Film:  Z Hongkongu až na konec světa

        Vlastně jde o smluvenou hru: vždyť akční filmy neberou vážně už ani děti, všichni vědí, že děj je jen "jako", že v reálném světě by se něco takového stát nemohlo. A přece se mnohdy nestačíme divit, když nápad scenáristů, režisérů či trikařů z umělé reality akčních hrdinů prosáknou do naší každodenní skutečnosti. Ještě nedávno jsme nebezpečí terorismu považovali za bolest velice odlehlou - a ejhle, dneska co chvíli přijdeme pozdě do práce, neboť kvůli bombě nejede metro. A houby sejde na tom, že ona nálož až dosud vždy byla pomyslná: jednou bouchne opravdu a my se definitivně ocitneme v realitě této planety a tohoto století, kdy šílené je normální a normální je šílené.

        ZMĚNY totožnosti jednajících postav jsou v akčních filmech starou vestou: i v Čechách v dávnověku let šedesátých natočil režisér Balík podle Nesvadbovy povídky snímek Ztracená tvář. Ovšem - co takhle vzájemná VÝMĚNA identity dvou postav? Se vším všudy - z kladného hrdiny se plastickou operací stane zlosyn k nepoznání, zatímco mazaný zavilý protivník vzápětí použije "k ledu uložený" obličej a jme se radostně páchat zlo "pod firmou" svého pronásledovatele.

        Že se tím příběh parádně zauzlí, je nasnadě - a že na film Tváří v tvář honkongského režiséra Johna Woo (nebo teď už vlastně lidově čínského?) budou diváci chodit v houfech, jakbysmet. Už si u nich udělal dobrou pověst strhujícím tempem, jež dovede svým snímkům dát: napětí umí perfkektně dávkovat a nebojí se zběsilou honičku prostřihnout zpomalenými záběry, jež umocní atmosféru ještě o něco výš. K čemuž mu dopomáhá i nepřeslechnutelná vynikající hudební složka, zvolil si ovšem také znamenité herce: Nicolase Cage v roli zlosyna a Johna Travoltu jako jeho nesmiřitelného pronásledovatele (jenže, jak víme, všechno je tentokráte trochu jinak). Vlastně běží o časovanou biologickou zbraň, jež hrozí zničit celé Los Angeles a pak možná postupně celou matičku Zemi. Ve filmu to dopadne vcelku dobře: ale člověka mrazí, že i tenhle nápad se nám může jednou z plátna nenadále přestěhovat do života. A jak to dopadne potom, Bůh suď.

(jjv)

        Kniha:  Angličanovy trampoty v Rusku

        V Praze sice Dick Francis krátce pobyl, ale dějištěm žádného ze svých příběhů ji (prozatím?) neučinil. Zato Moskvě se té cti dostalo - román Smrtící zkouška se v ruské metropoli ze značné části odehrává. A v tom je taky nejspíš kámen jeho úrazu.

        Hrdina nové Francisovy detektivky se jmenuje Randall Drew a jak už to tak bývá u tohoto autora zvykem, má za sebou úspěch i zklamání: jezdíval steeplechase, ale pak se mu zhoršil zrak natolik, že už do sedla nemohl bez brýlí. A s nimi mu závodit zakázali, takže jeho žokejská kariéra skončila předčasně. Ne, že by se radoval, ale dokázal své zklamání překousnout a je z něj vcelku spokojený anglický farmář - tedy, až do chvíle, kdy se na něj obrátí muž nad jiné vznešený: člen samotné britské královské rodiny...

        Urozený pán by se rád zúčastnil jezdecké soutěže chystaných olympijských her, jenže z pověstí, jež se z Ruska šíří po tragické smrti jistého mladého německého jezdce, lze soudit, že start tam na východě nemusí vůbec být bezpečný. A tak se Randall Drew po krátkém váhání nechá angažovat coby amatérský vyzvědač a odjíždí do Moskvy - rozptýlit či potvrdit obavy vysoce postaveného sportovce a vyhledat jistého Aljošu. Následují nevybíravé útoky na Randallův život, z nichž je zprvu jasné jediné: že po něm jdou ke všemu odhodlaní profíci...

        Nebyl by to ovšem Dick Francis, aby jeho hrdinové nebyli věrohodnými postavami, aby dialogy nejiskřily humorem i napětím, abychom se nedočkali dramatických scén, vyprávěných v ostrém tempu a s překvapivými zvraty.

        Ale dokonalá znalost prostředí a jeho reálií, jindy pro autora typická, tentokrát chybí. Jeho Rusko připomíná zemi z plytkých akčních filmů. Kulisy se zkrátka poněkud kymácejí v tom fofru kolem.

        Nicméně četl jsem mnohé horší detektivky, nepochybně: nikoli však od Dicka Francise!

(-ěk)