy říká. Sama jsem jich na ulici v Praze napočítala nejvíc dvaasedmdesát, což je počet odpovídající standardům tohoto města - podobně jako v Bruselu a kdekoli jinde na světě.

Který problém vidíte vy sama v souvislosti s prostitucí jako největší?

Co nám nejvíc chybí, je azylové bydlení. Když k nám přijde dívka, které chceme pomoci, nemáme ji v podstatě kam poslat. Někdy mám pocit, že v tomto českém světě není vůbec brán zřetel na sociální kategorii "bezdomovkyně". Důležitou podmínkou pro resocializaci je ale především chráněné bydlení. Sehnat pro naše klientky zaměstnání s ubytováním je v podstatě spíše nemožné než výjimečné.

Často vyjíždíte do terénu jako řidička pojízdné ambulance. Spolupracujete v daném místě s příslušnou hygienickou službou, nebo si takříkajíc vystačíte sami?

Někdy se spolupráce podaří, jako například v Chebu, Klatovech nebo v Karviné, což jsou příklady z poslední doby. Je dobré, když se k nám připojí místní lékař, protože pak už mu jen odešleme léky a on pacientky sám doléčí. Snažíme se, aby se naše klientky naučily chodit k místnímu lékaři, protože se sanitkou všechna místa v republice nezvládneme.

Vaše brožura SAFE SEX, kterou jsme před chvílí prolistovali, je názorně varovné poučení. Na které otázky dává odpověď?

Tato pomůcka vychází ze zkušeností práce v oblasti prevence AIDS a jiných chorob a je vlastně volným překladem holandské brožurky, která je tam prostitutkám rozdávána. Odpovídá například na otázky: Co to je vlastně venerická choroba? Co to je nemoc zvaná chlamydie? Dá se poznat, zda je zákazník nakažen, nebo ne? Co se mnou budou dělat, když se nechám vyšetřit na venerologickém oddělení? Jak přimět i jiné ženy, aby pracovaly bezpečně?

O zmíněné informace, které se většinou v jiné formě k našim klientkám nedostanou, je velký zájem, a když se v terénu objeví nová dívka, zpravidla o nás ví velice brzy a je jen otázkou času, kdy k nám najde cestu.

     Radvana ČERVENÁ
Foto Jiří NOVÁK