Pak mu Hospodin °ekl: "Toto je zem∞, o kterΘ jsem p°φsahal Abrahamovi, Izßkovi a Jßkobovi slovy: Dßm ji tvΘmu potomstvu. Dal jsem ti ji spat°it na vlastnφ oΦi, ale nep°ejdeÜ tam." I zem°el Moj₧φÜ, slu₧ebnφk Hospodin∙v, tam v moßbskΘ zemi, a nikdo a₧ dodnes neznß jeho hrob.
Dt34,4

Snφh k°upal pod nohama a po h°ebenech KruÜn²ch hor se hnal vφtr. Hrßzd∞n² d∙m na prot∞jÜφ stran∞ m∞lkΘ ·₧labiny u₧ pat°φ N∞mecku.

"Tady p°evad∞Φi vylo₧ili uprchlφky z auta, kde byli nacpanφ jako sardinky," poznamenal vedoucφ odd∞lenφ pohraniΦnφ policie na Cφnovci poruΦφk Ji°φ Nehyba. "╚erta se starali o to, ₧e v∞tÜina z nich je mizern∞ obleΦenß a ₧e ve tm∞ a mlze m∙₧ou snadno zabloudit. Ukßzali sm∞r a °ekli - b∞₧te, za hranicφ se vßs zase n∞kdo ujme..."

Neujal. PatnßctiΦlennß skupina zb∞dovan²ch Afghßnc∙, byly mezi nimi i ₧eny a d∞ti, se °adu hodin bezradn∞ toΦila v kruhu. Kdy₧ se objevila hlφdka pohraniΦnφ policie, byli vÜichni naprosto vyΦerpanφ a omrzlφ.

"P°φpady jsou si vzßjemn∞ velmi podobnΘ a lavinovit∞ jich p°ib²vß," °ekl poruΦφk. "V roce devadesßt osm vzrostl ve srovnßnφ s rokem p°edeÜl²m poΦet pokus∙ o nelegßlnφ p°echod hranice na naÜem ·seku o sto procent. A vÜechno nasv∞dΦuje tomu, ₧e ten hlavnφ nßpor uprchlφk∙ nßs jeÜt∞ Φekß."

Loni na Nov² rok, t∞sn∞ po p∙lnoci, zapφpala vysφlaΦka a mφsto p°φpitku a pestr²ch rachejtlφ se jelo do studenΘ tmy. èlo o padesßt dev∞t zadr₧en²ch, kterΘ bylo nutno nejd°φv rozmrazit a nakrmit, teprve potom nßsledovalo beznad∞jn∞ zdlouhavΘ zjiÜ¥ovßnφ toto₧nosti. Jenom p°eprava uprchlφk∙ z hor dol∙ do Teplic zabrala zbytek noci.

Jindy se zakusovala do serpentin sk°φ≥ovß avie a pßr set metr∙ p°ed nφ nenßpadnß osobnφ Ükodovka. Klasickß sestava, p°ednφ v∙z Φistφ cestu, vzßjemnΘ propojenφ mobilnφmi telefony mß snφ₧it riziko odhalenφ na minimum. Tentokrßt to p°evad∞Φ∙m nevyÜlo. Byli zadr₧eni spolu se sv²mi dev∞tat°iceti pasa₧Θry a bylo jim sd∞leno obvin∞nφ podle paragrafu 171, odstavec a, trestnφho zßkona. VyÜet°ovßnφ probφhalo na svobod∞, tak₧e o Φtrnßct dnφ pozd∞ji byl jeden z obvin∞n²ch zadr₧en s dalÜφ uprchlickou skupinou p°φmo v N∞mecku. Tam jsou ovÜem postihy p°φsn∞jÜφ, proto putoval za m°φ₧e okam₧it∞.

