Autoři kriminálních příběhů nezřídka konstatují, že pravda o zločinech mnohdy bývá děsivější, než by sami dokázali vyfantazírovat: a že by jim čtenář jakživ neuvěřil, kdyby si v potu tváře vymysleli, co napáchá život sám.

Dvojice autorů kriminální literatury faktu Heda Bartíková a Roman Cílek nám tentokrát pro výše uvedená tvrzení nabízejí hned sedm autentických příkladů: ve svazku nazvaném Nezabiješ! (s podtitulem Pitaval - velké hrdelní případy) shromáždili několik nevšedních a vpravdě otřesných vyprávění o zločincích, jejich obětech, o způsobech policejního pátrání i o utrpení těch, kdož přežili a jichž se třeba případ týkal jen zprostředkovaně - jako příbuzných či jinak blízkých obětí, ale i zločinců...

Slibné jsou už názvy jednotlivých kapitol - Příběh dívky, která měla sladké ruce, Papír, hadry, kosti, Mrtvý se vrací, Kdo s koho?, Oslíčku, otřes se...!, Dvaasedmdesát smutných hodin, ...Jako zavíráme nůž - a dlužno říci, že příslibu opravdu dostojí. Autoři ctí fakta, ale přiodívají jejich strohou mluvu atraktivním kostýmem obraznosti, s níž dotvářejí - v policejním či soudním spisu někdy jen tušené či naznačené - motivace, detaily, východiska a rozuzlení.

Jakkoli je poměr ingrediencí onoho goethovského "Dichtung und Wahrheit" v jednotlivých příbězích (a u každého z autorů) trochu odlišný, výsledkem je nadmíru čtivý kokteil, jehož hořkou chuť skutečna dotvářejí i pozoruhodné autentické fotografie (škoda, že tiskárně nevyšly lépe).

Knížka, již vydalo opavské nakladatelství VADE MECUM v Edici literatury faktu, má přitažlivou, nikoli však křiklavou obálku a vzhlednou grafickou úpravu, jakož i solidní redakční zpracování a v přemíře senzacechtivých publikací o skutečných kriminálních případech představuje očividný nadprůměr.

Z citátů, jimiž jsou uvozeny jednotlivé příběhy, dovolím si coby ochutnávku citovat slova amerického esejisty Elberta Hubbarda: "Proklet je člověk, který postaven před dvě zla vybere si obě."

(jjv)