Mít les je štěstí, záviděla jsem donedávna své přítelkyni restituční dar po předcích a nářky, že je s ním plno starostí, jsem brala s nadhledem bezzemka. Musí to být nádherný pocit: člověk sbírá své houby, do knedlíků cpe vlastní borůvky a špekáčky opéká na dříví, které mu připravil už pradědeček. Pokud nenapadne les kůrovec nebo jiný zhoubný hmyz, je to radost. Nikdy mne nenapadlo, že les může neodvratně napadnout i člověk...

VYLOUPENÉ LESY

Zvlněná krajina Českomoravské vysočiny je nádherná v kteroukoli roční dobu. V polovině ledna, kdy jsme mířili za policisty do Polné na Jihlavsku, měly zázračně zdravé stromy bohatých lesů bílé čepice a na netknutém čerstvém poprašku by si užil každý stopař: zajíc, pták, srnka, nejrůznější otisky zdobily sněhový koberec. Jen lidské šlépěje chyběly. Ráj civilizací sotva dotčené přírody je však jen zdánlivý. V Polné nás o tom za malou chvíli přesvědčil kpt. Zdeněk Kratochvíl, vedoucí místního obvodního oddělení PČR. Stalo se to 22. října loňského roku. Pan H. je Čech, který žije ve Vídni a v restituci dostal zpět les nedaleko Polné. Právě na podzim se na něj přijel podívat a nevěřil svým očím. Na čerstvě vykácené mýtině, která se před ním objevila, chybělo dřevo nejméně za dvě stě tisíc korun.

Policisté z Polné se s něčím podobným dosud nesetkali - přesto se jim podařilo najít muže, který měl neuvěřitelnou zlodějnu na svědomí.

Dotyčný chlapík byl velice podnikavý, takže i do kolonky zaměstnání si psal "podnikatel". Toho času se mu podařilo v jeho firmě vydělat osm set tisíc korun, které nemínil ztenčit o daně. Když koupí les, může peníze vykázat jako vynaložené náklady, takže jeho výdělek bude v podstatě nulový a finanční úřad má tudíž smůlu. Podnikateli se podařilo zjistit, že jistý pan H. přemýšlí o tom, že by les prodal, ale že v severních Čechách existuje ještě další spolumajitelka. Aniž pan H. ve Vídni tušil, že jeho les má již téměř nového majitele, sázel podnikatel na telefonát s paní ze severních Čech. Předběžně vyřčená cena případného prodeje zněla na jeden milion korun. Podnikatel měl ale k dispozici, jak později uváděl, o dvě stě tisíc méně. Věděl, že paní ze severu Čech na Vysočinu hned tak nepřijede, a tak se rozhodl, že si oněch chybějících dvě stě tisíc vezme ze svého budoucího lesa. Zjednal si těžební společnost a kus zdravého lesa vykácel. Z obchodu ale nebylo nic: pan H. les neprodal a pachatel se musel ze škody zpovídat. Kdyby pozemek opravdu koupil, měl by o pár kubíků dřeva méně on sám, divil se později.

"Tady byly pěkné, rovné stromy," ukazuje nám smutnou mýtinu nstržm. Stanislav Mátl. "Měly v průměru okolo padesáti centimetrů, ale některé smrky měly i kolem sedmdesáti," sedá si do dřepu, aby spočítal léta na kmeni poraženého stromu, který ještě nikdo neodvezl. Když se policistův ukazovák přiblížil k samému středu letokruhů, bylo jich sto šedesát pět. Kdo asi sázel před stopětašesáti léty dodnes zdravý smrk?

Na každé pokácení stromu, byť by rostl na vlastní zahradě, musí mít člověk povolení. Divíme se později v kanceláři kpt. Zdeňka Kratochvíla, vedoucího obvodního policejního oddělení v Polné. Souhlasí s námi a potvrzuje, že podobné nařízení dosud nikdo nezrušil, protože má stále své opodstatnění.

Případ na podzim vykáceného lesa se dusud vyšetřuje. S novým rokem však přišel další, shodou okolností vůbec první letošní případ polenských policistů: oznámen byl 4. ledna 1999.

Kus lesa se vrátil v restitucích i doktoru práv z Prahy, který má nedaleko Polné kromě pozemků i chalupu. Onoho dne přišel ke svému lesu a bylo mu do pláče. Na kraji lesa leželo na hromadě vykácené zdravé dřevo za dobrých sto sedmdesát tisíc korun. Policisté, hned jak se o krádeži dozvěděli, přijeli k lesu a čekali, kdo si pro vytěžené dřevo přijede. Štěstí měli hned druhý den. Zaměstnanci pily Pátek z Polné nevěřili, že naletěli podvodníkovi, vždyť zákazník vypadal tak věrohodně a jeho objednávka byla řádně stvrzena. Muž, který si jejich služby objednal, ještě nabádal, aby si s odvozem pospíšili, protože dneska se, jak řekl, strašně krade a někdo by je mohl o dřevo připravit.