"NßÜ problΘm," pokraΦoval Ji°φ Nehyba, "spoΦφvß v tom, ₧e uprchlφk ze zem∞, s nφ₧ mßme bezvizov² styk, je pro nßs turista, kterΘho nelze zadr₧et, i kdyby bylo stokrßt jasn∞jÜφ, kam mφ°φ. M∙₧eme zakroΦit teprve ve chvφli, kdy p°ejde hraniΦnφ Φßru, ovÜem na ·zemφ sousednφho stßtu jsou naÜe pravomoci nulovΘ. NaÜt∞stφ mßme velmi dobrou spoluprßci s n∞meck²mi kolegy, a tak se naprostß v∞tÜina sporn²ch p°φpad∙ nakonec vy°eÜφ.

Lidem odhodlan²m k p°echodu hranice se velmi t∞₧ko vysv∞tluje, ₧e jejich emigrantsk² sen o hojnΘ a pohostinnΘ zemi za obzorem u₧ dßvno neplatφ. N∞mci majφ dost vlastnφch problΘm∙ a znaΦnou nezam∞stnanost, nad∞je, ₧e se tam p°ist∞hovalec bez °ßdn²ch dokument∙ uchytφ, je nepatrnß. M∙₧eme p°edklßdat statistiky, policejnφ svodky i ilustrativnφ p°φklady, vÜechno je marnΘ, dalÜφ a dalÜφ uprchlφci sßzejφ vÜechno na jedinou nejistou kartu a zpravidla prohrßvajφ. Bohatnou p°evad∞ΦskΘ bandy, obchodovat s lidmi je dneska tΘm∞° stejn∞ v²hodnΘ a p°itom mnohem mΘn∞ riskantnφ, ne₧li t°eba paÜovßnφ drog. My p°ijdeme do styku jen s obyΦejn²mi p∞Üßky takov²ch mezinßrodnφch zloΦineck²ch organizacφ a s jejich nemilosrdn∞ oÜkuban²mi klienty. Je to v∞tÜinou dost smutnΘ, zvlßÜ¥, kdy₧ jsou u toho malΘ d∞ti. Je to pßr dnφ, co jsme tahali ze zßv∞jφ rodinu, kterß dala p°evad∞Φ∙m tisφce marek, a p°esto ji vysadili bez doklad∙ a bez pen∞z p∙l kilometru od hranice. Co jsme mohli d∞lat? Mφsto pokuty jsme vÜem uva°ili Φaj, potom jim zaplatili veΦe°i o dovezli je dol∙ do m∞sta. Dom∙ u₧ se nevrßtφ, nemajφ kam. Mo₧nß, ale to je v praxi celkem v²jimeΦnΘ, po₧ßdajφ a azyl v ╚eskΘ republice. NejspφÜ se ale o nelegßlnφ cestu do SpolkovΘ republiky budou za pßr dnφ nebo t²dn∙ pokouÜet znova."

FiΦφcφ vφtr cloumß v∞tvemi bezlist²ch ke°∙, automobil pohraniΦnφ policie se prokousßvß neprojetou cestou a v horsk²ch chalupßch se rozsv∞cujφ okna. M∞lkß °ada stop sm∞°ujφcφch do N∞mecka je tΘm∞° zavßtß sn∞hem.

* * *

Majitelka ubytovny krΦφ rameny. "Prosφm, proΦ ne. Ale nefotografovat. A ₧ßdnß jmΘna." Souhlasφme. Nevelk² hotel na ·patφ hor je p°ibli₧n∞ stejn∞ vzdßlen od Teplic jako od hraniΦnφ Φßry, d°φv sem jezdφvali ly₧a°i a Ükoly v p°φrod∞, jen₧e to b²valo vφc sn∞hu a snad i legrace.

Prostornß jφdelna p°ipomφnß Φekßrnu na nßdra₧φ, bßgly podΘl st∞n pat°φ t∞m, co nemajφ na ubytovßnφ a p°iÜli se jen oh°ßt. Skupinka chlap∙ u plynovΘho krbu hraje karty, d∞ti pobφhajφcφ mezi stoly se straÜliv∞ nudφ, matky se o n∞Φem dohadujφ.

