Třebaže kriminální zápletky se dneska pletou i do milostných romancí, o komediích a psychologických filmech nemluvě, opravdových detektivek se točí po světě pramálo. Ono je totiž sakra těžké udržet napětí "jen" dobře vystavěným příběhem věrohodných životných postav, vedoucích smysluplné dialogy!
Takřka výjimkou je tedy nový americký snímek nazvaný L.A. Přísně tajné: klasická detektivka jedna radost...
Ono L.A. v názvu znamená pochopitelně Los Angeles, jenže jiné, než dnešní odlidštěná magapolis! Los Angeles takřka půvabné, L.A. padesátých let, kdy ještě Kalifornie nežila v jednadvacátém století a všechno se teprve rozjíždělo...
Režisér Curtis Hanson přitom vsadil na natáčení v reálech, jenom týden z více než šedesáti filmovacích dnů jeho štáb strávil v ateliéru: najít v L.A. místa, kde se zastavil čas, je asi podstatně těžší než v Praze. Výraznou tvář dokonalosti vtiskla filmu výtvarnice Jeannine Oppewallová, z ulic zmizely digitální hodiny a z kanceláří mobilní telefony a zejména monitory počítačů. Příběh z minulého století se prý točí snáz než historka pouhých čtyřicet let stará: zatímco stoletých reálií si už sentimentálně vážíme, rekvizity z mládí cynicky hážeme na smetiště: zastaraly...
V detektivce L.A. Přísně tajné vlastně není nejdůležitější hlavní dějová linka, ale spíš vztahy a dění, kterými žijí detektivové z jednoho oddělení mezi sebou. Kresba jejich charakterů má totiž až chandlerovskou plasticitu a věrohodnost, aniž by sklouzla k drobnokresbě.
Vynikající je "oscarový" Kevin Spacey coby uznávaný polda ze staré školy (jenž ovšem nepodceňuje ani sílu rostoucího nového média, televize), skvělí Australani Guy Pearce a Russel Crowe coby jeho osobití kolegové, nebezpečně uhlazený Danny DeVito coby šéfredaktor bulvárního plátku, okouzlující a lehce nostalgická Kim Basingerová v roli děvenky, jež by se ráda stala hvězdou... A všichni hrají se zjevnou radostí z poctivého řemesla, z replik, jež dávají smysl, ze scén, jež gradují a z děje, který má své poslání...
Je to poctivý filmařský hold kvalitní práci, jež si nemusí pomáhat berličkami ohňostrojů a vyhodit do vzduchu půl města, aby divák zpozorněl. Otázkou ovšem zůstává, jestli právě Veličenstvo Divák o takovou neokázalou kvalitu ještě vůbec stojí...

(jjv)