Studie se jmenuje "Der Geschäftseinbruch aus der Sicht der Täter" (Vloupání do objektu z pohledu pachatelů) a s její úvodní částí jsme čtenáře seznámili v letošním 1. čísle Policisty. Studii si objednalo Kuratorium Bezpečné Rakousko (Kuratorium Sicheres Österreich) a její autor dr. Klaus Krainz, univerzitní lektor, vrchní rada a vedoucí pobočky Spolkového azylového úřadu ve Štýrském Hradci, se v ní opírá o (dobrovolné) výpovědi pachatelů odpykávajících si trest ve věznici Graz-Karlau. Ve druhé části, opět uveřejněné magazínem rakouského ministerstva vnitra Öffentliche Sicherheit, se hovoří o chování pachatelů během loupeže, mj. o reakci na vyrušení při vloupání:

a) Reakce na psa

Vysoký stupeň preventivního působení psa, zjištěný již při domovních vloupáních, toto šetření víc než potvrzuje. Tak tři čtvrtiny dotázaných od vloupání ustoupí, pokud je zřejmě v objektu pes. Při tom se psa podstatně víc bojí spontánní pachatelé (83 %) než pachatelé plánující (58 %). Dvě třetiny zlodějů soudí, že psí štěkot alarmuje a krádež proto nelze provést, jen třetina se bojí, že je pes pokouše. Pokud na psa v objektu narazí, většina pachatelů prchá. Jen přibližně pětina dotázaných by se snažila psa odlákat, předhodit mu něco k snědku anebo ho vyřadit násilím.

b) Reakce na nečekané osoby

Podle údajů reagují pachatelé na osoby nečekaně přítomné v objektu různě. Přijde na to, jak se ta osoba chová, zdali už pachatele spatřila a je-li ještě možno utéci. V případě jejího útoku a není-li již možnost úniku, zbývá pachatelovi jen agrese nebo vzdání se. Zejména zločinci ovlivnění drogou používají k úniku násilí, protože ve své duševně i tělesně mimořádné situaci nejsou schopni rozumnějšího uvažování.

Objeví-li se nečekaně nějaká osoba, přibližně polovina pachatelů prchá, třetina čeká, co se bude dít. Asi každý desátý pachatel tvrdí, že by pokračoval v loupeži, protože se neobává protiakce. Použití násilí uvedli jen tři pachatelé, a to výhradně z řad plánujících. Při setkání s dítětem je pocit nebezpečí nepatrný, proto prchá jen každý čtvrtý. Přesto však víc než polovina dítě zastrašuje vyhrožováním, aby se vloupání mohlo dokončit. Jen málokdo vyčkává. Plánující pachatelé se v tomto případě častěji rozhodují pro útěk, zatímco spontánní pachatelé se uchylují k agresi.

Při spatření policisty, strážní služby nebo strážního psa více než polovina dotázaných okamžitě prchá, zatímco třetina počká, co se bude dít. Každý desátý dotázaný v takové situaci (s výjimkou plánujících pachatelů) použije násilí, protože hrozí nebezpečí, z něhož nevědí, jak jinak uniknout.

c) Reakce, když pachatelé na nečekané osoby v objektu narazí

Brizantnější situace nastane, když pachatel už pracuje v objektu a přitom se s nečekanou osobou srazí. V této situaci je rozhodující chování této osoby a kdo to je.

Jak je to jen možné, snaží se někteří dokonce "vymluvit", to je ospravedlnit svou přítomnost nějakým výmyslem, a pak v klidu odejít.

U žen a mládeže se převážná většina spontánních pachatelů rozhodne k útěku, jen málokdo jim vyhrožuje nebo dokonce použije násilí. Čekat, co se bude dít, nebo pokračovat v činnosti není pro ně v této situaci alternativou. Pro dvě třetiny plánujících pachatelů to znamená změnu plánu, případně použít násilí nebo vyhrožování.

Při střetnutí s mužem (do 60 let), starším mužem (přes 60 let) anebo s více osobami prchají přibližně dvě třetiny pachatelů, ostatní používají násilí nebo hrozeb. Vliv na to má i předchozí požití alkoholu nebo drog.

V případě střetu s policií nebo strážní službou víc než polovina pachatelů prchá, ostatní je považují za nebezpečné protivníky a reagují násilím. Plánující pachatelé podstatně víc než spontánní.

d) Reakce pachatelů na uzavření únikové cesty

Ještě brizantnější situace vzniká, když nějaká osoba nebo pes znemožní únik. Tehdy pachatel jednoznačně používá násilí (sprejem, elektrošoky, klackem apod.) K použití zbraní se pokud možno neuchylují v obavě před zvýšeným trestem. Proti mužovi nebo starší osobě jen každý čtvrtý pachatel hledá jiné únikové místo, každý třetí reaguje násilím, každý pátý nebezpečnými výhrůžkami. Jde-li o psa, téměř polovina se ho snaží vyřadit násilím.

Zablokuje-li únikovou cestu policista nebo strážní služba, jen přibližně čtvrtina pachatelů se přece jen pokouší o únik, více než polovina se však uchyluje k násilí. Pokud jde o pachatele plánující, tak jen pětina se pokouší o útěk, jen málokdo vyhrožuje a více než dvě třetiny se uchylují k násilí.

Pachatelé, kteří udávali, že by "počkali, jak se situace vyvine", vysvětlovali, že by šlo o případ, kdy jim policista znemožnil plánovaný únik, ale ještě je neobjevil.

Třetí část studie vyvozuje důsledku pro prevenci a obsahuje doporučení a časopis Policista v ní opět zalistuje.

(kuč)