"Odkud jste?"
PokouÜφme se navßzat rozhovor, motßme dohromady ΦeÜtinu, n∞mΦinu i ruÜtinu, v²sledek je straÜliv² patvar, ale tΘm∞° si rozumφme. Na umakartovΘ desce stolu se objevujφ fotografie, lesklΘ vzpomφnky na domov, kter² u₧ neexistuje. Patrov² d∙m, v jeho₧ oknech kvetly kytky, je dneska haldou rozvalin, knφrat² bratr v rohu snφmku skonΦil v jakΘmsi vojenskΘm kriminßlu, usmφvajφcφ se patriarcha rodu se sklenicφ vφna v ruce byl zast°elen uprost°ed ulice dßvkou ze samopalu.

KosovÜtφ Albßnci. ┌tr₧kovit∞ vyprßv∞nΘ osudy p°ipomφnajφ hr∙zypln² film. "Co dßl?"
"Do N∞mecka."

╚ernovlasß mßma dvou mal²ch d∞tφ hovo°φ a str²Φkovi, kterΘmu se bßjeΦn∞ da°φ v jakΘsi textilce nedaleko Frankfurtu a urΦit∞ se o p°φbuznΘ postarß. "Jak je tam dlouho?"

VztyΦenΘ prsty na pravΘ ruce neznamenajφ dva, ale dvacet let. V Kosov∞ ta panφ zaplatila p°evad∞Φ∙m t°i tisφce marek, myslela si, ₧e je to n∞co jako cestovnφ kancelß° a o nic vφc se nebude muset starat. Po strastiplnΘ cest∞ ji i s d∞tmi vysadili na plßnφch na Moldav∞ a bez rozlouΦenφ zmizeli. Dvakrßt se pokusila p°ejφt hranici p∞Üky, dvakrßt ji hlφdka zadr₧ela a vrßtila zpßtky.

"ProΦ nepo₧ßdßte o azyl v ╚echßch?"
Vrt∞nφ hlavou, krΦenφ ramen.

"Str²Φek vÜechno za°φdφ. Jde jen o to, dostat se tam."
Sen o zaslφbenΘ zemi plnΘ bohatstvφ a ·sp∞chu je pevn² jako skßla. Dlouhßn, kter² se marn∞ sna₧il usnout v nesmysln∞ mr≥avΘm k°esφlku, b²val pr² p°ednφm albßnsk²m basketbalistou. Stoprocentn∞ v∞°φ tomu, ₧e staΦφ jen vzφt mφΦ do ruky, pßrkrßt hodit na koÜ a sv∞t se o n∞j popere. Pot°ebuje k tomu tak mßlo. Jen ve sprßvn² Φas vstoupit do sprßvnΘ t∞locviΦny.

"Nebo do divadla," pravila dφvka tou₧φcφ stßt se hereΦkou. Na cest∞ za slßvou z rodnΘ vesniΦky do Kosova ji znßsilnila trojice opil²ch vojßk∙. Te∩ se bojφ jenom jedinΘho, aby nebyla t∞hotnß. Necht∞nΘ dφt∞ dokßzalo u₧ zkazit kariΘru i v∞tÜφm um∞lkynφm.

Skupinka b∞₧enc∙ v hotelovΘ jφdeln∞ mß i svΘho ideologa. Se ₧lutav∞ bφl²mi vlasy i vousy p°ipomφnß biblickΘho proroka, v N∞mecku u₧ byl, pracoval a da°ilo se mu bßjeΦn∞. S tu₧kou a papφrem v ruce vypoΦφtßvß budoucφ v²d∞lky.

