Sobotní večer padá na městečko znenadání, rychle a neodvratně. Historické náměstí Zachariáše z Hradce zůstane potemnělé a náhodný návštěvník sotva tuší krásu okolních měšťanských domů s dlouhým chodníkem ukrytým pod oválem podloubí. Z příšeří letitého městského centra vystoupí po chvilce před trpělivý zrak příchozího silueta zámku, vedle pak věže kostelů sv. Jakuba a Jména Ježíš, před nimi Mariánský sloup a kašničky Silén a sv. Markéta. Jsme na horním konci kdysi dávno vodní pevnosti s gotickým hradem a čilejší život jeví v tuto prochladlou chvíli jen okna jakési hospůdky.
Uvnitř je skutečně živo. Částečně oddělené prostory hlavního šenku, Šatlava, Nostalgie, U supa nebo Casino, mají stylové doplňky - třeba v rámečku zavěšené Vysvědčení chudoby či pod stropem na mříži odpočívající figuru dobrodruha v typicky proužkovaném ohozu - a každý, kdo sem vejde, okamžitě obdrží jídelníček s jedinečným oslovením: Vážení hosté, je nám potěšením, že Vás můžeme uvítat v naší restauraci U Zachariáše. Uděláme vše pro Vaši spokojenost a případné splnění Vašich speciálních přání. Přejeme si, abyste strávili v naší restauraci mnoho příjemných chvil ...
Takové může být jedno setkání s malebným městečkem Telč mimo turistickou sezonu.
(Faktická pozn.: Telč leží poblíž staré cesty z Vídně do Prahy, přesně na polovině cesty, a rovněž nedaleko silničního tahu od Brna k Českým Budějovicím. Datum založení města je neznámé, nejstarší spolehlivá informace o Telči pochází z období let 1333 - 1335, kdy celá oblast patřila českému králi Janu Lucemburskému. Po roce 1339 vlastnil město rod pánů z Hradce, ti jej proměnili v renesanční skvost. Jádro města je Městskou památkovou rezervací, která byla roku 1992 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.)

Vydatně probírané
sousto pro bulvární
média

Přestože působí Telč - ať za vysokého léta či v náladě zimního spánku - poklidně a mírumilovně, má místní policejní oddělení v záznamech pestrý přehled událostí. Pro policisty mnohdy běžných, ale i výjimečných. Mezi ty nevšední - a v paměti dlouho velice živé - patří například průběh služby z 16. června 1998.

Po několika málo hodinách odpolední služby přijali tehdy telčští policisté hlášení operačního střediska v Jindřichově Hradci - ve směru od Studené jede zřejmě k městu vozidlo Škoda 105 s tou a tou espézetkou a v něm osoba podezřelá ze závažné trestné činnosti. Měl to být ozbrojený muž. Dozorčí spolu se službukonajícím parťákem ihned vyjeli kousek před městskou zástavbu k nejpříhodnějšímu místu pro zastavení nahlášeného auta. Po chvilce opravdu přijel automobil, který policisté zastavili. Dvě ženy nechali po kontrole dokumentů odjet. Muže, vydávaného řidičkou za stopaře, zajistili, protože jeho pasem doložená totožnost souhlasila se zprávou sousedního okresu.

Zadrženého chlapíka převezli do Telče na Obvodní oddělení PČR. Jeho osobní prohlídka se odehrála bezprostředně po zastavení vozu a neobjevila u něj žádnou zbraň. V hale policejní budovy ho usadili pohodlně u stěny k topení. Pravou ruku měl v želízkách. Veškeré věci, včetně nákupní kabely, v níž byly navrchu pracovní modráky, ležely přes tři metry z jeho z dosahu. V té době ještě nebyl v objektu speciálně vyčleněný a upravený prostor pro předběžně zadržené. Oba policisté se potom odešli poradit s počítačem do přilehlé služební místnosti za otevřenými dveřmi. Z moderní techniky vyjelo, že dotyčný je vskutku v celostátním pátrání kvůli několika loupežným přepadením. Převážně se zbraní v ruce. Jednalo se o poštu, o benzinová čerpadla. Dále počítačová technika prozradila, že už byl v minulosti ve výkonu trestu a že se na svobodu vrátil někdy zjara. A vyhodnocování rejstříku zadrženého kvítka bylo náhle přerušeno.

V okamžiku, kdy dozorčí seděl nad klávesnicí a druhý uniformovaný muž se nad ním skláněl k obrazovce, zjevil se - jako příslovečný duch nebo chcete-li jako David Copperfield - před chvilkou kovovými pouty zajištěný chlápek ve dveřním otvoru. V napřažené ruce držel pistoli. Ta na žádný pád nepřipomínala plynovou zbraň nebo bakelitovou atrapu či umělohmotnou repliku. (Ukázalo se, že to byla funkční devítka.)

