Stížnosti kráčí světem od počátku věků. Když maličký, leč pozoruhodně lstivý Hermés ukradl Apollónovy krávy, vytáhl jej stříbroluký bůh z kolébky a s trpkým protestem přivedl k otci Diovi na Olymp. Ve starozákonním pojetí historie si už první člověk jménem Adam stěžoval na osamělost a patriarcha Abraham neváhal připomenout Hospodinovi, že přes pokročilý věk ještě stále nemá dědice. Zmíněné stížnosti byly prozkoumány, shledány oprávněné a bylo jim vyhověno.

Kritické připomínky k práci policie bývají oprávněné přibližně z dvaceti procent. Při prezidiu Policie ČR je specializované oddělení kontroly a stížností a jeho odborníci si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek práce.

*  *  *

Mobilní telefon na sedadle spolujezdce zabzučel. Alžírský obchodník přiložil přístroj k uchu a hned první vyslechnuté věty jej rozzlobily natolik, že přestal vnímat pouliční ruch a volant mu spíš překážel, než umožňoval ovládat automobil. Do následující křižovatky vjel na červenou. Brzdy zakvičely a ozvaly se klasické poznámky ostatních řidičů.

"Kam čumíš, vole?"
"Von je snad vožralej."
"Zavolejte policii..."

Alžířan si rozruchu nevšímal, stále cosi vzrušeně vysvětloval do sluchátka a stojící zablokovaná auta hněvivě troubila. Policejní hlídka rázně ukončila telefonát, a protože obchodník odmítl předložit doklady a vystoupit z vozu, vytáhla ho ven, a když se vzpouzel, nasadila mu želízka. Čtvrt hodiny trvalo, než se podařilo ucpanou křižovatku uvolnit, zbytek historky se odehrál na obvodním oddělení. Alžířan, který kdysi v Praze studoval a uměl velmi dobře česky, dostal blokovou pokutu, kterou sice na místě zaplatil, ale vzápětí podal stížnost na neurvalé chování hlídkových policistů. Případ byl přešetřen, zákrok shledán v zásadě správným, nicméně vyšlo najevo, že nadstrážmistr v rozčilení pronesl větu: "Vylez, ty hajzle!", což je zcela nepřípustné. Za prokázaný přestupek byl proto příslušně kázeňsky potrestán.

*  *  *

"Prošetřování stížností je upraveno poněkud starobylou vládní vyhláškou z roku 1958, která stanoví veškeré zásady, příslušná oprávnění a formy týkající se vyřizování stížností, oznámení a podnětů fyzických či právnických osob," poznamenal podplukovník Jaroslav Hlaváček, vedoucí oddělení kontroly a stížností na Policejním prezidiu ČR. "Všechny útvary, jejichž vedení je vybaveno personální pravomocí, to jest okresní ředitelství policie i ředitelství správ a krajů, mají příslušná kontrolní pracoviště, u Policejního prezidia plníme tuto funkci my, v rámci Ministerstva vnitra je to pak supervize. Obracet se na správná místa je pro rychlé vyřízení každé záležitosti dosti důležité. Obecně je totiž rozšířena nesprávná představa, že je-li stížnost adresována důležitěji vyhlížejícímu orgánu, například parlamentu, prezidentské kanceláři či ministrovi osobně, bude jí věnována větší pozornost a bude zpracována promptněji, zřejmě podle dávného úsloví, že je lepší preferovat kováře před kováříčkem. Opak je pravdou. Úředním postupem se přípis stejně nakonec dostane tam, kam má, vyřízení však trvá nepoměrně déle.

Největší počet stížností, ať již oprávněných, nebo neoprávněných, se týká neznalosti příslušných právních norem či jejich nesprávné aplikace, což je způsobeno tím, že naše policie je v průměru velmi mladá a ani sebelepší škola nemůže obsáhnout všechno, na co policisté při práci narazí a potřebné praktické zkušenosti dosud chybějí.

Další oblast častých stížností se týká nevhodného chování policistů a nesrovnalostí při projednávání dopravních přestupků. Pokud se týče jednotlivých služeb policie, nejvíce stížností je na pořádkovou a dopravní službu, nejméně pak na službu kriminální."

*  *  *

Čas od času zabloudí nesprávní lidé do nesprávného podniku. V tom, o němž vyprávíme, hrála reprodukovaná hudba hlasitěji, než je příjemné, blikající barevná světla na hracích automatech bodala do očí a nekonvenčně postrojená mládež se trhavě zmítala na mrňavém tanečním parketu. Malá společnost dam a pánů věku více než středního se umístila u stolu co nejvíc vzdáleného od rozeřvaných tlampačů, poručili si trochu vína a kořalky a polohlasně rozprávěli o zašlých časech. Každoroční schůzka abiturientů proběhla v kavárně na protější straně ulice, ale protože se některým účastníkům po zavření nechtělo domů, zašli do baru ještě na jednu skleničku.

