Moderní symfonické končiny aneb časované bomby budou asi všude
	Léto se nachylovalo k závěru a hrozny jeřabin zářily podél cest. Na vozovce se automobilistům motali do života jednotlivci i skupinky na bicyklech. Romantické hudební motivy poletovaly nad táhle oblými vršky. A redakční vozidlo směřovalo v té atmosféře závěru dovolených za nahlédnutím do pracovních starostí policistů v historické Poličce. V městečku od prvního pohledu poklidném - v krajině, jak již naznačeno, nejen malebné, ale pocitově i hodně vzdálené současnému náporu kriminality.

Všední den tady byl od rána plný ruchu. Trhovci na náměstí kolem zlatavé barokní radnice využívali dosud příznivé počasí a zákazníků se kolem nich střídalo taktéž nemálo. Jinými slovy přiměřeně a vděčně dostatek. V malém, přesto po půlhodinkách neustálém proudu se objevovali turističtí zájemci o výšlap po 192 schodech věže kostela Sv. Jakuba ke světničce, kde se - dosti jako na vysoké noze - v prosinci roku 1890, za zvuku zvonů, narodil velký hudební skladatel český.

V bistru Pod věží se v milém prostředí, s milou obsluhou a příznivými cenami, nabízela dopolední přesnídávková bramboračka, náramným způsobem vyšperkovaná houbami, a na ulici za okny kráčela filmová legenda někdejších let, hrdina Starců na chmelu, a zasvěcení místní občané hrdě pootáčeli hlavami. Policejní stanice si utírala pot z čela. Dva muži pracovali soustředěně na nečekaném úkolu - do dvou týdnů musí být vyslechnuto na 300 nešťastných důvěřivců, kteří naletěli darebně podnikavému investičnímu fondu, který řádil napříč několika okresy. A dalšího kolegu si vyreklamovali v nedaleké Bystré, v městysku, kde tou dobou natáčel dlouhoočekávaný Návrat do ráje režisér světového jména.

Přijeli jsme zkrátka v naprosto správně zvolený okamžik. Už jenom my jsme jim tam totiž scházeli.

Vyjedené okurky, ukradený spacák

Kriminalita v rajonu Obvodního oddělení Polička tančí statisticky v posledních pěti letech od necelých 370 trestných činů k bezmála 400 větším darebnostem do roka. S objasněností kolem 55 %. Což by, vzhledem k výsledkům jinde na okrese či v kraji, mohlo být lepší. Nicméně dohánějte leckdy pachatele, když se třeba stane toto:

Tematický zájezd Kudrnovy cestovní kanceláře z Olomouce - po zajímavých kulturních akcích na zajímavých tuzemských místech - dorazil na velocipedech do Poličky. Zakempoval u koupaliště, určený hlídač setrval u stanů a strojů, ostatní vyrazili do Tylova domu, do divadla na koncert.

V pořádku se vrátili, v pohodě šli spát. Měli větší výbavu, dokonce dvě doprovodná vozidla značky Avie. A jindy zamykané tábořiště zůstalo té noci otevřené, a když se po úsvitu expedice chtěla vypravit na cestu ke hradu Svojanov, ukázalo se, že chybí 7 horských kol, i se řetězem, jenž je k sobě navzájem poutal. Bratru 61 500 korun bylo záhadně pryč, nikdo nic neslyšel, nikdo nic neviděl.

Policie se neměla čeho chytit - jisté je, že vlakem lup podle přehledu odeslaných zásilek neodešel, že pachatelů muselo být povícero, náklaďáček k tomu nutně musel asistovat alespoň jeden, odvezly by to jinak i dva přívěsy za osobními vozy. Policisté berou tuhle krádež obzvlášť velmi prestižně, věří, že odcizená kola jsou ještě někde blízko v garáži nebo ve sklepě u překupníka a že pečlivým, trpělivým úsilím nezvedence ještě dopadnou. Rovněž v létě se běžně odehrává:

