To se prosím stalo v Novém Mexiku roku 1886, alespoň podle slavného románu Jacka Schaefera Muž se srdcem kovboje. Bylo to tedy dávno a v jiné zemi, jenže touha vyrovnat se Americe se podobá posedlosti. Neuplynulo mnoho vody od časů, kdy jsme doháněli Západ v živočišné výrobě a v hektarovém výnosu pšenice, dnes, zdá se, jsme překonali většinu civilizovaných zemí v počtu krádeží dobytka. Ne, to není legrace, ale poněkud smutný fakt. Stačí jen zalistovat v novinách.

Z pastvinářského statku nedaleko Železné Rudy byly ukradeny dva kusy hovězího dobytka v ceně pohybující se okolo čtyřiceti tisíc korun. Pachatelé měli krádež velmi dobře připravenou, přišlo se na ni až s několikadenním zpožděním.

Ve vepříně na Hodonínsku zloději přímo na místě usmrtili a částečně rozporcovali pět prasat, podle vyjádření veterináře některým kusům odřezávali kýty ještě zaživa.

Z farmy v Beskydech bylo během jediného týdne uloupeno dvanáct ovcí. Pes, který se pravděpodobně pokoušel stádo chránit, byl zastřelen.

O jednom z případů, v poslední době tak častých, jsme si zajeli popovídat do Zemského hřebčína nedaleko Písku, kde v přidruženém kravíně přišli o chovnou dojnici.

"Bylo kolem čtyř hodin ráno," vyprávěl stájník Alois Zoulík, "když přišla dojička s tím, že nemá krávu. To samo o sobě nebylo nic tak neobvyklého, občas se stává, že se nějaký kus uvolní, putuje po chodbách, někdy vyjde i ven, zima ani tak moc nevadí. Jenom když mrzne, jako tentokrát, tak někam zalehne a zvedne se a začne courat až po rozednění. Proto jsem to nebral moc dramaticky, řekl jsem, že se ráno uvidí. Když začalo svítat, společně s paní Sládkovou jsme vyšli ven. Ve sněhu byly vyjeté koleje od auťáku, který se otáčel na dvoře, to mi bylo divný, nikdo tam neměl co dělat. A v tu chvíli paní Sládková ukazovala směrem k ohradě, kde byla na bílým podkladu tmavá skvrna. Přišel jsem blíž a byl to smutnej pohled. Hlava, žebra, cáry kůže. Byla to jedna z našich nelepších krav. Univerzální plemeno, takovejch stád je v republice pár. Rozporcovat ji na maso bylo vyložený barbarství. Jateční kus dostanete dneska tak za osm deset tisíc, ale tahle kráva měla cenu pětkrát tak velkou."

Pod kmenem stromu, u něhož bylo nešťastné zvíře uvázáno, je dosud ledová tříšť zbarvená krví. Odlomený kus kůry a roztřepený konec provazu, víc nic. Fotografie přiložené k vyšetřovacímu spisu jsou podrobnější.

"Stop, které by mohl vést k vyšetření celé záležitosti, je bohužel velice málo," poznamenal zástupce vedoucího obvodního policejního oddělení nadporučík Jaroslav Zeman. "Rozteč pneumatik, vzorek běžných gum bez nějaké individuální zvláštnosti, rána krumpáčem v lebce zvířete. Přesná rána. Podle řezníků se někdy tímto způsobem zabíjí i na jatkách, když nejsou k dispozici speciální jateční pistole. Také rozřezání kusu bylo poměrně odborné, zvlášť, když si uvědomíme, že k němu došlo v mrazivé noci a zřejmě za velmi špatného osvětlení. Kus tedy boural buď profesionál, nebo velmi zkušený amatér. To je ovšem prakticky všechno, co víme. Nenašel se žádný svědek, nikdo nic nezaslechl, ani motor auta, ani štěkání psa. Je zřejmé, že pachatelé nepřijeli přes vesnici, ale z druhé strany od silnice, a tam si otevřeli plot dřevěné ohrady. Na místě se dobře orientovali, jenže kravín si mohli prohlédnut prakticky kdykoliv, není nijak zvlášť zajištěný, v létě sem často vodí rodiče městské děti, aby jim ukázali, jak vůbec vypadá tele nebo kráva.

Nějaké bezpečnostní zajištění podobných objektů je problematické a přinejmenším velmi drahé, zchudlí zemědělci na to nemají peníze, a tím pádem je ovšem také nikdo nepojistí. Ostatně to není první případ na okrese, ve stejném kravíně se už nedávno ztratilo tele, v nedalekých Semicích taky jedno, kradou se prasata a o králících v zahrádkářských koloniích poblíž města ani nemluvím."