"Tady se platí rovnou, jasný?" Muž v dvouřadém saku podal vyholenému číšníkovi bankovku a vzpomněl si na jakousi historku starou třicet let. O pár minut později bylo všechno vzhůru nohama. Dveře lokálu se rozletěly, dovnitř vtrhli muži v policejních kombinézách a začali nekompromisně rozestavovat hosty podél zdí. "Co se to děje?"
"Mlčte!"

Osobní prohlídka a nálezy vršící se na kulečníkovém stole. Injekční stříkačky, jehly, dva vyskakovací nože, jedna samonabíjecí pistole a řada papírových psaníček s drobnými dávkami drogy.

Abiturienti u sebe nic podezřelého neměli a šacování je pobouřilo natolik, že následující den sepsali ostrou stížnost. Celá policejní akce, při níž došlo k zadržení dvou význačných drogových dealerů, byla natáčena videokamerou a odborníci po pečlivém prostudování záznamu usoudili, že zákrok neměl žádnou profesionální chybu. Autorům stížnosti byla adresována stručná omluva spojená s vysvětlením, že jak už to v životě chodí, někdy zajdou nesprávní lidé do nesprávného podniku.

*  *  *

"Často se setkáváme s představou," pokračoval doktor Hlaváček, "že pokud je nějaká stížnost poněkud zmatená či nejasně formulovaná, končí v koši a příslušný úředník si odškrtne záležitost jako vyřízenou. Nuže, tak tomu opravdu není. Všem podáním je věnována náležitá pozornost a nejsou výjimkou případy, kdy blábolivý a pravopisně nezvládnutý text poukázal na jednoznačnou chybu v práci policie, zatímco kultivovaný a uhlazený dopis přinesl obvinění naprosto nepravdivá. Délka každého řízení je samozřejmě dána problematikou, o niž běží. Přibližně šedesát procent podání vyřizujeme do jednoho měsíce, třicet procent do dvou, záležitostí táhnoucí se déle než tři měsíce je vskutku minimum. V této souvislosti bych se rád zmínil o základních zásadách, které je vhodné dodržovat. Aby byla každá stížnost dobře a rychle vyřízena, je v ní nutno uvést co nejvíce identifikačních znaků vztahujících se buď k jednotlivému policistovi nebo k útvaru policie, kde se stěžovatel setkal s nevhodným jednáním. Jde například o služební číslo, státní poznávací značku hlídkového vozidla, přesný čas, kdy k incidentu došlo, vhodné je i jmenovat nějaké svědky inkriminovaného jednání. Pokud totiž ke sporu dojde jen mezi dvěma osobami, tedy stěžovatelem a policistou, každý z nich vnímá situaci jinak a tvrdí něco jiného, dostáváme se do jasné důkazní nouze a celou při lze uzavřít jen jako stížnost neodůvodněnou. Obdobně by v trestním řízení jednal i soud. Klasická právní zásada říká - In dubio pro reo, tedy při nedostatku důkazů je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného."

*  *  *

"Pošel mi pes," řekl pan Pichl.
Policejní úředník pravil, že je mu to líto.
"Vím, kdo ho otrávil."
"Kdo?"
"Soused."

Přibližně těmito slovy začal případ, který si vyžádal stohy papírů a stál nekonečné hodiny naprosto zbytečné práce. Policista na malém oddělení sepsal vyslechnuté obvinění a šel záležitost ověřit. Místní veterinář prohlásil, že jde o nesmysl, Pichlův Azor se dožil úctyhodných šestnácti let a vcelku přirozeně zemřel na srdeční zástavu. Pan Pichl však stále vedl svou. Bylo provedeno toxikologické vyšetření obsahu žaludku a střev uhynulého zvířete, a když dopadlo negativně, zdál se případ uzavřený. Majitel mrtvého kokršpaněla si však na postup policistů stěžoval u vedoucího oddělení. Neuspěl, obrátil se tedy na okresní ředitelství, kde záležitost přezkoumali a její řešení shledali správným. Pichl si obratem stěžoval na podjatost okresu. Navštívil krajskou správu a její oddělení kontroly a stížností, dožadoval se setkání s ředitelem a vzápětí podal stížnost i na něj. Nedosti na tom. Následoval přípis adresovaný policejnímu prezidiu, obvinění ředitele kanceláře ministra a později i ministra samotného...

Vládní vyhláška se snaží vzdorovat notorickým kverulantům zásadou, že nejsou-li v opakovaném podání stížnosti uvedeny nové zkušenosti, považuje se za bezpředmětnou, protesty pana Pichla, který si stěžoval prakticky na každého, s nímž jednal, měly však vždycky charakter nových podání. Spis k uvedené kauze ztloustl téměř na tisíc stran a majitel mrtvého psa se prý pyšně nechal slyšet, že se v nejbližší době bude jeho problémem zabývat Mezinárodní soud v Haagu.