"Za p°esΦasy automaticky roste hodinovß mzda o dvacet p∞t procent. Za prßci v sobotu a v ned∞li o padesßt, pokud se jde d∞lat ve svßtek, je to jeÜt∞ vφc. Nap°φklad o Vßnocφch nebo Velikonocφch Φinφ p°φplatek dv∞ st∞ padesßt procent, co₧, dejme tomu u dvacetimarkovΘho platu, d∞lß sedmdesßt marek za jednu jedinou hodinu, tedy p∞t set Üedesßt za sm∞nu..."

Cht∞li jsme namφtnout, ₧e nejd°φv nutno zφskat vφzum, potom pracovnφ povolenφ a nakonec je nutnΘ jeÜt∞ n∞jakΘ mφsto sehnat. Navφc, Vßnoce nejsou ka₧d² den a n∞kter² majitel firmy mo₧nß ani nestojφ o to, aby mu zam∞stnanci d∞lali p°esΦasy. Cht∞li jsem to °φct, ale nikdo nßs neposlouchal.

"To vφte," °ekla majitelka hotelu skoro omluvn∞, "u₧ tomu ob∞tovali p°φliÜ mnoho."

VyÜli jsme ven. Na slalomovΘm svahu kopce jmΘnem Bou°≥ßk p°ipomφnali ly₧a°i mouchy p°ilepenΘ na skle. Skupinka mladφk∙ u vleku si podßvala placatou lßhev rumu. Dφvky se chichotaly. Docela normßlnφ sv∞t, kter² o starostech a nad∞jφch lidφ tiÜe trßvicφch Φas v nedalekΘm hotelu nem∞l ani tuÜenφ.

* * *

Podle neoficißlnφch odhad∙ Φekß v nejr∙zn∞jÜφch koutech SeveroΦeskΘho kraje p°ibli₧n∞ p∞t tisφc lidφ p°ipraven²ch p°i prvnφ mo₧nΘ p°φle₧itosti nelegßln∞ p°ejφt hranici. Zimnφ m∞sφce jsou pro emigranty nejt∞₧Üφ, a₧ roztaje snφh a oteplφ se, bude jich rychle p°ib²vat.

"Se stoupajφcφm poΦtem uprchlφk∙ se takΘ zlepÜuje vybavenφ p°evad∞Φsk²ch organizßtor∙, b∞₧n∞ majφ k dispozici vysφlaΦky, mobilnφ telefony, terΘnnφ auta, obΦas jim m∙₧eme jenom zßvid∞t," °ekl poruΦφk Nehyba. "Vzßjemn∞ se perfektn∞ informujφ o pohybu policejnφch hlφdek, kdy₧ nßÜ automobil n∞jakΘ stanoviÜt∞ opouÜtφ, u₧ tam mφ°φ p°evad∞Φi se sv²mi klienty. N∞kolikrßt se nßm je poda°ilo zaskoΦit jednoduch²m trikem, ₧e se toti₧ odjφ₧d∞jφcφ hlφdka po n∞kolika kilometrech z niΦeho nic otoΦila a vrßtila zpßtky.

Pokud ₧ßdßme technickΘ prost°edky, kterΘ jsou na druhΘ stran∞ hranice b∞₧nΘ, nap°φklad termovizi, ned∞lßme to jenom kv∙li usnadn∞nφ prßce, ale p°edevÜφm proto, ₧e zßznam pohybu p°evad∞Φe b²vß zpravidla jedin²m d∙kazem, jφm₧ ho m∙₧eme usv∞dΦit. Oni jsou toti₧ p°esn∞ p°ipraveni a do detailu pouΦeni jak odpovφdat na otßzky, v²pov∞di dvou lidφ zadr₧en²ch v mφstech od sebe vzdßlen²ch t°eba sto sto padesßt kilometr∙ jsou si podobnΘ jako vejce vejci. Nikoho jsem nep°evßd∞l, pßr lidφ m∞ po₧ßdalo o svezenφ, tak jsem zastavil a to je vÜechno...

