náměstka MV ČR
Ing. Jaroslava KOPŘIVU

Čas nazrál k tomu, že byla schválena a vešla v platnost novela zákona týkající se problému drog. Co schválení předcházelo?

Na konci minulého volebního období byl ve Sněmovně projednáván a posléze zamítnut návrh poslance Severy na kriminalizaci držení drogy. Vláda však slíbila, že se tímto problémem bude zabývat. Koncem roku 1996 ministerstvo spravedlnosti vypracovalo a předložilo k připomínkování novelu trestního zákona, která řešila problémy hospodářské kriminality.V návaznosti na to ministerstvo vnitra rozšířilo novelu o pasáž, která se týkala drogových náležitostí. Následné diskuse o formě probíhaly během ledna a února letošního roku, mediální kampaň pro i proti byla odstartována mojí tiskovou konferencí 25.března 1998 a diskuse vykristalizovaly až do podoby, v jaké je novela schválena. Ta poměrně dlouhá cesta byla vyplněna veřejnou diskusí jednak o problému samotném, jednak o vhodnosti námi předloženého řešení a to jak s veřejností tak s poslaneckou sněmovnou a senátem. Myslím, že žádný jiný zákon nedoprovázela tak široká diskuse a nevyvolal tak rozporné názory.Jsem rád, že zákonodárci naše stanoviska akceptovali. Pocit úspěchu však budu mít až v okamžiku kdy se ukáže, že náš návrh byl správný, až přestane narůstat počet drogově závislých a kdy se křivka nárůstu zlomí a bude klesat. Je to rozhodně dlouhotrvající záležitost, protože otázka drog není jen otázka přísnosti trestně právních norem, je to hlavně otázka společnosti a jejího přástupu k problému.

Dotkne se novela nějakým významným způsobem více větších dealerů, bossů, těch nebezpečných špiček?

Novela řeší v zásadě dva okruhy problémů. Nejčastěji diskutovaný je problém držení drogy pro vlastní potřebu, ovšem novela v sobě zahrnuje změnusazeb, kdy se v průměru o dva roky zvyšují trestní sazby za stávající drogové delikty. Represe se tedy posouvá k větší přísnosti u dealerů, organizovaných skupin apod. To považujeme za významnou věc, o které se mnoho nediskutovalo, protože s tím byl všeobecný souhlas. Vždyť doposud to bylo tak, že tresty u nás byly jedny z nejnižších v Evropě. Tato část novely, týkající se přísnějších trestů platí již od 1. července letošního roku.

Hovořme nyní o té diskutované části, týkající se držení drogy. Jaký bude mít dopad na pouliční dealery nebo uživatele drog?

Část týkající se postihu držby vstoupí v platnost 1. ledna 1999. Je to část přestupkového a trestního zákona, která má dvě funkce. Preventivní, odstrašující tak, aby bylo vidět, že to není normální věc brát drogy, že se to trestá. Samozřejmě jde o míru přísnosti. Proto jsme tam zakotvili tu nejvíce napadanou část, že existuje malé množství, které bude pouhým přestupkem. To si myslím nevytváří pro žádného mladého uživatele společenské stigma do budoucího života, ovšem když to množství je větší a má sloužit jako zástěrka dealerovi, potom bude přistupováno k trestnímu postihu. Podle našich zkušeností ani ten běžný konzument nemá peníze na to, aby měl u sebe větší množství než na jeden den.

Co když se přeci jen stane, že bude zadržen někdo, kdo není dealerem a přece má u sebe větší množství drogy?

Bude záležet na soudci, zda bude držení kvalifikovat jako přestupek, nebo jako trestný čin. To však neznamená, že v případě trestného činu musí být vždy uložen trest odněntí svobody, ale zákon umožňuje soudu věc posoudit a podle okolností upustit od potrestání či použít jiné alternativní tresty včetně využití tzv. probačních opatření. Za nejvhodnější alternativní trest lze v tomto případě považovat uložení obecně prospěšné práce. Významným přínosem pro řešení této problematiky je možnost využít probačních prvků spočívajících v možnosti uložit přiměřená omezení a povinností směřující k tomu, aby pachatel trestného činu vedl řádný život. Mezi ně může patřit povinnost podrobit se léčení ze závislosti, zdržovat se návštěv nevhodného prostředí, zdržet se hazardních her apod.

Je náš stát dostatečně připraven na uplatňování probace, alternativních trestů a má dost léčeben pro drogově závislé?

