| POLICISTA | KRIMINALISTICKÝ ÚSTAV |
Půda pod rentgenem Trocha hlíny může vypovídat i o vraždě, Policista č. 5/1998, str. 14 a 15
Z bláta a prachu se skládal ten příběh. Laboratorní sklenice se srovnávacími vzorky, stopy sejmuté z pneumatik a podběhů automobilu, zamazané šaty v igelitovém pytli a k tomu několik otázek položených znalcům. Víc už nic. Přitom ta trocha hlíny vypovídala o vraždě.
Tělo Václava Šefra bylo nalezeno v jílovité prohlubni na opuštěném staveništi nedaleko silnice spojující Prahu s Karlovými Vary. Původně tady měl stát útulný motorest, jenže investorům došly velmi záhy peníze, takže opuštěný rozrýpaný pozemek už druhý rok zarůstá podbělem.
Čtyřiapadesátiletý Šefr byl zabit čtyřmi souměrnými bodnými ranami, podle názoru soudního lékaře mohl podobné zranění způsobit například prudký útok vidlemi. Místo nálezu ovšem nebylo totožné s místem vraždy a nedostatečné překrytí těla zeminou vypovídalo o pachatelově chvatu. První zjištěné skutečnosti pomáhaly skládat kostru vyšetřovacích verzí. Svou roli sehrály i takové detaily, jako například radarové měření rychlosti organizované dopravní službou. Zdálo se pravděpodobné, že pachatele, který vezl mrtvé tělo v automobilu, poplašilo varovné blikání světel protijedoucích vozů, nechtěl riskovat setkání s uniformovanou hlídkou, a proto okamžitě odbočil na opuštěné staveniště. Totožnost mrtvého, vzájemné rodinné vztahy a žádost o expertizu Kriminalistického ústavu. Znalci potvrdili shodu kontrolního vzorku se stopami zajištěnými z vnitřní strany blatníků automobilu a na šatech oběti objevili vedle jílovitých skvrn ještě částice zeminy, jejíž charakter vypovídal o půdě zahradní. Později, u soudu, tak odborné posudky doplnily věnec důkazů, na jejichž základě byl dvacetiletý Milan Šefr shledán vinným z toho, že na zahradě rodinného domku po předchozí hádce rycími vidlemi bodl a usmrtil vlastního otce.
* * *
Grantový projekt skončil úspěšnou veřejnou obhajobou a doktor Marek Kotrlý z Kriminalistického ústavu Praha mohl přijímat gratulace. Přesto si na nás udělal trochu času.
"V čem vlastně celá záležitost spočívá?"
"V rámci řešení grantu jsme se pokoušeli o vytvoření ucelené metodiky pro kriminalisticko-technické zkoumání pedologických, tedy půdních stop. V posledních letech velmi vzrostly požadavky na expertizy zemin a na ústavu zpracováváme vzorky ze všech typů trestné činnosti. Nejčastěji jsou to případy vražd, znásilnění a v poslední době se objevují i některé kauzy z oblasti organizovaného zločinu. Součástí projektu bylo vybudování rentgenomikrostrukturní laboratoře, která poprvé v naší kriminalistické praxi umožňuje identifikaci fází na základě jejich struktury, to znamená bez znalosti chemického složení a dalších vlastností neznámé látky. Touto metodou lze zpracovávat jak organické tak anorganické vzorky, jediné omezení je v tom, že zkoumaná látka musí mít krystalickou strukturu."
"Můžete upřesnit jak taková laboratoř pracuje?"
"Princip metody spočívá v interakci rentgenového záření, tedy v jeho odrazu, lomu a skládání na strukturních mřížkách krystalů zkoumané látky. Na vzorek dopadá záření, které po změnách způsobených neznámou látkou je zaznamenáváno, počítač výsledky zpracuje, vzájemně porovná a případně vyhledá v paměti látky totožné či blízké.
"Jak je takové zařízení drahé."
