Policejní prezídium ČR
skupina pro styk s veřejností
V Praze dne 14. srpna 1998
Policisty i občany trápí krádeže věcí z automobilů
Zaznamenáno z denních svodek událostí Policie ČR
Dne 12. 8. 1998 před desátou hodinou dopolední oznámil na pražské policejní služebně Kyje osmadvacetiletý Bohumír B. z Prahy 9 vloupání do firemního vozidla tovární značky Škoda Felicia, které bylo zaparkované v Praze 9, Hloubětínské ulici. Policie téhož dne při šetření události zjistila, že vůz byl po opuštění posádkou uzamčen, ale neznámý pachatel, v době nepřesahující podle odhadu pět minut, po vypáčení zámku zavazadlového prostoru, odcizil videokameru BETACAM SONY 400, objektiv, monitor Sony a 10 ks akumulátorových baterií typu 1 AP. Místo činu pak zloděj nepozorován opustil. Krádeží videotechniky vznikla firmě Febio spol. s r. o. Praha škoda odhadnutá na dva a čtvrt milionu Kč.
Dne 12. 8. 1998 ve 12.30 hod. oznámil policistům v Praze 1 Václav Č., ročník 1964, bytem ve druhém pražském obvodu, krádež vozidla Nissan, které parkoval v Myslíkově ulici u domu číslo 13. Neznámý pachatel, v době od 22.30 hodin dne 11. 8. 1998 do 10.00 hodin dne následujícího, odcizil vozidlo, ve kterém měl oznamovatel občanský a řidičský průkaz, osvědčení o technickém průkazu automobilu, notebook a zvukovou aparaturu značky Clarion kombinovanou s televizí. Škoda je podle odhadu vyšší než 1 milion 200 tisíc korun českých. Po odcizeném vozidle, věcech v něm uložených a pachateli krádeže bylo vyhlášeno pátrání.
Oba případy nejsou v denní praxi českých policistů žádnou výjimkou a není ani podstatné, zda je místem činu Praha nebo jiné město naší republiky. Popsané události však mají cosi společného. Společným jmenovatelem nejsou jen vysoké hmotné škody a specifická kriminální aktivita - zaměření pachatelů, ale také nedostatečná předvídavost poškozených a skutečnost, že jejich vozidla měla plnit jakousi roli nedobytné pokladny. Vždyť jak jinak si vysvětlit krádeže majetku tak značných hodnot, který byl v automobilech ponechán, opomineme-li skutečnost, že v druhém z případů se zloděj vykrádáním vozu a odnášením věcí z něj neobtěžoval a jednoduše odjel s celým dopravním prostředkem. O krádežích věcí ze zaparkovaných aut informuje policie téměř denně a přesto jsou zloději každý den úspěšní. Proč ? Odpověď je jednoznačná. Občané tyto informace podceňují a nevěnují dostatečnou pozornost ani dobře míněným preventivním radám.
O čem vypovídají statistiky Policie ČR?
Majetková kriminalita je dominantní složkou statisticky sledovaného nápadu všech kriminálních trestných činů evidovaných Policií ČR. Republikově tvoří kolem 76 procent ze všech deliktů. Vývoj v této oblasti pak zásadně ovlivňuje právě počet případů krádeží vloupáním do motorových vozidel a krádeží věcí z nich. V roce 1996 evidovala policie v naší vlasti 58 808 krádeží věcí z aut, další rok to bylo již 64 515 případů a v letošním prvním pololetí je v této položce statistiky Policie ČR zapsáno 33 962 útoků na cizí majetek uložený nebo ponechaný v zaparkovaných automobilech. Objasněnost je však pro pochopitelnou složitost případů a anonymitu pachatelů, kteří obvykle nezanechávají příliš mnoho použitelných stop, velmi nízká a pohybuje se v relaci kolem 13 procent.
Negativní roli při objasňování této kriminality hraje také přetrvávající nedostatečné technické zabezpečení automobilů, lhostejnost jejich posádek, nedbalost majitelů, provozovatelů a řidičů, stejně jako nevšímavost části občanů a jejich nechuť oznámit trestný čin a jakkoli se podílet na jeho objasnění. Právě zde však, více než jinde, neplatí: “Nehas co tě nepálí ”. Problém kriminality totiž zdaleka není jen záležitostí policie a orgánů činných v trestním řízení. Zahraniční i domácí analýzy a informace totiž potvrzují, že bez vzájemné spolupráce mezi občanem, policií a dalšími subjekty, zabývajícími se problémy kriminality, nelze dosáhnout hmatatelného úspěchu v boji proti sociálně patologickým jevům. Účast komunity i jedinců, zejména v prevenci kriminality, je pak prokazatelně jednou ze správných cest k omezení aktivit delikventů.
Společnost bez kriminality, delikventů a jejich obětí je utopií. Základní otázkou problému proto zůstává, zda se s tímto stavem občan spokojí, či ponechá jeho řešení orgánům státní správy a samosprávy a nebo se rozhodne podílet se na boji proti zločinu tím, že bude hledat způsoby, které rizika kriminality snižují, pachatele od spáchání trestného činu odvracejí, případně alespoň jeho protiprávní činnost komplikují. Již sama aktivita směřující ke snižování takových rizik je proto nesmírně důležitým příspěvkem každého iniciativního jedince do oblasti prevence kriminality. V praxi jde o konkrétní podíl na společenské ochraně majetku, zdraví i životů osob.
Také při řešení kriminality v kategorii krádeží věcí z motorových vozidel existuje řada možností k dosažení požadovaného cíle, kterým je bezpečí majetku. Toto jsou některé z nich :
Připravil: mjr. Jiří SUTTNER