Když víte, kde je hledat...
- portrét policisty, POLICISTA č. 1/1998, str. 26 až 27
Je-li zaměstnání pro mnoho lidí druhým domovem, platí toto tvrzení u většiny policistů dvojnásob. Kanceláře, či chcete-li služebny, často prozrazují nejen cosi o vkusu a smyslu pro pořádek, ale mnohdy dávají nahlédnout i do soukromí těch, kteří je obývají. Při svých reportážních cestách jsme tak viděli sbírky zápalek, zapalovačů, přehlídky květin - exotické nevyjímaje, části uniforem z nejrůznějších koutů světa a mnoho dalších zajímavostí. Na okresním ředitelství PČR v Českém Krumlově najdete v přízemí kancelář, která připomíná malou soukromou galerii.
KOUZLO KRAJINY
Nadporučík Jaroslav Marvan ve své kanceláři neshromažďuje sbírku originálních pláten, do které by ukládal rodinný majetek - všechny obrazy pocházejí z jeho vlastní palety. Na otázkou, co nejraději maluje a odkud čerpá náměty, má rychlou odpověď:
"Krajinu, protože mám rád prostor. Obrázky jsou hlavně z Českého Krumlova a okolí, z Milevska, odkud pocházím, a z Lipenska."
Letmo si vzpomenu na hodiny výtvarné výchovy, která mi s železnou pravidelností kazila vysvědčení, jen co mi dali ve škole do ruky vodovky.
"Tam mě to také moc nebavilo. To bylo tím, že jste musela namalovat, co chtěli oni, ne co jste chtěla sama," usmívá se školní vzpomínce npor. Jaroslav Marvan. Na učitele měl ale později štěstí. "Nás učil akademický malíř Stehlík, který je na mých obrázcích v projevu úžasně podepsaný," prozrazuje.
Když začal autor dnešních olejů malovat, byly jeho technikami akvarel, perokresba a tužka. Námět však zůstal stále stejný - krajina, ve které většinou nechybí vodní hladina odrážející divukrásnou okolní přírodu.
Denní světlo, kouzlení stínů, mraky tvořící co chvíli vlastní a stále jiný obraz, to všechno je dílem okamžiku, který umí zachytit snad jen dobrý fotograf. Když ale malujete obraz, trvá to dost dlouho a všechno se rychle mění. Je vůbec možné zachytit námět, který malíře nadchne, v původní podobě?
"V přírodě dělám jen skicu akvarelem a obraz maluji až doma v paneláku. Když si přinesu zvenku nahozený obrázek, trvá ještě dlouho než je hotový, protože skica se většinou někam uloží a čeká, až na ni přijde čas," vysvětluje Jaroslav Marvan.
Autor obrazů, které by jistě slušely nejedné galerii, není na prodej. Pár pláten visí na zdi jeho kanceláře, pár jich zdobí Marvanův byt. Největším co do rozměru (120 x 80 cm) je obraz zámku v Českém Krumlově namalovaný asi před patnácti lety, ze kterého vzniklo později pro příbuzné a přátele snad třináct menších kopií. Změnil se po letech práce se štětcem a paletou malířův rukopis?
"Myslím, že ne," odpovídá pan Marvan. " Maluji nárazově třeba jednou za čtvrt roku, takže se vracím tam, kde jsem přestal. Aby byla změna čitelná, musel bych malovat každý den a na to není potřeba jen čas, ale i správná nálada."
Kanceláří Jaroslava Marvana projde hodně lidí a když si jeho obrázků všimnou, chtěli by je kupovat. Autor nádherných krajinek ale maluje jen sám pro sebe nebo pro své nejbližší přátele. Malovat na zakázku je prý něco úplně jiného, člověk pak musí vyhovět objednávce a ne tvořit to, co se mu momentálně líbí a z čeho má sám radost.
VZDUŠNÉ VÁLKY
Musím přiznat, že popis kanceláře npor. Jaroslava Marvana nebyl přesný, protože až dosud byla řeč jen o jedné zdi vedoucí od okna ke dveřím. Protilehlá stěna je ovšem neméně svérázná. Přímo proti obrázkům klidných, tichých zákoutí se domáhají pozornosti velké fotografie vojenské techniky a věrné modely vojenských letadel. Pan Marvan má totiž ještě jednoho koníčka - modelařinu.
Ne náhodou se mi vybaví text písně pana Suchého o válečných hrůzách na obraze a květině pod něj postavené. Jak se spolu rýmují obrazy krajiny a válečná technika? Jak si notují malířova fantazie a puntičkářská přesnost modeláře?
"S modelařinou jsem začal asi v patnácti letech. Měl jsem rád dějepis, kde jsem se dočetl o věcech, které mě zajímaly, a zkoušel jsem je v malém vyrobit. Dnes se specializuji na současnou techniku, hlavně na americké námořnictvo, a dělám většinou modely vojenských letadel," vysvětluje npor. Marvan.