Útočník mířil na sedícího muže a stačil ze sebe vyrazit: Tak a teď ... - Poněkud do dveří bokem natočený stojící policista, který byl k vetřelci nejen blíž, ale měl osudově také volnější ruce, sáhl bleskurychle po služební zbrani a v pohotovém sebeobranném zákroku vystřelil. Srazil podezřelého pachatele zásahem do hrudi. Odkopli útočnou zbraň, volali pro záchranku.

Přes téměř okamžitou odbornou pomoc zraněný při oživovacích pokusech zemřel. Na chladné trubce u radiátoru zůstala viset neodemknutá klepeta.

Byly toho plné sdělovací prostředky. Zvláštně redakce bulvárních médií se tomu věnovaly se šťavnatými komentáři. Výsledky vyšetřování policejní inspekce, podrobné zvážení a zanalyzování celého průběhu mimořádné akce, prokázaly použití zbraně jako naprosto oprávněné.

Dopravní přestupky
versus majetkové
delikty

Obvodní oddělení Policie České republiky sídlí pár kroků od velkolepého náměstí, nad zeleným parkánem, v budově někdejší synagogy. (Restituční práva se dosud řeší, starosta - a v jedné osobě i nově zvolený senátor - Václav Jehlička by rád policisty přesídlil do snového areálu integrovaného záchranného systému, leč peněžní krytí je nutné dál vymýšlet.) Pro policejní práci tu nejsou nejhorší podmínky, příkladně celu pro předběžně zadržené zde již dokázali zřídit. Snad jenom parkování služebních vozů na chodníku nad historickým mostkem - a v pěší zóně - je poněkud nervní. A v zimních chladech též ne vždy "operativní".

Policejní obvod je přitom značně členitý. Vedle sedmitisícové Telče do něj spadá 55 obcí, z nichž pouze Stará a Nová Říše a Mrákotín mají každá bezmála tisícovku obyvatel, vše ostatní jsou malé a ještě menší vesničky. Nejzapadlejší leží za horami za lesy, za Javořicí, nejvyšší horou Vysočiny. Kriminalita se v končinách zdejších poměrně stabilizovala, i když v loňském roce jenom v důsledků krádeží téměř o čtvrtinu přibylo trestných činů. U přestupků statistika vzrostla o hrozivých 80 %!

Podle policistů je to dáno polohou, těsným sousedstvím se dvěma významnými dopravními tahy a s tím souvisejícími častými - zejména v letních měsících - nájezdy pachatelů. Až ze severní Moravy nebo ze západních Čech. Čerstvě minulý rok převažovaly krádeže vloupáním do osobních aut, častým cílem byly felicie.

V létě se přeplněné město tradičně potýká s dopravními přestupky a za situace, kdy Městská policie v Telči skončila, padají veškeré starosti na sotva půldruha tuctu chlapů PČR. Radní by je rádi viděli víc u parkovišť a na místech s dopravními potížemi, oni cítí jako společensky samosebou závažnější práci při dohledávání a objasňování například větších majetkových trestných aktivit. Správná míra všeho, uvážlivá dělba práce musí pak být nutně jedinou cestou.

Pracovní tým je zpola v nejlepších středních letech, zpola domácí místní, takže bývá velmi v obraze vůči trvale žijícím "klientům". A může se tudíž stát, že policejní auto vyrazí do rekreační oblasti, kde v rychlém tempu někdo prochází chatkami a odnáší si suvenýry bez souhlasu majitelů, a když zahlédne známou firmu, má hned první podezření. Když se vzápětí vysvětlí, že nezaměstnaný pan - říkejme mu pomocně Brynda - právě odhodil do škarpy igelitovou tašku s ukradeným materiálem, lze snadněji prokazovat další případy. I ty se značným zpožděním oznámené.Jindy k úspěchu nahrává rovněž část potřebného štěstí. Podpraporčík Pavel Koudela, od loňského jara vedoucí oddělení, by mohl vyprávět. Zrovna před rokem, 9. ledna v 11:15 došlo v nedaleké Želetavě k přepadení benzinového čerpadla, za použití střelné zbraně. Přes operační středisko v Třebíči přišla přes Jihlavu zpráva o tom, co se stalo a že pachatel odjel favoritem červené barvy. Předpokládané únikové směry zahrnovaly i komunikaci na Starou Říši.