Jeden příběh z mnoha, drobná sněhová koule v padající lavině. Nejde jen krádeže hospodářských zvířat, berou se i žulové obrubníky ze stavby silnice, krmení pro divoké kachny, olovem kontaminovaná jablka ze stromořadí u hlavní silnice, víno z moravských vinic, litinové mříže od kanálů, plechy ze střech. A pochopitelně ryby a zvěř. Pytláctví samo o sobě v poslední době představuje nebezpečný projev organizovaného zločinu, nájezdy loupeživých lovců jsou čím dál častější.

Správci revírů jsou vůči pytlákům bezmocní, nemůžou zjistit ani jejich totožnost, když už je přeci jen chytí, píší například Lidové noviny z ledna letošního roku. - Proto zákonodárci zvažují, zda by myslivci a rybáři nemohli získat statut veřejného činitele, což by jim zajistilo nejen určitou ochranu, ale také větší pravomoci.

"Pytláci jsou brutální. Dnes máme strach někoho sami zastavit. Jsou totiž schopni na vás klidně vystřelit," řekl Josef Nejdl z České myslivecké jednoty v Klatovech. Podotkl, že se zvěří pytláci zacházejí velmi surově.

Josef Kostelecký z České myslivecké jednoty ve Svitavách uvedl, že pytláci mají velmi dobré zbraně a používají i terénní vozidla, kterých se zvěř nebojí. Klidně přijedou na louku, kde je stádo srn, a aniž by vystoupili, začnou pálit.

Někteří z nich navíc používají infrazaměřovače, takže mohou snadno lovit i v noci.

"Nemají vůbec žádné ohledy, střílejí klidně i na březí samice," dodal Kostelecký.

Pytláci postříleli srnčí přímo u krmelců, uvádí Právo.

Obraz zkázy se v neděli ráno naskytl myslivcům hospodařícím na honitbě ve Vojkovicích u Brna, kteří šli doplnit krmelce. V kalužích krve tu v ornici leželo několik kusů rozstřílené srnčí zvěře a tělo stažené lišky.

"V neděli odpoledne nám zavolal místopředseda mysliveckého sdružení, že našli zbytky srnčí zvěře, kterou jim pytláci zastřelili. Na místě leželo pět srnčích hlav bez těl, jeden celý srnec a tělo lišky bez hlavy," potvrdil šéf obvodního oddělení policie v Židlochovicích poručík František Pražák. Škoda byla předběžně odhadnuta na 16 000 korun, pro místní myslivce však upytlačená zvěř znamená hodiny zničené práce.

"Bylo vidět, že tu někdo jezdil s těžkými terénními auty, a určitě měli střelci na puškách tlumiče. Když jsem viděl kaluže krve a zbytky zvířat, bylo mi do breku. Všechno to byly statné chovné kusy, které si léta hlídáme. Je zřejmé, že jich asi padlo víc, než jsme našli, protože vyteklé krve bylo příliš mnoho," řekl hospodář místního mysliveckého sdružení Pavel Iránek.

Myslivci se tu s pytláky setkávají častěji, protože občas je slyšet buď z jejich honitby nebo z okolí střelbu. Zejména v noci, kdy většina lidí spí a bojí se vystrčit hlavu ven, pytláci sklízejí úrodu, kterou jim poctiví myslivci připraví. Jak si postěžoval jeden z nich, na lov se vydávají nejen s dobrými auty, ale na puškách mívají infradalekohledy, aby dobře v noci viděli. Postřelenou zvěř však nedohledávají a sbírají jen padlé kusy.

"Postříleli nám tady kde co a přímo u krmelců. Já dělám do myslivosti už skoro půl století a poslední dobou mám pocit, že to ani nemá smysl. My to krmíme a někdo cizí nám sem chodí lovit," posteskl si Pavel Iránek a dodal, že vyrazit na pytláky je velmi riskantní, protože ti jsou schopni střílet i po lidech.

Zpráva ČTK z prosince loňského roku to potvrzuje. Dva pytláci na Novojičínsku napadli, zkopali a vážně zranili policistu.

Od prvního října loňského roku sice platí zákon, který zpřísnil příslušné postihy, pytlák může být nyní odsouzen až na pět let vězení, jenže vymezující okolnosti jsou tak těžko dokazatelné, že praktické uplatnění je výjimečné. A tak dál zůstáváme u rozsudků vcelku symbolických a z krádeží zvěře a dobytka se stalo náramně výhodné podnikání. Ostatně, před více než sto lety, tenkrát na Západě, to také se zákonem nebylo jednoduché. Když se ve vzpomínaném Schaeferově románu šerifovi nepodařilo zloděje dobytka a vrahy dopadnout, zastrčil honák Dobe Chavez pistoli do pouzdra, nasedl na koně a odjel.

"Jest vyřízeno," řekl Dobe Chavez, došel k noclehárně, stáhl si obnošené boty a ulehl na třetí kavalec vpravo.

A. Jirotka  
Foto Václav Šebek a archiv