*  *  *

"Zásada, že stěžovateli nesmí být v souvislosti s jeho stížností činěno žádné příkoří, je v podstatě správná," řekl podplukovník Hlaváček, "nicméně bych se za jistou míru odpovědnosti lidí vznášejících své připomínky k práci policie přece jenom přimlouval. A to nejen proto, že přešetřování stížností je dosti nákladné, ale především protože jde často o zcela neoprávněná obvinění, která mohou velmi ublížit. Rozhodne-li se člověk podat na někoho trestní oznámení, je podle zákona upozorněn na to, jaké následky může mít vědomě nepravdivé obvinění. V případě, že si stejná osoba půjde stěžovat na chování policisty, žádné podobné sankce jí nehrozí. Nařčení z korupce, násilí, z fyzického či psychického nátlaku a z dalších trestných činů je však velice závažné, obviněný je zpravidla po dobu vyšetřování postaven mimo službu, což přinejmenším přestavuje značnou finanční ztrátu. A i když je příslušný pracovník později očištěn, nemá nárok ani na obyčejnou omluvu. Jistě, může iniciovat žalobu pro trestný čin pomluvy, jenže na to už většinou nikdo nemá čas ani chuť. Proto se již léta hovoří - a já osobně bych se za to velmi přimlouval, o zřízení specializovaného oddělení, které by se samo staralo o ochranu neprávem nařčených policistů a podobné záležitosti řešilo za ně. Myslím, že by to velmi přispělo k posílení právní jistoty příslušníků policie, k pocitu, že když dělají svou práci řádně, dokáže se za ně také někdo postavit."

*  *  *

Příběh zářících vývěsních štítů vináren, do mlhy ponořených pouličních lamp a blikajících semaforů na nočních křižovatkách odstartoval jeden rukou psaný dopis bez podpisu.

- Přímočarost, s jakou mi bylo naznačeno, že stačí úplatek a řidičský průkaz dostanu bez problému zpátky, mě ohromila. Neměl jsem sice u sebe žádné peníze, ale má přítelkyně naštěstí bystře vytáhla tisícikorunu. Zapomenuta byla zelená detekční trubička a mohl jsem klidně pokračovat v jízdě. Stalo se to krátce po půlnoci z desátého na jedenáctého října na vltavském nábřeží nedaleko vinárny Orlík. Služební číslo na odznaku policisty končilo dvěma osmičkami, ničeho přesnějšího jsem si bohužel už všimnout nestačil... Na oddělení kontroly a stížností nekončí v koši ani dopisy anonymní. Sychravá zářijová noc se vrátila v záznamech operačních důstojníků, pohyb jednotlivých hlídkových vozů v ulicích města byl rekonstruován podle služebních hlášení nahraných na magnetofonovém pásku. Z dvaceti uvažovaných automobilů jich nejdřív zbylo pět, potom dva a jen v jedné posádce sloužil muž se dvěma osmičkami v čísle na odznaku.. V následujících dnech byla práce podezřelé hlídky tiše a nenápadně sledována. Šero rozsvěcelo girlandy pouličních světel a ráno je zase zhasínalo, šedivý služební vůz prováděl nenápadné kontroly již jednou kontrolovaných řidičů. První, druhý, třetí případ. Přistižení opilci za volantem se nijak zvlášť netajili tím, že za své papíry už jednou zaplatili. Z korupce obvinění policisté byli s okamžitou platností propuštěni z policejních služeb a vyšetřovatel proti nim zahájil stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele v souběhu s trestným činem úplatkářství, na což zákon pamatuje odnětím svobody od jednoho roku do pěti let.

*  *  *

Stížnosti kráčí světem od počátku věků. Ty, které se týkají policejní práce, jsou pravidelně vyhodnocovány a řazeny do obsáhlých sloupců statistických dat. Zdánlivě jsou to poněkud nudné seznamy, nicméně se z nich dá ledacos vyčíst. Třeba fakt, že rok od roku ubývá počet anonymních podání, lidé se přestávají bát podepisovat připomínky svým jménem. Jde tak vlastně o malý obrázek pomalu vzrůstající důvěry v celou policii. Podobně, ač velice zvolna, klesá také procento stížností oprávněných. I to představuje příznivý trend, přestože bezkonfliktní doba, připomínající klasickou anekdotu o malém anglickém lordovi, je ještě velice vzdálená. V tom vtipu chlapec považovaný za němého konečně promluví a vysvětlí svou dlouholetou mlčenlivost. Nebyl důvod ke stížnostem, řekne stručně.

Antonín Jirotka  
Foto Václav ŠEBEK