Tenhle pán byl zřejmě v podobných obchodech profesionál. Přišel k lesu, vytipoval si místo, které by se mu hodilo, a kus odtud si dokonce koupil od bezdomovce, kterého těžko kdo najde, několik topolů. Když se jeho krádež provalila, tvrdil, že si těžební společnost speltla lokalitu.

"Dopadlo to tak, že jsme dřevo doktoru Somrovi zajistili dříve, než ho stačili z lesa odvézt. Pila Pátek tak zaplatila správnému majiteli. Pachatel se později trapně vymlouval, že si spletl lokalitu. Jak si ale může splést pár topolů s hektarem smrkového lesa?" diví se nahlas znovu šéf policistů v Polné.

I tento případ se dosud vyšetřuje, a tak bližší podrobnosti, které by byly jistě zajímavé, zatím nemohou policisté prozradit.

"Jak je možné, že někdo vykradl takový kus lesa, aniž by si toho kdo všiml?" ptáme se po návratu z lesa - stejně smutného a zmrzačeného jako byl předchozí - kpt. Zdeňka Kratochvíla.

"Když půjdete krást vánoční stromek, tak vás každý chytí, protože jste nápadní: pižláte kmínek, rozhlížíte se, zahodíte ho, když někdo jde. Když ale přijdete do lesa, kde jezdí traktor, stahuje klády, nebo solidní dřevařská firma nakládá kmeny na auta, samozřejmě vás nenapadne, že dotyční kradou. Jak jsme se na obou případech přesvědčili, kradou dokonce, aniž to tuší, protože skutečným zlodějem je někdo úplně jiný."

"U podobných krádeží není zřejmě jednoduché vyčíslit napáchanou škodu?" zajímáme se.

"Vyčísluje se v podstatě jen hodnota dřevní hmoty, to znamená množství dřeva, jeho stáří a kvalita. V posledně uvedeném případu se zřejmě budou muset dokonce pachateli odečíst ze způsobené škody náklady za vytěžení lesa, tedy to, co zaplatil těžební společnosti. Skutečnou škodu ale nikdo nepostihne. I za normálních okolností máme v našem kraji mnoho polomů, a tak když někdo neodborně otevře les, mohou lehnout stovky kubíků dřeva nejen v něm, ale i v sousedních lokalitách."

ZLODĚJI NEKRADOU JEN STROMY

Obvodní oddělení v Polné je nejen členitě rozlehlé, ale práci ztěžuje policistům i jeho umístění. Jejich rajon patří k Jihlavsku, zároveň však leží i na pomezí okresů Ždár, Havlíčkův Brod a Třebíč, takže pachatelům stačí pouhý mžik a jsou na jiném teritoriu.

Policisty v Polné nejvíce zaměstnává, tak jako na mnoha jiných policejních obvodech, majetková trestná činnost. V loňském roce tady řešili celkem 183 různých trestných činů, z čehož se jich podařilo téměř šedesát procent objasnit, a navíc se zabývali i dvěma sty přestupky.

Zdejší nádherný kraj, zejména kaňon okolo řeky Jihlavy, kde stojí celá chatová městečka, mají zloději rádi. Hlavně mimo sezonu jsou policisté spolu s psovodem z Jihlavy na hlídkách velice často, někdy dokonce hlídají i přes noc. Právě při takové službě se jim podařilo zachytit pachatele dříve, než stačil s nakradenou kořistí nenávratně zmizet.

"Co vám přinesl kromě vykradeného lesa nový rok?" ptáme se kpt. Kratochvíla ve chvíli, kdy kalendář ukazuje 27. leden. "K dnešnímu dni máme zapsaných třináct věcí. V poslední době se nám tady začala rozjíždět vloupání do prodejen. Za poslední měsíc byly vykradeny ve vesnicích v okolí Polné už tři. Podobné případy vyšetřují i kolegové v okresech Pelhřimov, Žďár, Jihlava a Třebíč, kde se vloupali dosud neznámí pachatelé zhruba do padesáti prodejen."

Polná není oddělením, které by zvlášť zaměstnávaly násilné trestné činy. V loňském roce však policisté zaznamenali dvě loupežná přepadení. V prvním případě dovezl taxikář do města jakéhosi pána se slečnou. Neznámí pasažéři řidiče při vystupování ohrožovali, a když mu sebrali tržbu, utekli. Policisté zjistili, o koho se jednalo, a nejspíš by se jim i podařilo dotyčným loupež prokázat, nebýt toho, že se jednalo o cizince, kteří hned druhý den po svezení taxíkem opustili naši republiku.