"Velmi. Proto jsme použili starších přístrojů a firma Philips nabídla modernizaci a sladění jednotlivých částí za milion korun. Nám se to ovšem ve spolupráci se dvěma tuzemskými výrobci podařilo pořídit přibližně za desetinu této částky."
* * *
Těžko říci, co na té historii od začátku nesedělo. Snad tón hlasu, pauzy mezi větami nebo pohyby rukou pohrávajících si s prázdnou krabičkou od zápalek. Příběh sám o sobě se nijak nelišil od mnoha jiných. Na začátku byla venkovská taneční zábava, rozeřvané reproduktorové bedny, slečny v parádních šatech a mládenci strkající se ve frontě u výčepu. Vypitý alkohol, vlahá květnová noc a zářivé hvězdy na tmavé obloze. Jistá Helena Kulhánková se nechala domů doprovázet Antonínem Puchlátem, uprostřed cesty se však mladík na svou partnerku vrhl, a když se nechtěla vzdát dobrovolně, ztloukl ji a surově znásilnil.
"To je vážná věc," mínil policista a pustil se do sepisování protokolu. Lékařská prohlídka a po ní zadržení obviněného, který skutek vehementně popíral s tím, že sice s Helenou kdysi chodil, ale to už je pryč, dávno má docela jinou přítelkyni.
Paragraf dvě stě čtyřicet jedna je nekompromisní: Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí ženu k souloži, nebo kdo k takovému činu zneužije její bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
"Ale to je přece nesmysl," bránil se zděšený Tonda.
Špinavé a potrhané šaty putovaly na expertizu spolu se sérií půdních vzorků z místa, kde k údajnému násilí došlo. Výsledek zkoumání byl jednoznačný. Půdní složení místa činu a blátivých skvrn na šatech je velmi rozdílné, z čehož vyplývá, že látka byla zamazána jinou zeminou a jinde. V následující výpovědi Helena Kulhánková přiznala, že si celou záležitost vymyslela a zaranžovala sama, aby se pomstila chlapci, který ji opustil.
* * *
"V laboratoři dovedeme potvrdit nebo vyloučit shodu stop s kontrolními vzorky, obecně pak můžeme zjistit, o jaký půdní typ běží a odkud by mohl pocházet," pokračoval doktor Kotrlý. "Rád bych se při té příležitosti zmínil o forenzní geologii, což je velmi zajímavá disciplína, její uplatnění při zkoumání zemin se však liší podle jednotlivých zemí. Téměř ideální je například Holandsko. Rozsáhlá území jsou tam vytvořena nánosy řek, pro které jsou charakteristické různé kombinace těžkých minerálů, a tak se s velkou mírou pravděpodobnosti dá určit oblast, z níž zkoumaná zemina pochází. Podobně geologicky charakteristické a jednolité jsou například roviny střední a severní části bývalé NDR, kde je velká oblast pokryta sedimenty ledovcového původu. Česká republika je na tom docela jinak. Vyjma snad oblasti Polabí je naše území nesmírně různorodé a pestré, není výjimkou, že se na několika set metrové vzdálenosti změní horninové podloží čtyřikrát až pětkrát, což sice okouzluje geology, ale pro kriminalistickou praxi to představuje komplikace. Nicméně jsou zpracovány podrobné pedologické mapy celého státu a máme-li k dispozici dostatečný objem vzorku, pro názornost tak alespoň jeden decilitr, určíme poměrně přesně půdní typ a z mapy pak můžeme usoudit, pro která území je charakteristický. Ve forenzní praxi musíme často vystačit s množstvím výrazně nižším, v tomto případě se ale spolehlivost určení půdního typu může snížit. Mimochodem, vzorky! Migrace kriminálních techniků na okresech a krajích je poměrně velká, proto je nutno některé zásady opakovat do omrzení. Srovnávací vzorky by měly být předkládány v dostatečném množství, odebírány z míst, kde mohlo ke kontaktu se zeminou opravdu dojít a při dopravě je bezpodmínečně nutné pečlivě zabránit vzájemnému pomíchání či kontaminaci cizími látkami. V případě oděvů zasílaných na analýzu zase musí být každá část zabalena odděleně, i kdyby takových sáčků mělo být třeba deset. Špatné zajištění vzorků a stop totiž později v laboratoři nahrazujeme několikanásobně složitějším postupem, expertiza trvá výrazně déle, nepřinese tolik informací a někdy se dokonce nedá provést vůbec."