Tato část novely si myslím představuje první krok, nebo průlom, směrem do oblastí, které jsme zatím opomíjeli. Směřuje k probaci, alternativním trestům, k tomu podívat se na prvopachatele, který se dostává prvně do konfliktu se zákonem taky jinak než na člověka, kterého je třeba napravit vězením. Obecně se ukazuje, že trend trestat mladé a prvopachatele vězením nevede vždy ke správnému cíli. Pro společnost je důležitější, aby se mladý člověk zdržel braní drog, ale také páchání trestné činnosti, ke které návyk na drogy logicky vede. Je tedy daleko užitečnější zbavovat návyku, než trestat vězením. Proto cesta alternativních trestů a probací.Teď je nutné položit si otázku, jak u nás tyto instituty fungují, zda je systém zralý tyto lidi přijmout. Věřím, že schválené zákony vytvoří tlak, že se pohnou i další články.

Mám-li hovořit o léčebnách, musím připomenout, že do roku 1996 bylo vynaloženo zhruba 600 milionů na protidrogovou prevenci. Výsledek je, že všichni shodně konstatují naprostou nedostatečnost sítě léčeben. Věřím, že se protidrogové komise začnou konečně zabývat prevencí jinak než pořádáním přednášek na školách ve smyslu neberte drogy, je to špatné, ale když už je berete, tak jen některé. Doufám, že začnou pořádně pracovat na sekundární a terciární prevenci, to znamená, že budou budována detoxikační a resocializační zařízení, která mohou lidem konkrétně pomoci. Bez těchto článků bude samozřejmě zákon bezzubý, protože policie a další orgány činné v trstním řízení nebudou mít alternativy. Po mém soudu jsme to brali dosud za špatný konec. Šest let se problém řešil převážně prevencí. Přesto počty závislých stále stoupají. Je načase začít s prevencí naprosto cílenou, kontrolovatelnou. Politika v oblasti drog nebyla vyvážená, ukázalo se, že je třeba řádné prevence, ale i patřičné represe.

Co můžete říct k názoru, že po schválení novely zákona o drogách se většina uživatelů drog bude obávat zajít do K centra nebo na místo, kde si dosud mohli vyměnit injekční stříkačku?

Myslím, že je to konstrukce, která se nedá vyvrátit jinak než praxí. Všude v Evropě platí daleko přísnější zákony než u nás a přece protidrogová centra fungují. Předpokládám, že do těchto zařízení je zakázáno vnášet drogu. A o čem je zákon? O držbě drogy. Člověk, který navštíví takové zařízení přichází bez drogy, proto mu žádné nebezpečí nehrozí.

Jakou roli hraje v uvedení zákona do praxe policista? A soudce? Bude mít k posuzování dostatečné nástroje?

To je širší otázka. Existuje pokyn policejního prezidenta k potírání drogové kriminality, který stanoví roli pořádkové policie a roli specializovaných jednotek, roli obvodních oddělení, okresů, krajů a policejního prezidia. Měl by vzniknout metodický orgán na úrovni policejní centrály, který bude ve smyslu nové legislativy metodicky řídit drogovou problematiku. Je tady nová skutková podstata a tudíž součástí pokynu metodického orgánu bude i orientační manuál pro potřeby policie, co je považováno za malé množství a co za větší než malé. Takové tabulky ve světě existují, radíme se i s ministerstvem zdravotnictví a výsledkem budou zprůměrované hodnoty. Můžeme to přirovnat k množství jednoho promile alkoholu v krvi při řízení motorového vozidla, které je hranicí mezi přestupkem a trestným činem. Samozřejmě co je to za látku, jak je čistá atd., to nebudou určovat policisté na ulici, ale kriminalistické laboratoře. Policista pouze člověka zadrží za podmínek, které jsou v zákoně, a pokud u něho najde látku o které se bude domnívat, že to je droga, sepíše s ním zápis a věc postoupí k dalšímu řešení. Řadový policista je povinen dbát na to, aby byl pořádek na ulicích. Když podle něj páchá někdo trestný čin prodeje drog, zadrží ho a zajistí. Ale je absolutní nesmysl, který nám pořád někdo vnucuje, že se odbornými záležitostmi bude zabývat nějaký pochůzkář.

Co můžete říci k problému řízení motorového vozidla pod vlivem drogy? Zákaz řízení vyplývá ze zákona, ale jak je možné řešit problém s určením přítomnosti drogy v těle člověka přímo na ulici?

Problém je právě v tom, že alkohol je možné určit dýchnutím do balonku, kdežto kdo je pod vlivem drog se bez laboratoře určit nedá. Není trestný čin být pod vlivem drog právě tak jako není trestný čin být opilý. Ale je trestný čin řídit v takovém stavu auto. Opilého řidiče policista určí, kdo řídí pod vlivem drogy, neurčí. A to je vážný problém. Najít způsob jak určit přítomnost drog v organismu řidiče je úkol pro vnitro a policii. Samozřejmě existuje možnost to zjistit, ale pouze v laboratoři a tu policista okamžitě k dispozici nemá. Jde o to jak to zjistit na místě, jak to udělat přijatelným pro běžnou službu policisty.Problémem se musíme intenzivně zabývat, protože řidičů za volantem pod vlivem drogy valem přibývá.

Děkuji za rozhovor   D. Linhartová