Majitel chaloupky v chatové oblasti Borová - Sv. Kateřina, naposledy na Damašku, oznámí vypáčenou okenici. Dareba v objektu přespal, rybičky z plechovky snědl, okurky ze sklenice vyjedl, na horském kole z místa činu odcestoval a spacák vaťák si na památku přibral. Teď po něm pátrejte ve stopách dočista vychladlých. (Nemluvě o tom, jak smutné je ploužení se k postižené chatě čtysta metrů po pás v trávě, s brašnou technických pomůcek v jedné ruce, kufříkovým strojem pod druhým křídlem, zatímco chatař dojede terénním vozem až přede dveře.)

"Nevyhýbá se nám vůbec nic, nejvíc se opakuje majetková trestná činnost, vykrádání rekreačních objektů, vloupání do vozidel, krádeže aut a kol. Objevují se také násilné trestné činy jako loupežná přepadení (viz. Případ skončil ... v tomto čísle - pozn. red.), různé rvačky, i znásilnění. Snad kromě trestných činů vojenských tu máme úplně všechno jako podle výčtu z trestního zákona," říká vedoucí oddělení mjr. Miroslav Stodola.

Něco málo historie v mezihře

A když jste již v předsálí Českomoravské vrchoviny, mohli byste možná vědět, že jméno pozemku Na poličkách se objevilo na seznamu míst, jejichž správou pověřil král Vladislav II. roku 1167 klášter litomyšlských praemonstrátů. Dekretem Přemysla Otakara II. ze dne 27. září 1265 založeno vlastní město, dodnes s lichoběžníkovým náměstím a čtyřmi nárožními uličkami otevřeným čtyřem branám. Elipsové hradební opevnění pak vznikalo ve 14. století a jeho součástí bylo devatenácte půlválcových bašt, v současnosti postupně rekonstruovaných.

Polička od počátku sloužila na obranu zemské obchodní stezky a patřívala královnám. První byla Kunhuta. Souvislý hradební pás představuje dnes jeden ze středoevropských unikátů tohoto druhu. Měšťanský rozmach zaznamenalo město v 18. století, v následujícím věku i zde zasáhla vzedmutá vlna vlastenectví. Slavný jest např. osud zdejšího kněze-štvance J.V.J. Michla-Drašara. Naše století je poté věhlasem spjato s místním rodákem skladatelem Bohuslavem Martinů.

V současnosti - z pohledu policejního oddělení - nemá Polička a přilehlé okolí (jak tušíme, tradičně cosi jako nepříliš výbojné prostředí zapadlých vlastenců) přehnané množství podnikatelských aktivit. Ani hospodářská trestná činnost tu není vysoká (a z 61 trestných činů k počátku léta se podařilo vyřešit 60!). Jmenujme případ rozkrádání masa ve zdejším masokombinátu - rukama řidičů. Nebo hrátky s bílými koníky a v multiservisu odebíranými televizory, ledničkami, videorekordéry (se škodou přes 200 000 korun). Nebo poškozování ochranných známek textilního zboží a obuvi na tržištích ...

Do původně ideálního objektu

Obvodní oddělení Polička má jako útvar tzv. 3. typu necelého půldruhého tuctu lidí. A na starosti dvě města (sedmitisícovou Poličku a zhruba čtyřtisícové Bystré), k tomu 20 samostatných obcí se starosty. K Jihomoravskému kraji do nejvzdálenějších dědin (Hlásnice, Trpín) to mají až 40 km. Krásný členitý, rekreační kraj zahrnuje mj. dvě chráněné krajinné oblasti (Žďárské vrchy - povodí Svratky a vedle toho povodí řeky Křetinky).

V šedesátých letech vybudoval někdejší okres pro tehdejší VB sídlo, jež se po územní reorganizací stalo mateřinkou. Na přelomu let 1993 a 1994 se sem policisté ovšem vrátili. Objekt s novou fasádou, dlužno říci, skýtá téměř nevídané zajištění pro policejní práci a půlka kraje, ne-li půlka republiky, by mohla závidět.

