Dev∞tadvacetilet² praporΦφk Miroslav SedlßΦek p°iÜel k policii v roce 1989, hned po tΘ, kdy se vyuΦil strojnφm mechanikem - elektrikß°em a absolvoval dva roky vojny. N∞jak² Φas pracoval na mφstnφm odd∞lenφ na Praze 4 - Ji₧nφm M∞st∞, brzy Üel slou₧it do Brna a absolvoval SPè, zakonΦenou maturitou. Podle jeho vlastnφch slov Üel k policii za zajφmavou pracφ, necht∞l d∞lat povolßnφ, kterΘ by se za Φas stalo monot≤nnφm. Sed∞t n∞kde v kancelß°i a psßt stßle stejnß Φφsla nebo zapl≥ovat papφry byla pro n∞j hroznß p°edstava, dalÜφm, a asi tφm hlavnφm d∙vodem, proΦ si vybral prßv∞ tuto prßci, je jeho v²jimeΦn² smysl pro spravedlnost. "Mßm v sob∞ smysl pro spravedlnost mo₧nß a₧ p°ehnan², vybuchnu i pro malou k°ivdu, kterß se n∞komu d∞je a sna₧φm se to hned uvΘst na pravou mφru. Jsou to Φasto maliΦkosti, kter²ch by si druh² nevÜiml, ale jß jsem na takovΘ v∞ci citliv²," °φkß o sob∞ mlad² policista.

        B∞hem studia v Brn∞ slou₧il u PMJ, po Ükole se vrßtil do Prahy na stejnΘ mφsto, odkud p°ed dv∞ma lety odeÜel. ZaΦφnal s hodnostφ rotn² a postupn∞ zφskßval vyÜÜφ a vyÜÜφ hodnosti. Slou₧il jako dopravnφ inspektor, vyÜet°oval nehody, °eÜil dopravnφ situace, z·Φast≥oval se sezenφ na mφstnφm ·°ad∞ a zab²val se dopravnφ problematikou Ji₧nφho M∞sta. N∞jak² Φas d∞lal "spisßka", trestnΘ Φiny v sazb∞ do 3 let p°ipravoval ve spoluprßci s vyÜet°ovatelem, postupn∞ p°eÜel a₧ na ┌°ad kriminßlnφ policie.

        D∞deΦek Miroslava byl myslivec a svΘho vnuka brßval Φasto do p°φrody, ukazoval mu jak pozorovat r∙znΘ ₧ivoΦichy, nauΦil ho nebßt se jich a neÜtφtit se ₧ßdnΘho tvora. Maminka si s Mirkem takΘ u₧ila svoje. Od maliΦka bral do ruky vÜechno ₧ivΘ, co se h²balo honil, kde co p°inesl dom∙, ₧φ₧alou poΦφnaje, myÜmi, morΦaty, ₧elvou a vÜelijakou hav∞tφ konΦe. "Mßma m∞la hr∙zu, ₧e se jednou vrßtφ z prßce a doma bude slon," sm∞je se Miroslav a pokraΦuje: "Z poΦßtku jsem m∞l povolenΘ rybiΦky, z rybiΦek jsem p°e Üel na mloky, pak na n∞jakΘho toho kraba, taky raka sladkovodnφho, kterΘho se mi poda°ilo i rozmno₧it. Samoz°ejm∞ jsem d∞lal chyby jako snad ka₧d². Bylo mi asi 10 let, kdy jsem m∞l raka v akvßrku, ale dal jsem k n∞mu i ₧elvu. Byla zv∞davß, strkala k n∞mu Φumßk a on ji n∞kolikrßt Ütφpnul. Tak se naÜtvala, poΦφhala si na n∞j a p°imßΦkla ho kamenem. Te∩ u₧ bych to samoz°ejm∞ neud∞lal," dodßvß dnes ji₧ zkuÜen² chovatel.

        I na vojn∞ choval v p∞tilitrovkßch malΘ zmije, myÜi a vÜe, co se dalo. Po nßvratu z vojny p°iÜla lßska a man₧elstvφ. V novΘm svazku m∞l op∞t povolenΘ jen rybiΦky. A₧ jednou si nenßpadn∞ p°inesl v krabici asi t°iceticentimetrovΘho hada spolu s pohßdkou o kamarßdovi, kter² si k n∞mu plaza na Φas dal. Pobyt hada v domßcnosti SedlßΦkov²ch se prodlou₧il natolik, a₧ si man₧elka zvykla a zaΦala ho i nosit na ruce. A bylo vyhrßno. Miroslav si vyrobil prvnφ, pak druhΘ terßrko, a₧ z nich byla celß st∞na v je dnom ze t°φ pokoj∙ jejich panelßkovΘho bytu. Jen na Ütφry a pavouky si ₧ena nezvykla.