M∞li jsem tu chlapφka, kter² pravideln∞ vodil lidi p°es Φßru, ale byl nesmφrn∞ opatrn², v₧dycky, kdy₧ jsme ho chytili, byl sßm. Tvrdil, ₧e chodφ na houby. Ptali jsem se na n∞jakou taÜku, na n∙₧, na po°ßdnΘ boty, ale on jen mßval rukou, ₧e takovΘ zbyteΦnosti nepot°ebuje. Museli jsme ho pustit, jen₧e o pßr dnφ pozd∞ji byl zadr₧en zase. Historku nezm∞nil, m∞l vÜak u₧ s sebou koÜφk, kudlu i holinky.

P°evad∞Φi si skupinky b∞₧enc∙ po urΦit²ch ·secφch p°edßvajφ, Φφm₧ je zajiÜt∞na jejich anonymita, vyÜet°ovatelΘ se proto mßlokdy dostanou dßl ne₧ k zßkladnφm Φlßnk∙m pyramidov∞ sestaven²ch organizacφ."

Teplom∞r ukazuje t°i stupn∞ pod nulou, silnice vedoucφ k celnici je suchß a sjφzdnß, p°i pravΘ krajnici pomalinku popojφ₧dφ fronta kamion∙. "Uprchlφci se v₧dycky stahujφ k oficißlnφm p°echod∙m, patrn∞ proto, aby mohl snadn∞ji pokraΦovat v cest∞ na prot∞jÜφ stran∞ hranice."

Pokud p°ejdou. Loni bylo naÜφ pohraniΦnφ policiφ v tomto ·seku zadr₧eno vφc ne₧ dva tisφce lidφ, dalÜφch dev∞t set dopadla a vrßtila mnohem lΘpe vybavenß a tΘm∞° desetkrßt poΦetn∞jÜφ policie n∞meckß. ┌sp∞Ünost tΘm∞° sedmdesßtiprocentnφ je v dan²ch podmφnkßch obdivuhodnß.

"Vφte," pokrΦil rameny poruΦφk Nehyba, "v zßle₧itostech uprchlφk∙ se Φasto dostßvßme do situacφ, kterΘ jsou sv²m zp∙sobem novΘ a neΦekanΘ. Nap°φklad jak mß malΘ odd∞lenφ se dv∞ma auty eskortovat Üedesßt Φi sedmdesßt zadr₧en²ch lidφ najednou? A kam je umφstit? Cela, kterou mßme k dispozici, p∙vodn∞ poΦφtala s jednφm, maximßln∞ se dv∞ma dopaden²mi chatov²mi zlod∞jφΦky. A tak to jde dßl. Ka₧d² den se uΦφme a sna₧φme se tvß°it optimisticky, i kdy₧ proud dorß₧ejφcφch uprchlφk∙ roste geometrickou °adou." VysφlaΦka odvolala hlφdku do terΘnu a my sestupovali s kopce jako kdysi Sisyfos, kterΘmu zase vypadl kßmen z ruky. Pod strßnφ, v koryt∞ horskΘho potoka, nedßvno naÜli pohraniΦnφ policistΘ jednoho Afghßnce zmrzlΘho tak, ₧e mu u₧ neÜel ani nahmatat pulz. Zavolali rychlou zßchranku, kterß se p°i°φtila z Teplic, doktor se tvß°il velmi vß₧n∞ a pφchal do bezvlßdnΘho t∞la jednu injekci za druhou. O t°i hodiny pozd∞ji telefonovali z resuscitaΦnφho odd∞lenφ, a¥ policie rychle n∞jak zasßhne, pacient u₧ se pr² dvakrßt pokusil utΘct, aby se mohl znovu vydat na svou dobrodru₧nou pou¥. NestaΦilo mu zaslφbenou zemi pouze spat°it, pevn∞ v∞°il, ₧e kdy₧ do nφ vstoupφ, vÜechno se zm∞nφ jako mßvnutφm kouzelnick²m proutkem.

Vφtr na horßch je mraziv² jako marn² a neuskuteΦniteln² sen.

A. Jirotka  
Foto Vßclav èebek