Chlapi jsou po dvou i sólově v kancelářích, budova má čtyři velké garáže, dvě menší, nechybí zázemí pro psovoda s pěti psími kotci atd. Tým je sehraný - a usazený - a fluktuace se v něm zřejmě příliš nenosí. Mají mezi sebou kluka, který slouží tři roky i policejního matadora před důchodem. Půl na půl jsou to místní občané a dojíždějící obyvatelé z blízkých vesnic.

Vedoucí nastupoval do služeb zákona v roce 1972, po vyučení ho lákal stejnokroj a policejní služba dostala přednost před armádou, protože měla hustší síť útvarů - a jemu, rozenému ve Svitavách, se nikdy nechtělo trvale dál od kopečků důvěrných z dětství (film Všichni dobří rodáci točil pan filmař Vojtěch Jasný náhodou v Bystré - pozn. red.).

"Vždycky jsem chtěl pomáhat lidem," zamýšlí se major Stodola. "A to, co děláme, je pořád práce s lidmi a pro lidi. Kdyby naše pracovní činnost nesplňovala mé původní představy o tom, čím se chci profesně zabývat, tak bych ji dávno nedělal. - Protože moji kolegové, až na malé občasné výjimky, vykonávají svou práci dobře, předpokládám, že mají zájem o službu stejný jako já, že je podobně jako mě lákala ta uniforma a že tedy tuhle práci chtějí dělat dál. Nevím aspoň o nikom, kdo by uvažoval o odchodu do civilu, třeba kvůli podnikání!"

Když jsme se zajímali o finty na tmelení kolektivu, nabídl vedoucí oddělení hezkou myšlenku. Každoročně pořádají společnou schůzku i s manželkami - každá si totiž někdy myslívá: Ten můj je na tom nejhůř, musí nejvíc sloužit. Mají-li možnost probrat své nářky s ostatními, zjistí, že jsou na tom nejhůř všechny! Chlapi slouží stejně, proti měsíčnímu plánu nějakých 180 hodin odvádějí běžně mnoho času nad předpoklad. Pokud se totiž chcete práce zhostit co nejlépe, pak musí pokaždé padnout nějaké přesčasy na oltář vlasti

A potom: policistou zůstává člověk i ve svém volnu. Což zvláště vědí - a v dobrém využívají - lidé z venkovského života.

Časované drogy a nová galérka

Sezony pro větší nebo naopak ustupující kriminalitu policisté v Poličcenijak zvláště nerozlišují. Trestné činy se průběžně objevují pořád. Chaty - bez ohledu na to, jsou-li na odlehlých místech - se stávají terčem vloupaček v každé roční době. A je s podivem, jak často nejsou pojištěné a jak nákladné v nich bývá vybavení. Televize za 17 000, hifivěže, satelity, motorové pily, sekačky, je tedy jasné, že škody při krádežích rok od roku neustále narůstají. (A jistý nezájem majitelů o vlastní věci nadále překvapuje.)

Zlodějinu v mnoha případech provozují "cesťáci", kteří jsou "na šňůře" po několika sousedních lokalitách a které lze teoreticky zastavit častějším pohybem v terénu. Ten si ovšem říká o šikovnější - speciální - dopravní prostředky.

Nicméně koncem léta přihodilo se: Vedra vyhnala maximum lidí na koupaliště a k rybníkům a policejní služba dostala oznámení o krádeži peněženky. Chlapi vyjeli k případu jako obvykle, provedli šetření a na místě se jim podařilo zajistit pachatele. Měl u sebe dokonce ještě jednu jinou portmonku, nestíhal se všeho okamžitě zbavit. Vyslýchat ho policisté ale nemohli, protože bylo po pracovní době a k zastižení nebyla sociální pracovnice z městského úřadu, ani žádný pedagog. Což se nedalo obejít, lapka byl nezletilý!