        "Co pr² mß brouΦφ no₧iΦky, to nenφ pro ni," vysv∞tluje pan SedlßΦek a dodßvß, "man₧elka je rßda, ₧e nechodφm po hospodßch nebo na fotbal, veΦery, vφkendy i dovolenΘ trßvφme spoleΦn∞ a p°itom ka₧d² se sv²mi konφΦky. Hadi m∞ v₧dycky fascinovali tφm, ₧e je nem∞l nikdo rßd. P°edstava, ₧e ka₧d² had je jedovat², kouÜe a je slizk² - nenφ v∙bec pravdivß. Kdy₧ ho Φlov∞k uchopφ a nechß si ho p°ejφ₧d∞t p°es ruku, cφtφ souhru sval∙, to t∞lφΦko p°enßÜφ na Φlov∞ka jakousi p°φjemnou energii, je to masß₧, kterß uklid≥uje," °φkß se zaujetφm Miroslav.

        Jeho slova mohu potvrdit. Jako ka₧dß ₧enskß jsem nem∞la k t∞mto tvor∙m n∞jak² zvlßÜtnφ vztah, ale u pana SedlßΦka jsem vzala hada prvn∞ do ruky. Je to p°φjemnΘ. Had, jeÜt∞rka i ₧ßba jsou sympatickß zvφ°ßtka. Dokonce jsem si dala na dla≥ i svleΦenou k∙₧i z pavouka, kterß m∞la rozm∞r asi 10x10cm a byla sametov∞ hedvßbnß. Pravda, ₧ivΘho pavouka jsem se nedotkla, mß toti₧ pom∞rn∞ velkß a silnß kusadla. Vlastn∞ jsem dodnes netuÜila, ₧e i tito velcφ pavouci rok co rok svoji bohat∞ ochm²°enou poko₧ku svlΘkajφ.

        A co vÜechno Miroslav SedlßΦek chovß?

        Z pavouk∙ jsou to p°evß₧n∞ Brachypelmy. Brachypelma emilia, Brachypelma vagans. Ze Ütφr∙ jsou to Pandemis imperator a escorpius, z jeÜt∞rek chovß Galloti stehliny, co₧ je jeÜt∞rka, jejφ₧ samec dor∙stß dΘlky a₧ 80 cm, samiΦka asi 30 cm, Eublepharis macularius, to je gekonΦφk noΦnφ. Nßz²vß se tak pro svoji noΦnφ aktivitu, p°es den toti₧ v∞tÜinou odpoΦφvß v chroÜtφ, pod kamenem, k∙rou nebo padl²m kaktusem. V jednom z terßriφ p°eb²vß ₧ßba Rohatka brazilskß. Panφ SedlßΦkovß jφ °φkß Bubulφna a je to rodinn² mazlφΦek. Zrovna jako Pipina neboli samiΦka z pßru krajty krßlovskΘ - Python vagius. Mezi domßcφ hady se dajφ poΦφtat takΘ u₧ovky Boaedon lineatus. V dalÜφm z terßrek bydlφ i hrozn²Ü krßlovsk², Boa constrictor. Pak korßlovky, u₧ovky s latinsk²m nßzvem Lampropeltis triangulum sinaloae. Jejich zbarvenφ m∙₧e mnohΘ laiky zmßst. Zatφmco jedovatφ korßlovci majφ ΦernΘ zbarvenφ na h°bet∞ ohraniΦenΘ ₧lut∞ s Φerven²m podkladem, u t∞chto neÜkodn²ch u₧ovek je tomu prßv∞ naopak. Typick²m zach°est∞nφm ocasnφch k∙stek na sebe upozor≥uje plaz Grotalus durissus znßm² pod nßzvem ch°est²Ü.

        ╚ßst sv²ch milßΦk∙ mß pan SedlßΦek, jak u₧ bylo °eΦeno, p°φmo v panelßkovΘm byt∞ v poslednφm poschodφ, ostatnφ, a to zatφm jen malou Φßst, mß v tzv. p∞stφrn∞. Ta vznikla po dohod∞ se sousedy p°epa₧enφm Φßsti spoleΦnΘ chodby a na jejφm vybavenφ v souΦasnΘ dob∞ Miroslav intenzivn∞ pracuje.

        Svoje znalosti, kterΘ nabyl p°i p∞stovßnφ plaz∙, pavouk∙, jeÜt∞r∙ atd., vyu₧φvß praporΦφk SedlßΦek i p°i prßci policisty. Stane-li se, ₧e se n∞kde objevφ had, kolegovΘ k takovΘmu p°φpadu volajφ prßv∞ Miroslava. Je pova₧ovßn mezi policisty za odbornφka. On sßm k tomu dodßvß:

