Skoro se už ani nechce věřít, že bývali na světě umělci tak naivní - Jules Verne kupříkladu - že si mysleli, kterak moderní technika prospěje lidstvu. Dvacáté stoleté poučilo je i nás - a tak jsou dnešní vize technického pokroku dosti chmurné a budoucnost by, patře na současné filmy, člověk nepřál ani úhlavnímu nepříteli (i když - tomu asi jo).

Jenže americký film Nepřítel veřejnosti se neodehrává za století, za deset let, ba ani za rok. Odehrává se ve žhavé současnosti - jenom nás jeho děj nechá nahlédnout do světa, techniky a možností tajných služeb. Fantazie předstižena realitou, chce se říci: a to ještě filmaři neviděli zdaleka všechno a co jim v centrálách CIA a NSA ukázali, určitě nebyly nejžhavější technické novinky.

Příběh právníka, jenž se octne v ohnisku pozornosti tajných služeb, je plný napětí a událostí: režisér Tony Scott svůj film přirovnává k legendárním (a dodnes výborným) Třem dnům kondora či neméně životaschopné Francouzské spojce a má docela pravdu. Především se mu pro hlavní role podařilo získat vpravdě prvotřídní herce: pronásledovaného právníka ztělesnil Will Smith, původně rappový zpěvák a hvězda takových snímků, jako Muži v černém a Den nezávislosti (a v soukromí fanda na moderní počítače). Pomáhá mu - coby vysloužilý zpravodajec - Gene Hackman, zestárlý, ale nestárnoucí, a do třetice výborný Jon Voigt (taky už nižádný mladík) jako hlavní zloduch. Herecký koncert na vážné téma: totiž, kde končí zájem státu a začínají zištné hrátky mocného jedince? Technika, již má sekční šéf NSA k dispozici, je vpravdě všemocná, mašinerie jeho "firmy" (mimochodem, státní zpravodajská služba tohoto názvu v USA vskutku funguje a její rozpočet ročně činí šest miliard dolarů) běží jako dobře namazaný stroj, u nějž je už velmi těžké vysledovat, kdo jej nastartoval a čemu vlastně slouží.

Na začátku je - jako infarkt zamaskovaná - vražda kongresmana, jenž vystupoval proti jistému zákonu: pak přijde nelítostná likvidace ornitologa, jenž měl tu smůlu, že vražedný útok natočil svou videokamerou. A nakonec velký hon na právníka, v jehož zavazadle se náhodně ocitla ona kompromitující videokazeta... Dialogy někde skřípnou chtěností, gradování akčních scén a záchrany hrdinů v poslední chvíli i průměrnému znalci akčních filmů připadnou poněkud otřelé - ale všechno vyvažuje mrazivě reálný příběh o tom, jak zlikvidovat člověka bez jediného výstřelu.

Zděšený právník zprvu jen šokovaně přihlíží, kterak se hroutí jeho svět, jak přichází o své jistoty, jak se do něj nenávistně pouští tisk, jak málem přijde o rodinu. Pak se ale pomalu začne bránit - a má štěstí na pomocníka...

Film Nepřítel veřejnosti rozhodně stojí za zhlédnutí, klidu a vyrovnanosti nám ovšem nepřidá. Vědomí, že jediné soukromé místo na světě je už jen v našich myslích, nějak akceptujeme: ale jak dlouho tomu ještě bude aspoň tak?

(-ěk)