Výslechem další den se prokázalo celkem šest krádeží peněženek ze svršků a kabelek odložených u koupaliště. Cennější mnohdy byly samotné peněženky než obsah v nich, první delikt dítěte z rozvráceného manželství lákal vidinou dvaceti či padesáti korun na kolu nebo zmrzlinu od Algidy.

V rámci prevence kriminality udržuje obvodní oddělení kontakty s řediteli místních škol, dva policisté mají úsek mládeže přímo v popisu práce. Vloni za pololetí řešili 4 trestné činy spáchané dětmi, letos jenom 2, u mladistvých pachatelů vloni 9 a letos už 25 trestných skutků. Obavy, že městu a okolí vyrůstá nová galérka, asi budou na místě.

(Když o galérce, tak jiná čísla: V tomto roce měli v Poličce dosud 50 trestných činů spáchaných recidivisty, známými firmami, pravidelnými "klienty", co se točí pořád dokola mezi trestem a krátkým volným nadechnutím. Pracují věčně stejně, pokaždé je nepochybné, že to udělal zrovna zase třeba Franta Kuňka. A bývají to i bezdomovci, takže opět na zimu s něčím přijdou, aby se dostali pod střechu.)

Vloni se na obvodě objevil velký případ výroby a šíření drog. Podnikavec z Prahy obsadil domek po rodičích, spustil darebnou alchymii a do svých kšeftů zatáhl pěknou řádku místních lidí, někteří spoluviníci dosud sedí, jiní se z výkonu trestu pomalu vracejí.

Momentálně drogová problematika na povrch neprosakuje, policejní stanice je ovšem přesvědčená, že to jako časovaná bomba někde v rajonu stejně dříme. "V naší podhorské oblasti," uzavírá Miroslav Stodola delší společnou rozpravu, "potřebuje člověk člověka možná spíš než jinde a snad proto násilí a brutality, jak se o tom mluví třeba ve velkých městech, tady ani nepřibývá. Ne že by se u nás lidi neprali, dovedou to i manželé a třeba i důchodci. Ve věku sedmdesát a sedmdesát tři let se nám před časem dva dost krutě chytili, byla z toho přeražená pátěř, ale k soudu to nakonec nešlo."

Útoky na veřejné činitele se tu odehrávají víc slovně než jinak, loupežných přepadení s použitím zbraně, jak už jsme si řekli, je tady taky málo, takže, řeklo by se, poklidno venkovského domova. Přesto jsou v práci policistů vždycky nějaké rezervy, pořád je co zlepšovat - a někdy se k tomu hodí i to příslovečné policajtské štísko ...

*  *  *

Z věže kostela si návštěvník mohl přehrávat pocity kluka, který do svých dvanácti let z toho rodného hnízda téměř nesestupoval. Jenom nadechoval hudebnost svého města v bezpečí starého kamenného hradebního zdiva. Ve známém už bistru se podával skvělý kuřecí řízek se zapečeným sýrem. Pan Vladimír Pucholt a Emilie Vašáryová a další z filmového štábu nejspíš někde v hotelu zaslouženě odpočívali po natáčecím dnu. I pohyb kolem trhovců umdléval. Stín barokního morového sloupu si protahoval šíji. A s pokročilým odpolednem šly u zelinářky poblíž kostela celkem na dračku veliké melouny. - My, jak jsme přitom byli, též jsme na cestu zpátky nakupovali.

Jaroslav Kopic  
Foto Václav ŠEBEK  

P.S. Proč dnešní titulek s hudebním symfonickým přívlastkem a též s označením moderní? - Protože jsou tam na úpatí vrchoviny lidové melodie cítit - a slyšet - ve skloubení s vážnou muzikou Martinů skoro nahlas. A taky proto, že je to prokazatelně kraj novodobého odpočinku, aktivních chalupářských, chodeckých i cyklistických zájmů a výletů, za nimiž se k Poličce - v duchu současných módních trendů - sjíždějí Pardubáci, Brňáci i obyvatelé z Ústí nad Labem nebo - pochopitelně - z Prahy.