        "V dneÜnφ dob∞, kdy cestovßnφ nenφ ₧ßdn²m problΘmem, si mnoho lidφ p°ivß₧φ ze zahraniΦφ nejr∙zn∞jÜφ tvory, d∞ti si je dost Φasto kupujφ na teraristick²ch burzßch, v obchod∞ apod. Tito lidΘ nejsou odbornφky a domnφvajφ se, ₧e kdy₧ dajφ plaza do akvßria, p°idajφ v∞tev, misku s vodou, p°φpadn∞ n∞jak² ten kßmen a p°iklopφ sklem, ₧e zvφ°e zaopat°ili. Ale nenφ to pravda. Had se protßhne i nejmenÜφ Ükvφrou, dovede se velmi zploÜtit, dokß₧e sklo nad akvßriem odsunout. A rßd uteΦe. Svoje terßrko sice pova₧u je za domov, ale je zv∞dav². A tak se proplazφ ven, proleze trubkami, stoupaΦkami, ka₧d²m otvorem. Jß sßm jsem v naÜem byt∞ i v p∞stφrn∞ vyplnil ka₧d² otvor novinami a zalil sßdrou. Terßria si vyrßbφm sßm, majφ zasunovacφ st∞ny zajiÜt∞nΘ magnetem nebo hßΦkem. I u nßs se ji₧ objevujφ v²robci kvalitnφch terßriφ a ka₧dΘmu, kdo se chce chovem t∞chto tvor∙ zab²vat, doporuΦuji opat°it si je," upozor≥uje Miroslav SedlßΦek a svΘ vyprßv∞nφ dopl≥uje kokrΘtnφmi p°φpady, kdy zasahoval. "Stßvß se, ₧e lidΘ volaj φ na mφstnφ odd∞lenφ policie nebo na 158, ₧e vid∞li v byt∞ hada. K takov²m p°φpad∙m vyjφ₧dφm, kolegovΘ o m²ch znalostech v∞dφ a volajφ m∞. Vozφm s sebou hßΦek na odchyt hada a pytlφk, do kterΘho lapenΘho tvora ulo₧φm. Kdy₧ p°ijdu do bytu, kde byl had spat°en, je u₧ v∞tÜinou n∞kde v ·krytu. B²vß to v koupeln∞ nebo kuchyni. Had to mß od p°φrody danΘ, ₧e se nejrad∞ji zdr₧uje tam, kde je voda a odpadky - zdroj ob₧ivy. Tak m∞ volala jedna panφ z Ji₧nφho M∞sta, ₧e kdy₧ luxovala v koupeln∞ kobereΦek, uvid∞la hada. Po p°φjezdu na mφsto jsem zjistil, ₧e had pat°il klukovi bydlφcφmu o patro v²Ü a maminka zjistila, ₧e had nenφ v akvßrku. Podle typickΘho pachu agresivnφho trusu a zbytk∙ svleΦky jsem usoudil, ₧e to bude nejspφÜ u₧ovka. Nakonec jsem u₧ovku objevil u dotyΦnΘ panφ v kuchy≥skΘ lince mezi kastroly. Kdy₧ jsem ji hßΦkem tahal ven, byla p∞kn∞ vzteklß a prskala, z°ejm∞ se jφ tam lφbilo," sm∞je se Miroslav.

        "Jednou m∞ volali ze Zverimexu, ₧e jim telefonoval Φlov∞k, kter² naÜel v KrΦskΘm parku barevnΘho hada a zda bych se tam jel podφvat. Jel jsem a uvid∞l pßna, kter² hlφdal hada p°iklopenΘho kameny zatφ₧en²m kelφmkem. Vypadalo to jako mohyla. Byla to korßlovka, Lampropeltis, Φerveno-Φerno-₧lutß, asi 30 cm dlouhß. Evidentn∞ n∞komu utekla a pan nßlezce si ji nakonec nechal. V p°φrod∞ by nep°e₧ila zimu, kdy teploty klesajφ pod 0 ░C," vysv∞tluje Miroslav a p°idßvß jeÜt∞ jednu konkrΘtnφ p°φhodu. "Bylo to v lΘt∞, zrovna takovß vedra, snad n∞co kolem 32 ░C, telefonuje mi operaΦnφ dom∙ a °φkß: hele, ty lidi z toho vedra n∞jak blbnou, volala sem panφ, ₧e vid∞la hada dva metry dlouhΘho. Je to mo₧nΘ? Je∩ se tam podφvat. Ale u₧ pr² jsou tam t°i auta PMJ... Jel jsem k tomu panelßku, tam u₧ byl cel² d∙m auf a kolegovΘ policisti p°ipraveni hada zast°elit. To jsem jim rozmluvil, had mß straÜn∞ malou hlaviΦku a kulka by mohla driblovat po mφstnosti. Had vykukoval za smontovanou kuchy≥skou linkou. Lekl jsem se, ₧e snad budeme muset linku rozÜroubovat, tak jsem rychle popadl koÜt∞, kolega hada p°idr₧el a jß jsem ho pomocφ hßΦku odchytil. Takov²ch p°φpad∙ jsem za₧il vφc, chytal jsem i Ütφry a pavouky, ale k t∞m se v∞tÜinou nikdo nep°ihlßsφ," dodßvß mlad² policista, kter² krom∞ herpetologie d∞lß rßd do modela°iny, provozuje potßp∞nφ, a to jak fishing, tak i s lahvemi. To jsou vÜak trochu dra₧Üφ konφΦky. Nejv∞tÜφ jeho lßskou z∙stßvß herpetologie a v poslednφch m∞sφcφch i dalÜφ rodinn² milßΦek, devφtim∞sφΦnφ fenka zlatΘho labradora Sisi.

Dagmar LINHARTOV┴

Foto Vßclav èEBEK á