POLICISTA  7/1998

ROZHOVOR

Do jaké míry se organizovaný zločin na území České republiky zaobírá drogami?

Zaobírá se jimi dost. A zaobírá se jimi vlastně už od roku 1991, kdy začala na území dnešní České republiky přímo drogová exploze. Bylo to dáno otevřením hranic a zároveň velice rychlým usídlením zahraničních zločineckých skupin u nás. Pokud se týče drog, pak se jednalo zejména o kosovo-albánská zločinecká seskupení. Jejich lidé na našem území od prvopočátku působili jako spojky a jako rezidentury na takzvané balkánské cestě, což je přeprava heroinu vedoucí z jihovýchodu přes Balkán a přes střední Evropu do skandinávských zemí a do západní Evropy. Později, zhruba v roce 1993, se především tyto zločinecké skupiny zasloužily o to, že se charakter České republiky přeměnil z transferového území na jednu z klasických cílových zemí nelegálního obchodu s heroinem.

Druhou silnou skupinou, která se u nás v oblasti drog etabluje a aktivizuje, jsou čeští občané, kteří působí jednak při nelegální výrobě a distribuci pervitinu, nejznámější české drogy, a jednak se snaží otevřít na naše území takzvanou kokainovou jihoamerickou cestu a vyplnit tím jakési kokainové vakuum, které na našem nelegálním drogovém trhu zatím je. Dosud se nám totiž víceméně podařilo veškeré snahy dovážet k nám kokain paralyzovat. Ať už to byla operace Blizard, při níž jsme zadrželi skoro 700 kilogramů kokainu, nebo v poslední době Aligátor, kdy uvízlo na Opočně v naší síti 60 kilo kontrabandu.

K obchodu s drogami jinak částečně směřují všechna zahraniční seskupení, ale nejvýznačněji se na něm podílejí ty, které jsem jmenoval. Dále se našeho území dotýkají aktivity vyloženě zahraničních gangů, například jihoamerických drogových kartelů, které využívají české občany k vytvoření kokainového kanálu, a potom jedny z vůbec nejnebezpečnějších organizovaných zločineckých skupin, a to nigerijské a arabské klany. Ty druhé u nás byly po revoluci u samotného otevírání pouliční distribuce, viz tehdejší centrum Prahy.

Má naše zemička na drogovém poli nějaké zvláštnosti ve srovnání s vývojem ve světě?

Specifikem pro naši zem je rychlost, s jakou se náš drogový boom rozvinul. To, co se jinde vyvíjelo čtyřicet padesát let, dosáhlo u nás stejných dimenzí během čtyř pěti let. A mnohem rychleji a razantněji než jinde to zasáhlo dospívající mládež, nejnižší věkové kategorie. Dneska například pro kosovo-albánské gangy pracují poměrně rozsáhlé distribuční sítě složené z osob - často hodně mladistvých - závislých na drogách a odměnu si vybírají v naturáliích, v dávkách drogy pro vlastní potřebu. I to je naše maličká zvláštnost. Podobně jako od počátku osmdesátých let v zahraničí známá - a již klasická - česká droga pervitin, dokonce se zavedenou exportní přezdívkou "čeko".

Jak rychle se razantnímu nástupu drog do našeho života stačila přizpůsobovat legislativa a jak vám čerstvě v boji s nelegálními drogami pomůže či nepomůže novela trestního zákona s příslušnou drogovou pasáží?

Odpověď bych rozdělil do dvou částí - na systémová, organizační opatření v rámci policie, a potom na jednotlivé legislativní kroky. K tomu prvnímu: policie i ministerstvo vnitra reagovaly na nástup drog podle mého názoru poměrně velmi rychle a dost rázně. Už v roce 1991 vznikla Protidrogová brigáda federálního policejního sboru, která vlastně přetrvala do současné doby. Dnes působíme pod názvem Národní protidrogová centrála a jsme jednou z nejsilnějších jednotek Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. V průběhu let jsme byli posíleni jak personálně, tak materiálně a v současnosti patříme k nejlépe vyzbrojeným policejním jednotkám. Každý rok se naše organizační struktura navíc rozvíjí a pozměňuje, protože se snažíme, co nejrychleji reagovat na to, jaký proti nám zrovna stojí protivník.

Pokud se týče legislativy, měli jsme ještě nedávno poněkud složitější situaci, protože nebyly upraveny legislativně záměna zásilky, nasazení policejního agenta nebo sledovaná zásilka. Zcela výjimeční jsme byli v Evropě i ve světě do nedávné doby naší úpravou legálního držení drog pro vlastní potřebu v jakémkoliv množství a jakéhokoliv druhu, což jsme se celou dobu snažili připomínkovat. Navrhovali jsme neustále legislativní úpravy a pravdou je, že se situace podstatně zlepšila. I když to v některých bodech - například u sledované dodávky - dosud ve srovnání se světem není ideální. Celkově jsme ovšem v mnohém minimálně na evropském standardu. Včetně poslední novelizace trestního a přestupkového zákona. Tato úprava podle mého názoru, který často před novináři opakuju, policii práci vůbec nezlehčí, naopak jí práci přidělá, ale ztíží to práci drogovým obchodníkům!

A co to představuje přímo ve vztahu k Národní protidrogové centrále? - Drogy jsou značně specifická oblast. Nemůžeme tvrdit, že děláme pouze organizovaný zločin, protože to je natolik komplexní problém, že nelze dělat řekněme drogovou zločineckou organizaci jen od středního článku nahoru. Samozřejmě, že se dotýkáme i toho spodku - malých dealerů, koncových článků distribučních sítí. Protože ale priority klademe spíš směrem nahoru, uvedená zákonná změna se naší přímé práce zásadně tolik nedotkne. Budeme zabezpečovat vypracování výcvikových metodických materiálů, budeme - předpokládám - ručit za výcvik policistů, za přenášení zahraničních zkušeností v této oblasti na policisty, kteří se budou drogami zaobírat. Částečně se nás to ale dotkne i v praxi, protože úprava zákona opravdu postihne především zločinecké prostředí, které bude donuceno k takovým nestandardním činnostem, že nutně začne dělat chyby. A to nám bude nahrávat!

Připravil Jaroslav Kopic