Podobně pestrou tradici mají i vzájemné kontakty jednotlivých odborníků, například Akademie forenzních věd v Evropě byla založena už v devětadvacátém roce a fungovala až do války, nicméně Evropská konference forenzních věd, která letos v září proběhla ve švýcarském Lausanne, měla označení první.

     Na podrobnosti a dojmy z jednání od břehů Ženevského jezera jsme se zeptali vedoucího české delegace, pověřeného ředitele Kriminalistického ústavu Praha plukovníka doktora Jana Hlaváčka a jeho kolegy majora ing. Pavla Koláře, CSc.

     Celosvětová série podobných konferencí už poměrně dlouho běží, ovšem na starý kontinent se dostane jednou za mnoho let. To je pro evropské potřeby málo, a zřejmě i proto byla z popudů forenzních vědců různých univerzit a s podporou ENFSI, což je dva roky existující organizace nazvaná Europen Network of Forensic Science Institutes a je to sdružení ředitelů jednotlivých kriminalistických a forenzních institutů, svolána samostatné evropská konference, takové zákládající setkání, které mělo připravit co nejlepší půdu pro příští vzájemnou spolupráci zmíněných institucí v Evropě. Smysl celého jednání se snad dá nejlépe vymezit negativně. Rozhodně nejde nějakou další organizaci šéfů, kteří se čas od času sejdou, aby se poplácali po ramenou a na společném obědě pronášeli slavností přípitky, nýbrž o skutečně tvůrčí setkávání specializovaných expertů v jednotlivých odborných skupinách. Páni ředitelé se mohou starat, aby všechno klapalo, shánět peníze, koordinovat práci, ale do samotného jednání komisí by měli zasahovat minimálně. To je, myslím, velmi rozumné, a pokud mohu hodnotit vzájemná evropská a světová setkání, řekl bych, že to, co proběhlo v Lousanne, bylo zatím nejvýznamnější. Na konci dvacátého století se odehrává něco, co v obecném smyslu koresponduje s Evropským společenstvím, to jest vzájemné mezinárodní sdružení univerzitních a policejních výzkumných a současně - v naší terminologii - expertizních pracovišť.

     Jaká byla návaznost konference na Interpol?

     Nepřímá, i když v některých oborech je Interpol jako instituce velmi iniciativní. Při něm například vznikla skupina expertů zabývajících se počítačovou kriminalitou nebo skupina genetiků. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jakási konkurence záměrů ENFSI. Nutno si však uvědomit, že špičkových kriminalistických odborníků není mnoho, v každém oboru tak nanejvýš několik desítek a většinou se všichni vzájemně znají, ať již osobně nebo z publikovaných prací. Takže prakticky stejní lidé, které předtím sdružil Interpol, se znovu sešli i v Lausanne a jejich odborné problémy je, soudím, zajímaly víc, než to, kdo vlastně konferenci svolal. Podobně už dobré čtyři roky výborně funguje mezinárodní skupina zabývající se mikroskopickými úlomky textilních vláken, v níž dochází k velmi neformální výměně informací a zkušeností a která se také stala součástí ENFSI. Takových specializovaných skupin bylo v Lausanne vytvořeno patnáct, tedy o mnoho víc, než dosud stačil zorganizovat Interpol.

     Říká se, že informace a nápady mají cenu zlata. Nenarazili jste během jednání někdy také na nechuť dělit se o pracně získané poznatky?

     Ne, až překvapivě ne. Informace byly na konferenci v Lausanne předávány bezelstně a upřímně, ovšem nutno poznamenat, že podobný přístup se očekával i od nás. Ale to už, myslím, umíme. Nikdy jsem nesouhlasil s utajováním kriminalistiky jako takové, což bylo vysvětlováno zákonem o utajovaných skutečnostech. Kriminalistika je věc veřejná a musí sloužit zájmům této země, to je ostatně i motto rubriky KRIMI, kterou vedu v elektronickém deníku Neviditelný pes na Internetu. (http://pes.eunet.cz.krimi/index.htm)

     Otevřenost, s jakou se v Lausanne jednalo, měla ovšem své meze. Platila pro univerzitní profesory a pro pracovníky policejních laboratoří, respektive laboratoří působících v rámci státních institucí, ale soukromí experti neměli na jednání přístup. Zeď mezi státním a privátním byla prakticky neprostupná. To je další důležitý poznatek, že totiž střet zájmů, o kterém se u nás často jenom hovoří - a přitom státní zaměstnanec může mít klidně i kulaté razítko soukromého znalce - je ve světě velmi přísně sledován. Například vláknařská skupina, která úspěšně předběhla svou dobu a nyní se včlenila do ENFSI, měla ve svých řadách jednu soukromou znalkyni z Rakouska. Ta teď přijde o možnost komisi navštěvovat. Nelze v tom hledat nic jiného, než to, že stát, který je zodpovědný za boj se zločinem a investuje do toho nemalé prostředky si mimo jiné musí hájit i know-how. Státní znalecká instituce asi nebude pracovat pro protistranu, neřkuli pro mafii.