Místem druhého přepadení byla vrátnice firmy vyrábějící dýhované dveře. Šestadvacátého listopadu nad ránem našel kotelník svázaného vrátného, kterého předtím ohrožovali tři pachatelé zbraní. Zatímco jeden ho s pistolí v ruce hlídal, další našli ve správní budově peníze, videokameru, počítač... Tento případ ze sklonku minulého roku ještě stále policisté vyšetřují.

Z oken opravené barokní kaplanky, patřící kdysi k děkanskému úřadu, mají policisté výhled přímo na chrám Nanebevzetí Panny Marie a vedle něho i na kousek historického Husova náměstí, kde je takřka každý dům historickým klenotem. V klubovně se zastavíme u několika trofejí, které napovídají, že chlapíci z tohohle oddělení jsou pro své fotbalové soupeře tvrdým oříškem. Možná je to i tím, že kpt. Zdeněk Kratochvíl je nejen fotbalovým funkcionářem Slavoje Polná, ale také trenérem starších žáků. Jeho svěřenci kopou první A třídu krajské soutěže a jeho podřízení jsou podle vystavených ocenění téměř stejně hbití. Pro lepší kondici nyní budují na svém oddělení vlastní posilovnu.

Procházíme kancelářemi. Velitel by byl rád, kdyby jich mohlo být na oddělení v Polné víc. Sám byl před časem mezi těmi, kterým se podařilo prosadit, aby byli ve hlídce vždycky dva policisté. Při stále stoupající zákeřnosti a brutalitě pachatelů je poněkud nerozumné, když vyjíždí například na narušený objekt jen jeden muž.

MĚSTO PLNÉ POKLADŮ

Polná je historicky téměř tak cenná jako třeba Telč. Kdysi dávno sem rád jezdíval například král Jiří z Poděbrad, pamětní deska připomíná, že tu žila kromě jiných významných osobností i Božena Němcová. Polná je městem, kde byla již nejméně od sedmnáctého století organickou součástí města židovská komunita. Historie tu dýchne na návštěvníka na každém kroku a když zmíníme zámek, starou školu, která je součástí místního muzea, židovskou synagogu nebo některý ze tří zdejších nádherných chrámů, budou se místní lidé divit, proč jsme řadu jiných pamětihodností nevzpomněli.

Starobylá radnice města stojí - jak jinak - na historickém Husově náměstí. Starosta města Polná Jindřich Skočdopole si našel mezi několika naléhavými objížďkami i chvíli pro náš magnetofon.

"V lese se kradlo od nepaměti. Setkal jste se ale někdy s podobným rabováním lesů, jaké nedávno řešili policisté v Polné?"

"Ne, to si rozhodně nepamatuji a použít pro ty případy slůvko drzé je slabý výraz. Je nepředstavitelné, že si někdo dovolí vyrabovat les tak, že vytěží dřevo, připraví si ho k silnici a majitel, který přijde, je bezradný. Doktoru Somrovi se podařilo za výrazné pomoci policie v poslední chvíli ještě alespoň něco zachránit. Krátce po Novém roce mne navštívil, aby poděkoval za práci policie. Byl prý velice mile překvapen, jak rychle s ním spolupracovali bez ohledu na den či noc. Jeho chvála mne potěšila, protože na policii existuje vždy několik pohledů. Já osobně nejsem ve své funkci dlouho, ale žiji tady ve městě, a tak se s prací policie nesetkávám nově."

"I od policistů jsme slyšeli, že se s radnicí dobře domlouvá."

"Pro pomoc policie se obracíme poměrně často - například při zajišťování pořádku při velkých akcích, které bychom sami těžko zvládli. Naše kulturní středisko pořádá koncerty, které překračují rámec širokého regionu, takže na rockových koncertech je třeba kolem tří tisíc návštěvníků."

"Co vy sám očekáváte od policistů v Polné?"

"Především každodenní práci, při které budou dávat, tak jako nyní, přednost prevenci před represí. V mnoha případech, mám na mysli třeba krátkodobé nevhodné parkování a podobně, může být domluva účinnější než pokuta. Dobrý policista by měl umět rozlišit prohřešek od úmyslného porušování norem. Někomu se zdá práce policie v menším městě jednodušší, protože je tam menší nápad trestné činnosti. Ve velkém městě je ale určitá anonymita a policistovi stačí sundat uniformu, aby byl jako každý jiný, zatímco tady je na něho vidět i mimo službu, on musí žít neschován mezi lidmi tady, musí dodržovat zákony více než ostatní."

Na naši poslední otázku, co že dělá starostovi Polné radost, dostáváme odpověď, že město samé. Starosta doufá, že se podaří Polnou ještě lépe propagovat, aby její pamětihodnosti a kulturu, kterou nám naši předkové zanechali, poznalo co nejvíce lidí a zve nás na široko daleko známou zářijovou Mrkvancovou pouť, při které je ve městě vždycky jaksepatří rušno.