Vyrobit model aeroplánu, který by se skutečné podobal předloze co nejvěrněji, není jednoduché, jak se zdá při pohledu na polici plnou hraček pro velké kluky. Musí se sehnat literatura, ze které se dovíte o skutečném letadle co nejvíce, a potom improvizovat z toho, co je dostupné. I když je dnes v obchodech k mámí mnoho stavebnic, u vojenské techniky se často dělají konverze: ze stavebnice se použije třeba jenom šasi a kabina a na tento základ se postaví úplně jiná nástavba. Kromě vyčtených znalostí se dobrý modelář při výrobě jednotlivých detailů neobejde bez rukodělné zručnosti: vyřezává, vrtá, odlévá, brousí, maluje atd.
Čemu věnujete víc času - malování obrazů, nebo modelům letadel? zeptali jsme se.
"Spíš modelům, i když v paneláku jsou obě záliby náročné na místo," zněla odpověď. Pan Marvan s úsměvem prozradil, že manželka by dnes už jeho koníčky nepovolila jako kdysi, když rodina obětovala část jednoho pokoje, aby mohla vzniknout dílna. "Něco si ale v paneláku najít musíte. Přijít z práce a koukat na televizi mě nebaví, takže by zbývalo jen chodit do restauračních zařízení," usmívá se malíř a modelář.
Pochopení pro koníčky hlavy rodiny má ale jiné důvody. Paní Marvanová také maluje a k umění má velice blízko: nejprve studovala keramičku a poté architekturu. I starší ze dvou synů občas zkouší malovat.
"Míváte dny, kdy si nerad povídáte?" zeptala jsem se muže, který rozhodně není mnohomluvný a pokud má hovořit sám o sobě, zdá se chvílemi takřka němý.
"Ano, mívám takové dny, ale to má asi každý, a potom mě uklidňují spíš modely než malování. Jde o přesnější práci, takže se do toho zaberete natolik, že odvedete pozornost jinam a zapomenete na všechno ostatní," vypráví o občasné potřebě být sám a odpočinout si od pracovních a starostí.
TĚŽKÉ KOMPROMISY
Když přišel před lety npor. Jaroslav Marvan k policii, začínal na obvodním oddělení, odkud přešel na dopravku. Zhruba deset let pracoval na dopravních nehodách, což je práce náročná na čas i na nervy. "Když jdete domů a nevíte, kdy vás vzbudí, je to horší, než když jdete na noční, kde víte, že si odsloužíte určených osm hodin. Na téhle práci je ale asi nejhorší jít po těžké nehodě za rodiči a říct jim, že se jim zabilo dítě.
Nyní dělám druhý rok dopravní inženýrství. Ukázal bych vám, co to přesně znamená: spousta skříní plných šanonů. Tahle práce se váže ke všem stavbám, které mají nějakou souvislost se silniční sítí, tedy s dopravním značením, s reklamami a podobně," vypráví npor. Marvan.
Že mívá občas dny, kdy nechce být rušen, je přirozené, protože v zaměstnání se většinou namluví až dost. Chceme příklad? Podnikatel by chtěl mít u silnice svou reklamu na místě, které se mu líbí - to ale odporuje vyhlášce hovořící o tom, že nic nesmí odpoutávat řidiče od řízení vozidla. Kompromis mezi přáním podnikatele a literou vyhlášky je hodně těžký. Po roce 1990 nikdo nevěděl, jak budou upraveny zákony, a tak se reklamy u cesty houfně povolovaly. Dnes jsou už silnice nacpané tak, že je možné dostat se s poutači jen na místo, kde o nainstalovanou reklamu původní majitel ztratil zájem.
Mezi kompetence dopravního inženýrství patří mimo jiné i dopravní značky, což je problematika velice rozsáhlá a v nejednom místě problémová.
"Lidé mohu sami navrhovat, kde mají být dopravní značky umístěny, a my potom jejich náměty posoudíme. Poměrně často ale přicházejí také žádosti o nesmysly: v jedné vesnici například chtěli zakázat veškerý veřejný provoz tak, aby tam směli jezdit jen ti, kdo tam bydlí," uvádí příklad ze života npor. Marvan. Dovídáme se o sobeckosti, kdy chce mít někdo jen pro sebe přístupovou cestu k objektu, na kterou jsou odkázáni i jiní lidé.
V náročném povolání je dobrý koníček lék. Opravdovým odpočinkem je však pořádná dovolená. Jaroslav Marvan má rád horní Sázavu, jmenovitě Stvořidla, kam jezdí s hochy pod širák.
Znovu se dívám na obrázky na stěně. Člověk by řekl, že tak klidná místa už nejsou k nalezení...
"Tady na Krumlovsku se ještě najdou. Když víte, kde je hledat, pak je najdete," loučí se s námi npor. Jaroslav Marvan.
Radvana Červená
Foto Jiří Novák