     Jak se projeví závěry První evropské konference forenzních věd na práci Kriminalistického ústavu?

     Delší dobu jsem nosil v hlavě nápady, jak znovu zásadním způsobem oživit činnost našeho ústavu na úseku vědeckého výzkumu a technického rozvoje pro praktickou kriminalistiku - to vše v mezinárodním měřítku. Bezprostředně pod vlivem konference v Lausanne jsem vytvořil nový poradní orgán ředitele KÚP, který je nazván Komise pro mezinárodní styky a výzkum. V komisi budou pracovat nejzkušenější lidé, kteří mají předpoklady k vědeckovýzkumné práci a navíc chuť a zájem dělat. Myslím, že jich v ústavu máme řadu, ale rozhodně se nijak neuzavíráme, velmi stojíme o experty z jednotlivých OKTE, tam jsou také výborné mozky a navíc mají zkušenosti z každodenního kontaktu se zločinem, o některé učitele z Policejní akademie ČR, experty přes prevenci, o univerzitní učitele, ale také o odborníky z firem zabývajících se vývojem kriminalistické techniky a tak dál. V podstatě nám jde o "radu moudrých", pokud si ovšem pod tímto termínem představíme skutečně výkonné odborníky a ne spolek nějakých zasloužilých šéfů správ, jako to bylo kdysi

     Pro členy bude komise znamenat práci navíc. Nemáme k dispozici žádná nová tabulková místa a nemáme v úmyslu je ani vytvářet. Cesta z laboratoře na zasedání komise musí být co nejkratší. Úkolů nebude málo. Budoucí přijetí do Evropských společenství předpokládá řešení možných problémů už dnes, řada postupů, například všechna prováděná expertizní zkoumání v oborech kriminalistiky musí být plně kompatibilní s prací policejních sborů v ostatních státech, jenom potom bude možno výhod unie dokonale využít. Náš znalecký posudek musí být v budoucnosti akceptovatelný u soudu jinde v Evropě a opačně. Stojí to spoustu úsilí, o kterém veřejnost prakticky neví, obrazně řečeno jde o takové vysazování sadu, jehož ovoce budeme sklízet až za pár let.

     Ženevské jezero zšedlo podzimem a ze stromů opadalo barevné listí. Uprostřed září tu však bylo krásně a noční vrátný lausannské univerzity si jistě dodnes pamatuje na poněkud nevšední příjezd české delegace. Ti lidé se přiřítili za tmy, a místo aby se rozumně vypravili do města hledat zamluvený hotel a nějakou hospůdku s pivem, začali hned v noci před zahájením konference stavět ve školní hale stánek. Současně s jednáním totiž probíhala veliká výstava firem, které se zabývají vývojem prostředků pro kriminalistickotechnickou a expertizní činnost a česká společnost Laboratory Imaging s.r.o., Praha tu pochopitelně nemohla chybět. Její ředitel ing. Josef Mikeš, CSc., přijel s pracovníky Kriminalistického ústavu s autem plným techniky a do stavby expozice se pustili společně.

     Domnívaje se, že jde o námezdní řemeslníky, podával univerzitní fortnýř šroubováky plukovníkům, doktorům, inženýrům a kandidátům věd a nepříliš srozumitelnou francouzštinou se snažil vyjádřit překvapení nad tím, jak pracovitý národ ti Češi jsou.

     Odjezd měl podobnou atmosféru. Konference skončila v pátek ve tři odpoledne a ještě v pět vysvětloval inženýr Mikeš hloučku zájemců z Finska podstatu počítačového systému pro analýzu obrazu zvaného LUCIA. Kabáty ze zavřené šatny byly rozhozené po křeslech, zájemci dlouho odmítali odejít a při pozdní demontáži stánku nakonec pomáhal docela jiný chlapík než při jeho stavbě. Původní vrátný zřejmě tušil, co přijde, a vzal si pro jistotu volno.