* * *
Kostel svatého Vavřince na kopci nedaleko vesnice jménem Lhota ožívá zpravidla jenom jednou v roce, v období srpnové vavřinecké pouti. Jinak je tichý a temný, proto záblesk světla, který se objevil v oknech kaple během jednoho sychravého lednového podvečera, kostelníka Valnohu náramně překvapil. Nevěda, zda má opravdu věřit svým očím a jestli všechno nebyl jen odlesk reflektorů nějakého kolemjedoucího automobilu, popadl svazek těžkých železných klíčů a otevřel skřípající dveře. Vzápětí ucítil ránu, před očima se mu rozstříkl gejzír jiskřiček a probudil se až na resuscitačním oddělení místní nemocnice.
"Co se stalo?"
Doktoři vysvětlili, že v kostele překvapil zloděje, kteří si odnesli několik obrazů, monstranci a z oltáře dvě velmi vzácné sochy.
Od samého začátku vyšetřování policie předpokládala, že za krádeží může být někdo místní. Napovídal tomu vstup do kostela přes věž zvonice, okamžitý útok na kostelníka, který mohl tváře pachatelů poznat, i stopy po automobilu v místě, kam by se nikdo cizí neodvážil zajet. Pečlivá prohlídka odpovídajících vozů nalezla v ložném prostoru jednoho z nich otěry žluté, bílé a červené barvy. Majitel automobilu hovořil a fasádních nátěrech, ovšem odborná expertiza prokázala pigmenty používané ve středověkých barvách.
* * *
"Strukturní rentgenografie se neomezuje jen na zkoumání vzorků zemin, ale touto metodou se dají obecně srovnávat všechny látky, které mají krystalografickou strukturu," řekl Marek Kotrlý.
"Komparovat možno například zajištěné drogy, výbušné směsi či povýbuchové zplodiny. Můžeme tak získat přesnější výsledky nežli klasickými analytickými postupy, identifikace na základě krystalografické struktury je totiž jednoznačná.
Není to tak dávno, co se hodně hovořilo a psalo o tak zvané červené rtuti, tajuplné látce pašované přes naše území z východu na západ. Dodnes nikdo dost přesně neví, k čemu by se měla používat, v odborném tisku byla publikována celá řada článků, ale autoři se na nějakém společném závěru nemohou shodnout. Dlouho nebylo dokonce jasné, zda jde o záležitost umělou, nebo o produkt přírodní, a teprve rentgenografie prokázala, že zmíněná červená rtuť nemá žádný přírodní analogon. Látka se podobá vysokoteplotním oxidům, které vznikají v hutních provozech, má vysokou hustotu a ať už je její účel jakýkoliv, je připravovaná uměle.
Možností pro využití strukturní identifikace je opravdu mnoho a některými z nich bychom se rádi zabývali v budoucích výzkumných projektech. Zajímavé uplatnění se nabízí například v oblasti pyrotechniky, kde v posledních letech tak obrovsky stoupl počet případů s nástražnými výbušnými systémy. Strukturní rentgenografie dokáže nejen přesně určit připravenou explozivní látku, ale z povýbuchových zplodin může i zjistit, co vlastně detonaci způsobilo.
Zkrátka, myslím, že poměrně nová laboratoř Kriminalistického ústavu Praha si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek práce."
Antonín Jirotka
redakce@mvcr.cz