Telčští tedy neodkladně vyjeli k velké křižovatce. Ovšem ještě ve městě dávali přednost vozidlům na hlavní ulici a mezi nimi byla rudá Škoda Favorit. SPZ kýženého auta nebyla hlášená, přesto se za autem zkusmo pustili. Předjeli ho a zastavili. Klasicky zkontrolovali řidiče i vůz. Nic nenasvědčovalo mimořádné situaci. Muž byl od Příbrami, vypadal jako normální cestovatel z dáli. V kufru brašna, khaki bunda, taktéž uvnitř vozidla běžný cestovní nepořádek. Pak ještě požádali řidiče, aby jim ukázal obsah přihrádky před místem spolujezdce. Všichni obešli stroj zprava, majitel se nahnul do vozu, otevřel palubní desku. Opět obrázek obvyklého motoristického herberku s automapou, hadrem na sklo. Jenom kousek pistole tam odspodu vyčuhoval navíc!

A už to běželo ráz na ráz. Nesahejte na to, ruce na kapotu. Následovala osobní prohlídka, zajištění muže i vozu. Spolupráce s třebíčskou kriminálkou. Identifikace pachatele personálem čerpadla, přiznání pachatele. Měl pedantsky na mapě republiky zakroužkované "vytěžené", tedy "aktivně navštívené" benzinky i ty zatím jen plánované. Bral to z domova jako jistou okružní jízdu. A vlastně to možná nebyl úplně špatný chlap. Nevyšlo mu podnikatelství, sháněl rychle peníze. Asi by nikdy nachystanou zbraň proti jinému člověku nepoužil, domýšleli se policisté, jež slavnostně přijali na radnici a jež kupodivu oslavoval i nejbližší tisk.

O městečku se jinak píše každý rok kvůli vzletům horkovzdušných balonů (je to pohled pro malíře - desítka barevných bublin nad historickým jádrem města obklopeným trojicí rybníků), nebo kvůli folkovému festivalu Prázdniny v Telči, na který se sjíždějí největší hvězdy tuzemské písničkářské scény (minulého léta se auditorium na vyprodaném, až přehuštěném zámeckém nádvoří nadchlo koncertem skupiny Spirituál kvintet, o nichž je známo, že ze zásady v létě nikdy nevystupují). Publikují se také zprávy a zajímavosti o zdejším filmování. V předešlém roce zde natáčel režisér Troška pohádku, vykryl zámek dalšími štíty domů. Koprodukce s Angličany vyvolávala zase atmosféru Velké francouzské revoluce a na náměstí se na krátký čas zjevila maketa korábu - a mezi herci byl mimo jiné představitel Doyla ze seriálu Profesionálové.

Zástupce vedoucího místních policistů podpraporčík Jiří Borkovec říká, že vypomáhat při odklánění dopravy nebo asistovat při záběrech s velkými počty komparsistů se už pro ně stalo skoro všední součástí výkonu služby. Stejně jako řadě stálých obyvatel ani nepřijde, v jak kouzelném prostředí prožívají svůj každodenní život.

A vůbec: Viděli jste film Město andělů? Není to o Telči, ale Telč by mohla být andělským městem. Stačí si tam někdy zajet na letmou návštěvu. A případně pohlédnout někde na její erb. - Mnozí tam už zamilovaně uvízli ...

Malý dovětek:

Prošetřování nešťastného incidentu ve vestibulu telčského oddělení PČR vedlo k závěru, že zadržený měl pistoli ukrytou pravděpodobně v kanadách naspodu v kabele, pod motoristickou helmou, policejní bundou a dalšími svršky, a protože k loupežím sám používal želízka, jistě s nimi dovedl obratně zacházet, povolil si je a vysmekl se z nich ...Po dvou týdnech se ovšem objevila ještě jiná souvislost. V okolí Staré Říše začalo docházet k vykrádání rekreačních objektů, přímo v obci někdo udělal prodejnu a školu - během čtyř dnů pět vloupání. A do toho v neděli volal jihlavský majitel chaty: nepředpokládaně se vrátil na předtím již dvakrát vykradenou chalupu a znovu bylo násilím otevřeno. Nejspíš pachatele vyrušil. Policisté zavolali pro psa. Stopa byla horká, vedla k lesíku, kde byl zadržen muž. I v tom sehrál pes svoji roli, neboť poberta se dobře maskoval ve skrýši, byl ozbrojený noži a do rukou policie se mu zprvu moc nechtělo.

Našly se u něj cigarety z Jednoty, věci z krádeží v chatách, ale také lísteček s kontaktem na mrtvého loupežníka. Policisté se vyptávali na kdeco a přitom vyšlo najevo, že se ti dva znali z krimu. Domluvili se dokonce na spolupráci, ale parťák se pořád neozýval. Když zadrženému z lesa prozradili, co se stalo, rozezpíval se. Kamarádíček zpoza katru prý prohlašoval, že se do vězení už nikdy nevrátí. Že se postará, aby ho policajti už nikdy do chládku nedopravili. Proto si opatřil zbraň. Byl odhodlaný udělat cokoliv ...

K podobným informacím se novináři již příliš nevraceli a nevyslovovali. Zvláště ne ti z bulváru!

Připravil Jaroslav Kopic  
Foto Václav Šebek